Považský Inovec, přechod hlavního hřebene mimořádně malebného pohoří na Slovensku

Přechod hlavního hřebene Považského Inovce

Přestože nedosahuje Považský Inovec nijak závratných nadmořských výšek, je přechod hřebene tohoto pohoří díky jeho délce poměrně náročným trekem, který zvládnou během dvou dnů jen ti nejtrénovanější turisté.

Nejzajímavější je pochopitelně jeho nejvyšší část, nejjižnější úsek hřebene navštěvuje již jen poměrně málo turistů. Snad i proto, že je vhodnější spíše pro cykloturistiku než pro turistiku. V popisu udáváme čisté časy pochodu, ke kterým je nutné připočíst přestávky či případné odbočky. Plné znění popisu přechodu hřebene s popisem významných míst naleznete v tištěné verzi tohoto turistického průvodce.

Mníchova Lehota, Chata pod Inovcom, Inovec (0 h; 1 h 25 minut; 2 h)

Přechod hřebene Považského Inovce doporučujeme zahájit na železniční zastávce Mníchova Lehota na trati Trenčín – Bánovce nad Bebravou. Zorientovat se můžeme podle staré mapy, která je hned vedle zastávky. Přejdeme přes koleje a kolem Božích muk pokračujeme po červené značce. Brzy vstupujeme do lesa, kde se od naší červené oddělí zelená značka vedoucí vlevo do Krásne doliny a dále na Inovec a do obcí Selec a Beckov. My ale pokračujeme lesem.

Další cesta vede po poměrně výrazném hřbetu až k rozcestí lesních cest. Pokračujeme rovně a asi za šest minut chůze od rozcestí narazíme na menší dolomitické skalky, které jsou hned vzápětí vystřídány křemenci, tedy horninou krystalického původu. Vycházíme z lesa a kolem rozcestníku na asfaltovou cestu, kde se k naší červené opět připojí zelená značka. Na Chatu pod Inovcom (798 m) je to odsud asi 5 minut.

Na chatě, na které můžeme v případě potřeby složit hlavu, je možné se občerstvit a nebo můžeme pokračovat dále k vrcholu Inovce. Širokou kamenitou lesní cestou stoupáme ke sjezdovkám s lyžařskými vleky. Vystupujeme hustým bukovým lesem, místy se objevují malé skalky. Po zhruba 20 minutách se dostáváme k rozcestníku Pod Inovcom.

Na vrchol je to odsud již jen slabou čtvrthodinu po poměrně široké turistické stezce a pod vrchem po lesní cestě. Vrchol Inovce (1 042 m) je zarostlý, takže neposkytuje žádné rozhledy. V roce 2008 byl na vrcholu postaven turistický přístřešek, zvěčit se můžete do vrcholové knihy ukryté ve schránce na turistickém rozcestníku. Kousek pod vrcholem se nachází vojensky objekt vysílače, před několika léty přibyl k původnímu stožáru i stožár druhý. Škoda, že není zpřístupněn jako rozhledna, jak je to poměrně častým jevem v České republice.

Jakubová, Prieľačina, Bezovec (2 h 50 minut; 5 h 10 minut; 7 h 10 minut)

Považský Inovec je součástí Karpat, které náleží do Alpsko - himalájské soustavy. Přesněji řečeno je Považský Inovec jedním z celků Vnitřních Západních Karpat, jen Povážské podolí náleží do subprovincie Vnějších Západních Karpat.
Jeho západní a východní okrajové části patří do oblasti Podunajské nížiny (Podunajská pahorkatina), která již patří do provincie Západopanónské pánve. Považský Inovec je jedním z podcelků Tatransko - fatranské oblasti. Dělí se na několik dalších samostatných částí: Vysoký Inovec, Nízký Inovec, Krahulčie vrchy a Inovecké predhorie. Přitom Inovecké predhorie má ještě jeden podcelek, kterým je Selecká kotlina. Na severu sousedí Považský Inovec se «

Z vrcholu Inovce pokračujeme po široké cestě po hřebeni. Asi za 7 minut se dostáváme na kótu Palúch (1 004 m), ze které se otevírají krásné rozhledy západním a východním směrem k Velké Javorině v Bílých Karpatech a k Tribeči. Pokračujeme hustým lesem, procházíme kolem zbytků ohrad četných lesních školek.

