Túra z Rejvízu na Švýcárnu, přechod Jeseníků přes Videlský kříž

Jeseník, Zlatý Chlum, Rejvíz, Kazatelny, Videlský kříž a Švýcárna (1)

Ne že bych Jeseníky již párkrát nepřešel. Tentokráte jsem však zatoužil po trochu netradiční trase, přechodu, který si na paškál bere Medvědskou hornatinu a zprvu i sousední Zlatohorskou vrchovinu. Tento přechod Jeseníků jsme vzhledem k "excelentní" dopravě rozdělili do tří dnů.

Trasa přechodu začíná v městě Jeseník a naplánována byla přes Alfrédku až do Staré Vsi, Žďárského Potoku. Jak jsem již ob větu výše napsal že doprava je v těchto končinách "excelentní", tak se závěr "procházky" o pěkných pár kilometrů protáhl. O tom však později.

Předpověď počasí je nic moc, přesto se vlakem přesouváme do města Jeseník, kam železniční dostavník dorazí něco po půl jedné. Železniční trať tady byla vybudována již v roce 1888, kdy koleje propojily Hanušovice a polské (dnes) Glucholazy.

Čtěte také: Dvoudenní přechod hlavního hřebene Hrubého Jeseníku

Poprvé po dvou letech nevyrážím na vícedenní přechod sám, takže na oslavu dáváme v místní nádražce startovní pivo. Přestože obloha je pokryta těžkými dešťovými mraky končíme u jednoho piva, nahazujeme batohy a po žluté turistické značce míříme vstříc prvnímu postupovému cíli.

Čertovy kameny, Zlatý Chlum

Tím postupovým cílem jsou Čertovy kameny se stejnojmennou turistickou chatou. Od nádraží (455 m) míříme přes rozcestí Jeseník (nemocnice, 445 m) a náměstí v Jeseníku do nitra Zlatohorské vrchoviny, kam geomorfologicky Čertovy kameny náleží. Zmrzlina, jedna cesta a přechod na druhou a již se mezi domky v okrajové části města ubíráme po úzké silničce vzhůru.

Míjíme rozcestí Pod Čertovými kameny (582 m) a kolem upraveného pramene jsme hnedka u chaty Čertovy kameny (675 m). Protože jsme se tady chtěli stavit na oběd (rozuměj na polévku) shazujeme batohy a zalézáme dovnitř. Polévku spojujeme s pivem, za půl hoďky jsme však venku. K našemu "překvapení" venku vcelku vydatně prší.

Chcaldu ignorujeme a jdeme se podívat na blízké Čertovy kameny, impozantní skaliska s pěknými výhledy. Dobrými ovšem jen v případě pěkného počasí. Naštěstí přestává pršet, takže nebudeme muset využít pohostinnosti chaty na Čertových kamenech. Přece jen je brzy.

Na rozcestí u chaty se z nás vyklubou pěkní nevěrníci. Opouštíme žlutou turistickou značku, která nás dosud spolehlivě vedla a bereme zavděk službami modré turistické značky mířící na Zlatý chlum. Ta se nám za náš zájem odvděčuje pěkně svižným stoupáním, které povolí až kousek pod rozhlednou na Zlatém chlumu.

Počasí je jaké je, takže ani nejdeme nahoru na rozhlednu, protože bychom viděli prd za všechny prachy. Nakonec tady stejně budeme v říjnu na XXXIII. setkání na vrcholech. A to počasí určitě bude lepší. Dole v chatě dáváme zdejší bylinný likér a pokračujeme dále. Přes vršek Zlatý chlum (891 m) pod vrchem Bílé skály (922 m) na stejnojmenné rozcestí (910 m) a k dalším skalním útvarům zvaným Chlapecké skály (880 m).

