Eisenerzské Alpy (Eisenerzer Alpen) - nejzápadnější část pohoří

Ideálním výchozím bodem je parkoviště na samém konci mýtné nezpevněné silničky, která k chatě stoupá z obce Gaishorn am See (723 m). Za vjezd se platí poplatek 7 Euro (stav k roku 2023) do rukou výběrčího v dřevěné mýtnici se závorou. Lesní štěrkovou cestou s mnoha zatáčkami přijíždíme na parkoviště v nadmořské výšce asi 1 300 m. Dále se už musí jít širokou a strmou cestou pěšky až do sedla s horskou chatou Mödlinger Hütte (1 523 m).

Vycházíme z lesa na pastvinách Treffneralm a užíváme si nádherné pozdně jarní ráno s pasoucími se krávami a s pohledem na vápencové štíty Ennstalských Alp. Ráno k chatě nejdeme a hned u prvního rozcestníku odbočujeme doprava na značenou trasu č. 663 (Theklasteig), která je hřebenovkou celých Eisenerzských Alp. Stoupáme řídkým smrkovým lesem směrem k prvnímu vrcholku s názvem Spielkogel (1 731 m). Stezka je v závěru stoupání hodně strmá a klikatí se mezi stromy a menšími skalisky.

Obcházíme skupinu obřích balvanů a přes nádherně rozkvetlou louku přicházíme k vrcholovému kříži s návštěvnickou knihou. Posedáváme na vrcholu Spielkogel (1 731 m), odkud je dokonalý pohled hlavně na horské pásmo Rottenmannských Taur s vrcholy Großer Bösenstein (2 448 m), Dreistecken (2 382 m) a Hochhaide (2 363 m). Na vrcholové louce převažuje mix jestřábníku oranžového (Hieracium aurantiacum) s klasickou pampeliškou. Počasí máme dokonalé a po odpočinku pokračujeme dále hřebenem na bezejmenný, ale výrazný vrchol s nadmořskou výškou 1 745 m.

Z vrcholu stezka krátce, ale prudce klesne do sedla Brünntörl. Sedlo křižují zvířecí pěšinky vyšlapané ve vysokém borůvčí a naše stezka začíná stoupat řídkým lesem na kopec Anhartskogel (1 764 m). Na vrcholu, zarostlém borůvčím a částečně smrkovým lesem, stojí rozcestník a schránka s knihou. Výhledy jsou hlavně na horská pásma Triebenských a Seckauských Alp a na pokračování hřebene Eisenerzských Alp s výraznými oblými vrcholy Blaseneck (1 969 m) a Leobner (2 036 m). Hlavním hřebenem již dále nepokračujeme, protože je v cestě na Blaseneck velmi hluboké sedlo a také proto, že jsme celou hřebenovku již přešli při parádní výpravě před několika lety.

Naším cílem je blízký vrcholek Wolfsbacherturm (1 747 m), kam směřujeme z Anhartskogelu úzkou pěšinkou vyšlapanou v borůvčí a trávě. Mezi těmito vrcholky je mělké sedlo s drobným jezírkem a stezku lemují nádherně kvetoucí rudé keře pěnišníku rezavého (Rhododendron ferrugineum). Tento alpský rododendron se místně nazývá "alpská růže" (echte Alpenrose) a jedná se o opravdu nádhernou rostlinu, kterou můžeme na přelomu jara a léta spatřit v mnoha alpských oblastech. Ze sedla absolvujeme krátký a strmý výstup řídkým lesem na vrcholovou travnatou plošinku.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Wolfsbacherturm (1 747 m) s ocelovým jednoduchým křížem a se schránkou s knihou je asi nejhezčím místem dnešní trasy. Po okrajích travnatého vrcholku hojně kvetou upolíny nejvyšší (Trollius altissimus) a jedná se o dokonalé výhledové místo. Parádní je především pohled na blízké Ennstalské Alpy s nejvyššími dominantami Großer Ödstein (2 335 m) a Hochtor (2 369 m) a za řekou Enns se zvedající mohutný Großer Buchstein (2 224 m). Vidíme i sedlo s chatou Mödlinger Hütte (1 523 m) a s vrcholy Admonter Reichenstein (2 251 m), Sparafeld (2 247 m) a Admonter Kalbling (2 196 m).

V pozadí se rýsuje pásmo vápencových pyramid Haller Mauern a pohoří Totes Gebirge. Nádherné jsou pohledy i na nekonečné hřebeny Nízkých Taur, především blízkých Rottenmannských Taur. Dlouho vysedáváme na osamoceném kopci mimo trasy a užíváme si jarní pohodu v horách. Návrat je pak stejnou cestou a pomalu a pohodově míříme k horské chatě Mödlinger Hütte a následně k autu na parkovišti.

Trasu najdeme například v mapě KOMPASS č. 69 (Gesäuse, Ennstaler Alpen).

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie