Cesta z města (4), cykloturistika a cyklotreky

Hranice - Trojmezí u Aše - Hranice

Od včerejška "bojuji" s "pískáním" zadního kola, nedaří se mi nepříjemný zvuk odstranit a jsem z toho na "prášky". Nečistota se dostala do čelistí zadní kotoučové brzdy a to jsou přesně ty okamžiky, kdy nenávidím jinak dokonalé hydraulické brzdy. Udržet je v čistotě při dlouhém vandru je snad nemožné.

Až si příště budu pořizovat nové kolo na dálkovou cykloturistiku, určitě ne s kotoučovými brzdami. Kdo to má pořád čistit. Dnes alespoň pomáhá občas brzdu prostříknout čistou vodou, aby nepříjemný zvuk na chvíli zmizel. Mila se svými "v-brzdami" je v "poho".

• Předchozí část článku

Na dohled už máme rozlehlou vodní nádrž Jesenice nedaleko Chebu a autocamp Baldi u obce Jesenice. Padlo rozhodnutí udělat zastávku na praní a usušení špinavého oblečení. Camping je pěkný, klidný, drahý, s teplou vodou na žetony a hospůdkou přímo v areálu. Chlapík v recepci je sice trochu nerudný, jako by mu vadilo, že mu do campu "lezou" lidi, ale nakonec stavíme stan a zůstáváme do zítřka.

Čtěte také: Skály a podivné jeskyně v údolí Ohře

Mila si půjčila někde kbelík a ve sprše "řeší velké prádlo". Sušení na sluníčku jde rychle. Jen těch kilometrů se nám zdá, že máme dneska málo. Nu ale co, "jsme na dovolené, ne na útěku", jak říká klasik, tak si můžeme dopřát "oraz". Večer přišla do hospůdky parta muzikantů a byl z toho bezva sesion. Hlavně muzicírovaly tři škaredý, tlustý ženský, ale dobře hrály a nádherně zpívaly, prostě pohoda.

Zjišťuju, že cyklistika má vůbec na moji drahou ženu pozitivní vliv, dostává chuť na sex, aspoň to včera sama říkala. Předevčírem v Buzicích u rybníka prý dostala chuť taky, ale součastně i na nanuka (Mrože). Protože nevěděla v jakém pořadí, tak z toho prý nic nekoukalo. Dnes jsme ujeli 70 km a nastoupaná výška 608 m.

11. den - přehrada Jesenice - Trojmezí - Františkovy Lázně

Dnešní den dosáhneme cíle cesty, Trojmezí. Od rána, vlivem slabé tlakové výše, je jasná, modrá obloha a teplota vzduchu odpovídá ročnímu období. Vjíždíme do Chebu, pěší zónou ulicí Svobody se dostáváme do historického centra, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. V ulici Svobody je na chodníku vytvořena skulptura, časová osa historie města, jež začíná vysokým železným monolitem. Zajímavé dílo.

Na náměstí návštěva informačního centra a prohlídka Špalíčku, skupiny původně gotických kramářských domů, které byly budovány koncem 13. století. Usazujeme se ve venkovním posezení kavárny Špalíček a užíváme si klidu nádherného náměstí s jeho kašnami, opravenými domy, kamennou dlažbou. Nad střechami vykukují věže kostela sv. Mikuláše, turistů je tak akorát, je ještě brzy. Zahlédli jsme kolegu cyklistu "natěžkystu" se žlutými brašnami Oltrieb na předním i zadním nosiči. Zaujalo mně jeho kolo, nemá klasickou přehazovačku, ale "torpédo" a kryt na řetěz.

V obchodech Chebu se snažím koupit novou plynovou kartuši na náš vařič VAR 2. Tentokrát se zdá to býti problém. Nikde kartuše nemají, nebo ne na systém Primus se závitem, ale jen Campgaz bajonetové. Ten správný obchod jsem nenašel a plyn mám tak na jedno vaření. Bude to chtít do budoucna při delších akcích přehodnotit vařiče. Buď vozit ještě jeden na systém Campgaz s bajonetem, nebo přejít na lihový vařič. Ještě je možnost vychytávky v podobě adaptéru od firmy Edelrid, ale ten se nedá použít na VAR 2.

