Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je Minčol vysoký 1 394 metrů. Minčol je v mapách často uváděn jako Kubínská hoľa, kterou určitě zná každý lyžař. Na jeho jižních svazích se nachází poměrně velké lyžařské středisko. Dalšími významnějšími vrcholy jsou Paráč (1 325 m), Budín (1 222 m) a některé další.

Geomorfologické členění

Oravská Magura se dělí na tři samostatné geomorfologické podcelky. Jsou to Paráč, Kubínska hoľa a Budín. Hlavním hřebenem, který se táhne zhruba ve směru jihozápad - severovýchod prochází červeně značená hřabenovka, která je součástí mezinárodní dálkové trasy E3.

Oravská Magura je ohraničena ze severu Beskydskou vrchovinou a kotlinou, na východě Skorušinskými vrchy a na západě Malou Fatrou. Na jihu sousedí s krásným vápencovým pohořím - Chočskými vrchy. Od těch je však ještě oddělena nevýrazným pásmem Oravské vrchoviny.

Masív Oravské Magury je budován především pískovci a arkózami. Povrch je pokryt hustými lesy, kde převažuje smrk a buk. Specialitou tohoto pohoří jsou i velké porosty bříz a především lísek, kterých je v některých partiích vysloveně "hafo". Lesy tak v podzimních měsících místy doslova hýří barvami. Vrcholové partie pohoří jsou pokryty porosty jalovců a horskými holemi s tzv. nízkostébelnými stepmi.

Nejvýznamnějšími turistickými středisky jsou Tvrdošín, Zázrivá a Dolný Kubín. Pohoří patří do povodí řeky Orava, která se vlévá do Váhu. Synonymem Oravy jsou pak tvrdé zimy a déšť. Vždyť Orava patří k nejdeštivějším a nejchladnějším místům Slovenska.

Oravská vrchovina

Oravská vrchovina je jedním z nejrozsáhlejších geomorfologických celků historického regionu Orava. Jedná se o o hornatinu rozkládající se kolem toku řeky Orava v délce asi 35 km. Šířka Oravské vrchoviny se pohybuje v rozmezí 4 - 12 km a celková rozloha činí asi 220 km².

Oravská vrchovina patří do provincie Západní Karpaty, subprovincie Vnější Západní Karpaty a oblasti Střední Beskydy. Toto flyšové pohoří se nedělí na další podcelky, jak je to obvyklé u jeho sousedů.

Oravská vrchovina, geomorfologické členění

Oravská vrchovina na východě sousedí se Skorušinskými vrchy a Oravskou kotlinou, na severu s Oravskou Magurou, na západě s Kysuckou vrchovinou a Malou Fatrou a konečně na jihu s Chočskými vrchy. Nejvyšším vrcholem Oravské vrchoviny je Javorový vrch (1 076 m).

Z turisticky nejatraktivnějších cílů Oravské vrchoviny si přední příčky pomyslného žebříčku zcela jistě zasluhuje Oravský hrad, národní kulturní památka. Z dalších zajímavých lokolit bych zmínil dva skalnaté vrcholy Tupá (810 m) a Ostrá (813 m) v područí Velkého Choče. Tato skaliska jsou nejen významnou botanickou lokalitou, ale rovněž archeologickou lokalitou. Na Tupé skále se totiž našly pozůstatky hradiště s pohřebištěm lidu tzv. lužické kultury z doby bronzové.

Skorušinské vrchy

Skorušinské vrchy. Táhlý lesnato - lučnatý val na jižním okraji Oravy, významného historického regionu. Poměrně opuštěné a málo známé Skorušinské vrchy lemují od severu Západní Tatry, jeden z podcelků Tater. Že ještě stále nevíte? Zuberec, Habovka či známé Oravice s termálním koupalištěm se nacházejí nejen v podhůří Západních Tater, ale také Skorušinských vrchů.

Skorušinské vrchy, geomorfologické členění

Skorušinské vrchy náleží do subprovincie Vnější Západní Karpaty a do Podhôľno - magurské oblasti. Na rozdíl od sousedních Tater, které jsou součástí Fatransko - tatranské oblasti Vnitřních Západních Karpat. Skorušinské vrchy tak leží na pomezí oblastí a subprovincií. Od samotných Tater jsou ovšem odděleny pásem nápadných sníženin zvaných Podtatranská brázda. Na severu a západě sousedí Skorušinské vrchy s Oravskou kotlinou a Oravskou vrchovinou.

Nejvyšším vrcholem Skorušinských vrchů je Skorušiná (1 314 m), která je o pouhých asi 9 m nižší než Lysá hora - nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. To jen pro dokreslení výšek tohoto neprávem opomíjeného pohoří. Na Skorušiné se navíc tyčí vysoká kovová věž, z níž se otevírají fantastické rozhledy na Oravu, ale zejména na blízké vrcholy Západních Tater.

Skorušinské vrchy tak zaujímají solidní 17. příčku výšek geomorfologických celků Slovenska (z 83). Dalšími významnými vrcholy Skorušinských vrchů jsou Blatná (1 143 m), Mikulovka (1 193 m), Javorková (1 140 m), Oslí vrch (1 039 m) a na východním okraji na samotných hranicích s Polskem Magura Witowska (1 232 m).

Podtatranská brázda

Podtatranská brázda je výraznou sníženinou táhnoucí se mezi Tatrami a Skorušinskými vrchy. Tato brázda vznikla na mohutném tektonickém zlomu mezi výše zmíněnými pohořími. Podtatranská brázda náleží do Podhôľno - magurské oblasti a dělí se na dva podcelky - Zuberskou brázdu Ždiarskou brázdu. Nejvyšším bodem tohoto malého geomorfologického celku je Strednica (1 128 m).

Podtatranská brázda, geomorfologické členění

Podtatranská brázda odděluje nejen Tatry od Skorušinských vrchů, ale rovněž Chočské vrchy od od Oravské vrchoviny. Brázda prochází celým polským Podhalím k východu nazpět na území Slovenska, kde se zařezává mezi masívy Tater a Spišské Magury.