Výstup na Ötscher v Ybbstálských Alpách

Túra z Lackenhofu okolo Ötscheru údolím Ötschergraben a zpět, Ybbstálské Alpy

Ybbstálské Alpy jsou rozsáhlé a na první pohled nepřehledné vápencové pohoří ležící na jih od řeky Dunaj na území spolkových zemí Horní Rakousko, Dolní Rakousko a Štýrsko v Rakousku. Nesou jméno podle místní významné řeky Ybbs. Ötscher - Tormäuer je obrovským územím (90 km²) původní nedotčené přírody Ybbstalských Alp.

Nalezneme zde skalnaté strmé štíty, divoké řeky, vodopády, vápencové jeskyně, hluboké rokliny a typické zástupce středohorské fauny - kamzíky, tetřevy, vydry, orly apod. Leží zde také místní letovisko Lackenhof (pouze 290 obyvatel, ale 1 100 lůžek pro turisty).

Rakouské horské středisko Lackenhof je známo spíše příznivcům zimních sportů, ale i v létě tu naleznete spoustu volnočasového vyžití. Relativní blízkost naší státní hranici (200 km) přímo ponouká vyrazit sem třeba na prodloužený víkend. Ospalé městečko s jedním bankomatem a informační kanceláří otevřenou v úterý, čtvrtek a o víkendech, leží na úpatí Ötscheru ve výšce 800 m.

Ve stojanu přede dveřmi informační kanceláře lze nalézt podrobnou turistickou mapu oblasti, pokud jste se jí zapomněli před cestou vybavit. Nabídnout kvalitní mapu 1:50.000 zdarma ve stojanu je velkorysost v našich krajích málo vídaná a potěší.

Poslední vídeňská čarodějnice

Samotný Ötscher, kam údajně na koštěti, oblíbeném to dopravním prostředku, odletěla poslední vídeňská čarodějnice, má úctyhodných 1 898 m a nápadně ční nad své okolí. Samotný výstup až na vrchol trvá asi 3 hodiny a z hlediska orientace je veskrze nenáročný.

Výstup si lze usnadnit použitím sedačkové lanovky z Weitentalu, což je asi 1 km z Lackenhofu, jejíž horní stanice má výškovou kótu 1 418 m. Tato varianta se samozřejmě netýká většiny čtenářů tohoto serveru, kteří by se tak připravili o ten báječný pocit z pokoření dalšího horského vrcholu.

Lanovka

Lanovku lze využít také pro nástup na hřebenové trasy vedoucí například k vrcholům Gemeindealpe (nad známým městečkem Mariazell) nebo na Dürrenstein. Při svých návštěvách Lackenhofu využívám kempu, který se nachází v části zvané Ötscherwiese. Kemp působí poněkud opotřebovaným dojmem. Časy, kdy byl v roce 1992 vyhlášen místní stavbou roku, jsou už v nenávratnu. Příznivé ceny (9,80 Eur osoba + stan noc), čistá sociální zařízení a fantastická kuchyně místní restaurace z něj ale činí místo hodné doporučení a tento kemp je i výchozím a cílovým bodem dále popisovaného treku.

Budete-li chtít použít pro závěrečný sestup sedačkovou lanovku, jejíž provoz končí v 16:30, musíte si přivstat. Máte totiž před sebou sedmi hodinový trek a to počítám pouze nutné přestávky. Trek je středně náročný svojí délkou (24,5 km) i převýšením (414 m dolů a 970 výškových metrů nahoru bez započteného použití lanovky). Asfaltová cesta od kempu vede zvolna do kopce až k sedlu Raneck, kde je pár stavení a rozcestí několika značených cest.

Cesta na Ötscher

Naše cesta vede vpravo po úbočí Ötscheru k dalšímu rozcestí pojmenovanému Bärenlacken. Lesní cesta po vrtstevnici příjemně ubíhá a po chvilce se otevřou pěkné výhledy na okolní menší kopce Edelbachkogel a Shober. Asi v polovině této části cesty se otevře i výhled na severní stěny Ötscheru. Od rozcestí Bärenlacken sestupujeme do údolí k osadě Trübenbach.

Blátivá a v hustém porostu nikdy nevysychající cesta prudce klesá a po chvíli už je slyšet šum vody bezejmenného potoka, která se řítí kamenitým korytem do údolí, kde se vlévá do řeky Erlauf vytékající z jezera Erlaufsee.

Osada Trübenbach, to jsou dvě hospody, muzeum lidové tvorby a stará škola a také bezplatné parkoviště, které můžete eventuálně použít, pokud se sem vypravíte na výlet autem. U parkoviště je stejně jako u ostatních vstupů do přírodního parku umístěna kasička se stručným nápisem nevtíravě požadujícím zaplacení 2 Eura za dospělou osobu a den.

Řeka Erlauf nás teď bude provázet následujících asi 7 km a proti jejímu proudu půjdeme až k soutoku s potokem Ötscherbach. Asfaltová silnice se lehce odkloní od často se rozvodňujícího koryta řeky, ale po chvíli se k němu vrátí v soutěsce Schießwand, která je jakoby reklamou na scenérie, jež nás čekají.

Mineme vodní elektrárnu Erlaufboden, několik stavení a hospodu s penzionem a u rozcestníku před mostem se dáme vpravo do údolí Hintere Tormäuer. Erlauf je zde horskou říčkou, která má za sebou bouřlivou cestu několika vodopády. V častých tůních se vyhřívají pstruzi a chlápci s pruty vyrážejí od svých automobilů za svou loveckou vášní.

Míjíme obrovské balvany ledabyle naházené do údolí přírodními silami, úzká pěšinka se mezi nimi proplétá, obchází je, aby vzápětí vystoupala nad koryto říčky, dvakrát jej překonala přes most až konečně dospěje k hrázi jezírka Stausee. V některých částech už jsou dřevěné lávky a okolní skalní stěny jsou opravdu strmé. Máme za sebou první, nepříliš navštěvovanou část kaňonu.

Jezírko Stausee

Projdeme kolem jezírka Stausee až k rozcestí u elektrárny. Pokud máte čas a chuť, přejděte most a po čtvrt hodině dojdete k vodopádu Lassing. Pokud ovšem čas nemáte, tak jako to bylo v mém případě, pokračujeme dál proti proudu říčky, tentokrát už údolím Ötschergraben, jež je též nazýváno Grand Canyonem Dolního Rakouska. Okolní skalní stěny jsou stále strmější a vyšší a v kombinaci s přibývajícími návštěvníky začíná být na úzkém chodníku docela těsno.

Opatrně obejdeme několik dam vrávorajících v lodičkách s jehlovými podpatky, korpulentního pána máchajícího trekovými hůlkami a po chvilce spatříme most spojující stezku s bufetem a také s odbočkou k jezeru Erlaufstausee, u kterého je mimo jiné i zastávka (Hst. Erlaufklause) půvabné horské železnice Mariazellerbahn. Pokračujeme ale dále kaňonem a od bufetu je to jen pár kroků k jednomu z hlavních lákadel tohoto krásami nabitého koutu světa - vodopádu Mirafall.

Potok Mirabach se zde řítí do údolí z výšky 60 metrů a v odpoledním slunci prosvítá padající vodou duha. Dostatečně pokocháni tou úchvatnou podívanou a osvěženi vodní tříští projdeme kolem odbočky vpravo vedoucí k východní stěně Ötscheru s jeskyní Taunbenloch.

Poslední část kaňonu působí značně rozháraně. Rozervané vápencové skály vystupují ze strmých strání jak zkažené zuby z dásně zanedbaného alkoholika a zeleně výrazně ubylo. Po vyprahlých skaliscích se tu a tam mihne ještěrka a skalnímu skalničkáři zde jistě srdce zaplesá. Návštěvníků ubylo a na těch, které potkáme, je jasně vidět, že jsou na delší túře, než od autobusu k bufetu a zpět.

Vodopády

Těsně za rozcestím Greimelsteg je další vodopád. Schleierfall je sice menší, než předchozí Mirafall, ale na kráse mu tento fakt neubírá. Po několika málo krocích od vodopádu se najednou údolí jakoby zavře a stezka zahne vpravo k lesu a následně začne prudce stoupat. Po průchodu lesem se nám otevře fantastické panorama celé jižní stěny Ötscheru, přejdeme paseku a během zdlouhavé chůze ke Spielbichleru, po cestě kopírující vrstevnici, sbíráme síly k závěrečnému výstupu.

Těch 356 výškových metrů do sedla Riffelsattel jdeme kolmo k vrstevnici a každým krokem zdoláme snad čtvrtmetr. Jindy bych měl z takového kopce radost, ale s dvaceti kilometry v nohách dojde na prověrku charakteru a morálky i průměrně zdatného turisty. Pak ještě jeden strmý kopec, zatáčka a jsme u lanovky. Za 7 Eur se svezeme dolů a po čtvrt hodině jsme od dolní stanice lanovky v kempu.

Pokud máte v pořádku kolena, nestihli jste lanovku a nebo prostě pohrdáte jakýmkoli jiným dopravním prostředkem, než jsou vaše nohy, vydáte se dolů už ze sedla Riffelsattel. Sestup trvá přibližně hodinu a půl.