Od řeky Ohře fotografujeme Chebský hrad s Mlýnskou věží, krytou dřevěnou lávku u Písečné brány a pokračujeme k vodní nádrži Skalka. Přehrada je vypuštěná, probíhá zrovna oprava přehradní hráze. Na vyhlídce nad údolím Ohře zaměřujeme cache, ještě chvíli jedeme po značené cyklotrase číslo 36 a před Komorní hůrkou, která je nejmladší vyhaslou sopkou na našem území, odbočujeme na cyklotrasu číslo 2057. Poprvé vidíme ukazatel Hranice (CZ/D) 42 km, jeden z cílů se blíží, odtamtud je Trojmezí už blízko.

Projíždíme kolem hradu Ostroh (Seeberg), po cestě obdivujeme opravené hrázděné chalupy a statky. Sem tam míjíme smírčí kříž. Za obcí Lipná odbočujeme na hlavní silnici číslo 64 a po ní přes Mokřiny přijíždíme do Aše.

V Aši na Poštovním náměstí navštěvujeme informační centrum, pořizuji si turistickou známku No.1671 Trojmezí Čech-Bavorska-Saska, ta je "nejdůležitější" ze všech známek, "kvůli ní sem jedu". Tady v "íčku" mě ještě nenapadlo, že je to poslední možnost, kde turistickou známku koupit. Později v Hranicích ani v osadě Trojmezí možnost nákupu už nebyla. Zaváhali jsme s pohlednicemi. Nenakoupili je a s dalšími se setkali až při cestě zpět, ve Františkových Lázních.

"Odkud jedete", ptá se sympatický pán na náměstí před "íčkem" v Aši při pohledu na naše naložené bicykly. "Z Hranic", odpovídám. "Hmm, tak to cestu teprve začínáte", odvětil. "Z Hranic na Moravě", dodávám. "Jééžiši… tak to jste mě dostal", zahaleká chlapík uznale. Potom jsme ještě chvíli pohovořili o životě a zajímavostech Ašského výběžku.

Do Hranic přijíždíme po silnici číslo 217. Vítá nás zapadlé, ospalé, neútulné, šedivé městečko, které se stále probouzí z dob minulých. O co je městečko smutnější, o to veselejší je jeho okolí s nádhernými výhledy na louky a rozlehlé hvozdy.

Kde koupit pohlednici Hranic, ptáme se. Trafika je zrušená, potraviny ji nevedou, jedině na poště. Paní poštmistrová se provinile omlouvá, že pohlednici města žádnou nemá, dlouho je nikdo nenechal vytisknout, snad na radnici… "I zželelo se smutného výrazu poutnice, šla a vlastní poslední pohlednici ze šuplete jí podala řkouc, ta je darem, na paměť tobě"…

Červená turistická značka a cyklotrasa číslo 2058 nás vede do osady Trojmezí a posléze po naučné stezce přijíždíme k Trojstátí (538 m n.m.) místu styku hranice Čech-Bavorska-Saska. Místo s bohatou historií, krásnou a tichou krajinou. Protéká tudy říčka Rokytnice, která se v Německu vlévá do Sávy. Stojí tady historické hraniční kameny z roku 1844 a menší styčný hraniční kámen s číslem 1/1. Turistický směrovník hlásí Hrčava (trojmezí ČR-PL-SK) 650 km. My máme na tachometru "natočených" 1 009 km.

Mila zaměřuje cache, pořizujeme dokumentární snímky a provádíme záznam do návštěvní knihy Trojstátí. Pod přístřeškem prostíráme sváteční ubrus a slavnostně svačíme. Hlavního cíle "Cesty z města" jsme dosáhli, teď už se budeme "jenom" vracet.

Je 18:00 hod, odjíždíme po hlavní silnici zpět do Aše a dál do Františkových Lázní. Nikde moc nezastavujeme, jede se dobře, cesta "odsýpá" a do setmění jsme na kolonádě významného západočeského lázeňského města. Oproti itineráři máme skluz 45 km, přitom ve skutečnosti jsme ujeli o 120 km více. "Někde soudruzi z NDR udělali chybu".

