St. Pöltner Hütte, Vysoké Taury a turistika

Návrat do Vysokých Taur (3) aneb: "Jednou zkusíš VHT v Alpách a musíš se tam vrátit"

Jsme třetí den na našem vysokotaurském treku. Včera jsme si celkem dali do těla. Z chaty Glorerhütte jsme vystoupali až na střechu Rakouska, tedy Großglockner a následně sestoupili na chatu Stüdlhütte. Zde jsme strávili poklidnou noc a na dnešek jsem se snažil naplánovat méně náročný den s případnou možností dokoupení zásob potravin.

Po klidné noci se probouzíme do nádherného rána. Obloha je dokonale azurová, jen sem tam se po ní táhnou cáry mlhy. Nijak zvlášť dnes nespěcháme se startem, protože plán je jasný: po stezce 702B sestoupit k chatě Lucknerhütte (2 241 m), následně pak po stejné cestě k horskému hotelu Lucknerhaus (1 918 m) a nakonec až do vesnice Kals am Großglockner (ta se rozkládá přibližně ve výšce naší Lysé hory v Moravskoslezských Beskydech). Zde dokoupit zásoby a následně pokračovat po stezce 35 a Wanderweg 711 k chatě Kalser Tauernhaus (1 755 m).

Sestup do Kalsu

Vycházíme kolem 10:00. Máme před sebou převážně sestupovou trasu nenáročným terénem. Od Stüdlhütte sestupujeme po úbočí hor Fanotkogel (2 905 m) a Freiwandspitze (2 919 m) horskou štěrkovitou pěšinou až k chatě Lucknerhütte, ve které jsem loni na svém treku nocoval. Při sestupu se nám naskýtají nádherné pohledy na okolní i vzdálenější hory, stejně jako do údolí Ködnitztal a jakmile sestoupíme blíže k Lucknerhütte potok Ködnitzbach si zde vytvořil malebné kaňonovité průřezy ve skalách.

Čtěte také: Minulá (2) část článku Návrat do Vysokých Taur

Od Lucknerhütte pokračujeme v sestupu, nyní již po široké štěrkové cestě. Cestou se naskýtá nespočet nádherných pohledů na Großglockner takže spoušť foťáku se téměř nezastavuje. Jakmile přicházíme k modřínovému háji s dřevěnou zvoničkou, vím, že jsme již jen kousek od Lucknerhausu.

U něj se naposledy loučíme s mohutným a fotogenickým Zvoníkem a přecházíme na chvíli na asfaltovou cestu. Po ní kráčíme asi kilometr, než odbočíme na starou štěrkovou cestu vedoucí do Kalsu značenou jako 702B. Ta vede převážně lesem a občas mezi pěknými dřevěnými chalupami. I přesto se z ní v některých místech otevírá celkem pěkný pohled na hory Cimaroß (2 405 m) a Gorner (2 694 m).

Kals am Großglockner

Kolem 12:45 přicházíme do vesnice Kals am Großglockner. Zde jsem byl i loni, když jsem si chtěl na svém treku dokoupit zásoby jídla. A tehdy jsem učinil nemilé zjištění a to, že je neděle a v neděli se v Rakousku zásadně nepracuje, nejezdí autobusy, apod.

Dneska je úterý, takže plán doplnění zásob by měl vyjít. Ale jak bláhově jsem se mýlil. Je totiž 15.8. a to je v Rakousku státní svátek Nanebevzetí Panny Marie. Takže historie se opakuje a opět je vše zavřeno (i infocentrum), nejezdí autobusy a nejvíc nás štve, že si nemůžeme koupit fajne pivo v plechu za rozumné peníze.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Zkoušíme ještě obejít blízké okolí ve vesnici, jestli alespoň náhodou nebude něco otevřeno a… NIC. Prostě Rakušáci toto striktně dodržují. Navíc mají tento den spojený s jakýmsi dechovkovým festivalem, takže chlapi chodí ve svých klasických prušáckých krojích (kožené kraťasy s kšandama, bílá košile a klobouk s pírkem) a holky také (akorát ty mají takové kroje, že se jim do očí dívat nebudete…

S bráchou si říkáme, že tu jejich parádu musíme navštívit, takže jdeme do areálu, kde se koná. Sice mezi ostatní silně nezapadáme, ale dáváme si alespoň po pivu a brácha dokonce zkouší wurst mit kartofelsalat. Ale přestože je jídlo ucházející a pivo osvěžující, konstatujeme, že tato akce by se spíše líbila našemu dědovi (alespoň co se hudebního hlediska týče). Následně se vracíme za kamarády.

Přesun na Kalser Tauernhaus

Nyní nás čeká cesta na chatu Kalser Tauernhaus. Nejprve se přesouváme po asfaltce z Kalsu do sousední vesnice Großdorf. Cestou pozorujeme lanovku, která vozí turisty pod vrcholky hor Kalser Höhe (2 434 m), Weißer Knopf (2 577 m), a Blauspitze (2 575 m). V Großdorfu se napojujeme na stezku 35 vedoucí podél řeky Kalser Bach. Loni jsem tudy šel a byl zde vybudován jakýsi dětský přírodní park, nyní se zde sice park stále nachází, ale je uzavřen, jelikož jej (pravděpodobně na jaře) vyplavila velká voda. Po tomto chodníku se dostáváme k hotelu Taurerwirt.

Od něj se odděluje Wanderweg 711. Tato stezka nás zavádí do údolí Dorfer Tal. Je to velice malebná dolina, která zpočátku prudčeji stoupá, ale odměnou je pohled na dramatickou kaňonovitou krajinu, kterou zde vytvořila říčka Kalser Bach. Jakmile se dostaneme z kaňonu, dolina se otevře více do široka, lemována po stranách vrcholy skupin Glocknergruppe a Granatspitzgruppe. Zároveň i zvolní cesta a vede téměř po rovině.

Takto dolinou procházíme kolem horského bufetu Bergeralm (1 636 m), různých chatek a farmiček a také kolem pasoucího se dobytka, který je zde naprostou samozřejmostí. Přibližně v 16:30 přicházíme k chatě Kalser Tauernhaus (1 755 m).

Na chatě máme opět rezervován pobyt. Ale zrovna tato asi nebývá plně obsazena. Ani se není čemu divit, protože dolinu využívají k výletům spíše rodiny s dětmi, či důchodci. Ubytování zde stojí 10 eur na osobu a noc pro členy AV. Tradičně si dopřávám večeři a k ní pivo. Teda pivo zde stojí za starou bačkoru, ale gulášek, který jsem si dal, je vynikající… Vřele doporučuji všem.

Čtvrtý den na treku a změna plánu

Před spaním ještě probíráme, jak budeme pokračovat dál. Kluci začínají mít dost a i já pociťuju, že můj výkon není stoprocentní. Navíc na další den jsem naplánoval nejdelší a asi nejbrutálnější štreku. Měli bychom pokračovat po Wanderweg 711 kolem jezer Dorfer See a Weißsee. Zde se připojit na St. Pöltner Ostweg, Wanderweg 513 a pokračovat přes vrcholy Granatspitze (3 086 m) a Stubacher Sonnblick (3 088 m), kolem bivaků Karl-Fürst-Hütte (2 629 m) a Grünseehütte (2 235 m) až na chatu St. Pöltner Hütte (2 481 m).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Probíráme různé alternativy a nakonec se dopracováváme k následné úpravě trasy: z Kalser Tauernhaus se přesuneme zpět do Kalsu. Stejně si potřebujeme dokoupit zásoby a v infocentru zjistíme autobusové spojení a to na zastávku Matreier Tauernhaus. Odtud vyrazíme po stezce 902B na chatu St. Pöltner Hütte.

V konečném důsledku ani noc pro některé nebyla příliš poklidná. Bráchu totiž začala šíleně bolet kolena a to takovým způsobem, že začal uvažovat, že zbytek trasy vzdá. Na to jsem mu jen řekl, že ráno moudřejší večera a ať se pořádně prospí, Ondra mu dal nějaké léky proti bolesti.

Přesun na Matreier Tauernhaus

Ráno vstáváme brzy a kolem 6. hodiny ráno vyrážíme do Kalsu. Trasa je stejná jako jsme přišli sem, tedy Wanderweg 711 jen v opačném směru. Brácha zkonstatoval, že bolest opadla, ale i tak zvažuje, že by to vzdal a počkal někde v dolině. Já ho zpracovávám, aby to nevzdával, protože nás po jízdě autobusem čeká výšlap dlouhý jen 6,5 km, ale se stoupáním 1 100 metrů.

Počasí máme perfektní, opět to vypadá na slunečný den. V Kalsu je konečně otevřený obchod, tak dokupujeme zásoby jídla, ale také vrcholového šnapsu a piva v akci. Ondra zjišťuje v infocentru spojení odtud až k Matreier Tauernhausu. V autobuse následně potkáváme i krajany, jeden z nich pracuje v Lesachu jako kuchař a momentálně si s kamarády z ČR vyrazil na výlet, aby jim to tu trochu ukázal. Shodou okolností jedou tam kam my.

