Hraběšická vrchovina, horská turistika v málo známé Hanušovické vrchovině

Dvakrát Hraběšickou vrchovinou, turistika v Hanušovické vrchovině

Je zcela přirozené a žádoucí, že pokud se do něčeho pustíme, dotáhneme naši záležitost až do (zdárného) konce. No a pokud se nám něco na prvý pokus nepodaří, většinou se k tomu třeba i časem vrátíme a možná nyní uspějeme. Do obdobné situace jsem se dostal i já, když jsem si na mapě Hrubého Jeseníku našel Hraběšickou vrchovinu, Kamenný vrch a Malínskou rokli jako potenciální cíle mého dalšího spouzení. Jenže ono to zase nebylo až takové jednoduché a tak, abych všechno vysvětlil, pokusím se nyní pohybovat na dvouch časových úrovních zároveň.

Únor 2010

Na mapě (KČT 55 1: 50 000 Hrubý Jeseník) to vypadalo docela zajímavě. Hraběšická vrchovina, jako východní podcelek Hanušovické vrchoviny, se rozkládá na jihozápadním okraji CHKO Hrubý Jeseník na ploše 793 km² a dosahuje střední výšky 527,2 m n.m. Jejím nejvyšším vrcholem jsou Černé kameny - 956 m n. m. Kamenný vrch, kam jsem měl namířeno, dosahuje 952 m n. m. a je zajímavý také tím, že na fylitové skále lze vidět sekreční čočky křemene a detailní provrásnění.

Jako nástupní místo túry jsem si vybral Nový Malín, nacházející se asi 4 km jižně od Šumperka a je dobře dostupný žel. tratí č. 290 Olomouc - Šumperk. Nový Malín, původně Frankštát, své současné jméno získal 13.7.1947 na počest obce Český Malín v severozápadní Ukrajině, Volyňské gubernii bývalého Sovětského svazu, která byla 13.7.1943 přepadena nacisty, vypálena, starci, ženy a děti byli upáleni za živa. Muži v té době bojovali v 1. Čs. armádním sboru a část odešla bojovat na západ. Někteří obyvatelé, kteří přežili, se později přestěhovali do přejmenovaného Nového Malína, obzvláště potom, co byli po roce 1948 v tehdejším Sovětském svazu vystaveni nesmyslné politické perzekuci.

Přivítalo mě mrazivé ráno, zataženo, nic nenasvědčovalo tomu, že by se ukázalo slunce a již v dědině nebývalé množství sněhu. Od železniční stanice velmi dlouhou obcí až na její severní okraj po zelené KČT, potom ještě necelý kilometr po silnici a již zde byl rozcestník označující začátek Malínské rokle.

Srpen 2010

Velice členitá Hanušovická vrchovina zaujímá rozlohu 793 km² a její střední nadmořská výška činí 527,2 m. Hanušovická vrchovina sousedí s Hrubým Jeseníkem, Rychlebskými horami, Kralickým Sněžníkem a Orlickými horami. Na jihu pak Hanušovická vrchovina postupně přechází v nížiny Hornomoravského úvalu a na jihovýchodě sousedí s pohořím Nízký Jeseník. Hanušovická vrchovina je poměrně nízkým pohořím. Nejvyšším vrcholem je Jeřáb (1 003 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Bouda (956 m), Kamenec (914 m), Čečel (839 m) či Křížová hora (735 m) s krásnou rozhlednou

Ke svému novému pokusu zdolat Kamenný vrch jsem zvolil kombinovanou přepravu, z domu do Červenky vlakem a následně na kole. Nádherné slunečné počasí slibovalo opět fantastický zážitek, takže kilometry v sedle zdárně ubíhaly. Střelice se svými dvěma smírčími kříži, královský Uničov s komunikacemi momentálně ve stadiu oprav, kolem rybníků u Šumvaldu a velmi dlouhá "trojdílná" Libina. Poznenáhlu stoupající cesta vedoucí žírnou hanáckou rovinou, na severu se však již rýsují jižní svahy Hraběšické a Hanušovické vrchoviny a Hrubého Jeseníku.

