Treking > Vesmír > Nejpomalejší známý pulsar 1E 161348-5055 v RCW 103 vykazuje vlastnosti magnetaru
Nejpomalejší známý pulsar 1E 161348-5055 v RCW 103 vykazuje vlastnosti magnetaru
Pulsar 1E 161348-5055
9.9.2016 | Otakar Brandos, foto NASA / CXC / University of Amsterdam / N.Rea kol., DSS
Rentgenová observatoř Chandra pozorovala zřejmě jeden z nejpodivnějších
pulsarů, jaký astronomové znají. Pozorovaný objekt sice vykazuje vlastnosti magnetaru,
silně zmagnetizované neutronové hvězdy,
ale kolem své osy se otáčí mnohem pomaleji, než kterýkoliv jiný známý pulsar.
Podivný magnetar vědci pozorují v nitru kompaktní mlhoviny
RCW 103, která je pozůstatkem po výbuchu supernovy vzdálené
od Slunce asi 9 000 světelných let rentgenový
zdroj známý jako 1E 161348-5055. Mlhovinu představuje kompozitní snímek z rentgenové
observatoře Chandra. Nejnižší energii rentgenového záření představuje na snímku červená
barva, střední pásmo X-záření ukazuje zelená barva a nejtvrdší X-záření je zobrazeno modrou
barvou. Data ze sondy Chandra byla použita v kombinaci se snímkem v optické oblasti ze Sky
Survey.
Pulsary (magnetary) jsou rychle rotující neutronové hvězdy. V případě magnetaru v RCW 103
však o rychlosti nemůže být ani řeči, protože se objekt kolem své osy otočí jednou za 24 000
sekund, tedy asi za 6,67 hodiny! To je mnohotisíckrát déle než v případě dosavadního nejpomalejšího
známého pulsaru.
Čtěte také: Neutronové
hvězdy: Miniaturní hvězdy a nebo extrémní atomová jádra?
Vědci se pokoušeli tuto pomalost vysvětlovat binárností systému, avšak nejnovější
pozorování tuto možnost, zdá se, vyloučily. Dnešní věda zná sice jen asi 30 magnetarů
(z asi 2 000 známých pulsarů), tento je však ze všech nejpodivnější. Dosud nejpomalejší
známý magnetar se kolem své osy otočil jednou za 10 sekund. Neutronová hvězda v RCW 103
je velice mladá, vznikla po výbuchu supernovy někdy před asi 2 000 lety, takže k jejímu
extrémnímu zbrždění nemohlo dojít běžnými mechanismy.
Do pozorování objektu v RCW 103 byly postupně zapojeny i observatoře NuSTAR, Swift
a XMM-Newton. Ty nakonec (spolu s archivními daty Chandry) binárnost objektu vyloučily,
neboť intenzita X-záření se velice výrazně a rychle mění jak v čase, tak co do celkového
výkonu. Takovéto extrémní výkyvy může mít na svědomí jen mimořádně silné magnetické pole,
které je triliónykrát silnější než magnetické pole na Slunci.
Další související články:
+ Hnědý trpaslík, záhadné objekty na pomezí planet a hvězd
+ Červený trpaslík, nejpočetnější hvězdná třída ve vesmíru
+ Oranžový trpaslík, ctrpasličí hvězda hlavní posloupnosti
+ Žlutý trpaslík, další z hvězd hlavní posloupnosti
+ Hvězdy. Co jsou to hvězdy a proč svítí?
+ Prachové pásy reflexní mlhoviny M 78 v novém světle
+ Hvězda s chvostem, neočekávaný objev
+ Nejtěžší známá hvězda ve vesmíru
|