Výstup na Long Peak (4 346 m), horu v Rocky Mountains

Treková čtyřtisícovka v Coloradu v USA, Rocky Mountains

Hora Long Peak (4 346 m) je kopcem národního parku Rocky Mountains, který se nachází SZ od města Denveru dvě a půl hodiny jízdy autem. Tento národní park nepatří mezi největší národní parky USA (zabírá jen 1 072 km²) je však jedním z nejpopulárnějších a každoročně jej navštíví přes 3 miliony lidí.

Do hor přijíždíme pozdě večer a spíme na parkovišti v dodávce mého kamaráda Zdeňka, kterého navštěvuji při mém putování po USA. Je 1.10.2013 venku je tma a kosa. Snídáme v teple spacáků a ještě za tmy vyrážíme na trek, který je psaný na 10 až 15 hodin.

Na východě začíná svítat a nad růžovým obzorem je srpek ubývajícího Měsíce a vpravo od něj souhvězdí Orionu. Ze tmy slyšíme burácet horskou bystřinu, kterou ještě v úrovni lesa několikrát v serpentinách překračujeme. Slunko již ozařuje vrcholky štíhlých smrků a po hodině chůze jsme na prahu osluněné doliny.

Čtěte také: Svatá Helena, vzhůru na dýmající Svatou Helenu

Horské potůčky jsou při kraji zamrznuté a po další hodině se dostáváme do skalního terénu ozdobeného prvními ostrůvky sněhu. Narážíme na skupinku ptáků bělokura běloocasého, kteří se nechávají fotit. Vlevo od nás se otevřela S stěna i s vrcholem Long Peaku.

Cestu dál v bludišti obrovských kamenů sporadicky označují mužíci, kteří usnadňují hledání cesty a ta se začíná prudce zvedat až do sedélka, které zdaleka vidíme a kam se postupně přibližujeme při přelézání mohutných kamenů.

V sedélku, které se nazývá "klíčová dírka" nás vítá ledový vítr. Oblékáme větrovky a čepice přetahujeme přes uši. Další cesta je značena žlutočerveným terčem a je pojmenována Keyhole Route. V průvodci je v popisu "Dokonce i superatlety zvyklé na řídký vzduch bude zpomalovat systém cest ve skalní římse, který se podobá úzkému schodišti po útesu bez zábradlí.

Po tomto úseku už zbývá jen zdolat cílovou rovinku k vrcholovým balvanům." Tolik průvodce, ale vraťme se ke skutečnému výstupu. Je pravda, že další postup se značně liší od spodního úseku výstupu do sedla.

Další postup je traverz do J - JZ stěny, sice ukloněné, ale exponované. Přelézání skalních říms nejen vodorovně, ale i v sestupu a výstupu. Spousta suti.

Po několika stech metrech se dostáváme pod široký kamenný žlab, kterým těžce přes skalní bloky a kličkováním při hledání té nejschůdnější trasy už místy dost vysněžené do "štrbiny" na kterou se opravdu leze. Červenožluté terče vedou ve stěně po úzkých římsách. Dolina je hodně hluboko pod námi a místy expozice. Před měsícem v těchto místech "vypadl" mladý borec z Bouldru a nepřežil. Tyto a následující úseky připomínají lehčí ferratu, ale bez ocelového lana.

Poslední úsek jsou ukloněné plotny protkané spárami a tudy nahoru. Nádherné lezení v pevné skále.

Vrchol je pouze velká rovina posetá kameny. A ty pohledy na okolní hory - fantazie. Svítí slunko, ale ledový vítr profukuje bundy až na kůži. Zápis do knihy a dolu. Horní část ploten sestupuji čelem ke skále.

S kamarádem jsme horolezci, a na podobný terén jsme zvyklí, ale shodujeme se, že kdo otevřel tuto trasu pro "trekaře" byl hodně odvážný. Mám pouze nízké trekové boty a v sestupu žlabem ve sněhu, by se hodily pohorky. Pod "Klíčovou dírkou" jsme v závětří a pelášíme do doliny, abychom za světla byly dole.

Nad úrovní lesa mě Zdenek opouští a až na parkoviště běží, neboť trénuje na běh "Joži Psotku" na který se chystá zítra odletět do Vysokých Tater. A opravdu se mu dařilo, skončil ve své kategorii čtvrtý a určitě k tomu pomohl i výstup na Long Peak, na který jsme dnes vystoupili. Nahoru a dolu za devět hodin. V šedesátišesti letech dobré, ne?

Další související články: