Letní cyklovandr, z města Litovel na trojmezí u Aše

Cesta z města (5)

Cesta je špatně značená, trochu bloudíme. Najíždíme opětovně na cyklostezku číslo 204 směr město Kadaň. Stezka vede od Rašovic po pravém břehu vodní nádrže Kadaňský stupeň krásným prostředím, ale je špatná pro naložená kola, po deštích se boříme do písku a šotoliny. Kdybychom to tušili, jedeme raději po silnici.

Kadaň, někdejší královské vzácně dochované historické město leží na levém břehu Ohře, na někdejší solné stezce. Historické jádro je městskou památkovou rezervací. Město mělo rozsáhlé opevnění, nyní pozůstatky hradeb lemují jeho centrum.

• Předchozí část článku

Na náměstí stojí za zhlédnutí radnice ze 14. stol. s kaplí a vysokou gotickou věží, řada městských domů s renesančními a barokními fasádami, barokní sloup Nejsvětější Trojice a dominantní, děkanský, původně gotický kostel Povýšení sv. Kříže. Na radnici je umístěna pamětní deska: Mikuláši z Kadaně (+ 1419) "Na paměť královského orlojníka jenž roku 1410 sestrojil slavný Staroměstský orloj v Praze."

Čtěte také: Krajem Podorlickým na kole

Město Kadaň je držitelem rekordu nejužší ulice v České republice, kterou se stala Katova ulička vedoucí z Mírového náměstí do ulice Sokolovské měřící v nejužším místě 66,1 cm a v nejširším 131,5 cm.

Zaujala mě městská středověká kamenná dlažba na náměstí a v uličkách kolem hradeb. Je původní z "kočičích hlav" a zajímavě dokresluje historickou památkovou rezervaci. Mila dlažbou už tolik nadšená nebyla. Při projíždění uličky k Žatecké bráně na nerovných kamenech při pomalé jízdě uklouzla a spadla i s kolem. Naštěstí nic vážného.

Pokračujeme přes most po silnici číslo 224 směr Nechranická přehrada. Řeka Ohře si zatím protéká Želinským meandrem, hluboce zaříznutým údolím mezi obcí Želina a Nechranickou přehradou. Za obcí Rokle zastavujeme v přírodní rezervaci Sluňáky, kde Mila úspěšně zaměřuje cach.

U Hradecké rozvodny jedeme rovně po silnici přes osadu Poláky, Vadkovice, Vikletice a jsme u hráze Nechranické přehrady. Je třeba začít přemýšlet, kde přespíme. Volíme jeden z kempů u přehrady, Autocamp "U hráze". Kemp je podmáčený po deštích, dlouho hledáme trochu suchého místa pro stan, ještě na jedno točené do hospůdky a je tma.

Autocamp je levný, ale špinavý, neútulný, teplá voda ve sprše na žetony. Stany tady skoro nejsou, jen karavany. Dobu své slávy má camping už dávno za sebou. Je pátek, v restauraci rachotí diskotéka, po půlnoci je klid. Dnes jsme ujeli 83 km a nastoupaná výška 679 m.

14. den - cesta Nechranická přehrada - Račice

Vodní nádrž Nechranice byla dobudována v roce 1968, má sypanou hráz vysokou 50 m, délkou 3 280 m je nejdelší hrází ve střední Evropě. Přehradní nádrž poskytuje ideální podmínky pro plachtění a rybaření. Při pohledu od hráze na Krušné hory pozorujeme chladicí věže Tušimické elektrárny se stále stoupajícími oblaky par.

Ráno je u přehrady mlha, přes den pak polojasno 24°C. Odjíždíme v 9,00 hod směr Žatec. Nevolíme značenou cyklotrasu Chmelovelo kolem toku Ohře po nezpevněné, hrbolaté polní cestě, která by nesvědčila našim naloženým kolům, ale silnici číslo 225 přes Chbany a Libočany.

Žatec, město kde je pivo doma… vítá nás nápis na obrovském dřevěném sudu před vjezdem do historické části města. Kněžskou bránou vjíždíme na náměstí Svobody, kolem chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Chrám patří k architektonickým skvostům města. Náměstí dominuje radnice se svou vysokou věží, která dnes slouží jako rozhledna po městě a okolí. Žatec je centrem chmelařské oblasti, v okolí města je založeno množství chmelnic. Nejmenší chmelnička na světě je na náměstí Svobody, vedle Žatecké radnice.