Asi po 25 minutách chůze od kóty Palúch narazíme na další významnější skalní výchozy, před tím se nám po pravé ruce otevírají pohledy k Velké Javorině. Dalších asi 7 minut a jsme u rozcestníku Rafajova kóta (896 m), od kterého pokračujeme mírně napravo. Cesta vedla lesem, občas se objevila mýtina. Dnes však tento úsek vede velkými mýtinami s hromadami neodklizeného dřeva, což poněkud kazí dojem z jinak pěkné hřebenovky.

Za dalších asi 20 minut se objeví laťkový plot velké lesní školky. Odsud je to asi 12 minut k další ohradě. Průchod do ní nám umožní vrátka. A proč tam jít? Asi 200 metrů od cesty je poměrně vydatný pramen vody. Pokračujeme dále podél ohrady a lesem. Po dalších 20 minutách se objeví další ohrada, kterou bylo nutno překonat po dřevěných schůdkách, dnes je však napravo plot ohrady vyvrácen a schůdky jsou značně prohnilé. Dostáváme se na vršek, z nějž se otevírají krásné pohledy k jihu na další pokračování hřebene Považského Inovce.

Následuje strmější sestup kolem velkého kříže s lavičkami, které byly vybudovány v roce 2008. Tady se nachází další z "vrcholových" schránek. Dále pokračujeme po ostrém hřebínku s většimi skalisky a občasnými výhledy. Asi po pěti minutách narazíme na rozcestí Tri boky (800 m), ze kterého vede významová čtyřminutová odbočka doprava dolů k vodě a turistické útulně Izba (dříve Na Izbe). Jde o jednu ze tří možností noclehů pod střechou na hlavním hřebeni Považského Inovce.

Od útulny, kterou je možno využít k přespání, se musíme vrátit nazpět na červenou značku a pokračovat vpravo. Po 10 minutách se dostaneme do sedla Ostrý vrch (830 m), kde je rozcestník a rozcestí s modrou značkou. Po dalších asi 10 minutách se dostaneme do dalšího sedla a po následujících necelých 10 minutách jsme již v Sedle pod Panskou Javorinou (865 m). Z Panské Javoriny byly rozhledy v minulosti omezené stromy, dnes je však okolní les hodně vykácen a výhledy se otevírají do širokého okolí. Pokračujeme vpravo po červené značce. Následuje vrchol Prieľačina.

Na Prieľačině (893 m) jsou menší skalky, triangulační bod a na západním srázu přírodní rezervace Prieľačina. Kousek za následným rozcestím narazíme na obrovskou kaluž, průsak vody, ke které se chodí napájet zvěř, soudě tak alespoň podle velkého množství stop. Následně se odkryje vpravo pohled na krásný hrad Tematín a po asi dvou minutách pak ještě navíc i pohled na Topoľčiansky hrad po ruce levé. Asi po 15 minutách (od rozcestí Pod Prieľačinou) se dostaneme na malou světlinu – rozcestí lesních cest, ze které vede vlevo odbočka k vodě (asi 150 m). Pramen vody se schovává nalevo ve svahu a je zakryt stříškou.

Dostáváme se ke kótě 624 m, kde začínají louky a rozhledy po okolní krajině. Další úsek vede po pěkné vozové cestě lemované břízami, která počne následně mírně stoupat a přivádí nás na další rozcestí Skaliny (606 m). Červená značka pokračuje vpravo přes pole ke skalkám. Doporučuji použít buzoly, neboť v létě při vzrostlé trávě nebývá cesta vždy zcela zřejmá. Přecházíme na lesní cestu, která traverzuje vrchol Bezovec.

