Turistika: Vysoké Taury, horské výstupy

Vysokohorská turistika v Rakousku

Co s nařízenou dovolenou v květnu? Počasí dobré,tak k sousedům do Alp. Ale kam? No to je jedno, prostě na blind, jedem ve dvou, auto dáme do lůžkové úpravy, tak je úplně jedno, kde zakotvíme a kam dojedeme. Tohle si říkáme cestou, když se řítíme stotřicítkou po dálnici na Salzburg.

Protože se nám jízda po dálnici líbí, pokračujeme po A10 na jih, až na odbočce u Bichofshofenu vidíme Zell am See. Cíl pro dnešek je jasný. Nakonec odbočujeme do Kaprunu a pokračujeme k jezeru Stausee Wasserfallboden, kde v serpentinách pod jezerem se zašijeme na prázdné parkoviště (ještě nezačala sezóna) a přespíme.

Druhý den se chceme vypravit kolem jezera, respektive umělého jezera, neboť patří k vodní soustavě přehrad a kanálů pro zásobení pitnou vodou, k horní přehradě Stausee Moserboden, ležícím ve výšce již přes 2 000 m. Kolem jezer vede obslužná silnice, převážně v tunelech, kudy se ale pěšky nesmí. Jezdí tudy pouze místní autobus a pak obslužná vozidla. My jsme měli tu smůlu, že se na přehradách pilně před sezónou opravovalo, tak jsme potkávali dost pracovních strojů a nákladních aut.

Turistická stezka vede traverzem nad svahy spodní nádrže a někdy to bylo zajímavé, obzvláště přišlo-li do cesty sněhové pole. Úmyslně jsme nebyli vybaveni na ledovcové túry, ve dvou bych asi neriskoval na těchhle horách, to není Dachstein. Výškový rozdíl mezi první a druhou nádrží překonává v sezóně zajímavá pozemní lanovka, dvě koleje asi s rozhochodem tak 4 metry, na plošinu se vejde tak cca 70 turistů a ti jsou vyvezeni o nějakých 300 výškových metrů. My stoupáme stezkou, která několikrát dráhu lanovky kříží.

Od horní stanice následuje docela prudší výstup k horní přehradě, vlastně pro zajímavost, jsou to přehrady dvě, klenbové samozřejmě, zakotvené pevně do okolních skal. Hospoda nahoře je otevřená a kolem je čilý pracovní ruch. Parta dělníků zde instaluje dětský zábavní park. Chata Heinrich Schweiger-Haus je údajně zavřená a výstup na Grösses Weisbachhorn (3 564 m) bez pořádného vybavení nepřipadá v úvahu (všude je ještě poměrně dost sněhu).

Obejít polovypuštěné jezero se také neukazuje jako dobrý nápad, pro četná firnová pole spadající až dolů do vody. Tak si alespoň vylezeme na blízký Höhemburg (2 108 m) s výhledy na Grosser Bärenkopf, Mitterer Bärenkopf a v pozadí samozřejmě Grosslockner (3 798 m). Navracíme se stejnou cestou, jen výškový rozdíl mezi jezery si zkracujeme po schodech kolem lanovky. To jsme si ale dali, je to snad 2 000 schodů, příkrých, naprosto nekonečné a deprimující.

Naše další cesta směřuje do oblasti Grossvennedigeru. Pokračujeme na Mittersil a taurenským tunelem (10 €) se dostáváme do Matrei in Osttirol, kde zahnem do údolí na Hinterbichl. Jelikož je pozdní dopoledne, auto necháváme na parkovišti ve Strodenu (dál už se autem ani nesmí) a jdeme obhlídnout údolů Umbalfälle s nádhernými vodopády, které zvláště v jarních teplých dnech jsou působivé.

Dostáváme se postupně až k chatě Clarahütte (2 036 m) a ještě kousek za ní na rozcestí do 2 126 m. Výše jsou již nástupy na ledovec, tak otáčíme zpět. Tohle údolí určitě stojí za návštěvu. Druhý den si dáváme výšlap na chatu Deffrenger Haus (2 963 m), která je základnou k výstupu na Grossvennediger (3 666 m). Cesta je chvílemi ale nezáživnou šlapačkou do kopce, nic víc.

Z chaty se vrchol zdá docela snadno dostupný, tak mít ledovcové vybavení, pravděpodobně bychom do toho šli i ve dvou. Cesta zpět je stejná jako nahoru. Grossvennediger, Weisbachhorn či Grossglockner nám nikam neutečou a určitě se sem patřičně připraveni příště vydáme a tenhle trojlístek dáme.