Šestidenní "Tauernhöhenweg" v Korutanech

Aneb Haute Route Východních Alp

Letos v létě jsme s manželkou a našimi česko-rakouskými přáteli Danem a Janou absolvovali velice populární trek ve Východních Alpách v oblasti Hohe Tauern. V této oblasti se nalézá řada impozantních vrcholů s nadmořskou výškou nad 3 000 m. Postupně od východu na západ to jsou: Hochalmspitze (3 360 m), Ankogel (3 249 m), Schareck (3 123 m), Hoher Sonnblick (3 106 m), Hocharn (3 254 m) a nakonec ultraprominentní Grossglockner (3 798 m), nejvyšší hora Rakouska. Tento trek má několik variant, my jsme si vybrali tzv. klasickou variantu z údolí Maltatall do Heiligenblutu přes pět vysokohorských chat.

1. den, Malta - Kölnbrein - Osnabrückerhütte (2 032 m)

Ráno nás náš známý z Flattachu veze malebnou horskou silničkou údolím nad městečkem Malta k vodní nádrži Kölnbrein. S výškou hráze přes 200 metrů a šířkou 626 metrů je Kölnbreinsperre také největší a nejvyšší přehradou v Rakousku. Hladina přehradní nádrže je v nadmořské výšce 1 902 m n. m. Celkový výkon elektrárny je 1 028,5 MW, takže asi tolik jako jeden blok našeho Temelína.

Hned vedle hráze stojí 4* hotel, kam zkoušíme zajít na ranní kávu, nicméně mají otevřeno až od 10 hodin. Dnes nás čeká jen asi 8 km dlouhý přesun kolem jezera k první chatě Osnabrückerhütte, ležící ve výšce 2 032 m. Do chaty přicházíme hodně před polednem, dáváme si oběd, pivo a relaxujeme.

2. den, Osnabrückerhütte - Großelendscharte (2 675 m) - Hannoverhaus (2 565 m)

Ráno vyrážíme již před 8 hodinou ranní a čeká nás nějakých 8 km pochodu s převýšením cca 900 m. Hned ráno potkáváme na rozcestí před chatou další dva starší rakouské páry, kteří vyrazili zřejmě brzy ráno od přehrady. Postupně je během dne několikrát potkáváme, zdravíme se a povídáme si. Jedni jsou z Korutan a druzí ze Štýrska, další dva dny půjdou s námi stejnou trasu. Před polednem přicházíme do sedla Großelendscharte, nejvyššího bodu dnešní cesty.

Kousek za sedlem je krásné jezero, ve kterém se koupeme. Nic nás dnes netlačí, takže v poklidu pokračujeme směrem k chatě Hannoverhaus, kterou již známe z minulých let, kdy jsme zde spali jednou v zimě úplně sami. Na této chatě jsou chataři Patrik a Veronika ze Slovenska.

3. den, Hannoverhaus - Mindenerhütte (2 426 m) - Hagenerhütte (2 446 m)

Dnes nás čeká naše nejdelší etapa cca 14 km dlouhý přechod s převýšením cca 600 - 700 m. Bohužel musíme čekat na naše přátele Dana a Janu, Čechy kteří provozují ubytování ve Flattachu a kteří měli v předchozích dnech ještě pracovní povinnosti, až je vyveze první lanovka. Vycházíme dost pozdě až po 9 hodině, což nám trochu bude chybět v závěru dne.

Přestože Mindenerhütte, která je zhruba v půli cesty je podle mapy blízko, stále ji nevidíme a k chatě nakonec přicházíme až po poledni. Tam potkáváme další českou dvojici, která jde opačným směrem. Na chatě, která je bez obsluhy si vaříme čaj na místním plynovém vařiči a chvilku klábosíme v češtině. Čeká nás ještě náročný úsek pod Rameter Spitz, kde stezka vede poměrně exponovaným terénem. Na chatu přicházíme až pozdě a značně unaveni, dáváme si špagety a pivo a uléháme k zaslouženému spánku.

4. den, Hagenerhütte - Dr. R.-Weißgerber-Biwak (2 712 m) - Duisburgerhütte (2 572 m)

Dnes nás čeká méně náročná etapa cca 9 km s převýšením okolo 500 m. Jdeme úbočím hory Westerfrölkekogel, kde místy překonáváme kamenná pole s nedávnými sesuvy. Kolem poledne jsme v sedle, kde se nachází malá plechová bouda - bivak Dr. R. Weißgerbera. Po krátké přestávce a svačině vyrážíme prudkým svahem dolů do údolí pod Mölltálským ledovcem.

Necelou hodinu od chaty nás chytá silná bouřka s kroupami. Přestože jsme si nasadili goretexové bundy a později i goretexové kalhoty na chatu přicházíme s úplně promočenými botami. Po válečné poradě večer na chatě se holky rozhodují druhý den ráno sestoupit do údolí lanovkou. My budeme pokračovat na další chatu, observatoř na vrcholku hory Hoher Sonnblick (3 106 m).

5. den, Duisburgerhütte - Fraganter Scharte (2 754 m) - Rojacherhütte (2 718 m) - Zittelhaus (3 106 m)

Dnes nás čeká náročných cca 9 km s převýšením více než 1 100 m. Vyrážíme z chaty kolem 7. hodiny, abychom vše stihli co nejdříve. Také holky si musí pospíšit na lanovku, aby stihli první jízdu dolů a následně autobus do Flattachu. Nejprve stoupáme k sedlu Fraganter Scharte (2 754 m) abychom následně sestoupili cca 400 výškovým metrů pod nástup do stěny Hoher Sonnblicku.

Cca kolem 13 hod. už jsme na chatě Rojacherhütte (2 718 m). Tam si dáváme teplou polévku a radler a vyrážíme po skalnatém hřebeni směr vrchol. Místy je hřebínek značně exponovaný, zajištěný stupačkami a lany. Asi 100 výškových metrů před koncem hřebínku sestupujeme vlevo na sněhové pole, po kterém je to k chatě už jen nějakého půl kilometru. Chceme vyzkoušet nesmeky, které s sebou vláčíme po celou dobu našeho přechodu.

Na chatě si pak dáváme pivo a večeři a diskutujeme s chatařem a jeho nepálským kuchařem Dineshem nejen o Nepálu. Do hovoru se zapojuje místní zedník Seb (Josef), který nemá ráno s kým jít přes ledovec směrem dolů do Heiligenblutu. Bude lepší, když půjdeme ve třech a navíc Seb zná dobře cestu dolů přes ledovcové trhliny.

6. den, Zittelhaus - Alte Pocher (1 810 m)

Dnes nás čeká asi 7 km dlouhý sestup do údolí s klesáním cca 1 300 m. Nejprve musíme přejít asi půl druhého kilometru po ledovci. Navazujeme se na jedno lano a společně se Sebem vyrážíme dolů po ledovci. Asi v půli cesty přes ledovec potkáváme horského vůdce se třemi klienty. Naše nesmeky nejsou pro chůzi po ledovci optimální, bylo by určitě lepší mít klasické mačky, ale kdo se s tím má tahat na tak dlouhém treku. Nakonec to zvládáme bez problémů, ledovec není nikterak prudký.

Za ledovcem se od nás Seb odděluje, že chce jít už sám a že se možná potkáme na oběd v restauraci Alte Pocher. Cesta po cestě, kde jezdí mixy s betonem na stavbu nového elektrického vedení k observatoři je nekonečná. Nad hlavou nám ustavičně krouží dva vrtulníky s nádobami na beton, kterými ho vynášejí až na hřeben nad ledovcem. Cestou dolů se ještě stihneme vykoupat pod krásným vodopádem.

Seb nás nakonec po cestě předjede na el. kole, které měl schované někde pod ledovcem. Společně si pak dáváme oběd v restauraci, kde nás už netrpělivě čeká moje žena.

Celou trasu je možné zkrátit o jeden den, pokud se spojí etapy 1 a 2, což je jak jsme sami viděli reálné. Zároveň lze pokračovat i částí hřebene přes Hocharn (3 254 m), sedlo Hochtor (2 576 m) až ke Glocknerhausu (2 132 m), nicméně tato "královská" etapa, která je součástí "ledovcové" varianty sama o sobě měří více než 21 km. Po ledovcové variantě lze dále pokračovat přes Oberwalder Hütte (2 973 m) až k horskému hotelu Rudolfshütte (2 315 m) a dále. Po neledovcové variantě pak z Heiligenblutu přes Salmhütte (2 644 m) až do Kals am Grossglockner, případně i dále. Pokud chcete jít kolečko, dá se toto absolvovat za cca 7-8 dní z Bad Gasteinu.

Více o jednotlivých variantách "Tauernhöhenweg" naleznete zde: www.tauernhoehenwege.org. Ceny ubytování na horských chatách pro členy Alpenverien s 50% slevou cca 20 - 30,- EUR / osoba / noc, roční členství se rozhodně pro podobnou akci vyplatí a to i s ohledem na kvalitní horské pojištění.