Stopem kolem České republiky. Netradiční cestopis o týdenním putování a stopování Českem

Stopem kolem Česka a za sedm dní (2)

Mladý muž, který nás veze dále do Karlových Varů, nám pověděl spoustu zajímavostí o zdejším kraji. Doporučuje nám zastavit se na hradě Loket. Jelikož řidičova manželka je Chorvatka, získali jsme také díky jeho sdílnosti i jisté povědomí o karlovarské ruské mafii. Kolem čtrnácté hodiny jsme na místě.

Prošli jsme celé město, obhlédli jsme ruský pravoslavný kostel, lázeňské kolonády a nádherné parčíky, nicméně brzy musíme pokračovat dál - nocleh máme domluvený až v Mariánských Lázních.

Za Karlovými Vary nám zastavila starší paní, která nás poučila o všech nebezpečenstvích stopování, přičemž nás laskavě propustila na kraji Sokolova s tím, že máme jít na vlak. Nicméně na naši obhajobu nutno říci, že pro další auto jsme nemuseli hnout ani prstem - zastavilo nám samo.

Čtěte také: Minulá část článku Cesta kolem České republiky (1)

Byli to zpěváci jisté rokové skupiny, jedoucí do Aše na koncert. Přemlouvali nás, ať jedeme s nimi, to bychom však časově nezvládli. Vzhledem ke klonícímu se večeru jsme museli dokonce zamítnout i návštěvu Chebu a nechat se vyložit na křižovatce před ním. Jako na potvoru se dalo do deště a nikdo nám nechtěl zastavit. Naštěstí bylo poblíž staveniště benzínové pumpy, v němž jsme přečkali déšť.

Po sedmé hodině jsme konečně stopli mladou ženu, s níž jsme se dostali kolem přehrady Jesenice a přes Velké Hleďsebe do Mariánských Lázní. Město je to opravdu výjimečné: architektonicky zajímavé domy, lázeňská kolonáda, zpívající fontána, parky… a spousta cizinců. Zkusili jsme se ptát kolemjdoucích na ulici, ve které jsme měli přespat, ale nenarazili jsme ani na jednoho Čecha.

Den 5.: Kudy chodili Chodové

V sedm hodin nás probouzí zpívající fontána skladbou Čajkovského. Dozvěděli jsme se, že právě dnes je v Mariánských Lázních pouť, proto si nenecháváme ujít česko-německou poutní mši s biskupem. Dopřejeme si také malou procházku po tomto krásném lázeňském městě a až kolem poledne se vydáváme na další cestu.

Zastavuje nám rozvrzaná dodávka se skautem nějaké francouzsko-německé katolické organizace. Hodí nás do Chodové Plané. Dále pokračujeme se staršími manželi aspoň do pět kilometrů vzdáleného Kočova. A ve tři hodiny odpoledne už stojíme v centru Plzně, díky mladému učiteli, který nás po cestě ochotně seznámil se všemi pravidly golfu (člověk se při stopu lecčemu přiučí…)

Do Plzně jsme se chtěli podívat, protože se zde měl právě konat Festival na ulici, tzn. festival nejrůznějších divadelních i hudebních skupin, odehrávající se přímo na ulicích a náměstích. Hlavní program na náměstí začíná však až večer, proto brzy putujeme dále. Po šesté hodině nám za Plzní zastavil mladý pár, jedeme směr Domažlice.

V Horšovském Týně si všimneme mimo jiné první typické jihočeské chalupy. Z dálky pak už můžeme zahlédnout věž domažlické radnice, 18:35 jsme na místě. Procházíme náměstí a zjišťujeme, že zde právě končí Chodské slavnosti. Prodejci balí krámky s preclíky, malovaným porcelánem a dřevěným kulinářským náčiním. Našli jsme také domek, ve kterém žila a působila Božena Němcová.

Kolem půl deváté nám za Domažlicemi zastavil mladý muž v chodském kroji a staré škodovce. Povídá nám o slavnostech, doporučuje muzeum chodského povstání v Domažlicích, katakomby v Klatovech, Kdyňskou rozhlednu a hrad Rüsenberg. Za chvilku jsme v Kdyni, kde máme domluveno další přenocování.

Den 6.: Taje krumlovského kraje

Ráno jsme zavezeni známým do Loučína, kde máme možnost posnídat na krásném jihočeském venkovském statku. Také příroda kolem Loučína je velmi hezká s mírně zvlněným povrchem. Kolem desáté hodiny dopolední jsme stopli kamion. Řidič nás po cestě až k Českým Budějovicím seznamuje s těžkým údělem "kamioňáků" a vypravuje nám zážitky z různých cest po Evropě, Rusku i Turecku. Ze zemí ho nejvíce uchvátilo Dánsko a nejdrastičtější zážitky má z Ruska.

Jedeme přes Horažďovice - zde se prý vyrábějí hokejky - až do Strakonic, (tu a tam se objevují rybníky) a dál. Před Českými Budějovicemi se s tímto příjemným chlapíkem loučíme. Kolem druhé hodiny vyrážíme z Českých Budějovic BMWéčkem do Českého Krumlova.

