Meripilus giganteus (vějířovec obrovský). Atlas hub Česka

Masitá, trsovitá, celoroční plodnice vějířovce obrovského je složená obvykle z velkého množství střechovitě uspořádaných polokruhovitých až vějířovitých klobouků, které dosahují v průměru 100 až 400 mm, ty největší však mohou dorůstat až okolo 800 mm. Tedy téměř jednoho metru. Jemně šupinkatý klobouk je soustředně pásovaný a barevně poměrně variabilní, od okrově žlutých tónů až po kaštanově hnědé. Při okrajích je klobouk docela tenký, při bázi viditelně silnější.

Plodná část má 4 až 8 mm dlouhé rourky s drobnými, okrouhlými, bělavými až okrovými póry o průměru jen 0,2 až 0,3 mm, které po otlačení černají. Krátký postranní třeň někdy zcela chybí a houba přirůstá k substrátu bokem. Tuhá, vláknitá dužnina má bělavou až krémovou barvu, později s růžovým nádechem, je v mládí poměrně měkká a pružná, má kyselkavou chuť a příjemnou houbovou vůní. Výtrusný prach této houby, která způsobuje bílou hnilobu dřeva, je bílý.

Vějířovec obrovský roste od července / srpna až do listopadu, obvykle při bázi kmenů listnatých stromů, především buků, ale také dubů, javorů, bříz, platanů, výjimečně i jehličnanů. Od nížin až po horské polohy.

Tato chutná houba má využití v kuchyni pouze za mlada, kdy je dužnina dostatečně šťavnatá a měkká. Dužnina starších hub je tuhá, kožovitá. Na webu i v knihách existuje spousta receptů, nejčastěji se objevují recepty na smažení v trojobalu (nutno předem nakrájet na plátky a povařit) jako je tomu např. u jiné dřevokazné houby - sírovce žlutooranžového. Houba navíc obsahuje řadu bioaktivních látek s protibakteriálními, imunosupresivními a cytotoxickými účinky proti některým typům rakovinných buněk.