Navštěvujeme zábavný komplex Chrám chmele a piva, kde je umístěno Chmelařské muzeum, restaurace "U orloje", s malým pivovarem a vynikajícím kvasnicovým pivem. Hodiny odbíjí novotou svítící orloj a po okolí žateckého regionu lze se rozhlédnout z vyhlídkové plošiny Chmelového majáku. Moc se nám z útulné hospůdky nechce, ale je čas a po pivu mi to "nejede".

Ze Žatce pokračujeme v cestě silnicí č. 225 směr Louny. Fotografujeme menhir Zakletý mnich u vísky Drahomyšl. Je druhým nejznámějším menhirem v Čechách. Skvělé umístění a velikost vyzývá k návštěvě. Menhir stojí mírně nakloněný u polní cesty vedoucí z Drahomyšle severním směrem do Strkonic, asi 400 metrů od severního okraje obce a je opředen pověstí.

Následují obce Lipenec a Jimlín s barokním zámkem na místě původního gotického hradu Nový Hrad. Zámek býval do roku 1924 v majetku Schwarzenberků.

Louny, královské město z řadou památek. Historické jádro je obehnáno zachovalým pozdně gotickým pásem hradeb. Do města vjíždíme mohutnou Žateckou bránou z počátku 16. století. Chrám sv. Mikuláše je dominantou města, jedno z vrcholných děl české pozdní gotiky je národní kulturní památkou. Vnitřní výzdoba chrámu nás ohromila.

Opět se napojujeme na značenou cyklotrasu, tentokrát číslo 202, která vede převážně po silnici č. 239. Provoz je mírný. Následují obce Černčice, Veltěže.

Slavětín, hledáme další menhir a u něho ukrytou cache. Menhir s lidovým pojmenováním Baba se nachází asi jeden kilometr severozápadně od obce, na křižovatce polních cest poblíž malého rybníčku, pod osamělým stromem.

Přes obec Radonice nad Ohří, Pátek, směřujeme do Stradonic. Zde na náhorní plošině vrchu Hradiště (380 m n.m.) se nachází pozůstatky valů keltského oppida, jednoho z nejvýznamnějších keltských oppid na území Čech. Dnes tu stojí dřevěná rozhledna s pěkným kruhovým výhledem na celé České středohoří (CHKO). Zříceninu hradu Hazmburg, Ranou, Oblík, Milešovku a jiné nám známé kopce máme před sebou jako na dlani.

"My tady ale nic takového nemáme", říká paní v hospodě "U Pytláka" ve Stradonicích na dotaz, kudy se dostaneme ke keltskému oppidu. "Ale jo máme, říkali nám o tom ve škole", povídá její dcera a vysvětluje cestu k rozhledně. Přitom v hospodě prodávají turistickou známku No.1743 rozhledna Keltské Valy, Stradonka. I takto si lze dělat "kozy" z pocestných.

Tlačíme kola do kopce po polní cestě mezi zahradami a remízkami o 100 výškových metrů výše k náhorní plošině. Mila zůstala někde vzadu při neustálém focení a "kochání se". Na kopec vede jediná cesta, není kde uhnout, tak čekám až u rozhledny. Čekám a čekám a Mila nikde. Po dlouhých minutách ji vyrážím hledat. Vylézá i s kolem z houští na opačné straně vrchu Hradiště než vedla cesta. Tak dlouho se kochala, až i tam kde to nejde, zabloudila…

Přes obce Levousy, Křesín, Dubany po rovné, pohodlné silnici č. 246 pozvolna sjíždíme mezi okolními kopečky kolem řeky Ohře do města Libochovice, kde stojí krásný renesanční zámek s anglickým parkem. V roce 1787 se v zámecké budově narodil významný přírodovědec J.E. Purkyně. Rychlá návštěva rozlehlé zahrady, nádvoří zámku, pár snímků páva promenádujícího se přilehlou sallou terrenou a pokračujeme v jízdě přes Radovesice, Žabovřesky nad Ohří do města Budyně nad Ohří.