Pět minut po vstupu do lesa se dostaneme na rozcestí, které je velice špatně označeno. Tady musíme pokračovat vpravo mírně dolů po příjemné pěšině. Ta nás posléze přivede k lyžařskému vleku a na louky. Dominantní borovici obejdeme zprava a dostáváme se k dalším vlekům a chatám či rekreačním objektům a chatě Šport na Bezovci.

Marhát, Sedlo Havran (9 h 20 min; 12 h 10 min)

Od chaty pokračujeme dolů po zpevněné příjezdní komunikaci k rekreačnímu středisku Bezovec. Odsud po asfaltové cestě až na rozcestí Bezovec – SAD (520 m), kde je autobusová zastávka. Autobusem se odsud můžeme dostat buď do Piešťan a nebo do Nového Mesta nad Váhom. Na rozcestí odbočíme vpravo a pokračujeme kousek po cestě ve směru na Starou Lehotu. Po pár metrech však opět odbočíme doleva a pokračujeme po vozové cestě k betonovému sloupu elektrického vedení a dále do mírného kopečka na kótu Veselý vrch (562 m), ze kterého se otevírají nad očekávání krásné rozhledy.

Dále pokračujeme po polní cestě, držíme se vždy nejvyšší partie, jdeme tedy zhruba po hraně svahu. Tento úsek je velice špatně značen. Asi po deseti minutách sestupu z Veselého vrchu přecházíme úzkou a rozbitou asfaltovou cestu spojující vesnice Stará Lehota a Dominova kopanica. Cesta vede do mírného svahu. Vyježděno je zde několik cest, držíme se ale té nejvýraznější (občas značeno kolíky). Naměřili-li jsme azimut správně, dostaneme se na rozcestí Horáreň (498 m), v jehož blízkosti stojí chalupa s altánem a na němž se k naší červené hřebenovce připojuje modrá značka.

Z rozcestí pokračujeme vpravo po široké cestě. Procházíme kolem mohutného kaštanu a božích muk až nás po 15 minutách přivede značka do sedla Kostolný vrch (525 m). Následuje starý statek Jelenie jamy (zleva) se po pravé ruce otevřou pohledy na Velkou Javorinu v Bílých Karpatech. Za statkem končí nejen pole, ale i asfaltová cesta. Projdeme kolem závory a seníku a neustále stoupáme. Na dvou následujících rozcestích odbočíme vždy vpravo. Asi po 20 minutách chůze od starého statku se objeví rozcestník Marhát, sedlo (690 m, rozcestí se žlutou značkou), od kterého stoupáme po částečně skalnatém hřebínku až na Marhát (10 minut).

Pod skalnatým vrcholem se nachází menší plošinka s cedulí Marhát (743 m), dva turistické přístřešky, lavičky a ohniště. Na vrcholu Marhátu byla v roce 2008 postavena pěkná dřevěná rozhledna, která umožňuje kruhové rozhledy do kraje a na okolní pohoří. Turistické přístřešky byly rovněž opraveny. K nouzovému bivaku ale rozhodně dobře neposlouží, neboť sem stéká voda, stejně tak při bočním dešti byste museli postavit stan.

Z Marhátu pokračujeme zhruba k západu po poměrně ostrém a zčásti skalnatém hřebínku. Později pokračujeme vlevo po cestě až do sedla Gajda (505 m), kde je rozcestí se zelenou značkou vedoucí z Nitrianske Blatnice do blízkosti obce Modrova pod Bezovcem. Za sedlem musíme na lesní cestě odbočit vlevo. Následují dvě rozcestí (z prvního vede významová odbočka na pěknou vyhlídku), na nichž se musíme vždy vydat vpravo. Po 15 minutách od sedla se objeví po levé ruce skalní stěna s dalšími zajímavými skalními útvary v masívu vrcholu Krahulčie vrchy (566 m).

Následuje rozcestí Krahulčie vrchy (530 m), kde se zelená značka, která se k naší červené připojila na rozcestí u mysliveckého posedu, opět odpojí vpravo. Naše červená tady odbočí prudce doleva a kolem malého skalního převisu (vpravo) nás vede po lesní cestě dalších 15 minut, než musíme odbočit z cesty vlevo. Po 10 minutách se objeví první úsek s výhledy k západu. Po další půlhodině, která je orientačně nenáročná se objeví písčitá půda na území tzv. Panského lesa.

Za dalších 20 minut jsme na rozcestí se zelenou značkou. Značka pokračuje neustále po lesní cestě. Následuje rozcestí Plešiny (430 m) a za dalších 15 minut sedlo Havran (390 m). V sedle je malý motorest či spíše bufet, prochází tady asfaltové komunikace č. 499 spojující Piešťany a Veľké Ripňany (Topoľčany). Autobusová zastávka.

Svrbická plešina, Hlohovec (14 h 15 min; 17 h 30 min)

Poslední úsek hřebene se prakticky vůbec nechodí, je spíše rájem cykloturistů. Ale abychom dokončili celý hřeben Považského Inovce, popíšeme si i tento úsek. Ze sedla Havran pokračujeme lesem po široké lesní cestě až na rozsáhlé louky a pole. Pokud se nám značka ztratí, stačí dojít k prvnímu poli a po jeho okraji pokračovat vpravo až k třešním – aleji.

Značka prochází poměrně zarostlou třešňovou alejí, cesta níž spíše připomíná tunel. Noříme se do hustého lesa tvořeného prakticky samými lískami. Procházíme nedokonale vyvinutým škrapový polem kolem vrcholu Lomec (422 m) a přitom vyjdeme na mýtinu, z níž se otevírají poměrně pěkné výhledy. Tady opět odbočíme prudce doprava do lesa. Na dalším úseku se les střídá s mýtinami, objevuje se velké množství hrušní.

Vyjdeme na asfaltovou cestu, po níž musíme pokračovat vlevo směrem na obec Svrbice. Po necelých 10 minutách se objeví cedule Nitriansky kraj, okres Topoľčany, za níž odbočíme doprava na polní cestu k rozcestníku Humništia (300 m).

Pokračujeme přes pole do lesa. Narazíme na hluboké erozní koryto, které přejdeme a vystoupíme do protějšího břehu po dřevěných "schůdkách" z natlučených kůlů. Nahoře pokračujeme vpravo a dále kolem menších skalek hlubokým korytem lemovaným mohutnými buky. Asi po 10 minutách odbočíme z koryta vlevo a strmým výšvihem kolem Božích muk pokračujeme k dalším polím (7 minut). Přejdeme nevýrazný vrchol Svrbická plešina (369 m).

Opět pole, okraj lesa, poměrně pěkné rozhledy. Především za pěkného počasí jsou výhledy k východu fantastické (pohoří Tríbeč). Podcházíme zalesněný vrchol Holý vrch (432 m) a Bukovina (413 m) a asi za 35 minut se dostaneme na rozcestí Ovčia skala (360 m), kde je lavička a odbočka žluté vedoucí do vesnice Jalšové. Z tohoto rozcestí pokračujeme nalevo kolem lesních školek s borovicemi. Další pohledy na jadernou elektrárnu Jaslovské Bohunice. Na dalším rozcestí vlevo a pak vpravo k plotu vojenského prostoru, který je střežen (strážní věže).

Po dalších 10 minutách procházíme zahrádkářskou kolonií k rozcestníku Studená dolina (210 m), kde se po asfaltové silnici spojující vesnice Tepličky a Koplotovce vydáme vpravo k topolové aleji. Odbočíme vlevo nahoru do lesa. Za dalších 10 minut se objeví louky a výhledy na Hlohovec.

Značka za chvíli odbočí vlevo, ale doporučuji nedržet se jí a pokračovat po širokém chodníku, který využívají domorodci. Po 10 minutách chůze pěkným borovým lesem sestoupíme na asfaltovou silnici vedoucí do Hlohovce. Tady se opět napojíme na červenou značku, přejdeme přes cestu a po lavičce mezi zahradami dojdeme až do Hlohovce na autobusové a vlakové nádraží, kde značka končí.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.