Treking > Treky, turistika > Túra na Triglav (2 864 m n. m.), nejvyšší horu v Julských Alpách a Slovinsku
Túra na Triglav (2 864 m n. m.), nejvyšší horu v Julských Alpách a SlovinskuTriglav, výstup na vrchol Triglavu25.3.2011 | Karol Gumán, foto Karol Gumán a Iveta Kutláková
Nech sa rozhodnete pre ktorýkoľvek mesiac letnej, či jesennej turistickej sezóny, podrobne sledujte vývoj počasia. To je základ. Polojasno nech je pre vás najhoršia alternatíva. Inak sa výstup zredukuje len na športový výkon poslepiačky a pre bežných turistov to nemá význam. Ak prší, je hmla, alebo nízka oblačnosť, ani tam nelezte - to odporúčajú aj miestni chatári. Vápenec je totiž vo vlhkom a mokrom počasí ako mydlo. Nehovoriac o tom, že neviete, kam idete, neurobíte jedinú fotku a hrozia naozaj vážne problémy, úraz a nedajbože aj niečo horšie. Zvoľte určite pracovné dni a dvojdňovú túru. Cez víkend je Triglav obsypaný turistami, nenájdete ubytovanie v horských chatách, výstup i zostup po feratách (zafixovaných cestách oceľovými lanami) a skobách, úzkych rímsach potom trvá nekonečne dlho. Kvôli objednávke ubytovania telefonujte na chaty uprostred dňa, večer je tam plno, personál nevie kam skôr skočiť a hoci sú Slovinci veľmi ústretoví a milí, budete mať pocit, že sa vám nechcú venovať. Naozaj je to však len preto, lebo majú len dve ruky a chata praská vo švíkoch. Boli sme svedkami. My sme sa vybrali do Slovinska v druhý septembrový štvrtok veľmi skoro ráno autom z Bratislavy, cez Rakúsko, smer Graz, Klagenfurt, Karawankentunnel, Dovje - Mojstrana. Potom už len hore do doliny Vrata na Aljažev dom. Za mierny poplatok necháte auto pod chatou na parkovisku a môžete vyraziť. Nástup na túru: cca 12.00 hod. Aljažev dom - Tomiškova cesta - Triglavski dom - TriglavZvolili sme si cestu na vrchol, označovanú ako ťažkú, od severu. Strmšiu, na málo kilometroch s veľkým prevýšením, takzvanou Tomiškovou cestou. Keď som sa pozeral do mapy a porovnal to s mierkami a výstupom na slovenský Kriváň, bolo mi jasné, že to nebude voľná prechádzka, ale súvislé ostré stúpanie. Kým na Kriváň to trvá napríklad z Podbanského zo tri hodinky, pri prevýšení okolo 1 500 metrov, tak z Aljažev domu (1 015 m) len na Triglavski dom na Kredarici (2 515 m) je to približne to isté, a až hore na vrchol pridajte ďalších 350 výškových metrov. Lenže v Tatrách je to celé o oveľa menších percentách stúpania, ako v Alpách. Odhadovali sme, že dosiahneme Triglavski dom za 6 hodín, pre nás, tvrdej práce. Od názvu najvyššieho vrchu Slovinska, Triglavu (2 864 m), je odvodená aj horská skupina vrchov v Julských Alpách. Táto horská skupina je ohraničená zo severozápadu hlbokým údolím Vrata, ktoré zasahuje až po úpätie mohutnej severnej steny Triglavu. Sedlo Luknja a údolie Zadnijica (bočné údolie vychádzajúce z údolia Trenta) oddeľujú túto skupinu od susediacich horských skupín Razoru a Škrlatice. Na východ prechádza pozvoľna do zalesnenej náhornej planiny Pokljuka, známej najmä lyžiarom - bežcom a biatlonistom. Na juh klesá najprv o niečo strmšie a prechádza do rozľahlého údolia Triglavských jazier a na juhozápade do zvlnenej náhornej planiny Komna, ktorá susedí so skupinou Krnu a Bohinjských hôr. Toľko stručne oficiálny sprievodca. Cesta nás viedla lesom strmo hore nad pásmo ihličnanov medzi kosodrevinu a skaly. Strmo, bez oddychu, samé feraty, skoby, rímsy. Ideálne je mať cyklistické, alebo nejaké fitnes rukavice. Skala je ostrá, rukavice na oceľových fixoch aspoň trochu lepia. Fotili sme jeden výhľad za druhým, výstup sa natiahol minimálne o hodinu. Nedalo sa nepostáť a necvakať jeden záber za druhým. Boli sme nadšení. Záver je zradný. Už nevládzete, vľavo v západe Slnka sa ukáže na horizonte Dom Valentina Staniča. To už viete, že máte pred sebou na Triglavsky dom "len" asi 200 výškových. Veľmi strmé lezenie vystrieda len voľne dvíhajúca sa plošina pripomínajúca mesačnú krajinu s trhlinami, prepadmi, rozdrobeným vápencom, hlbokými dierami. Potom opäť strmý výšvih. Už si myslíte, že nestretnete ani jednu skobu a lano, ale to je omyl. Opäť pracujú aj paže, nie len nohy. Konečne vľavo hore nad vami sa objaví vrtuľa veternej elektrárne a strecha Triglavskeho domu na Kredarici. Ste zachránení. Slanina, klobása, pol deci niečoho tuhšieho, chlieb, skvelý čaj a pohoda. Všade samí domáci, už trošku "čapnutí" pivom, prevádzkar a jeho pani kmitajú vo vysokom tempe. Berú telefóny, ubytovávajú, roznášajú jedlo a pitie, upratujú stoly. O desiatej sa zhasína. Bez milosti. ZnačeniePri tomto fenoméne Julských Álp sa mi nedá nepristaviť. Slovinci na smerových tabuliach uvádzajú čistý čas šliapania. A mali sme pocit, že prepočítaný ešte aj na pochod po rovine. Jednoducho 5 hodín až hore, ako píšu, je len pre tých, ktorí sú schopní ísť päť hodín bez prestávky a v nemennom tvrdom tempe. My sme si také dve hodinky veru pridali. Naopak, tesne vedľa verandy Triglavského domu majú umiestnenú jednu smerovú tabuľu, na ktorej sa píše, že na Triglavski dom je to ešte 5 minút. Zvláštne… Značenie na skalách a stromoch je dvojfarebné (odlišné, ako sme naň zvyknutí zo slovenských a českých kopcov), o červeno-bielom terčíku sa mi snívalo ešte tri dni po návrate domov. Cesta je vyznačená aj veľmi dobre viditeľnými krátkymi červenými čiarkami. Príliš sa neodporúča uhnúť z cesty, tu naozaj hrozí úraz, alebo pád do nejakej trhliny. Triglavski dom - Triglav - Triglavski dom - cez stenu Prag - Aljažev domRáno je opäť skvostne čisté, bez mraku. Kým sa vymoceme z chaty, je desať a na vrchol na ľahko to trvá dobrú hodinku - ak je prázdna cesta. V piatok predpoludním, našťastie, bola. K vrcholu vedie takisto veľmi dôsledne zafixovaná cesta, vyhnúť sa protiidúcim skupinám na úzkych rímsach je niekedy veľmi náročné. Preto je ideálne vyjsť si na takýto výlet v týždni, cez víkend je hore neúnosne veľa ľudí. Tak teda hodinka na vrchol, fotky pri smiešnej plechovej rakete, kus slaniny a chleba a zostup. Predsa len sme sa na Triglavskom dome zastavili ešte na dve šálky čaju, prikúpili si hrozne drahú vodu a začalo sa mučenie kolien. Celkový zostup cez Prag (rázcestie asi na úrovni Domu V. Staniča), o ktorom sme predpokladali, že nebude taký krutý, ako Tomiškova