Silnice 2. třídy, velmi malý provoz a kolem mnoho ovocných stromů (švestek) prozrazujících, že zdejší obyvatelstvo nemá nouzi o suroviny při výrobě oblíbených ovocných destilátů. Hrabišín, v okolí již velmi pěkné rozhledy a ve vesnici řezník ... s vynikajícími polévkami ... křupavými rohlíčky... Je velmi důležité věnovat pozornost obdobným objektům, protože cyklistika je těžká dřina a kalorie a tekutiny je třeba doplňovat velmi často. A již podruhé se letos ocitám v Novém Malíně, známou cestou mířím na sever, tentokrát ale rozcestník míjím, po silnici pokračuji ještě asi kilometr, kolem studánky a na prvé odbočce uhýbám ze silnice vlevo, okamžitě do strmého stoupání.

Únor 2010

Prvý úsek cesty žádné problémy nenaznačoval. Přestože sněhu bylo silně nad kolena, cesta byla luxusně prošlapána, fofrklacky nebylo ani zapotřebí (sněžnice ani běžky jsem s sebou neměl) a mohl jsem se kochat velmi pěkným okolím. Hluboké, zaříznuté údolí, Malínský potok, někde na povrchu, někde jen tušený pod sněhem a na jeho pravém břehu prvé skalní útvary, kterých bylo čím dál víc.

Krásný les, v těsném okolí stezky křoviny, uschlé vysoké šípky, maliny a ostružiny naznačovaly, že v době vegetace je to zde pěkná divočina. Relativní idylka skončila u krmelce, ke kterému vedla prošlapaná cesta. Odtud začala těžká práce v hlubokém, neprošlapaném sněhu, kterého navíc pomalu ale jistě přibývalo. Z okolních skal jako zpestření byly často přes cestu napadané malé ale regulérní lavinky o objemu několika kubických metrů a jejich překonání bylo obzvláště náročné.

Stálé stoupání, brodění se hlubokým sněhem, několikrát jsem se probořil po pás a stále smutné, zatažené počasí. Přede mnou už dlouho nikdo nešel ani nejel, stopu jsem si musel vyšlapat sám. Předjel mne nějaký borec na běžkách, i jemu podle jeho slov dával terén dnes co proto. Neskutečná dřina a výškových metrů přibývalo jen pomalu. Ale rokle nádherná, skály, velmi strmé svahy, kaskády na potoce (pokud nebyl schován pod sněhem a ledem), cestu mi každou chvíli křižovaly stopy jelení, srnčí a nějaké malé zvěře.

Srpen 2010

Cestou jsem často potkával houbaře, nebo si aspoň myslím, že by to mohli být houbaři, protože chodili po lese s košíky a noži a stále něco hledali, ale překrásné praváky, modráky, bedly, masáky a jiné perly kuchyně, které jsem registroval z kola, je asi nezajímaly. Nevím, možná mi něco uniklo.

Cesta vcelku zdárně, i když strmě ubíhala a v hloubce pode mnou se klikatila rokle, ve které jsem v únoru "bojoval" o každý metr a opravdu i z té výšky bylo možné rozeznat, jaká je to nyní divočina. V místě zvaném U Hráze jsem překřížil svou zimní stezku a po kratší neznačené smyčce lesní cesty jsem se napojil na červenou KČT, na poměrně dlouhých úsecích okořeněnou vývraty i pokácenými stromy a silně rozježděným terénem. Byla docela fuška tyto úseky překonat.

Dále již cesta představovala bikerskou lahůdku v krásném lese, od rozcestí Pod Smrčníkem, kde se stýkají modrá, zelená i červená KČT (a které bylo nejzašším místem, kam jsem v zimě pronikl) se změnila na chvíli v šotolinovou pohodu. Od rozcestí Kamenec zbývajících asi 500 m bylo třeba zatnout zuby, ale stálo to za to, dalo se vyjet skoro až pod vrcholové skalisko. Několik metrů po skále pěšky (a vzhůru) a konečně na druhý pokus jsem dosáhl vrcholu Kamenného vrchu (na starší dřevěné tabuli uvedený i jako Kamenec). Bohužel stromy přerůstající vrchol zabraňují ve výhledu na všechny strany a pouze úzké mezery mezi nimi naznačují tu nádheru, kterou prostě odtud nikdo neuvidí.