Vyhledáváme autocamping Jadran, leží u rybníka, cesta k němu je přehledně značená. Budova původního campingu má dobu své slávy už za sebou. V menším oploceném areálu jsou chatičky, luxusní bungalovy, stan jeden.

Začíná znovu pršet, tak se ubytováváme, cena odpovídá lázeňské lokalitě, je vysoká, ale aspoň je tu čisto, teplé vody dost, vybavená kuchyňka a majitel je pohodář. "Moudře jsme pohovořili", zanadávali na politiku, dali si jedno točené a šli za mírného mrholení stavět bydlení… Dnes jsme ujeli 96 km a nastoupaná výška 904 m.

12. den - cesta Františkovy Lázně - Karlovy Vary

První co řeším ve Františkových Lázních je výměna zadního sjetého pláště mého jízdního kola. Mírně se "vyboulil" a hrozí brzkým protržením. Cykloservis nalézám rychle, nákup a výměna pláště proběhla na počkání. Tak je to správně, tak to má být, služba pro poutníka v nouzi dopadla na jedničku. Následuje návštěva lázní, sochy Františka, parku, kolonády, pramenů, "íčka", stánků s lázeňskými oplatky a rychle se schováváme do kavárny před sílícím deštěm. Obloha vypadá na celodenní přeháňky.

Při čekání na konec deště řešíme "syndrom dámské kabelky" (přední brašna na řídítkách). Moje žena v ní má snad všechno. Nedivil bych se, kdyby z ní jednou vytáhla i tropiko od stanu. Neustále "to" všechno "rve" do "kabelky" a přední a zadní brašny zůstávají poloprázdné, navíc tvrdí, že ji k tomu inspirovala nějaká Hermiona!

Cyklostezka Ohře je páteřní cyklostezka protínající podél toku řeky Ohře Karlovarský kraj od hranic s Německem až po hranice s Ústeckým krajem. Vybudované úseky jsou vesměs značeny jako cyklotrasa č. 204.

V úseku Chocovice - Mostov jedeme po úplně novém úseku cyklostezky, ještě není ani značená a vede mezi železniční tratí a levým břehem meandrující řeky. Stezka je široká, hladká, vhodná i pro in-line, úseky v bezprostřední blízkosti řeky jsou lemovány masívním dřevěným zábradlím. Od pseudogotického zámku v Mostově, který funguje jako hotel jedeme javorovou alejí po cyklotrase č. 204 do historického města v malebném údolí řeky Ohře, mezi Českým lesem a Krušnými horami, Kynšperku nad Ohří.

Znovu se schováváme před sílícím deštěm v bistru u vodáckého tábořiště. Následují obce Dasnice, Šabina, Hlavno, elektrárna Tisová patřící k nejstarším hnědouhelným elektrárnám, Citice a město Sokolov. Tady trochu bloudíme a hledáme v ulicích pokračování značení jinak pohodové cyklostezky Ohře.

Medard je název pro nově vznikající jezero. Nachází se na severozápad od Sokolova a vzniká jako projekt rekultivace a revitalizace území postiženého těžbou uhlí bývalého lomu Medard a Libík. Budoucí jezero se nachází v těsné blízkosti obcí Bukovany, Svatava, Citice a měst Habartov a Sokolov. V současnosti projekt přešel do fáze napouštění. Napouštěcí objekt byl postaven poblíž obce Citice v nejužším místě mezi řekou Ohře a budoucím jezerem a prochází přímo pod železniční tratí ze Sokolova na Cheb.

V obci Královské Poříčí na návsi stojí pěkný opravený kostel svaté Kunhuty a smírčí kříž. Rekonstrukce kostela zachovala vzácné románsko-gotické prvky. Dál vede stezka malebným údolím Ohře, kde je k vidění unikátní obloukový most silnice I/6, po rozblácené lesní cestě, kolem lávky na Staré Sedlo a jsme ve městě Loket. Město i středověký královský hrad jsou malebně rozloženy na svahu nad Ohří v romantickém zalesněném údolí. Hrad Loket byl přestavěn do podoby, kterou si ve svém celku zachoval dodnes za doby Václava IV. "Íčko" ani hrad jsme již nezastihli otevřené, škoda. I tak návštěva náměstí a uliček kolem hradu zanechal v duši krásno.

Do Karlových Varů pokračuje stezka údolím těsně kolem řeky. Za vodáckým tábořištěm Loket je přes cestu spadený strom po nedávné bouřce. Zablácená kola musíme přenášet. Cestu obklopují hluboké lesy a unikátní přírodní scenérie. Ve Svatošských skalách stezka přechází přes visutou lávku na druhý břeh.

Dopřáváme si odpočinek v restauraci s vynikajícími klobásami. Společnost nám dělá pes a kočka, kteří sedí vedle sebe proti nám na zemi a očima žadoní o kousek žvance. Somráci jak sjednaní, mají to dobře nacvičený, těžko jim odolat a nevzdat se části klobásy. Jako bych viděl našeho kocoura Falka. Jsem tvrdý, nic jim nedávám. Mila už tak úspěšná nebyla. Číšnice se směje, omlouvá a odhání oba místní "vykuky".

U restaurace v zahradě má majitel malé jezírko s tekoucí vodou. Využíváme toho a postupně si v něm myjeme zablácené, špinavé nohy a ze sandálů se přezouváme do treter. Do Varů už pojedeme po asfaltu. Ještě tak kdyby šlo opláchnout i zablácená kola. To by bylo. Jdu se domluvit s obsluhou v restauraci. Jo, můžeme, mladík nám dokonce půjčuje hadici. "Hlavně abyste nám bláto a písek nespláchli do jezírka", říká, "máme tam ryby a včera jsme jezírko čistili". Ještěže nás neviděl před chvílí si vtom jezírku mýt nohy, to by se mu asi nelíbilo. Co na to ryby, nevím. Snad ještě žijí.

Přes městskou část Doubí přijíždíme po silnici na začátek Karlových Varů. V zahradě rodinného domu je reklama na Minicamp. Hned zastavujeme a domlouváme si ubytování. Večer na krku a další přeháňka v dohledu, není co váhat. Camping je kupodivu plný, většinou cizinci a vodáci, ale sympatický majitel nám ukazuje místo pro stan mezi dvěma karavany. Tak zůstáváme. Sociální zázemí kempu je dostatečné a teplé vody ve sprše taky dost. Chlapík nám vypráví o včerejším přívalovém dešti v Karlových Varech. Tolik vody přes zahradu mu neteklo za padesát let co tu bydlí. Dnes jsme ujeli 74 km a nastoupaná výška 237 m.

13. den - cesta Karlovy Vary - Nechranická přehrada

Vyjíždíme v devět hodin do nedalekého obchodního centra Varyáda na snídani. Je zataženo, teplo, už i pršelo. Konečně jsem koupil novou kartuši k vařiči a olej na řetěz. Ráno jsme chvíli pokecali s majitelem kempu, dozvěděli se něco o životě a podnikání v Karlových Varech, zanadávali si na politiku… Máme v plánu krátkou návštěvu města.

Nejdříve zastávka v muzeu a prodejně sklárny Moser, potom následuje zajímavý projekt, nový přírodní park Meandr Ohře. Kolem muzea Becherovky, ulicí T.G. Masaryka přes Poštovní most, kolem hotelu Thermal vjíždíme do lázeňského centra Karlových Varů. Občas si to "střihneme" pěší zónou, všude plno stánků, lázeňských hostů, turistů, domorodců… "ale tady se na kole nesmí" tiše povídá pán, když ho Mila opatrně míjí, "já vím" odvětí mu spiklenecky potichu.

Projíždíme krásnou lázeňskou kolonádou kolem říčky Teplé, zastavujeme se ve Vřídelní kolonádě obdivovat Vřídlo, okusit zdejší léčivé vody. "Brrr, fuj, hnus největší… ještě že jsem zdravej", ale dobře se tu dýchá. Lázně mají jedinečný "atmosfér". Mila chce vyfotografovat s kolem u vchodu do Grandhotelu Pupp, tak jako před lety režisér Miloš Forman. Ten se tam ale následně i s kolem ubytoval, my pokračujeme v cestě.

Z Karlových Varů mizíme silnicí číslo 222 po pravém břehu Ohře směr Kyselka. V obci Šemnice, část Dubina je pěkná vodácká hospůdka "U Dvořáků" s posezením na terase a tábořištěm. U zchátralé Mattoniho vily v Kyselce zaměřujeme cach. Doplňujeme vodu u Ottova pramene, ke kterému jsem jezdil na vojně při "manévrech" z Doupovských hor. Tehdy jsem skoro ani netušil, že nějaká Mattonka existuje. Pramen vytéká z trubky v nároží chátrajících lázeňských domů.

Lázeňské domy jsou polorozpadlé, opuštěné, neradostné. Skutečné místo, odkud je voda Ottova pramene jímána, se nachází asi o 200 metrů výš u ruiny secesního Ottova pavilonu. Kvůli technickému stavu budovy je toto místo nepřístupné. Pramen zažil dlouhá léta slávy: od roku 1867 sloužil jako zdroj minerální vody Mattoni. Ta je ale v současné době stáčena z jiných vrtů výše v Doupovských horách a Ottův pramen již není průmyslově využíván.

O vodu z pramene, který vyvěrá nedaleko známé stáčírny, je zájem neustálý, aspoň podle lidí, kteří tu s nádobami čekali. Do fronty jsme nemuseli. "Jen si naberte a kam jedete?" ptal se chlapík při pohledu na naše zavazadla…

Následuje obec Radošov. Po dlouhá staletí stojí v Radošově krytý dřevěný most přes řeku Ohři. Byl postaven roku 1364 z příkazu císaře Karla IV. V roce 1986 byl zničen požárem a v roce 2003 byl znovu obnoven.

Od obce Velichov začínáme mírně stoupat do kopců nad řeku. Nádherné rozhledy kazí jen další přeháňka. Číslo cyklotrasy se změnilo na 3001. Vojkovice, schováváme se před sílícím deštěm v autobusové zastávce. Přesnými výpočty zjišťuji, že jsme právě překročily pomyslnou hranici 1 000 km od začátku druhé části "Cesty z města". Jdeme to oslavit do obchůdku nanukem - Mrožem.

Míjíme skálu Vojkovický Špičák a přijíždíme do obce Damice, kterou prochází frekventovaná hlavní silnice číslo 13. Cyklotrasa objíždí zdejší Přírodní park Stráž nad Ohří s rozsáhlým gotickým hradem Hauenštejn - Horní hrad, stojícím na výběžku Krušných hor. My si to střihneme zkratkou po hlavní silnici do vesnice Stráž nad Ohří. Znovu se napojujeme na cyklotrasu číslo 3001 a pěkně zostra stoupáme do osad Korunní Kyselka, Korunní, Kamenec, Okounov.

Místy 14% stoupání jsou sice krátká, ale o to výživnější. Ovšem ty rozhledy, "panorámata" stojí za tu trochu námahy. Po pravé ruce kopce Doupovských hor, po levé ruce a před sebou Krušné hory v celé své kráse a velikosti. I obloha se nám vyjasnila. Za osadou Korunní opouštíme Karlovarský kraj a vjíždíme do Ústeckého kraje, okresu Chomutov. V Okounově "padá" cyklotrasa do údolí. Je nám líto vytrácet výšku, pokračujeme přes osadu Oslovice, Kotvina k městu Klášterec nad Ohří. Mohutná zřícenina hradu Šumburka na vrcholu hory Šumná (541 m n.m.) nás už z daleka vítá.

Klášterec nad Ohří, v informačním centru Lázní Eugenie doplňujeme kyselku s příjemnou osvěžující chutí a turistickou známku No.106. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Město má pěkný zámek s anglickým parkem se vzácnými dřevinami, barokní kašnou a salla terrenou s barokními sochami. V zámku je expozice výroby porcelánu od prvopočátků po dnešek. V Klášterci nad Ohří byla založena v roce 1794 druhá nejstarší manufaktura na porcelán v Čechách, Thun.

• Dokončení článku