cesta, nám trval sedem hodín. Od chaty do sedla, kde sa potom rozdeľuje cesta na Tomiškovu a na Prag, to bolo ešte v pohode, ale potom sa začali suťoviská, šmýkalo sa, išlo sa zle. (Vraj je tam niekde aj vodný prameň. My sme ho buď nenašli, alebo sme naň zabudli…) Potom feraty, skoby, laná… Kratšie, ale kolmejšie. Alebo dlhšie a kolmejšie? Už ani neviem… Jasné, že sme opäť fotili, dolu pod Pragom už v údolí Vrata sme ešte debatovali s nejakými Talianmi, ktorí "vybehli" na Triglav a späť za jeden deň - chceli to vraj vyskúšať, či sa im to podarí - takže asi by sme zvládli zostup o chlp rýchlejšie. Aha, došla nám voda a tak sme v údolí vypili asi polovicu potoka Bistrica. Je tam ešte niekde aj vodopád Peričnik, ale na ten sme už nemali síl ani chuť. Aljažev dom bol prázdny, väčšina turistov z neho už odišla smerom k vrcholu s plánom prespať na vyššie položených chatách. Hoci aj pod stolom v spoločenskej miestnosti. Čo do batohuNechajte si poradiť a nájdite čo najviac ľudí, ktorí už boli hore. Zíde sa vám každá informácia. (Až keď som bol dva týždne po slovinskej skúsenosti v Západných Tatrách uvedomil som si, že Smutné sedlo, Ostrý Roháč, Volovec a spol. je oproti Triglavu len prechádzka po skalke v našej záhrade.) Známy slovenský polárnik Peter Valušiak sa akurát vrátil zo splavu Soče a hlásil, že hore bol už sneh. Pribalil nám mačky, sedáky a úväzy na feraty. Pre istotu. Trafili sme však teplú skalu, slnko, šliapali sme v krátkych gatiach a tričkách, takže to všetko sme mohli nechať dolu. (Ale nenechali.) V prípade hmly a klzkého terénu je takáto výbava nutná. VodaVápenec, tisícročia tvarovaný vodou a vetrom, je potvora. Neudrží na povrchu ani kvapku vody. Radšej o liter viac na chrbte, ako o pol litra menej a záverečnú hodinu stúpania umierať od smädu. Voda je hore na Triglavskom dome drahá, šálka čaju takisto - 1,5 eura, ale je taký vynikajúci, že sme mu dali prednosť pred plechovkou piva. Šťastný návrat! Triglav, turistická mapaLíbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Byli jsme v Julkách 2x ...
Šel s námi část tůry nějaký Japonec s průvodcem. Při výstupu najednou cítím, že se pode mnou hýbe "kámen"...
Pohlédnu pod nohy a já stál Japonci na přilbě... Na vrcholu jsme se objímali a líbali, že jsme to zvládli ...Ahoj
Od Aljaževa domu psáno k vrcholu Tomiškovou cestou (17 číslovaných základních 10 - 20 m dlouhých ferátových úseků k chatě + kompletně odjištěný Malý a hlavní Triglav)za 5:30 - jak psáno tak bylo. Sestup přes Prag (strmé skalní prahy) psaný na 6 h jsou celkem rozumné traverzy s cca 5-ti ferátovými komínky. Jak psáno tak bylo. Ráno od 6:30 do 19:30 h zpět, včetně hodinky na vrcholu a hodinky na pivo na Triglavském domu. Je to v pohodě ale ... je to 1.800 m čistého převýšení a je to nekonečně nahoru i dolů, když je hezky a bez sněhu tak na "lehko" za jeden den, při špatném počasí to může být na kluzkém vápenci na jištěných i nejištěných úsecích o život. A oproti Roháčům, Kriváňům a dalším srovnávačkám to je fakt strmě nahoru. Když začínáte, tak ten vrchol je téměř přímo nad vámi :-). Hore zdar!
Z Mojstrany je to po lesní cestě proměnlivé kvality asi 8 km do kopce až na parkoviště v lese, asi 5 minut od Aljaževa domu. Kolem 22 hodiny parkoviště přijedou kontrolovat policajti a s baterkama prohlíží auta i za nima a berou pokutu 50 E za nocleh v Národním parku. Provinilce posílají spát do Mojstrany. Řešením je nocleh na Aljaževom dome (cca 20 E/os./Alpenverein), nebo přijet na parkoviště po 23 h, nebo odejít přespat hlouběji do lesa. Je fakt, že je to krásná příroda a kdyby každý, i milovník přírody, spal, močil a bůh ví co, tak při tom množství lidí bez kontroly by to asi brzy vzalo za své.
vloni v polovině září jsem dal Triglav z Aljažev Domu cestou přes Prag tam i zpět.Vycházel jsem v 7ráno,nahoře jsem byl ve 14hod.Ve 14.30 jsem stejnou cestou sestoupil.Bylo krásně ale na severních úsecích byl sníh a bylo to bez zastávky na Triglavském domu.Je mi 68 let.Horám zdar
Na Aljažev dom jsem přišel něco po 19.hod
Pred 14 dny jsme byli pod Triglavem na Triglavskem domu, ale nesli nahoru kvůli bource. Sli jsme z udoli Krma, kam se da jeste aspon kilometr jet na parkoviste za Kovinarskou chatou (posledni pak je jeste o kilometr dal, ale po znacne horsi ceste). Znaceno 5 hodin, zvladli jsme tvrde za 4 hodiny a ctvrt (9 km na dom). Odsud se da urcite zvladnout Triglav tam i zpet za den,nutno vyrazit nejdele v 7 rano z vychoziho bodu a musi byt vyhled na dobre pocasi.
Boli sme na Triglave pred mesiacom presne tou istou cestou, ktorá je popísaná v článku. Vodu sme našli v oblasti kde sa spájajú cesty Tomiškova/Prag. Asi 100m vyššie od tohto spojenia je na ľavej strane strmá skala (cca 20m od chodníka)a z nej asi 1,5 m nad zemou vytekala voda zo skaly. Bola tam aj nachystaná plastová fľaša, z ktorej bolo jednoduché si preliať vodu do vlastnej prázdnej fľaše :-)
Loni jsme byli v Julkách. Poslední vejšlap byl na Triglav. Šli jsme z Trenty přes Zadnnjicu do sedla Lunnja, pak je ferata pod Triglav a následně na Triglav. Sestup přes Malý Triglav na chatu Dom Planika, pak na Trřašskou koču a zpět do údolí Zadnjica a do kempu.
Vyráželi jsme v sedum ráno a vrátili jsme se kolem jedenácté večer. Měli jsme sebou i spacáky, kdyby se nezadařilo, ale stihli jsme to. Od chaty Dom Planika je to už čistej choďák, takže na sestup ideální. Převýšení je z Trenty větší a údolí před nástupem je docela zdlouhavý, ale jinak super.
za jeden den dát Triglav nahoru a zpět, ufff.....smekám před tvou fyzičkou!
Když na Triglav, tak jedině Aljažev dom - sedlo Luknja - Bambergova cesta - vrchol - cesta Prag - Aljažev dom. Samozřejmě za jeden den. Jde to v pohodě, polojasno není podmínkou. Ale chce to vůli a dobrou kondici všech účastníků, jinak může být problém.
Z Moravy trvá cesta 6-8 hodin na pohodu podle předpisů. Optimální je vyrazit ve 4 odpoledne. O půlnoci jste v kempu a ráno nastoupíte do hor odpočinutí. Spát mimo kemp se nedá. Není kde. Míst kde se dá zastavit s autem je málo, policajti je znají a dost často kasirují.
(Triglav se dá vyjít za jeden den, ale je to vraľda. )
Kolem Triglavu je spousta chat, dá se tam udělat pěkný okruh. Je ąkoda jít jen na vrchol (a zbytečně náročné)
První den: Aljaąev dom - Trľaąka chata
Druhý den: brzo ráno za svítání výstup na vrchol Triglavu, (ráno bývá v horách jasno. ) sestup na druhou stranu na chatu Planika. Tam můľete zůstat nebo se vrátit po okruľní trase na Trľaąskou chatu, případně pokračovat směr Bohinské jezero.
Třetí den: sestup dolů.
Před dvěma roky ji smetla lavina.
Trľaąka Koča byla jiľ loni funkční..byli jsme tam na konci září a bez problémů fungovala. Bylo vidět, ľe je po čerstvé rekonstrukci..
ano,je v provozu,loni v létě 2010 to bylo půl chaty
Nesouhlasím s tím, ľe je to vraľda jít za jeden den. osobně jsem jej vyąel třikrát vyąli jsme ráno kolem 8 z Aljaąev domu a zpět jsme byli kolem 7 s tím, ľe jsme cestou poměrně často fotili a na vrcholu jsme taky strávili dost času. ąel jsem Přes Tomiąkovu cestu, pot prag a přes bambarg.
Myslím si ľe to není vraľda. Pokud se vychází z Alľajeva domu, a není člověk zrovna spáč do 9 hodin ( ale to na horách, kdo chce zaľít nějaké vhledy snad nikdo). My jsme ąli ráno v 5 z Alľajeva a byli jsem na vrcholu a pak zpět kolem 6 večer na Alľajevu, s focením, se zastávkami na jídlo, do pohody.
Prosím o informaci jestli je cesta na Triglav opravdu feratou, ze článku není zřejmé jestli ano a nebo ne. A jestli je nutný sedák, úvatky a přilba.
Je tan milión lidí, občas někdo zhodí ąutr.
Feraty tam jsou, komplet vybavení sebou.
je zajiątěna jako via ferrata, takľe přilba s úvazkem se vám určitě při výstupu budou hodit.
Já to ąla Tomiąkovou cestou nahoru, pak z Triglavského domu na vrchol a zpět přes sedlo Ljuknju. Byla jsem ve 2 měsící těhotenství a nepřiąlo mi ľe by to byla těľká ferata. Maximálně bych ji hodnotila za B. tomiąkova cesta je přímo direkt nahoru, rychle se nabere výąka, doporučoval bych snad jen přilbu k vůli mnoľstív lidí a případnému padajícímu kamení. Nevím jak to vypadá na cestě Prag, tam to je snad horąí. Přesto, kdo se necítí, tak určitě feratový set s sebou. A jen za dobrého počasí, vápno jak namokne, tak klouľe navíc, řetězy=přitaľlivsot bouřky. Na samotný vrchol, od Triglavkého domu vedou řetězy a kramle, ale tam jsem se určitě nejistila, je to jak po ľebříku. jen se člověk přidrľuje, jen je třeba nemít závratě a jistotu v chůzi.
Asi před dvěma lety jsme se vydali začátkem července vydali na Triglav. Vycháleli jsme v 6 ráno z Aljaľeva domu a nahoru jsme ąli Tomiąovkou. Cesta byla celkem v pohodě a nijak nebezpečná. U Triglavského domu začalo silně prąet a byly slyąet i hromy. Vzhledem k tomu, ľe jsme se chtěli vrátit jeątě ten den domu, jsme po deąti vyrazili zpět. Cestou dolů jsme to vzali cestou Prag (po konzultaci s nějakýma čechama - prý byla v pohodě. Ovąem po hodině cesty to začalo být zajímavé. Lana občas končili v místech, kde bych si představoval, ľe půjdou jeątě o 2m dále. Největąí překvapení nás ale jeątě čekalo. V jedné rozsedlině kudy vedla cesta a byli nataľené lana byl jeątě sníh, tudíľ jsme se rozhodovali, jestli se 3hodiny vracet a jít Tomiąovkou a přijít v 11 večer nebo těch 5m přelézt po sněhu.Ve sněhu byli zapíchané nějaké klacky, tak jsme to přeąli. Tak jako tady jsem se jeątě nebál. Nejhorąí ale bylo, ľe se přítelkyně v půlce sekla a nechtěla ani dopředu ani do zadu. Nakonec jsme to ale zvládli a vyčerpaní doralizi zpět k Aljaľovu domu. Prag weg uľ bych dolu neąel. Helmu bych si vzal a na Prag weg i sedák a kousek lana na překonání menąích překvapení.
Další související články:+ Přechod Julských Alp+ Julské Alpy, výstup na Triglav, Tilak Treking 2005; soutěžní článek č. 4 + Triglavský národní park |
|