Trek k Mount Everestu přes dvě sedla

Letadlo prolétá vysokým úzkým průsmykem a během třiceti minut přistáváme v Lukle, na nejbezpečnějším letišti světa. Sbíráme své batohy a vydáváme se rovnou do naší první vesničky, Phakdingu (2 600 m).

Procházíme kolem políček, potkáváme osly s obrovským nákladem na zádech, koně a spousty nosičů, kteří si jen v pantoflích nosí šedesátikilové náklady, jako kdyby na zádech nic neměli. Po cestě potkáváme ušmudlané dětičky pobíhající kolem nás, pokřikující "Namasté" (nepálský pozdrav).

Vesnice Šerpů

Druhý den po dlouhých několika hodinách stoupání a nespočet schodů konečně směřujeme do Národního parku Sagarmatha. Míříme do slavné vesnice Namche Bazar (3 440 m), vstupní bráně k Everestu. V Namche trávíme dva dny, abychom se dostatečně aklimatizovali, jelikož následující den nás čeká další stoupání.

Krásně pohádková krajina, rozkvetlé rododendrony, výhledy na majestátní hory. Po cestě se kocháme výhledy na Everest, Lhotse a Ama Dablam. Z Namche Bazar se napojujeme na širokou cestu nad řekou Dudh Koshi a začínáme pomalu sestupovat k řece. Dnes máme cíl dojít do kláštera v Tengboche (3 860 m). Od této vesnice se krajina začíná radikálně měnit. Rozhodli jsme se přespat ve vesnici Dingboche (4 330 m), kde také trávíme dva dny.

Druhý den jsme opět pojali jako aklimatizační. Vydáváme se na krátkou aklimatizační procházku nad vesnici. Po pár hodinách zevlování na slunci se vydáváme zpět do vesnice Dingboche. Ráno po snídani, postupně stoupáme až do Lobuche (4 940 m).

Už jen "pár hodin" do základního tábora Everestu

Z vesnice Lobuche vyrážíme po stezce kolem ledovce Khumbu. Po devíti dnech od přistání v Lukle docházíme do nejvyšší položené osady našeho treku, vesnice Gorak Shep (5 140 m). Odtud se vydáváme dále podél ledovce Khumbu do základního tábora Mount Everestu, odkud vychází slavní horolezci.

Po pár hodinách chůze sestupujeme kamenitou cestou v táboru, fotím o sto šest a užívám si výhled na ledovec Khumbu. Po cestě dolů už chceme být v posteli úplně všichni, není nám dobře vůbec nikomu.

Druhý den brzo ráno vyrážíme na Kala Pattar, abychom byli na vrcholku na východ slunce. Čím výš jsme, tím víc přituhuje. Cítím omrzliny na prstech i přes teplé rukavice. Všechny hory se schovávají pod mrakem, čekáme hodinku. Mraky se neroztrhaly, a tak nám nezbývá nic jiného než se vydat zpět do Gorak Shep, odkud pokračujeme dál do Dzonglha.

TIP: Chcete se vydat do základního tábora Everestu? Vydejte se na nejvyšší osmitisícovku se zájezdem Everest Base Camp trek od CK Go2.

Průsmyk Chola Pass

Uleháme brzy, zítra nás čeká první přechod přes sedlo, Chola Pass. Vycházíme velmi brzy ráno ještě při setmění, ze začátku to vypadá nevinně, hezky po rovince, dokud nespatříme to (!) stoupání.

Přelézáme přes kameny, které jsou vyšší než my, prodíráme se malou sněhovou cestičkou a po pěti hodinách před našima očima konečně spatříme vrchol průsmyku. Posledních pár metrů, prudkého stoupání, přelézáme zbývající překážky ve formě obrovských balvanů a z vrcholku už nám pomáhají lidé vylézt poslední metry na vrchol.

Odpočíváme, fotíme tu krásu a pak se vydáváme na prudký sestup dolů, který je poměrně složitý. Plný kamení, které se pod našima nohama sesouvá dolů. Pokračujeme až do Thangnag.

Cestou necestou k jezeru Gokyo

Zítra si můžeme přispat, čeká nás kratší úsek k ledovcovému jezeru Gokyo. Jelikož po cestě nikoho nepotkáváme, jsme tam pouze sami a v dobré náladě, že nás dnes čekají pouhé tři hodiny chůze. Samým klábosením míjíme odbočku, a tak si pár kilometrů zacházíme.