Budyně nad Ohří nás vítá dopravní značkou "zákaz vjezdu", spoustou zaparkovaných aut kolem silnice, ve městě samotném stánky, krámky, kejklíři, muzikanti, "lidí jako opic"…, probíhá tu nefalšovaná pouť. V prostorách Budyňského hradu "frčí" folkový festival Budyňský poutník. Prohlídka mocného vodního hradu proběhla proto zkráceně. Mila přemluvila ochranku u vchodu na festival, pořídila pár snímků na nádvořích, kde probíhají koncerty a odjíždíme z tohoto lidského mraveniště. "Atmosfér festíku" vypadá náramně, včetně názvů kapel na plakátech.

Město Roudnice nad Labem je už na dohled. Za zády dominanta kraje, hrad Hazmburg, před námi památná hora Říp. Jako vždy v tomto městě blbě odbočuju na "kruháčí" a šlapeme do kopce, místo kolem vody, směr Račice. Vracíme se na náměstí a najíždíme na nábřeží k Labi, na pěkný, nový úsek cyklostezky č. 2, ta se před Dobříňí mění v "polňačku" a dál vede po silnici kolem železniční trati do Račic. Je už skoro tma.

Na začátku obce Dobříň, u cesty mezi zahrádkami v blízkosti řeky Labe stojí dva dřevěné kůly, památníky s vodočety, s vyznačenou výškou vody při povodních. Zaujal mě na nich tento nápis: "Povoden ničím nepřipoutáš, jedině vzájemnou pomocí jeden druhému".

Račice, v bývalé pískovně byl vybudován v roce 1986 téměř 2,5 km dlouhý vodácký a veslařský kanál, dějiště mistrovství světa ve veslování roku 1993 a dalších vrcholných soutěží veslařů a kanoistů.

Dnes to "zakempujeme" v areálu Račického veslařského kanálu. Máme štěstí, stánek s občerstvením u hlavní tribuny je ještě otevřený. Stavujeme se na "jedno" točené a v družné zábavě s rychlostními kanoisty, kteří tu mají "doslavnou" po svatbě jednoho z nich, pozorujeme osobitý humor a zábavu vodáků. Hodně jsme se společně nasmáli i s Martinem Doktorem. Bezva lidičky. Stan stavíme úplně po tmě. Dnes jsme ujeli 96 km a nastoupaná výška 468 m.

15. den - cesta Račice - Nymburk

Ráno prší, hned je důvod k lenošení, vaříme, odpočíváme a čekáme jak se počasí vyvine. Nakonec vyjíždíme až v 10,30 hod za mírného mrholení, jak jinak než v pláštěnkách. Nová, hladká, pěná, rovná Labská stezka vede po levém břehu řeky, až po město Mělník. Před obcí Horní Počaply překračujeme hranice Středočeského kraje, okres Mělník. Fotografujeme první zdymadlo - Dolní Beřkovice. I tady stojí historický vodočet.

Cyklostezka č. 2 je v tomto úseku součástí dálkové evropské cyklotrasy EuroVelo č. 7, trasa North Cape - Malta, která měří 7 305 km. To by byl vandr…

V královském městě Mělník jsme totálně zmokli. Po mostě přejíždíme na pravý břeh řeky. Napřed fotografujeme soutok Labe - Vltava, historické zdymadlo Hořín na Vltavě, které je technickou památkou a pochází z počátku minulého století.

Následuje krátká prohlídka zámku, stojícího na místě původně přemyslovského románského hradu, (podle legend zde kněžna Ludmila často pobývala a vychovávala svého vnuka Václava, který tu pěstoval vinnou révu), gotický chrám sv. Petra a Pavla, náměstí Míru a ukrýváme se před deštěm v prostorách Lidlu a později na Shellce. Z mraků padají provazy vody.

Po dlouhých hodinách se přesunujeme na vlakové nádraží, začínám si pohrávat s myšlenkou nouzového plánu, přesun vlakem. Naštěstí odpoledne se obloha začala protrhávat a přestalo pršet. Odjezd z Mělníku v 15,30 hod, kolem viniční trati Turbovická po hlavní silnici č. 331 do Kostelce nad Labem, kde znovu přejíždíme řeku po silničním mostě nedaleko zdymadla.

V Kostelci nad Labem v kostele sv. Víta na Komenského náměstí byli 18. září 1866 oddáni rodiče básníka Petra Bezruče (ten se narodil o rok později v Opavě). Jak málo stačilo, aby místo ostravského barda byl z něho čecháček. Z Kostelce valíme po levém břehu řeky po novém 11 km dlouhém úseku pěkné, asfaltové, Polabské cyklostezky číslo 019 do dvouměstí Brandýs nad Labem - Stará Boleslav a Lázní Toušeň. Za osadou Martinov u odpočívadla cyklostezky stojí stánek s občerstvením, s vynikajícími klobáskami. Dnes jak na potvoru mají zavřeno, škoda.

V Brandýse nad Labem krátce navštěvujeme nádvoří renesančního zámku, který byl oblíbeným místem císaře Rudolfa II. "Zatlučená" provizorní dřevěná lávka přes Labe nám zabránila v návštěvě památné baziliky ve Staré Boleslavi, místa mučednické smrti sv. Václava. Most přes řeku je zbouraný, staví se nový a dřevěná lávka pro pěší má narušenou statiku po nedávné velké vodě.

Pokračujeme po cyklostezce do Lázní Toušeň kde nová cesta končí a pokračuje po deštích rozbahněné "polňačce". Jsme nedaleko soutoku Labe s Jizerou. Volíme přejezd po lávce na pravý břeh, snesení naložených kol po strmých schodech a lepší cestu přes Nový Vestec, Káraný, ke zdymadlu Čelákovice. Tam znovu narážíme na schody (zdymadlo je v opravě) to už rezignujeme na vzpírání těžkých kol a po cyklotrase č. 041 a 037 přes chatovou osadu, kde do roku 1937 byly říční lázně České Grado (nedaleko dnešní přírodní rezervace Lipovka), šlapeme přes les do města Lysá nad Labe.

Lysá nad Labem, zde jsou moje cyklobračny doma… Jedeme kolem cykloturistům známé továrničky Sport Arsenal. Škoda že je pozdě odpoledne, jinak bych se zkusil k nim podívat do areálu omrknout nějaké nové vzorky cykloturistických výrobků. Díky pánové a dámy ze Sport Arsenálu za dobrou práci.

16. den - cesta Nymburk - Pardubice

Na královské město Nymburk se vyloženě těšíme, na "Městečko kde se zastavil čas". Postřižinský pivovar, Hrabalovo posezení, vila rodiny Hrabalových, Hrabalova cyklostezka, to jsou místa která chceme navštívit, nasát trochu z atmosféry mistrových vzpomínek (na Kersko nedošlo, tlačil nás čas). Historické jádro je městskou památkovou zónou. Obdivujeme romanticky opravené cihlové hradby s hranolovými baštami, jež jsou symbolem města.

Cyklostezka číslo 24 z Nymburka přes Velké Zboží do Poděbrad je parádní. Jedeme po pravém břehu, když v tom nás předjela "bába s hráběma", turistka ve zralém věku na ještě zralejším kole. "Tak to teda ne" zamumlala si cosi Mila a zrychlila naše výletní tempo s 20 km/h na 24 km/h. "Bába s hráběma" začala vzdorovat, zrychlila a chce ujet.

To je na Milu jako červený hadr na bejka (ráda doma prohání "hobíky" s pupkem v profi dresech) a tak nasadila svých 27 - 30 km/h. "Bába s hráběma" konečně odpadla a někde vzadu asi "umřela". Držím se v závěsu a obrovsky se bavím… a pak že jsem soutěživý týpek…

Město Poděbrady nás vítá pěkným lázeňským parkem s květinovými hodinami a Libenského kolonádou. Dominantou na park navazujícího náměstí Jiřího tvoří barokní zámkem a pomník krále Jiřího z Poděbrad.