Cesta lesem ubíhá rychle. Neprší a převýšení je tak akorát. Brzy míjíme boudu na rozcestí U Bleskovce (855 m) a již jsme na okraji nejvýše položené osady ve Slezsku. Ano jsme na rozcestí Rejvíz (792 m) u osady se zachovalou lidovou architekturou.

Dostáváme se na pomezí Zlatohorské vrchoviny a Hrubého Jeseníku. To je potřeba oslavit… Mizíme v nitru penzionu Rejvíz, jenž je vyhlášen vyřezávanými židlemi s podobami zdejších starousedlíků. Dáváme (opět) pivo a polévku. Od plánovaného noclehu nás odradila informace o ceně. 450 Kč, byť se snídaní, se nám zdá přece jen mnoho.

Proto míříme na chatu Svoboda. Ale ejhle. Zavřeno. Začíná se šeřit, poprchává, je zima jako v Rusku. Na květen opravdu nevlídné podmínky. Co teď. Zkoušíme tedy ekofarmu na Orlím vrchu, kde nás nakonec nechávají přespat. Za 150 kaček ve spacáku…

Kazatelny, Opavská chata

Ráno je sice stále zima jako v Rusku, ale alespoň svítí sluníčko. Mraky se sice honí po hřebenech, ale to se jistě vybere. Vracíme se nazpět k penzionu Rejvíz, kde po staré dobré známé žluté značce pokračujeme na rozcestí Pod Rejvíz (752 m) a dále přes rašeliniště k Bublavému prameni (785 m). Blízké Velké Mechové jezírko tentokráte míjíme.

Bublavý pramen stále bublá, je stejný jako před léty. Po lesní cestě pod vrchem Přední jestřábí (868 m) míříme ke skalám zvaným Kazatelny, na jejichž názvu se možná podepsali husité. Více informací o těchto skalních útvarech si můžete přečíst v samostatném článku.

Sluníčko opět svítí, takže se hned šlape veseleji. Přes vrchol hory Kazatelny (920 m) a za výhledů na Rychlebské hory a Králický Sněžník pádíme na rozcestí U Jestřábí chaty (900 m). No pádíme. Já si myslel, že jdeme procházkovým tempem, ale kamarád "Gřešek" mě pořádně zdrbal, kam pořád ženu…

Ono je to nakonec asi relativní. Jako s tou Jestřábí chatou. Tu všichni totiž nazývají Supí chata, resp. chata na Supím vrchu. Je to napsáno i na samotné "jestřábí" chatě "Jestřábí chata na Supí hoře"… Byl jsem tady již s kamarádem Medvědem vloni v srpnu, ještě jednou díky za pozvání. Takže sup jako jestřáb, rychlost jako pomalost. Vše je relativní…

U Supí (Tetřeví) chaty, která je již mimo značku dáváme za výhledů na Orlík (1 204 m) snídani. Chvíli prší a chvíli svítí sluníčko. "Gřešek" hřeší na škaredé počasí a zimu, mně se zdá, že je docela hezky a poměrně teplo. Ale již jsem to napsal výše. Však vše je relativní…

Po snídani pokračujeme kolem lesního Ruského hřbitova, jenž byl vybudován na místě bývalého internačního tábora pro ruské zajatce za II. světové války k Opavské lovecké chatě (889 m), kde je pěkná bouda se zbytky sena. Skvělý bivak, kam jsem původně plánoval dojít již včera.

Mezi vrchy Orlíka (1 204 m) a Velkého bradla (1 050 m) pokračujeme po lesní cestě a následně zpevněné cestě na rozcestí Kristovo loučení (1 051 m) a Pod Orlíkem (potok, 1 024 m). Stále prakticky bez výhledů vzrostlými a převážně smrkovými lesy.

Lysý vrch, Videlský kříž a Švýcárna

Před dalším rozcestím Pásmo Orlíka (1 005 m) potkáváme šoféra LKTčka. Byl trochu nasr…ný, resp. nevyčůraný. Tedy vyčůraný by byl, kdybychom se my tady nezjevili. Právě se chystal… Vypadalo to, že naši přítomnost nese nelibě. Alespoň soudě podle toho, že nijak nereagoval na pozdrav "nazdar šéfe".