Jak se zdá, nejvíce nám zastavují podnikatelé. Jsou rádi, že si mohou s někým popovídat, aby zahnali únavu a spánek. Takže jsou jim stopaři vlastně prospěšní! Někteří z nich vyprávějí i negativní zážitky se stopaři, např. vydírání, obžaloba ze znásilnění apod. Nejbezpečnější pro ně je, když stopují žena a muž, přičemž muž si sedne k řidiči dopředu, žena dozadu. Za nás dva jako stopaře musím říct, že jsme s řidiči žádné problémy neměli.

Český Krumlov je kouzelné město. Je zde státní hrad a zámek, zámecká zahrada, divadlo s otáčivým jevištěm, ale také unikátně kompletně dochovaná barokní divadelní scéna, mlýny, muzea a spousta dalších zajímavostí.

Až po sedmé hodině večerní putujeme dále - oktávií do Horní Plané, kde máme možnost přenocovat. Ach ty šumavské lesy a kopce. Řidič nás informuje o zdejších podmínkách. Prý jsou tu dobré česko-německé vztahy, hodně turistů, dobré silnice a cyklostezky. Bývá tu však dost chladno - topí se prý 8 měsíců v roce. Cesta, po které jedeme, půlí přehradu Lipno, nad nímž právě zapadá slunce a poslední loď hledá místo k zakotvení…

Den 7.: Poslední tah

Začíná poslední den našeho putování. Nejnáročnější den, v němž musíme překonat nějakou tu stovku kilometrů…ale nepředbíhejme. Nocleh máme domluvený v Tišnově nad Brnem. Ráno se ještě stihneme podívat k Lipnu a prohlédnout si pomník a rodný dům spisovatele Adalberta Stiftera. Pak vyrážíme na cestu. Nejprve nám zastavil nějaký děda, který nás svezl do kilometr vzdálené Hůrky. Jo, u stopu je to tak - jednou se svezete sto kilometrů a jindy jen ten kilometr, ale za každičký úsek, o který se pohnete z místa, musíte být vděční…

Kolem oběda jsme opět v Českém Krumlově. Dnešní den velmi intenzivně praží slunce, a proto se dostáváme z místa až kolem dvou hodin. Také v Českých Budějovicích máme problémy. Dlouhou dobu nemůžeme nikoho stopnout. Je to také zapříčiněno tím, že kousek od našeho místa stopu se stala havárie způsobena právě stopařem.

Musíme jít tedy kus cesty pěšky. Konečně nám zastavil mladík, který nás hodil do Třeboně. Zde si dopřáváme trochu oddechu, prohlížíme si krásné město a obdivujeme památky. Až v sedm hodin večer se vydáváme na další cestu do Jindřichova Hradce.

Řidič, kterým byl starší pán, se rád pochlubil svou domovinou. Dozvěděli jsme se od něj, že v zámečku ve Stráži nad Nezárkou bydlela Ema Destinová, v Jindřichově Hradci pak máme někdy určitě navštívit zámek a betlém, který tu prý mají nejkrásnější v republice a kapli, která je pod patronátem UNESCO.

Po cestě míjíme četné rybníky. Konečně jsme v Hradci a vzhledem ke značnému časovému skluzu jsme rádi, když nám zastaví skupinka povedených mládenců. Chvíli váháme, jestli by nebylo lepší stopnout auto, které jede přímo do Brna, ale nakonec chytneme příležitost za pačesy a směřujeme do Znojma. Řekla jsem "povedených mládenců" proto, že se se svým starým vozem řítí neuvěřitelnou rychlostí přes všechny jihočeské dědinky a dědiny, až se při těch poskocích musí našinec bát o život…Můžeme si tak alespoň ve spěchu prohlédnout nádherný kraj Vysočiny a zhruba za hodinku a půl jsme ve Znojmě.

Tady ovšem končí všechna sranda, protože je po deváté hodině večerní a jak známo, ani ten nejbláznivější řidič si do svého vozu v noci stopaře nepustí. Nacházíme se tedy v úplně cizím městě, bez noclehu a bez naděje na další posun z místa. Stopujeme u benzínové pumpy a naštěstí nám jeden z řidičů nabídne nocleh na přívěsu kamionu.

O půl desáté, když už to chceme zabalit, náhle zastaví u našich batohů odvážný mladík. Nakonec se dohodneme, že nás sveze až do Olomouce. Na místě jsme hodinu před půlnocí, avšak nemáme tu kde přespat a jít na stopa by bylo holé šílenství. Nezbývá nám nic jiného než pokračovat vlakem, ale zjišťujeme, že první rychlík do Ostravy jede až ve tři ráno.

Máme tedy čas na noční prohlídku starobylé Olomouce. Prošli jsme se městem, prohlédli si barokní kašny, gotické i renesanční domy, paláce, kostely a ve tři hodiny sedli na vlak. Časně ráno nás pak přivítala probouzející se Ostrava ocelovými chapadly svých továren a kouřovými signály hutí… zase doma.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.