Vádí Kelt v Palestině, pěší turistika na Blízkém Východě

Palestina a turistika

Budete - li mít tu příležitost navštívit Izrael a přilehlá Palestinská území a zbude vám čas, který by jste chtěli strávit nejlépe na nějakém pochodu, případně pročištěním hlavy v poušti, zkuste údolí Vádí Kelt.

Vzhůru do pouště

Informace naleznete ve většině průvodců. Z autobusového nádraží v Jeruzalémě použijte spoj, který zastavuje přímo na zastávce Vádí Kelt. Doporučuji zajít se poradit na informace.

Samotná cesta trvá zhruba hodinu a dvacet minut. Autobus směřuje na jih k Ejlatu. Já měl tu smůlu, že první zastávku jsme profičeli bez nějakých zbytečných cavyků se zastavováním, takže nezbylo nic jiného, než vystoupit až na třetí zastávce, to proto, že zastávka č. 2 nebyla taky nějak brána v potaz. Sakra co teď? Asi nezbývá nic jiného než si šlápnout zhruba kilák a půl po asfaltu a na benzince chytit taxík nebo stop.

První zjištění je, že taxík stojí docela hodně, sám šofér mi radí, ať zkusím raději stopa na výpadovce z Jericha. Za deset minut sedím v autě spolu se třemi Palestinci a za zvuku vřískavé muziky se řítíme směrem začátku Vádí Kelt. Cestou je vidět sídla beduínů v poušti kolem. Pokud se má tedy opravdu někdo špatně, pak jsou to oni. Za rad jak otevřít dveře od auta, jehož tachometr je zcela jistě přetočen na ultimum, vystupuji a podle rad směřuji k pahorku s několika velbloudy.

Otevírá se nádherný rozhled na poušť se sporými keříky a travou. Kolem pár metrů žiletkového ostnáče svědčí o všudypřítomném vojenském duchu. Přelétávající dopravní letadlo IAF to jen potvrzuje. Před sestupem na začátek ztezky potkávám několik Beduínů, marně se mi snaží něco prodat.

Nakonec jim dávám pár Euro (zřejmě na mne použili nějaký psycho nátlak, protože jinak jsem vůči kutálení peněz ode mne imunní). Vše završuje jeden z nich nabídkou na jejich supr šátek který mne ochrání proti slunci. Šátek se hodí a je fajn, ale asi mi zapomněl říct, že za něj chce čtyřicet šekelů.

S díky odcházím a jenom zvýšený hluk za mými zády znamená, že si kluk běží s hrůzou v očích zpátky pro šátek. To by asi byl doma nářez.

Klášter

Dostávám se ke dnu začínajícího údolí. Eroze, větrná i vodní vykonaly své a údolí se postupně zvětšuje v kaňon. Registruji dvě turistické značky, zelenou a černou. Dávám se spíše podle logiky a rady kámoše na levou stranu údolí, pozdější změna už nebude možná. Postupně se zatahuje, takže teplota je celkem příjemná, jdu jen v kraťasech. Kaňon neboli vádí tvoří i velké meandry, které postupně s rostoucí hloubkou údolí vypadají zajímavě.

Za necelé dvě hodiny přicházím ke kláštěru Svatého Jiří, který sloužil křižákům. Je to vlastně hlavní "tahák" údolí, směřují sem věřící, na prohlídku i meditaci. Klášter je v současnosti pravoslavný, takže o návštěvnících není pochyb, převládají zde Rusové. Také já navštěvuji vnitřek sakrální stavby. Jako na jiných místech v Izraeli, je tady zvláštní atmosféra a klid, vše je ještě korunováno minimem návštěvníků.

Provází mne jeden z mnichů a líčí mi stručnou historii místa. Nechává dostatek času vše si prohlédnout, nespěchá. Nakonec mne zve ještě na džus, který je pro návštěvníky zdarma a v počasí které panuje třeba přes letní měsíce je, přiznejme si, docela i nutností. Je ale listopad a teploty zdaleka nedosahují hodnot z letních měsíců. Nakonec si kupuji u staré paní na památku ikonu zakladatelů kláštěra.

Pomalu k Jerichu

Po hodině se dostávám na dohled k Jerichu. Doporučuji dávat si majzla na cestu po které jdete, cest je několik a těžko se pozná, která je ta používaná turisty. Snadno se vám může stát, že zvolíte nesprávnou, která vás nakonec představí před možnost volby na římse, která je široké zhruba patnáct centimetrů, materiál se sype a vyhlídky na dno kaňonu jsou neradostné.

Jedno vím jistě. Příště se vracím. Těch několik metrů mi dalo pořádně zabrat a zjištění, že ta pravá cesta je jen několik metrů nad hlavou na radosti taky nepřidalo. Jo co se dá dělat. Za blbost se platí a jsem rád, že v tomto případě to bylo jen lezením nahoru.

Okolí Jericha tvoří pole, hlavně jsem si všiml dýní a melounů. Lidi v pohodě, přátelští a rádi poradili, ovšem není to univerzální berlička. Západní břeh je pod vládou Fatáhu a Jericho je hlavní stan. Samotné město je jedno z nejstarších na světě, teplota je zde ještě větší, nacházíme se totiž zhruba dvě sta metrů pod hladinou moře. Na bloumání jsem nějak čas neměl, dalo mi zabrat najít stanoviště mikrobusů.

Za chvilku odjezd. Cena je na počet kilometrů daleko menší než v Izraeli. To je fajn. Náměstí žije svým vlastním životem a tepem, neúnavní prodejci vyvolávají a vychvalují zboží. Nervózně kouřím cigaretu a přemýšlím, co bude dál. Zbývá projet check point mezi autonomním územím a Izraelem a pak fŕŕŕ do Jeruzaléma. Tož dobré to bylo.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.