Vracíme se tedy zpět a vydáváme se překročit ledovec Ngozumba. Za pár hodin na nás vykukuje první malé tyrkysové jezero, a poté už v dálce vidíme velké jezero Gokyo. Začíná být větrno, scházíme do vesnice, jdeme na procházku kolem jezera. Večer sedáme u kamen v jídelně hostelu, jelikož to je jediná místnost, kde se topí. V našem pokoji je jako v mrazáku, tma a zima.

Druhý den nás čeká náš výšlap na vrchol Gokyo Ri (5 357 m n. m.). Vycházíme kolem páté ráno, čeká nás prudké stoupání. Jsme šneci, východ slunce nestíháme z vrcholu. Dostáváme se na vrchol až kolem půl osmé ráno.

Kocháme se výhledy, je úplně jasno a výhledy jsou dech beroucí. Tři ledovcová jezera, ledovec Ngozumba. Otevírá se nám výhled na osmitisícovky Everest (8 850 m), Cho Oyu (8 153 m), Makalu (8 463 m) a Lhotse (8 501 m). Začínám umírat hlady, jídlo má kamarádka, která je někde dole, tak si dávám aspoň sušené mléko. Usedám na kámen a kochám se asi další dvě hodiny, dokud mě hlad nedonutí pomalu scházet dolů.

Nadáváme podruhé, přechod přes další sedlo

Uleháme brzo, zítra nás čeká přechod přes poslední sedlo, Renjo La (5 446 m n. m.). Vstáváme brzy ráno, začátek výstupu byl zase krušný, rozejít se do kopce takhle zrána bolí. Na cestě, obzvlášť do kopce, začínáme být s kamarádkou zase nejpomalejší. Nikam nespěcháme, je mimo sezónu a po cestě nikoho nepotkáváme. Celou dobu se nám nabízí výhled na jezero.

Po několika hodinách "dobýváme" vrchol, začíná přituhovat, děláme pár fotek a chystáme se na sestup. Avšak cesty jsou pokryté sněhem s namrzlou vrchní vrstvou, my samozřejmě nemáme mačky, a tak nám to klouže. Jdeme velmi pomalu, je to nebezpečné, pokud by to jedné z nás uklouzlo, tak není cesty zpět a zastavíte se o několik set metrů dole o kameny. Naštěstí to zvládáme a ve tři hodiny odpoledne dorážíme do Thame.

Rychle si vaříme, dáváme čaj ve společenské místnosti a padáme do postele. Už jen pár desítek kilometrů do Namche Bazar. Těšíme se do nižších nadmořských výšek, kde si budeme moct po necelých dvou týdnech dát konečně sprchu. Jde to skoro samo, mírná klesání, žádné kopce (díkybohu), a tak pokračujeme přes Namche bazar až do Phakdingu, kam dorážíme už s čelovkami po tmě. Za celý den jsme ušly necelých 30 km.

Lukla "nezklamala"

Letadla z Lukly už pár dní nelétají a nám se nechce utrácet za další let, tak jsme se rozhodli pokračovat dále několik dní do Salleri. Avšak to jsme ještě nevěděli, co náš čeká. Prudké klesání, ostré stoupání, a tak pořád dokola. Tak pokračujeme od vesnice k vesnici, z kopce do kopce a jediné, co potkáváme, jsou osly s nákladem na zádech.

Po třech dnech překračujeme poslední visutý most, poslední stoupání a docházíme do naší cílové vesnice Andhari. Čekáme několik hodin na jeep do Salleri. Čeká náš jízda kamenitou cestou, pod kterou je několika set metrový sráz dolů. Přežili jsme, čekáme na autobus a před sebou máme dvanácti hodinovou cestu místním autobusem zpět do Káthmandú.

Co jsem na cestě zažívala? Na cestě dolů jsem si přála, ať už si můžu sundat pohorky. Při cestě nahoru jsem se modlila, ať je to poslední zatáčka a za ní místo, kde budeme spát. Proklínala jsem se, nadávala jak špaček, byla jsem unavená, ale přesto jsem se vždy kousla a pokračovala dál.

Zájezdy do Nepálu pro vás připravují specialisté z cestovní kanceláře Go2. Kromě Everest Base camp treku se od CK Go2 můžete zúčastnit treku kolem Annapuren nebo treku do tibetského Mustangu v Nepálu.