Orlické hory, přechod hlavního hřebene pohoří - české hory a nejhezčí hřebenovky

Přechod části hřebene Orlických hor

Hřeben Orlických hor je jako stvořený pro nenáročnou, ale krásnou turistiku. Do hor vyrážíme na dva dny a až dodatečně zjišťujeme, že dva z vrcholů během pár měsíců od naší návštěvy zcela změnily tvář. Na Anenském vrchu vyrostla nová rozhledna a z Velké Deštné pro změnu zmizela.

Auto necháváme zaparkované v horské vesnici Zdobnice, odkud pokračujeme zprvu normálně po silnici do Říček. V malých potravinách kupujeme čerstvé pečivo a pro jistotu ještě každý litr a půl vody. Pak už nám nic nebrání, vydat se vzhůru nahoru. V Říčkách se napojujeme na modrou značku, která nás má zavést až pod samotný vrchol Anenského vrchu a červené značení pak na jeho vršek (991 m), kde se nachází dva bunkry a lavečky pro odpočinek.

V době naší návštěvy jsme ještě ani netušili, že za pár týdnů tu vyroste nová, sedmnáct metrů vysoká, dřevěná rozhledna. Ta byla veřejnosti zpřístupněna 28. října 2010. A není to poprvé, co vyhlídková věž na Anenském vrchu stojí. Již v minulosti tu stávala jednoduchá dřevěná rozhledna, ze které se mohli do kraje rozhlédnout čtyři lidé současně. V rozhledně měl být i prostor, v němž se v zimě lyžaři mohli schovat před nepřízní počasí.

Z vrcholu se vracíme kousek zpátky a necháváme se po hřebeni vést červenou značkou. Míjíme vojenské sruby. U jednoho z nich je docela živo, tak se jdeme mrknout blíž. Pěchotní srub R-S 87 Průsek slouží v podstatě jako muzeum. Nadšenci z královéhradeckého Klubu vojenského opevnění se snaží srub rekonstruovat. Návštěvníci si mohou srub za podrobného odborného výkladu za dobrovolné vstupné prohlédnout a některé věci si osahat. Rozhodně doporučujeme udělat si u srubu zastávku.

Po zajímavé historické vložce pokračujeme po hřebeni kolem Komářího vrchu na Pěticestí, kde se tradičně houfují turisté i cyklisté přijíždějící ze všech stran a v bufetu si dávají občerstvení. I my si kupujeme chlazené pivo a složíme své tělo na chvíli na travičku u jedné z cest a odpočíváme.

Kousíček od Pěticestí procházíme kolem Kunštátské kaple. Kolem dokola se rozprostírá zvláštní krajina. Jedná se o jedno ze dvou vrchovištních rašelinišť v Orlických horách. Druhým pak je Jelení lázeň. Tyto rašelinné a slatinné louky jsou zásobeny jen srážkovou vodou.

Ke Kunštátské kapli se pak váže zvláštní pověst. Podle ní mělo někde v těchto místech stávat bohaté město. Jeho obyvatelé však byli velmi chamtiví a nepomohli poutníkovi, který je prosil o přístřeší a ten jim předpověděl zkázu. A ta podle pověsti také přišla a jeho kletba se vyplnila ještě dříve, než poutník dorazil do cíle svého putování. Po městě a jeho hamižných obyvatelích se doslova slehla zem. Město zmizelo v hlubinách země a zbyly po něm jen bažiny uprostřed lesů.

Slunce nám svítí nad hlavou a my pokračujeme hřebenovkou dále. Čeká nás Tetřevec (1 043 m) a Homole (1 000 m) a také zmije vyhřívající se na chodníčku. Také ji zlákalo hřejivé sluníčko. Lekli jsme se všichni tři - zmije i my dva a všichni jsme zareagovali tak, abychom se vzájemně neohrožovali. Zmije se v rychlosti odplazila a i my rychle zmizeli z tohoto místa. Sestoupáme ze svahů Homole a dostáváme se na "asfalt", po kterém v podstatě půjdeme až pod vrchol Velké Deštné a dále na Šerlich.

Asfaltová cesta je hodně využívána cyklisty, kterých se tu prohání docela dost. Míjíme Valinův pramen. Stejně jako před mnoha lety, i letos jsme zapomněli, že je vyschlý. Ještěže pod vrcholem Velké Deštné (1 115 m) funguje kiosek, kde se dá nějaké to pití obstarat. Mimochodem vydatný pramen se nachází pod vrcholem Velké Deštné směrem do Luisina Údolí, ale na to jsme přišli až druhý den.

Nejvyšší vrchol Orlických hor dneska pouze míjíme a pokračujeme přes Jelení lázeň nacházející se v sedle mezi vrcholy Velké a Malé Deštné na Šerlich, kde rovnou stoupáme k Masarykově chatě.

O stavbu Masarykova chaty si přičinili členové Klubu českých turistů v Hradci Králové. S výstavbou horské chaty se začalo v roce 1924 a do dnešních dnů je chata oblíbeným výletním cílem a i současný chatař je velmi příjemný a vstřícný pán. Od roku 1941 je součástí chaty i dobrý duch hor Rampušák. I když své jméno získal Rampušák až zhruba o dvacet let později.

Ani chata se v době druhé světové války nevyhnula zájmu nacistů, kteří se ji nejprve pokusili neúspěšně vypálit, později ji přejmenovali na Hitlerbaude a ubytovaly se v ní rodiny vysoce postavených nacistických funkcionářů.

Nacházíme jedinou volnou lavičku před chatou, kde odpočíváme u pivíčka. Při popíjení chlazeného nápoje si nemůžeme nevšimnout úžasného rozhovoru asi čtyřleté holčičky s babičkou. Rodinka zaparkovala na parkovišti na Šerlichu a vyšlápla si k Masarykově chatě. Holčička se zájmem sleduje přicházející turisty, jak ze zad shodí těžké batohy, plácnou sebou do trávy a s úlevou si natáhnou nohy. Pak se podívá na babičku a prohlásí: "Já bych taky chtěla vyrazit na velkou túru", načež se jí babička zeptá: "A jak velkou túru by sis představovala?". Malá má v odpovědi jasno: "Takovou, aby mě bolely nožičky." Inu vypadá to, že řady turistů budou brzy rozšířeny o dalšího nadšence.

Po vydatném odpočinku nebereme kurz Vrchmezí (1 084 m), kam dorazíme přes Bukačku, která bývá označována za Botanickou zahradu Orlických hor, a Polomský kopec (1 050 m).

Vrchmezí, které se může pyšnit titulem třetí nejvyšší vrchol Orlických hor, leží na hranici s Polskem. Neodoláme, abychom si "neodskočili" na chvíli do Polska. A zase hupky šupky zpátky a jsme zpět u nás.

Během našeho dalšího putování se vracíme zpět na Šerlich a po asfaltové cestě stoupáme na vrchol Velké Deštné. Při naší návštěvě stála na jejím vrcholu ještě dřevěná minirozhledna. Dalo by se jí říkat spíš takový větší posed. Rozhlednu postavili v roce 1992 pionýři z Náchoda a k šedesátinám ji dostal darem hajný a člen Horské služby Štefan Matejík. S rozhledny se rozhlédneme do kraje a netušíme, že je to naposledy. Až přijedeme příště, budeme ji hledat marně.

Pak již začínáme sestupovat do Luisina Údolí. Kousek pod vrcholem míjíme studánku, kde doplňujeme čerstvou vodu. Poslední kilometry vedou po silnici, která nás dovede zpět na parkoviště ve Zdobnici.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.