Bohužel cestou do městečka Matrei in Osttirol začíná pršet. Nejen pršet - přímo začíná lít. To nám rapidně zhoršuje náladu, tudíž si ji spravujeme šnapsem. Déšť neustává, ani když vystupujeme na naší cílové zastávce. Nezbývá nám než čekat a doufat, že se počasí umoudří.

Výstup na St. Pöltner Hütte

Po cca hodinovém čekání se počasí umoudřuje a tak můžeme v 10:30 vyrazit na cestu. Ta hned ze startu vede po asfaltce mezi hotelem Matreier Tauernhaus a kapličkou vedle něj. V mapě značená jako 902B. Cca po 10 minutách chůze narážíme na podivný stánek, u kterého všichni kolemjdoucí turisté čučí do dalekohledu.

Jelikož jsem tvor zvídavý, zajímá mě, co je to tu za pozdvižení a jdu se poinformovat. Takže stánek je od nějakých ekologů nebo strážců národního parku a dalekohled míří na supa (nebo orlosupa), který hnízdí v dáli na skále. Po nahlédnutí do dalekohledu jej opravdu vidím, takže holčina ze stánku mě netahá za fusekli.

Po asfaltce jdeme asi 1,5 km lemováni vrcholy Hinterer Plattenkogel (2 741 m), Vorderer Plattenkogel (2 672 m) a Messelingkogel (2 694 m). Poté odbočujeme na pěšinu v lese. Ta ihned nemilosrdně stoupá a stoupat přestane až v místě božích muk Zirmkreuz o nějakých 450 výškových metrů výše. Zde si dopřáváme pauzu a odpočíváme sedíce na lavičce s výhledem na Venedigergruppe.

Následně chodník ještě trochu vystoupá, ale poté se před námi otevře široký kotel uzavřený mezi vrcholy Messelingkogel, Tauernkogel (2 988 m), Fechtebenkogel (2 867 m), Weinbichl (2 556 m) a Alter Tauern (2 508 m). Jeho dnem protéká potok Tauernbach a pase se zde spousta krav. Ty se ne vždy tváří úplně přátelsky a dokonce jsme na internetu našli pár článků, ve kterých se psalo o jejich útocích na člověka - povětšinou, když šel přes jejich ohradu se psem.

Celý tento kotel je doslova zprzněn vedením vysokého napětí, podél kterého jdeme. Závěr kotle se začíná opět prudčeji zvedat. Je to nepříjemné a táhlé stoupání, které se zdá nekonečné, zvláště pak když vidíte, kolik sloupů vysokého napětí vás ještě čeká.

V závěru tohoto stoupání se před námi objeví drobné pleso, a jakmile vystoupáme ještě nad něj, dostáváme se do sedla, ve kterém se nachází chata St. Pöltner Hütte (2 481 m), která sice není hned vidět, ale po pár metrech se ukáže, jelikož je krytá skálou. Jsou 2 hodiny odpoledne a stojíme před ní.

St. Pöltner Hütte

Samotná chata je pěkná, typicky alpská, ale jako pěst na oko působí sloup vysokého napětí, který je kousíček nad ní. Myslím si, že tento počin naprosto zničil zájem o tuto chatu. To neberu v potaz to, že pobývat v blízkosti takového napětí je zdraví nebezpečně a proti hygienickým předpisům. Taky mi přišlo, že děvče, které nás provází po chatě je nějaké divné a kdo ví, jestli třeba na ní neblaze nepůsobí toto elektrické vedení??

My máme na chatě opět rezervačku a protože dnes máme opravdu hodně času, můžeme čerpat síly na poslední dva dny treku. Jelikož nám správce chaty zakázal jíst na pokoji, přesouváme se ven k blízkému ocelovému kříži v sedle i se zásobami plechovek piva Pilsneru (dva kusy za 1,2 eura - tož nekup to!!!). Je sice celkem chladno a větrno, ale pivo i přes to chutná skvěle.

Večer si ještě na chatě dávám večeři z místní kuchyně, stojí cca 10 eur. Ubytování zde mají za 12 eur na osobu a noc pro členy AV. Venku se od doby, co dopoledne ustal déšť, převážně honily mraky po obloze, tak nám nezbývá než doufat, že následující den pršet nebude.

• Dokončení článku