Opět zpět na rozcestí a odtud strmě dolů lesem, houštinami, malinami i šípky na rozcestí Nad Říjištěm, ještě jedno problematické velmi strmé místo a potom už "bikersky kultivovaně" po žluté KČT přes rozcestí Pod Kamencem a Hvězdu, po stráních s dalekýmíi výhledy až na rozcestí pod Rabštejnem, kde bylo možné doplnit tekutiny ne pouze vodou ve zdejší restauraci a dát si také vařené kalorie.

Únor 2010

S vypětím všech sil jsem dosáhl rozcestí Pod Smrčníkem, ale to bylo maximum, co jsem byl dnes pro "ten kopec" ochoten udělat, navíc mě dojela ještě jedna lyžařka na běžkách a když se rozhlížela po mé výzbroji, kde mám ty sněžnice, se kterýma jsem sem došel, docela mě dorazila. Protože jsem nedokázal odhadnout, kolik času by mi zabral zbývající úsek (asi 2,5 km) k vrcholu, nerad jsem se obrátil a ve svých stopách, přece jenom o něco méně namáhavě jsem se prodral zpět ke krmelci a dále do Nového Malína. Krásná hospoda, dobré pivo, pokec s místními borci a při odchodu pod stolem velká louže ze sněhu a ledu, který jsem donesl na botách. Cesta zpět vlakem narvaným studenty a trochu smutno při pomyšlení, že tomu kopci něco dlužím.

Srpen 2010

Horská chata Rabštejn leží na území CHKO Jeseníky nedaleko stejnojmenného hradu Rabštejn. Chata Rabštejn je určitým středobodem významné lezecké skalní oblasti Rabštejn s velkým množstvím lezeckých cest různých stupňů obtížnosti.
K chatě je možný příjezd osobním automobilem od jihu přes obce Libina, Oskava a Bedřichov u Oskavy, kde je malé parkoviště. Z něj je to k chatě asi 1,5 km po široké vozové cestě «

Kolo jsem nechal odpočinout u restaurace, kterou si pamatuji ze své prvé návštěvy tohoto místa před xxx lety jako pěkně zchátralý objekt a vylezl jsem na Velký Rabštejn (803 m n. m.), skalní vyhlídku, ze které jsem se opravdu dlouho "nemohl urvat" kvůli překrásným výhledům na Hrubý Jeseník a Hanušovickou vrchovinu.

Na zpáteční cestě jsem si prohlédl ještě fragmenty zdiva strážního hrádku, který jeho středověcí stavitelé vtipně umístili mezi výrazné skály, na kterých se dnes tužili horolezci. Odpočinuté kolo už dnes moc práce nemělo, protože nás čekal pouze krásný sjezd po cyklostezce č. 6032 do Bedřichova, stále krásným lesnatým údolím a po proudu Oskavy.

Následovala Oskava - tentokrát obec, za kterou skončily lesy a člověk se opět ocitne na úrodných hanáckých rovinách, což potvrdí průjezd Dolní Libinou, Šumvaldem a po odbočce u Plíškova Mlýna i Horní a Dolní Sukolomi. Východně od Uničova Brníčkem, Želechovicemi známými unikátním nálezem baterie slovanských tavících pecí na železo (to už po cyklostezce 511) a jako zpestření závěru vydařeného dne poli kolem rybníka, kde se opalovaly pěkné holky "hore bez" (ovšem o upachtěného a zpoceného cykloborce patřičný zájem bohužel neprojevily) a po průjezdu Dětřichovem zde za chvíli byla Červenka, dnešní definitivní konec.

Posezení v pěkné restauraci před železniční stanicí s dalšími cykloborci u ryzího piva z hor a následný přesun vlakem domů ukončil druhý díl putování, kdy se mi konečně podařilo dostat se na vrchol jednoho pěkného kopce tady na Moravě a docela pěkně si to užít.

Při obou cestách jsem vycházel z mapy KČT 1:50.000 č. 55 Hrubý Jeseník, dále z cyklomapy Shocart 1 : 60.000 č. 146 Horní Pomoraví. Do blízkosti této oblasti se dá bez problémů dostat automobilem z blízkého Šumperka nebo ve směru od Uničova, dále železnicí po trati č. 290 Olomouc - Šumperk, já jsem podruhé využil i trať 273 Prostějov - Červenka. Ubytovacích i stravovacích možností je v tomto regionu plno, přímo na louce pod Rabštejnem je nádherné tábořiště, které je možné s výhodou využít k dalším pěším nebo cyklovýpadům po Hrubém Jeseníku.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.