Zastavujeme u soutoku řeky Labe s Cidlinou, 4 km od Poděbrad. Řeka Cidlina má délku toku 89,7 km a pramení na západních svazích vrchu Tábor (678 m n. m.), poblíž obce Košov (550 m n.m.), v pohoří Ještědsko - kozákovského hřbetu. Labe od pramene v Krkonoších po soutok s Cidlinou urazilo 188 km. Na hranice s Německem u Hřenska mu ještě zbývá 180 km. Celková délka toku řeky Labe (Elbe) po severní moře je 1 154 km. Na této významné Evropské vodní cestě jsme za poslední 3 dny nepotkali ani jednu nákladní nebo výletní loď. Asi máme smůlu…

Nedaleko soutoku Labe a Cidliny, v obci Libice nad Cidlinou, navštěvujeme pozůstatky slavníkovského hradiště. Za nejdůležitější období tohoto území historici považuji druhou polovinu 10. století, kdy na Libici sídlil knížecí rod Slavníkovců. Násilná likvidace celého rodu Přemyslovci a vypálení hradiska, patří neodmyslitelně k počátkům historie českého státu.

Labská stezka vede do Velkého Oseka po samostatné, bezpečné, rychlé, cyklostezce kolem silnice č. 125, potom zabočuje na rozdrncanou polňačku přes Libický a Veltrubský luh, směr Kolín. My volíme pohodovou cyklostezku číslo 4334 Velký Osek, Veltruby, Kolín.

V Kolíně přistáváme na Karlově náměstí s pěknou novorenesanční radnicí, barokními domy, morovým sloupem, kašnou a katedrálou sv. Bartoloměje (národní kulturní památkou). Centrum je obehnáno částečně zachovaným dvojitým pásem hradeb. Historické jádro je od roku 1989 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Západně od centra města se nachází druhý nejstarší a druhý největší židovský hřbitov v Čechách.

Cyklostezka pokračuje do obce Tři Dvory, potom volíme silnici č. 322 přes Lžovice do Týnce nad Labem. Labská stezka si to razí kolem vody po (podle mapy) nezpevněné cestě. Pokud cyklostezka nevede po asfaltce, jedeme raději po silnici. Bláto po deštích, nerovnosti, nesvědčí našim naloženým kolům. K tomu ještě fotoaparát začal "žrát" baterky a vynuloval se mi tachometr. To je k po… ale co, kupujeme zásoby nových aku, ujeté km jsou v deníčku a GPS a ty hodnoty pro seřízení tachometru nějak nastavím (vlhkost to je prevít…).

Týnec nad Labem je poslední výběžek Železných hor před bránou do Polabské nížiny. Tady opouštíme Středočeský kraj a překračujeme hranice Pardubického kraje. U silnice mezi Týncem nad Labem a Labskými Chrčicemi je přírodní zajímavost, Duny u Sváravy - jedná se o zachovalé písečné přesypy. Znovu využíváme značení Labské stezky, které nás vede do Kladrub nad Labem.

Národní hřebčín Kladruby nad Labem je chovnou stanicí běloušů českého plemene starokladrubských koní. Vraníci stejného plemene se chovají v hřebčíně ve Slatiňanech (nedaleko Chrudimi). Od doby Rudolfa II. byly koně z Kladrub využívány jako kočárové koně pro rakouský císařský dvůr. Od roku 2001 je kmenové stádo bílých starokladrubských koní národní kulturní památkou.

Následuje obec Semín s národní přírodní památkou Semínský přesyp a technická zajímavost akvadukt na Opatovickém kanálu. Projíždíme obec Břehy a po silnici č. 333 přes Živanice směřujeme do města Lázně Bohdaneč se slatinnými lázněmi. Cestu Živanice - Lázně Bohdaneč bezpečně absolvujeme po vybudované samostatné cyklostezce vedle silnice, která pokračuje až do Pardubic. Pardubice se svou hustou sítí stezek jsou úplný cyklistický ráj.

Máme večer na krku, obloha je zatažená, bude pršet. Zkouším možnost přespání u kamaráda na chatě v Pardubicích, nedaleko koupaliště. Vyšlo to, ubytování nemá chybu. Díky Františku… Dnes jsme ujeli 90 km a nastoupaná výška 192 m.

17. den - cesta Pardubice - Litovel

Ráno odjíždíme brzy, balení brašen nezabere tolik času jako jindy, krmíme Františkovy kočky které bydlí na chatě a loučíme se s Labem. Dnes se chceme "prokousat" na Moravu. Ráno je sice slunečné, ale od západu jsou vidět černé mraky které by nás jistě přibyly v Pardubicích na další den a to nechceme.

Volíme přesun vlakem z Pardubic do Chocně (35 km) ve snaze ujet dešti. Nakonec se to podařilo. Kolem desáté nám volala Alena, Františkova manželka, že v Hradci Králové děsně prší a jestli chceme, ať zůstaneme na chatě.

V Chocni za mostem na levém břehu řeky Tiché Orlice se nachází renesanční zámek s rozlehlým anglickým parkem. Vyhledáváme cyklostezku č. 4061. Cyklostezka byla dobudovaná v roce 2009, jak jinak než z peněz EU a vede do obce Bezpráví. Klikatí se údolím kolem toku Tiché Orlice a nemá chybu. Je asi jednou z nejdelších in-line stezek u nás, bruslaři se mohou po ní pohodlně vydat až do Ústí nad Orlicí a dál do České Třebové nebo Letohradu. Mnoho let projíždím údolím Tiché Orlice vlakem, dnes poprvé tudy jedu na kole a stojí to za to.

Řeka Tichá Orlice pramení na českomoravské hranici, v oblasti Kralického Sněžníku východně od obce Horní Orlice, ve výšce 780 m n.m., délka toku je 107 km. Na horním toku má ráz horské bystřiny s peřejemi a teče velkým spádem, pod Jablonným nad Orlicí řeka zmírňuje spád a proudí podhorskou krajinou. V Chocni opouští Tichá Orlice romantické hluboké údolí a mění se v nížinný tok, který protéká loukami a listnatými lesy. V Albrechticích se ve výšce 247 m n.m. spojuje s Divokou Orlicí.

Brandýs nad Orlicí leží na obou březích řeky Tichá Orlice na spojnici města Ústí nad Orlicí, které leží 11 km od Brandýsu, a Chocně, od které leží 5 km daleko. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. V Brandýse nad Orlicí vznikl jeden z nejstarších českobratrských sborů v celých Čechách, v roce 1474 tu zemřel a byl pochován zakladatel jednoty bratr Řehoř.

Město bylo také dějištěm řady důležitých bratrských sněmů, tzv. synod. Po porážce odbojných stavů poskytl majitel zdejšího panství Karel starší ze Žerotína (ač protestant, zůstal věrný císaři) v Brandýse útulek a ochranu bratrským kněžím. Od roku 1622 do roku 1625 byl mezi nimi i pronásledovaný Jan Amos Komenský, který tu napsal svá význačná díla Labyrint světa a ráj srdce a Hlubina bezpečnosti. Bydlel v místech zvaných Klopoty na levém břehu řeky pod zalesněnou strání. Komenský se v Brandýse také v roce 1624 podruhé oženil.

Projíždíme místní část Klopoty, stojí tady památník J.A. Komenského z roku 1865, sklep bývalého srubu kde se údajně Komenský ukrýval, přírodní habrové bludiště - labyrint a řada plastik. Cesta nás vede přes obec Kerhartice do města Ústí nad Orlicí.

Tentokrát se nezastavujeme ani na náměstí a pořád po cyklostezce č. 4061 frčíme přes Dlouhou Třebovou, Lhotku do České Třebové. V patách černé mraky a občas krátká přeháňka. Stezka vede tu po levém tu po pravém břehu Tiché Orlice, je dobře značená s pěknými odpočívadly, informačními cedulemi, kvalitním povrchem.

Česká Třebová, významná železniční křižovatka na trati Olomouc-Praha, historické město založené Přemyslem Otakarem II. Nenecháváme si ujít návštěvu rotundy sv. Kateřiny, která je nejvýznamnější památkou města a také nejstarší dochovanou románskou rotundou ve východních Čechách. Pochází ze 13. století. Začíná se schylovat k pořádné bouřce. Rozhodnutí padlo znovu na vlak a úprk po trati Česká Třebová - Zábřeh ( 40 km ) vlakem. Znovu prozíravá volba, mraky se "zasekly" nad pohořím Jeseníků a do hanáckých rovin nás už nepronásledovaly.

Vystupujeme v Zábřehu to už jsme doma na Moravě. Hranici Olomouckého kraje překračujeme ve vlaku někde mezi Krasíkovem a Hoštejnem v údolí Moravské Sázavy. Po silnici č. 44 přes obce Rájec, Zvole, Vlachov, Libivá míříme do Mohelnice. Z Libivé do Mohelnice vede vedle frekventované silnice nová pěkná cyklostezka. Jsme jako ty koně co cítí maštal při zpáteční cestě domů.

Jedeme svižně a moc se nekocháme. Dnešní cíl je Litovel a domeček rodičů Mily. Záměrně nejedeme Moravskou stezkou, cyklotrasa č. 51 a volíme rychlejší a kratší cestu po hlavní silnici. Provoz na ní je snesitelný. V Mohelnici trochu bloudíme, nemůžeme trefit odbočku do Loštic na silnici č. 635.

Cesta nás žene na dálnici. Šlapeme po hranici CHKO Litovelské Pomoraví, míjíme obce Palonín, Červenou Lhotu, Měnín a odbočujeme do Mladče, kde se nacházejí v podzemí vápencového vrchu Třesín (345 m n. m.) Mladečské jeskyně. Mladečské jeskyně jsou jedny ze tří jeskyních útvarů na Olomoucku (Javoříčské jeskyně a Zbrašovské aragonitové jeskyně). V Mladči najíždíme na pohodovou cyklotrasu č. 6033 do Sobáčova a odtud po cyklostezce č. 6243, přes Vísku přijíždíme do Litovle.

Město Litovel leží na řece Morava, jejíchž šest ramen dodává Litovli specifický ráz. Město se proto také někdy nazývá Hanácké Benátky. Jedno z ramen vede přímo pod radniční věží a celým náměstím. Mezi významné památky města patří mimo jiné Svatojánský most, kamenný most přes řeku Moravu. Postaven byl kolem roku 1592 a je tak třetím nejstarším dochovaným mostem v České republice a nejstarším na území Moravy.

První zastávka v Litovli je letní hospůdka v areálu Litovelského pivovaru. Potom ještě domek rodičů, pořádně se připravit na zítřejší závěrečnou etapu. "Ahoj babi, máme takovou žízeň, že hlady nevíme, kde budeme spát"… Dnes jsme ujeli 71 km na kole a 75 km vlakem, nastoupaná výška 276 m.

18. den - cesta Litovel - Hranice

Dnešní trasu máme "nachozenou", po Olomouc rovinka CHKO Litovelské Pomoraví, Moravská stezka ( cyklostezka č. 51) vede kolem osad Březová, Lhota nad Moravou, Hynkov, Horka nad Moravou a jsme v Olomouci. Hanáckou metropolí to vezmeme "homnama" přes Lazce do Bystrovan, Velké Bystřice a zkratkou kolem kostela, cestou mezi poli do Přáslavic.

Kolem bývalého hlavního tahu na Ostravu, silnice č. 437, vede pohodlná, široká, bezpečná cyklostezka z Přáslavic, přes Kocourovec, Daskabát do Velkého Újezdu. Po silnici č. 437 pokračujeme přes Staměřice, Skoky do Dolního Újezda.

Tady odbočujeme na značenou cyklotrasu č. 6058 směr Bohuslávky, Loučka a po cyklotrase č. 6059 přijíždíme do Lipníka nad Bečvou. Žádné zdržování, žádné kochání, cesta svižně odsýpá. Odtud je už jen jediný logický směr, cyklostezka Bečva. Týn nad Bečvou, Rybáře prosvištíme jako vítr ve vlasech a je tu loděnice v Hranicích, závěr našeho prázdninového putování. Dnes jsme ujeli 68 km a nastoupaná výška 261 m.

Závěrem, cesta z města v číslech

Na cestě jsme byli 18 dnů od 24.7. do 10.8. 2011. Celkem ujeto 1 467 km, nastoupaná výška 9 393 m. Vlakem jsme ujeli 75 km. Navštívili jsme 8 krajů, spali 4 × v peřinách, 7 × v kempu a 6 × na volno. Našli jsme 47 cache, pořídili 24 turistických známek a 6 štítků na turistickou hůl. Řešili 1 × defekt a 1 × výměnu pláště.

Projeli jsme 350 měst a obcí. Z blízka si prohlédli 13 hradů, 17 zámků a 23 církevních památek. Navštívili jsme 1 národní park a 5 chráněných krajinných oblastí. Celková doba jízdy 99:10 hod. = Ø 5:30 hod. denně. Průměrná rychlost 14,8 km/hod. Průměrná denní vzdálenost 81 km.