Horský vandr v Jeseníkách, přechod hřebene Hrubého Jeseníku

Švýcárna, Praděd, Vysoká hole, Jelení studánka, Alfrédka a Žďárský Potok (2)

Po klidné noci na chatě Švýcárna využívám ranního sluníčka a jdu udělat pár snímků na Malý Děd. Neodolal jsem tomu kouzelnému vrcholu s nezaměnitelným genius loci. Budova vysílače na Pradědu se sice halí do závojů mlhy, ale na severu je obloha vcelku vymetená. Vidím Orlík, Medvědí horu a dokonce úplně nalevo zahlédnu rozhlednu na Zlatém chlumu ve Zlatohorské vrchovině.

Dáváme snídani (jsou až od osmi) a v půl deváté vyrážíme vstříc poslední etapě našeho přechodu. Z "Gřeška" jsem si ještě ráno dělal srandu, zda-li nezaútočíme na třicítku (rozuměj 30 kilometrů až na Žďárský Potok), to jsem však netušil, že našlapeme ještě o další desítku kilometrů navíc…

Jsou pouhé čtyři stupně nad nulou, takže nepohrdnu bundou a vyráží se po zpevněné cestě na Praděd, nejvyšší horu Hrubého Jeseníku. Loučíme se s chatou, fotím pamětní tabulky zasazené do trojbokého monolitu před chatou, jakési kapličky - symbolického hřbitova.

Čtěte také: Přechod Jeseníků (1): Jeseník, Zlatý Chlum, Rejvíz, Kazatelny, Videlský…

Přes rozcestí Praděd (1 420 m) míříme na vrchol, kde nemůže chybět sklenička "Praděda". Pro některé z nás je to prvovýstup. Rozhlednu vynecháváme, protože koukání do mlhy za 70 Kč mi přijde poněkud drahé. Někdy jindy, za lepší viditelnosti.

Ovčárna, Petrovy kameny a Vysoká hole

Z okna zahlédneme další návštěvníky Pradědu (zatím jsme byli sami). Je nejvyšší čas se zvednout a jít dále. Vracíme se na rozcestí Praděd (cestou si jen odskáknu k historickému hraničnímu kameni) a přes rozcestí Pod Pradědem (1 410 m), kde bychom mohli odbočit do Divokého dolu pokračujeme směr Ovčárna.

Další zastávkou je chata Barborka (1 325 m). Chtěl jsem tady dát polévku s pivem a mrknout co je pravdy na negativních recenzích chaty z posledních let. Zda-li je to opravdu tak špatné. Chata stále stojí na svém místě, otevřeno mají denně od 8.00 do 22.00, bohužel se tato informace nějak nedonesla k uším personálu. Něco po jedenácté hodině jsem tak málem vylomil dveře vedoucí do místní restauračky. Nevšiml jsem si kladky nahoře na dveřích.

Jak je to s těmi recenzemi a kvalitou jídla i obsluhy stále nevím, i když tušit by se leccos dalo…

S "hubou od řízku a bramborového salátu" jdeme raději tu "mastnotu" spláchnout přes rozcestí U Barborky (1 310 m) na Ovčárnu. Tam mají naštěstí otevřeno i když při prosbě o jídelní lístek jsme byli upozorněni, že se vaří od dvanácti. Nakonec se nás obsluze asi zželelo a ve dvanáct jsme již před sebou měli kouřící talíř. Vím, vím, ještě jsme nic neušli a již se opět cpeme… Ale jde jen o lehký a brzký oběd. A navíc víme, že do večera se budeme již jen postit a potit…

Sluníčko se venku na nás již pěkných pár minut směje, takže opět nahazujeme naše miláčky na záda a za výhledů na Praděd (za zády) míříme po široké pěšině vzhůru na rozcestí Nad Ovčárnou (1 370 m). Přestože v podhůří kraluje téměř léto, tady se své vlády teprve ujímá jaro. Stromy pučí a tráva se ještě nestačila zazelenat. Ne nadarmo se na Ovčárně lyžuje nejdéle v ČR.

Snažím se vyfotit Petrovy kameny bez "příkras", ale sloupy lyžařských vleků jsou tady postaveny tak "šikovně", že to prakticky není možné. Tedy z turistického chodníku ne a vedle šlapat nechci, neboť jsme stále v přírodní rezervaci.

K západu se táhnou oblé vršky Zlatohorské vrchoviny a Nízkého Jeseníku, dále lze spíše tušit než vidět polské nížiny. Na Vysokou holi (1 462 m resp. 1 465 m) a k dalšímu historického hraničnímu kameni mezi panstvími je to již kousek. Navíc za mírného stoupání. Cestou ještě fotím zbytky německé radarové stanice z konce II. světové války napravo od chodníku. Jsme na druhém nejvyšším vrcholu Hrubého Jeseníku.

Jelení studánka, Alfrédka, Mravencovka, Nová Ves

Za Vysokou holí následuje sestup do plochého sedla mezi Vysokou holí a Velkým májem (1 386 m). Za Velkým májem následuje rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 m), kde nás fackují sněhové vločky, které zaclonily ještě před chvílí svítící sluníčko. Ale na západě již opět prokukuje modrá obloha, takže je jasné, že ta sněhový chumelenice je jen dočasná.

Na krásném a fotogenickém hřebeni je dnes nevlídno, sychravo a na focení to také dvakrát není. Proto se nezdržujeme a pod vrchem Jeleního hřbetu (1 367 m) se vcelku rychle dostáváme na Jelení studánku (1 311 m) s vydatným pramenem a kamennou boudou, kterou lze využít k bivaku.

Od Jelení studánky se otevírají pěkné výhledy k Břidličné hoře (1 358 m). Vyhlížím kamzíky, které jsem tady zatím pokaždé potkal. Dnes ale ani kamzíčí noha, ani růžek, ba ani chlup. Asi je opravdu nevlídno a kamzíci sešli někam níže na závětrnou stranu za dobrou pastvou.

Hřeben sice pokračuje ještě na poslední výrazný vrch hřebene - Pecny (1 330 m), my však pro tentokrát dáváme hřebeni sbohem a odbočujeme dolů směr bývalá chata Alfrédka. Ta však před dvanácti lety (v roce 2002) vyhořela a dnes z ní zbylo pouhé torzo.

Po žluté a červené značce scházíme "moravským královstvím lesních mravenců" z hřebene. A proč královstvím lesních mravenců? Protože v okolí stezky se vyskytuje ohromné množství mravenišť lesních mravenců (a některých dalších druhů). Přírodovědci jich při posledním monitoringu spočetli asi 1 500. Ke zdejším mravencům se vrátím později v samostatném článku. Schválně si zkuste spočítat, kolik mravenišť cestou z Jelení studánky k Alfrédce zahlédnete.

Krásným horským smrkovým lesem po příjemné lesní pěšině pokračujeme v sestupu. Objevují se první mraveniště, brzy jich přibývá a není vzácností vidět i 4 mraveniště na ploše 10×10 metrů. Mravenci tady opravdu musí mít ideální podmínky. Objevuje se lokalita Pod jelení studánkou (1 203 m), kde pěšina prudce odbočuje vpravo a vede pod kótou Jelenka (1 214 m) dále.

Sluníčko opět hřeje a po pravici se objevují výhledy na úbočí hory Pecny (1 330 m). Lesní stezka je opravdu příjemná, takže se člověk ani nenaděje a je u horní části lyžařského vleku nad bývalou chatou Alfrédka (1 081 m) a posléze i u torza původní chaty. Pod chatou stojí bufet, ten je však dnes zavřený. Nevadí, protože máme docela naspěch.

Vybíráme zelenou turistickou značku směr Mravencovka. Mohli bychom jít sice přímo na Žďárský potok (stále po zelené), ale zacházku si děláme kvůli nové rozhledně v Nové Vsi. Za občasných výhledů na Vysokou holi s Velkou kotlinou (Velkým kotlem) se dostáváme po široké lesní cestě na rozcestí Mravencovka (893 m), na kterém opouštíme zelenou značku pokračující do Karlova pod Pradědem a vybíráme si značku modrou.

Modrá značka míří zhruba k jihovýchodu na rozcestí Jelení (790 m), na němž přicházíme na zpevněnou cestu. Po ní se vydáme doprava a bezpečně přicházíme k rozcestí Nad Novou Vsí (841 m) s novou rozhlednou v lokalitě Na Vyhlídce. Problém ale je, že rozhledna je uzamčená a nikde žádné info o otvírací době. A to měla od května fachčit…

Žďárský Potok a pořádný nášup na závěr…

Na blízké chatě Na Vyhlídce rovněž neuspějeme, je zamčeno. Nezbývá než pokračovat do 4 km vzdálené Nové Vsi. Takže nakonec fakt ujdeme 30 km, máme před sebou skoro 6 km k motorestu Zastávka, kde jsem počítal se spaním pro případ, že v Nové Vsi neuspějeme. Neuspěli jsme, takže po žluté turistické značce jdeme vstříc dalšímu postupovému bodu…

Sluníčko svítí, cesta vcelku ubíhá, ale nohy začínají bolet. Takže rozcestí U Staré Vsi (677 m) potěší, k pivu je to kousek. Zastavujeme se na chatě Anenská huť a za stále sílícího deště po jednom pivu dorážíme až na Zastávku na Žďárském Potoku (733 m). Objednáváme pivo, čočkovou polévku a ubytování. Prvního se nám dostane, avšak s noclehem ouha. Prý je plno…

No fajn, tak mrknu na bus, popojedeme do Rýmařova a nebo Bruntálu. Jenže ouha podruhé. Poslední autobus jeden v 16.20… No, to je opravdu hodně "pozdě". Pro podporu cestovního ruchu toho soudruzi plánovači z dopravního podniku udělat opravdu více nemohli. Nemám slušných slov a pro sprostá nemusím chodit daleko. To je ale tak, když jízdní řády plánuje nějaký úředník z teplého místečka a s bourákem, jenž o "socce" (rozuměj veřejnou dopravu) slyšel jen z vyprávění…

No fajn, vyzkoušíme to na Anenské huti, tam bylo prázdno. Prázdno sice bylo, ale asi již mají plno, tam nás také neubytují… Túrka se nám dnes začíná pěkně protahovat. Ani na dalším penzionu neuspějeme, prý jsou plní až po střechu. Střechu tedy mají dosti velikou, barák jako stodolu a před ním dvě auta. Asi jimi přijela spousta lidí a obsadili všechny pokoje. Vždyť jsme "uprostřed" hlavní turistické sezóny, je krásně a vůbec "není" pracovní část týdne a na hřebenech ani trochu "nesněží". Ideální čas na dovču. Takže proč by nemohlo být všude plno…

Neuspějeme ani v dalších dvou barácích. Nohy začínají pálit, nálada citelně klesá úměrně s houstnoucí tmou. Číslo na taxi neznáme a dokonce ani nejede žádný kamion, který bychom zkusili stopnout. Nakonec to napálíme na dnešních 37,5 km a docházíme až do centra Rýmařova (sic!), kde nás konečně nechají přespat v hotelu Praděd za vcelku mrzký peníz. Kdyby nám alespoň na závěr natankovali po pivu. Jenže slečna již prý změřila zásoby a nemůže. No a my zase nemohli jít jinam. To je pech. I tak to bylo ale dnes docela fajn, byť s nepočítaným nášupem devíti kilometrů na závěr…

Trasa

Švýcárna - Praděd (3,8 km, 240 m) - Ovčárna (8 km, 260 m) - Vysoká hole (9,8 km, 480 m) - Jelení studánka (13,7 km, 500 m) - Alfrédka (16,6 km, 500 m) - Nová Ves (22,5 km, 530 m) - Stará Ves, Žďárský Potok (28,8 km, 600 m) - Rýmařov (37,5 km, 630 m).

Celkem jsme za tři dny (vlastně ani ne 2,5 dne) plánovaně ušli 62,3 km (2 300 m převýšení) a s neplánovaným nášupem 71 km.

Další související články: