Na kole z Rožnova do Rožnova, pohodová cykloturistika

Cestou dalekých výhledů na Valašsku

V srpnu se výjimečně vydařilo počasí a toho jsem využil k další cyklovýpravě, tentokráte v CHKO Beskydy. Delší dobu jsem toužil po tom, abych opět se svým věrným přítelem bikem vyjel někam, "kde budou ptáci létat pod námi" a tomu jsem přizpůsobil vymyšlenou trasu.

CHKO Beskydy je naší největší, rozkládá se na ploše 1 160 km² při severovýchodní hranici se Slovenskem. Její nejvyšší horou a zároveň i Vnějších Západních Karpat je Lysá hora - 1 323 m n.m. Geologicky je podloží tvořeno horninami druhohorního stáří - karpatským flyšem, to je převážně pískovci, jílovci a slepenci. Tento flyš je velmi náchylný k erozi nebo svahovým pohybům, proto můžeme na příkrých svazích Moravskoslezských Beskyd pozorovat strže, rokle, ale také například pseudokrasové jevy u Pusteven, Čertova mlýna, v masívu Lysé hory nebo Kněhyně.

Na svazích Beskyd jsou většinou bohaté lesní porosty, nejčastěji bučiny a jedlobučiny, ve vyšších partiíích se zachovaly pralesovité smrčiny. Na území CHKO se nachází množství NPR, PR a PP, namátkou lze jmenovat NPR Mazák, Radhošť, Kněhyně - Čertův mlýn, PR V Podolánkách, Smrk, Mazácký grúň, PP Ondrášovy díry, Kněhyňská jeskyně a mnohé a mnohé další. CHKO Beskydy jsou také domovem mnoha vzácných rostlin a živočichů, pozoruhodné je to, že zde žijí pohromadě naši největší predátoři - medvědi, vlci a rysi.

Z Rožnova pod Radhoštěm, kam jsem se i s kolem přepravil tentokráte rodinným vozidlem (a které jsem zanechal na parkovišti), jsem vyrazil na Frenštát pod Radhoštěm přes sedlo Pindula (548 m n.m.), které odděluje Veřovické vrchy od masívu Radhoště. To byl také jediný úsek cesty za celý den, kde jsem se setkával se zvýšeným provozem. Ale již asi po 6 kilometrech jsem z hlavní silnice odbočil vpravo a přes Buzkovice pokračoval do Trojanovic, na kruháči vpravo a stále vzhůru až do Ráztoky, k údolní stanici sedačkové lanovky na Pustevny.

Zde jsem na biku přeřadil na nejlehčí možný převod a pustil se do dřiny cestou, jejíž stoupání každému velmi důrazně a citelně připomene, že cyklistika často není žádné " lízání medu". Po úzké asfaltce stále vzhůru, v protisměru občas nějaká ta koloběžka (turistická atrakce - sjíždění z Pusteven) a turisti, kroutící nechápavě hlavou nad tím magorem, co se dře cestou vzhůru, místo aby použil lanovku…

Ale každý kopec má někde konec a již zde byly Pustevny, přesněji řečeno Sedlo se svou výškou 1 018 m n.m. Zde na Pustevnách jsem byl několikrát a protože pestré objekty - Maměnka a Libušín, architekta Dušana Jurkoviče, mě moc neberou (více by se mi zde líbily původní valašské usedlosti, jako jsou v rožnovském skanzenu), zanechal jsem zamčené kolo u koliby, aby si odpočinulo a já zatím vyrazil pěšky po červené KČT na Tanečnici - 1 084 m n.m.

Vrchol bohužel neumožňoval výhled, ale naopak svědčí o mě nepochopitelné aktivitě turistů - budovatelů, kteří musí za sebou všude a za každou cenu zanechávat vybudované mužíky, pyramidy a nápisy z kamenů. Odtud jsem pokračoval dále po červené a od prvého křížení se zelenou jsem se po zelené KČT vracel zpět. Některá průseky a paseky, které otevíraly výhledy do krajiny, umožnily pořídit slušné záběry krajiny a také bylo vidět, že dříve emisemi těžce poškozené lesní porosty na hřebenu mezi Radhoštěm a Kněhyní se pomaličku vzpamatovávají a dochází k přirozené obnově a zmlazování porostů.

Pamatuji, jak koncem 20. století probíhalo práškování zdejších porostů mletým dolomitem za účelem odstranění prokyselení půdy, možná že i tato technologie napomohla k právě probíhajícímu procesu vstávání lesa z mrtvých. Existuje tedy reálná šance, že následující generace (pokud totálně nezblbne) uvidí Beskydy opět v plné kráse. Na zpáteční cestě jsem se ještě zastavil u smutné ruiny skokanského můstku, který pamatuje slavnou éru Jiřího Rašky, našeho jediného nositele zlaté olympijské medaile ve skocích na lyžích.

Jak už jsem poznamenal v jiném příspěvku, darmožrouti v našem parlamentu (a placení z našich daní), neustále řešící další a další stupidní záležitosti, nebyli dodnes schopni přijmout jakékoliv smysluplné legislativní opatření, které nařizuje odstraňovat vysloužilé objekty - v podstatě uklízet po sobě, abychom tuto krajinu nechali potomkům v co nejlepším stavu a to platí bohužel dnes i pro tento můstek.

Po návratu k odpočinutému kolu jsem využil vynikající viditelnosti na sever směrem k Ostravě, na jih přes Javorníky, Kysuce po Malou Fatru, pořídil několik dalších záběrů a vyrazil do údolí k Prostřední Bečvě. Sjezd na docela slušné komunikaci je pouze otázkou času, pevných nervů a dobrých brzd, cestou jsem však nezaváhal zastavit a vyfotografovat si krásné kaskády na bezejmenném potoku, stékajícím ze hřebene Čertova mlýna. A již zde byla Prostřední Bečva - Zavadilka.

Po doplnění tekutin jsem co nejrychleji přeběhl na druhou stranu velmi živé E 442 a odtud už v poklidu jsem pokračoval po levém břehu Rožnovské Bečvy do Adámek a odtud doleva do Hutiska - Solance.

V názvu této valašské obce je vlastně zakódováno, čím se obyvatestvo v dřívějších dobách převážně živilo - existence skelných hutí a také staré obchodní cesty z Horního Vsacka do Rožnova, po níž nejdůležitější přepravovanou komoditou byla sůl. Další zajímavostí této obce je také to, že se zde nachází pomník Charlotty Garriguové Masarykové a současná stylová koliba je bývalou budovou fojtství z roku 1785.

Překročením Bečvy jsem vlastně opustil Moravskoslezské Beskydy a začal se potýkat s masívem Hostýnsko-vsetínské hornatiny. Protože cestou z Pusteven jsem si užíval pěkného sjezdu, musel nyní opět přijít stoupák a opět parádní, až do sedla pod Soláněm k hotelu Čarták.

Myslím si, že zdejší krajina je ještě malebnější než v Beskydech. Během relativně pozdní valašské kolonizace v 16. století osadníci odtěžili množství lesů, protože potřebovali pozemky pro pastevectví a zemědělství a v údolích pro nově vznikající osady. Do dnes zůstala zachovaná pestrá krajina, s mozaikou pastvin, políček, luk a lesů, neporušená a se zbytky lidové architektury, folklóru a tradic, kterou opravdu stojí za to chránit. Vrchol Soláně (860,9 m n.m.), který se nachází ještě asi 500 m severovýchodně odtud, jsem si nechal na další zamýšlenou výpravu a ze sedla pod Soláněm jsem se rovnou dal vpravo po červené a zde také začala ta pravá bikerská lahůdka.

Protože jsem jel vlastně po hřebenu, nabízely se střídavě na všechny strany nádherné a daleké výhledy, hlavně na masív Radhoště, Tanečnice, Čertova mlýna a Kněhyně, hřeben Javorníků a údolí kolem Velkých Karlovic a Karolinky s přehradou na Stanovnici, později také na Veřovické vrchy a Hostýnské vrchy. Rozloučil jsem se také s tvrdou a rovnou vozovkou a stezkou. Povrch se stal velmi rozmanitým, od blátivé lesní cesty přes balvanitou suť po povrch snesoucí srovnání s kamenolomem, ale to patří k věci, ne každý zážitek si může dopřát člověk na křehké silničce (silniční kolo)… Cesta vedla stále na západ v průměrné nadmořské výšce 900 m n.m.

Pro mě bylo velkým překvapením, že i když byly prázdniny, opravdu nádherné počasí, potkal jsem na hřebenu jen 3 lidi!, z čehož ten třetí byl starší borec odněkud z Holandska na nádherném horáku a zdejší krajinu si pochvaloval jako very very good land. Daroval jsem mu starší mapu Moravskoslezských Beskyd a za chvíli jsme opět každý vyrazil svým směrem. Mě ta moje nejprve přivedla k Tanečnici, dnes už druhé, tentokráte s výškou 911,6 m n.m. Ve starších mapách lze také nalézt pojmenování Vsacká Tanečnice nebo Troják. Podle lidových pověstí a bájí je tento vrchol spjat s pohanskými zvyky a obřady, předkládáním obětí a tancem na vrcholu.

Zajímavé je, že obdobné aktivity naši předkové provozovali mimo jiné například i na Radhošti (zde se klaněli bohovi Radegastovi). V Beskydech to zřejmě žilo, než se naši předkové dostali pod bdělý dohled římsko - katolické církve … Po zdolání vrcholu jsem pokračoval tentokráte k severozápadu, teď už po modré značce KČT, postupně jsem absolvoval další stoupání a klesání v obtížném terénu a míjel Kyčerku, Misnou, Zvonový a Díly. Další výhledy na fantastickou okolní krajinu byly u Misné a poblíž Zvonového. Za Díly jsem opět změnil barvu značky, vrátil jsem se zpět k červené a pokračoval tentokráte přímo na sever přes Hlaváčky na Rysovou horu (553 m n.m.).

I když nadmořská výška již klesala a krajina se svažovala do širokého údolí Rožnovské Bečvy k Rožnovu pod Radhoštěm, stále bylo z výšin co pozorovat, tentokrát Hostýnské vrchy, Veřovické vrchy a masív Radhoště, oddělené od sebe dobře viditelným sedlem Pindula, které jsem dopoledne také zdolal. Protože Rožnov byl již na dohled, poslední kilometry jsem si opravdu vychutnával a sjezd z Tylovic, který mě přivedl rovnou k parkovišti a rodinnému vozidlu, jsem bral jako odměnu.

Po dojezdu jsem si první ze všeho na náměstí dopřál bohatou porci borůvkového frgálu, který jsem konzumoval na lavičce střídavě s také velikou porcí čokoládové zmrzliny, i když na to někteří korzující decentní rekreanti pohlíželi s mírným nepochopením až pohoršením. Konzumaci tradičního ionťáku se jménem zdejšího oblíbeného boha jsem tentokrát nechal raději až na doma, kde se mi zatím chladil v ledničce, protože čert a hoši, co mají chránit a pomáhat, nikdy nespí.

Během této vydařené akce jsem našlapal v pedálech i pěšky 64 km, výškových metrů byl také dobrý nářez, hlavně z Ráztoky na Pustevny a z Hutiska - Solance do sedla Soláně. Část trasy je sjízdná pouze na horském kole a na některých úsecích bych se přimlouval i za přilbu.

Cestou jsem používal mapu KČT č. 96 Moravskoslezské Beskydy M 1 : 50 000. Rožnov pod Radhoštěm je dobře přístupný silniční sítí i železnicí a nabízí mnoho stravovacích a ubytovacích možností a při delší návštěvě Beskyd či dalších okolních pohoří jej lze s výhodou využít jako základnu.