Nezdržujeme se a přes rozcestí Pásmo Orlíka míříme napravo do lesa, za kterým nás čeká táhlé stoupání až na Jelení loučky (1 113 m). Během něj jsme ale odměnění výhledy. O kus dále, kdyby se obloha opět nezatáhla hustým závojem oblačnosti, bychom dokonce viděli Praděd (1 492 m), nejvyšší horu pohoří.

Na rozcestí Lysý vrch (1 001 m) je to již jen skok. Krátký odpočinek, svačina a začíná opět svítit Slunce. Jak říkám, počasí je docela dobré… Po zpevněné cestě opět nabíráme výšku, ale brzy již opět klesáme. Slunce pere a otevírají se výhledy na Keprnickou hornatinu s vrcholy jako je Keprník a Šerák. Na druhé straně se dokonce na chvíli ukazuje Praděd s vysílačem, jenž je z větší části zakryt mraky.

Za chvíli jsme v sedle Videlský kříž (také Vidly, Videlské sedlo, 930 m), kterým prochází silnice z Bělé pod Pradědem do Vrbna pod Pradědem. Je zde bouda, které by šlo v případě nouze použít k bivaku. Dáváme krátkou pauzu, během které tady zastavuje zmzlinářské auto a "Gřešek" vyškemrá po nanuku. Super, to se to bude šlapat do kopce, jenž je před námi…

Hlubokým údolím, či spíše dolem Česnekového potoka se prodíráme vzhůru. Sluníčko hřeje, ale od hřebene přicházejí poryvy studeného vichru. Takové skotské střiky. A propó, proč se vlastně skotským střikům říká skotské?…

"Gřešek" krapet zaostává, takže na rozcestí Černík (1 200 m) jsem již spolehlivě sám. Potkávám dvojici turistů mířících dolů a navlečených jako na zimní přechod. Na hřebeni asi pěkně fouká. Les pomalu ustupuje a objevují se zakrslé smrky, které již tolik nebrání výhledům.

Konečně se mohu pokochat nerušenými výhledy na celou dosavadní cestu. Orlík, Medvědí hora, ale i Zlatý chlum s patrnou rozhlednou. Opravdu krása. Snad mi dáte po shlédnutí připojených fotografií za pravdu. Výhledy z vrcholového hřebene Malého Dědu (1 368 m) jsou opravdu skvělé.

Protože fouká opravdu ledový vichr a bundu se mi vytahovat z báglu nechce, nečekám a scházím za hřeben na chatu Švýcárna (1 315 m). Pořizuji ještě pár snímků, pak pár dalších obrázků s motivem Pradědu a čekám u piva a polévky na svého souputníka. Ten však odmítá pokračovat dále (chtěl jsem na Jelení studánku), takže již od půl čtvrté "bivakujeme" na Švýcárně. K velké "radosti" zde sloužící slečny. Soudě alespoň podle výrazu obličeje…

Nakonec nocleh na Švýcárně nebyl tak špatný, bylo tady rozhodně tepleji než venku, kde ráno po snídani byly pouhé +4 °C. Celé pozdní odpoledne bylo zakaboněno s vydatnými sněhovými přeháňkami…

Trasa

1. den Jeseník - Zlatý chlum (5,5 km, 450 m) - Rejvíz (12 km, 600 m) | 2. den Bublavý pramen (3,5 km, 60 m) - Opavská chata (8 km, 260 m) - Pásmo Orlíka (11 km, 460 m) - Lysý vrch (15 km, 600 m) - Videlský kříž (18,5 km, 660 m) - Švýcárna (21,5 km, 1 100 m). Celkem (1. a 2. den): 33,5 km a 1 700 m převýšení.

• Dokončení článku

Další související články: