Hřebenovka: Zlatohorská vrchovina, přechod

Trek malebnými, ale opuštěnými horami

Až na pár notoricky známých míst jako je Zlatý Chlum či Biskupská kupa je Zlatohorská vrchovina kraj turisty téměř nepolíbený. V některých částech tohoto malebného pohoří ležícího v české části Slezska nezavadíte o turistu po celý den. Alespoň já nezavadil o jediného turistu či trekaře, ačkoliv jsem na přechod vyrážel v neděli a za pěkného počasí.

Celý přechod Zlatohorské vrchoviny, jenž se dá pochopitelně různě nakombinovat, měří 55 km při převýšení něco málo přes 2 kilometry. Podle fyzické kondice vám tak tento přechod zabere dva až tři dny.

Trasa, která vás provede těmi nejzajímavějšími partiemi poměrně málo známého pohoří, začíná v městě Jeseník (bývalý Frývaldov) a přes Zlaté Hory vede až do Města Albrechtice ležícího severně od Krnova. Navštívíte všechny nejvýznamnější a nejvyšší vrcholy pohoří, rozhlédnete se ze dvou rozhleden a řady vrcholů.

Čtěte také: Biskupská kupa. Ozdoba Slezska ve Zlatohorské vrchovině

Já se tentokráte trochu flákal a po sobotní akci na Rejvízu (otevírání Velkého mechového jezírka) nastoupil na přechod až tady. Nejen kvůli pobytu zde, ale především proto, že úsek z města Jeseník na Rejvíz jsem šel před pouhými 14 dny a znovu se mi tuto část absolvovat nechtělo. Snad mi to prominete…

Vy si ale tento první úsek projděte. Ať neminete krásné Čertovy kameny s turistickou chatou, rozhlednu na Zlatém chlumu či Chlapecké skály. Tuto část trasy jsem podrobněji popsal v předchozím článku o přechodu Zlatohorské vrchoviny a Hrubého Jeseníku.

Rejvíz, Horní Údolí, Příčný vrch

Konečně vyrážím z Rejvízu, nejvýše položené osady ve Slezsku. Přes rozcestí Rejvíz, chata Svoboda (760 m) mířím po modré turistické značce kolem Malého mechového jezírka na Starý Rejvíz (728 m).

Obloha je zatažena, jen tu a tam na chvíli vykoukne sluníčko. Počasí jakoby nevědělo, zda-li se řídit předpovědí, která nebyla příliš dobrá a nebo mou prosbou o modrou oblohu. Nakonec se v průběhu dne ukázalo, že mě svatý Petr má přece jen raději než meteorology… Takže ještě jednou velký dík, svatý Petře.

Modrá značka (zatím v souběhu s červenou) obchází Zámecký pahorek (868 m) a míří k dalšímu rozcestí, ze kterého významová odbočka vede k Josefovým skalám s Lurdskou jeskyní (790 m). V malé jeskyňce je instalována soška Panny Marie Lurdské, kterou sem věřící vynášeli z kostela na Rejvízu od roku 1909 až do druhé světové války, po níž zdejší německé obyvatelstvo bylo odsunuto.

Vracím se zpět na modrou značku vedoucí k jihovýchodu. Obloha se protrhává, bez problémů je vidět Orlík (1 204 m) i nižší Zámecký vrch (934 m) s ruinou hradu Koberštejn v Hrubém Jeseníku. Loučím se s tokem Černé Opavy, která nabírá kurz Drakov a pokračuji na rozcestí Nad Horním Údolím (718 m).

Po zpevněné cestě scházím do Horního Údolí. Za plného slunečního svitu. Počasí se asi definitivně překlopilo na tu pro turistu správnou stranu… Jako na dlani mám Příčný vrch (975 m), nejvyšší horu Zlatohorské vrchoviny, Horní Údolí i krásné louky nad touto malebnou horskou obcí.

Horní Údolí (640 m) jen projdu. Cestou nemohu nevyfotit zdejší velice pěkný kostel sv. Jana Křtitele z neomítnutého, ale z poctivě vyspárovaného kamene spolu s pěkně udržovaným hřbitovem. Značka za točnou autobusů opouští cestu a míří ke kapli sv. Marty, respektive k tomu, co z ní zbylo. Jedná se o starou hornickou kapli, která byla vysvěcena někdy kolem roku 1655. A co tady dělali horníci? Kutali zlato, vždyť jsme ve Zlatohorské vrchovině. O kus dále je řada starých šachet a dalších hornických děl.

Přes rozcestí sv. Marta, kaple (770 m) modrá značka dále stoupá a výškové metry svižně přibývají. Až na rozcestí Starohoří (Kunstschacht, 930 m), kde se již dostává k vrcholovému hřebeni. A nejpatrnějším pozůstatkům starých hornických děl a k jámám jako Mittel Pinge, Schäfer Pinge či Lange Pinge. Rudu tady již možná dobývali staří Keltové.

Přes rozcestí Velké Pinky (935 m) značka naučného okruhu pokračuje k snad nejhlubší jámě. Pěkná šluchna. Spadnout tam, tak jen ztěží by se člověk po kluzkých skalách vyhrabal ven… Následuje rozcestí Hřeben, ze kterého je to pár set metrů na vrchol Příčného vrchu (975 m). Po červené značce. Z vrchu je potřeba se vrátit nazpět na hřeben, protože naše další trasa vede po modré značce směr Zlaté Hory.

Edelštejn, Zlaté Hory, Biskupská kupa

Člověk na horách stoupá proto, aby po kochačce na vrchu mohl opět klesat. Tato nezměnitelná turistická pravda se potvrzuje i v případě Příčného vrchu. Značka si to šupajdí dolů docela svižně, naštěstí je trasa okořeněna pěknými výhledy. I na protější Biskupskou kupu s bílé zářící rozhlednou.

Kolem pěkných skalek a za výhledů na západní část Zlatohorské vrchoviny a Žulovskou pahorkatinu se konečně dostávám na rozcestí Výr (795 m) z nějž je to ke studánce Nad Mírem kousek. Její chladivé vody přijdou vhod, neboť sluníčko drží otěže pevně v rukou a řádně přikuřuje pod kotlem…

Přes rozcestí Svatá Anna (690 m) s pěkným turistickým přístřeškem se konečně dostávám na hrad Edelštejn (685 m). Ehm na hrad, spíše na zalesněný pahorek s patrnými hradními příkopy. Po hradu z 12. století tady prakticky nic nezůstalo. Následují rozcestí Zámecký potok (823 m) a Zlaté Hory, Bohemia (490 m) u spodní stanice lanovky vyvážející lyžaře na zdejší upravený svah. Tuto zimu si tady ale asi moc neškrtli…

Nacházím otevřenou hospodu. Kofola a malé pivo jen zasyčely, na další není čas. Čekají Hadí louky (455 m), Zlaté Hory, pod Edelem (430 m), Zlaté Hory, nádr. bus (410 m) a Zlaté Hory, náměstí (405 m), kde se nacházejí pěkně opravené staré měšťanské domy. Posedělo by se tady krásně v některé z otevřených hospůdek se zahrádkami, ale trochu mě honí čas. Loučím se s modrou a po žluté značce vyrážím směr Biskupská kupa. Čeká mě pěkných pár výškových metrů…

Výhledy na Biskupskou kupu i zpět na Zlaté Hory jsou fantastické. Okolní louky krásně voní, cvrčci cvrkají a po blankytně modré obloze plují bělostné baldachýny načechraných obláčků. Málem kýč… Teplota i okolní krajina navozují atmosféru prázdninových vandrů. Přes rozcestí Na Vartě (460 m) pokračuji ke státní hranici s Polskem. Výškové metry rychle přibývají, brzy následuje rozcestí Pod Leuchtenštejnem (560 m), kde žlutá značka končí a přechází na modrou. Modrá šla přímo, já to chtěl vzít kolem zdejšího rekreačního střediska a tábora.

Následuje Leuchteštejn, zřícenina (665 m). Z původního strážního hradu toho moc nezbylo. Asi tolik, jako na Edelštejnu… Laik by možná ani nerozeznal, že tady kdysi stával hrad… Jen ty náznaky hradních příkopů narušují reliéf.

Žádné další zdržování. Přes Braunerovou lavičku (765 m) se "probíjím" nezadržitelně k vrcholu. Měl jsem cukání sejít do Polska podívat se ke zdejší turistické chatě PTTK, ale co kdybych nestihl rozhlednu. Chatu si tak nechávám pro příští návštěvu a spěchám na Biskupskou kupu (891 m)… Na rozhledně zjišťuji, že jsem na chatu klidně mohl, že mají otevřeno dokud chodí lidi. A těch je tady hafo. Hlavně polsky mluvících. A já se bál, aby mi ve čtyři nezaklapli dveře…

Na to, že jsem vycházel z Rejvízu v deset hodin a mám za sebou necelých 22 km s 960 m převýšením není čtvrtá hodina špatným časem. Ještě mě čeká asi 12 km, ale to do západu Slunce v pohodě stihnu. Kupuji lístek na rozhlednu a jdu si užít parádních výhledů na polské nížiny, Zlatohorskou vrchovinu, Hrubý Jeseník s Keprníkem, Pradědem i Petrovými kameny, Žulovskou pahorkatinu i s Rychlebskými horami. Je sice dosti silný zákal, ale je vidět dostatečně daleko.

Petrovy boudy, Solná hora, Kraví hora

Loučím se s Biskupskou kupou a přes rozcestí Pod Rudolfsheimem (885 m) a Na Bažině (740 m) mířím k Petrovým boudám (706 m). Tedy k tomu, co z nich po požáru v roce 1995 zbylo. Chata stála hned u cesty č. 457, která vede ze Zlatých Hor do Petrovic. Překvapuje mě tady nový bufet (gril), jenž je otevřen denně od 11.00 do 19.00. Hned toho využívám ke snídani. Bramboráky s kofolou nebyly vůbec špatné. Ty bramboráky byly snídaní, kofola pak obědem. Možná dnes stihnu i večeři…

Posilněn se po žluté turistické značce, která mě bude provázet až do Města Albrechtice, vydávám na vrch Větrná (800 m). Otevírá se odsud pár průhledů na okolní vrchy, po hřebeni se táhne pěkný pás skalek. Fotogenická zákoutí pouze poněkud kazí obliba zdejších značkařů malovat značky právě na ta nejfotogeničtější skaliska. Přitom vůkol je stromů plný les…

Na rozcestí Pod Větrnou (760 m) jsem v cuku letu. Kousek za rozcestím se objevuje mýtina. Z ní se po levici otevírají výhledy na Příčný vrch. Tolik kilometrů v nohách a Příčný vrch je jen přes údolí… Vynechat ale Zlaté Hory a Biskupskou kupu by byl hřích.

Cestou se objevují další skalky, zpevněná cesta vedoucí z Křivé doliny, další omezené výhledy a již je tady rozcestí Hraniční cesta (867 m). Cesta ubíhá velice rychle, převýšení v tomto úseku již není velké. Jediné, co zpomaluje postup, jsou místy podmáčené cesty a hluboké kaluže.

Od Kutného vrchu to letí ještě rychleji, takže rozcestí Solná hora (810 m) mě doslova překvapí. Tento úsek sice vede v lesích, ale na Solné hoře (868 m) se to napraví parádními výhledy k Biskupské kupě i k Nízkému Jeseníku na jihu. Krajinářsky hodnotný úsek.

Následují další houpačky přes Roveň a Supí hřbet, ale výškově to není mnoho. Konečně se za Supím hřbetem nad dolinou Valštejnského potoka otevírají výhledy z malebných luk. Výhled k jihu sice omezuje blízká Jindřichova vyhlídka (794 m) a Milíře (755 m), i tak považuji tento úsek za jeden z nejmalebnějších na celé trase. I když možná na "vině" je podvečerní světlo, které krajině dodává fantastický zlatavý nádech.

Těch krásných úseků ale bylo dnes tolik, že bych tvrzením o nej… mohl některému z předchozích ukřivdit… A to bych velice nerad, neboť Zlatohorská vrchovina je opravdu velice malebným pohořím, které pozornosti dálkoplazů tak nějak stále uniká.

Přes malý remízek přicházím na další krásné louky. Ach to podvečerní světlo je opravdu úžasné… Na rozcestí Nad Ztracenou Vodou (747 m) a kolem oblého návrší Na Valštejně (741 m) se nemohu vynadívat na okolní scenérie. Nádherné louky, pastviny s volně se pasoucími kravkami, oblé vrchy, nehluboká údolí s lesy. Opravdu malebný kus Zlatohorské vrchoviny.

Míjím oplocený a střežený objekt PVO (snad české) armády a již je tady rozcestí Kraví hora (685 m) s pěkným turistickým přístřeškem. Mám tady plánovaný nocleh. Po 34 kilometrech při 1 350 m převýšení to bude odpočinek zasloužený. Ne, že bych to do tmy nestihl až do Města Albrechtice, ale noc v přírodě bude určitě příjemnější, než někde na nádraží. Netroufám se v tuto denní dobu ve zdejších končinách svěřit do rukou veřejné přepravy…

Bivak na Kraví hoře, Město Albrechtice

Nocleh byl v klidu a noc byla až moc teplá. Nad ránem se zatáhlo, okolní vršky zahalila mlha. Pryč je ta večerní idyla krajiny laskané zlatavým slunečním svitem. Balím spacák, karimatku, dopíjím skrovné zásoby vody a vyrážím na poslední úsek trasy. Ku vlaku mi zbývá posledních 10 kilometrů. Opravdu pohoda, není kam spěchat.

Mezi pastvinami a kolem návrší Jivina (697 m) se dostávám po zpevněné cestě na rozcestí Jivina, okraj lesa (675 m). Odsud to již půjde po široké lesní cestě na rozcestí U Laviček (534 m) s pěkným přístřeškem (možný bivak) a kolem vrchů Měsíčný (631 m) a Dubí (558 m) na okraj lesa, z nějž se otevírají výhledy na město Albrechtice a na Hraniční vrch (541 m) s novou a hodně neobvyklou rozhlednou.

Přes rozcestí Město Albrechtice, drůbežárna (399 m) to po cestě dorážím až na vlakové nádraží (385 m), kde mám asi hodinu čas, než pojede spěšný vlak do Ostravy. Akorát tak čas na jednu, dvě Plzně…

Trek hodnotím velice pozitivně. Malebná krajina, žádní lidé (vyjma Rejvízu, Zlatých Hor a Biskupské kupy), krásné výhledy, malebné vrchy s loukami, rozhledny i stopy do staré důlní činnosti. Cestu mi zkřížili četní zajíci, srnky, také jedna liška a užovka hladká. Večer mi společnost dělal uprskaný plch, kterému se nelíbilo, že jej nechci pustit do batohu a několik o pár řádů tišších netopýrů.

Trasa

Jeseník - Zlatý chlum (5,5 km, 450 m) - Rejvíz (12 km, 600 m) - Lurdská jeskyně (15,2 km, 640 m) - Horní Údolí (18,5 km, 700 m) - Hřeben (20,7 km, 1 020 m) - Edelštejn (23,5 km, 1 030 m) - Zlaté Hory (28 km, 1 040 m) - Biskupská kupa (33,4 km, 1 560 m) - Petrovy boudy (35 km, 1 560 m) - Solná hora (41,7 km, 1 900 m) - Kraví hora (45,6 km, 1 950 m) - Město Albrechtice, ŽST (55,4 km, 2 050 m)

Další související články: