Hochreichhart, túra v Seckauer Tauern

Vzhůru na Hochreichhart, druhou nejvyšší horu v Seckauských Taurách

Hochreichhart, jehož název je někdy komolený na Hochreichart, je se svou výškou 2 416 m n. m. druhou nejvyšší horou Seckauských Taur (Seckauer Tauern). Vrchol je pověstný nádherným výhledem a je vyhledávaným cílem turistických i skialpinistických výprav.

Nabízí se hned několik variant výstupu. Nejoblíbenější z nich je trasa z údolí Ingeringgraben (1 156 m n. m.) přes sedlo Brandstätertörl (2 021 m n. m.). My volíme severní variantu výstupu z hlubokého údolí Liesing, které je dobře dostupné i autem po štěrkové cestě, která odbočuje z osady Unterwald asi kilometr za obcí Wald am Schoberpass.

Projíždíme sevřenou dolní částí zmíněného údolí a po asi dvou kilometrech odbočujeme ještě před hájovnou Liesinger Toagschüssel vlevo do sevřeného bočního údolí Ripplgraben, kde je malé parkoviště (934 m n. m.). Stoupá tudy i značená trasa č. 971, po které se vydáme.

Čtěte také: Seckauer Zinken: Výstup v Seckauských Taurách přes Maria Schnee

Zpočátku stoupáme proti proudu bystřiny Schönebenbach a málo chozená stezka nás vede hustým podmáčeným lesem. Později přicházíme na lesní svážnici v údolí Ripplgaben, jehož okolí je poznamenané kalamitní těžbou. Držíme se lesní cesty a po chvíli jsme u turistického rozcestí (1 223 m n. m.).

Až sem sestupuje z hlavního hřebene Seckauských Taur dálková trasa Tauern-Höhenweg, aby se vyhnula náročnému úseku Hirschkarlgrat mezi vrcholy Geierhaupt a Hochreichhart. Trasa č. 971 odbočuje prudce vpravo a stoupá na Geierhaupt, my se nyní budeme držet trasy č. 972, která míří na Hochreichhart, a stoupáme dolinou dál.

Svážnici později opouštíme a lesní stezkou stoupáme nádherným limbovo-modřínovým lesem až ke staré lovecké chatě na okraji rozsáhlé horské pastviny Schönebenalm (1 650 m n. m.). Odkrývá se nám pohled na severní stěny divokého skalního úseku Hirchkarlgrat, do kterého se zakously v ledových dobách horské ledovce a vymodelovaly výrazné kary. Rozeznáváme i oba nejvyšší vrcholy Seckauských Taur, vlevo se zvedá náš Hochreichhart a vpravo vykukuje výrazný trojvrchol Geierhaupt.

Po krátkém odpočinku pokračujeme ve výstupu na hlavní hřeben. Pěšina míří do zarostlého suťového žlabu a stoupá náročným a kluzkým terénem vzhůru až do půvabného travnatého sedla Schönebentörl. Zleva se připojuje trasa č. 973 sestupující z vyhlídkového vrcholku Klein Reichhart, která je další oblíbenou variantou výstupu na Hochreichhart.

Držíme se travnatého úbočí a stoupáme přímo do sedla, které odděluje Hochreichhart a Hirschkarlgrat. Značka se stáčí vlevo a přes žulové bloky stoupá k nízkému vrcholovému kříži na samotném vrcholku Hochreichhartu. Dokonalý kruhový výhled stojí opravdu za vynaloženou námahu a můžeme se pěkně z výšky rozhlédnout po celých Seckauských Taurách. Odkrývá se nám i doposud utajený výhled k jihu za údolí Ingeringbachu, kde se zvedá málo známé štýrské pohoří Lavanttaler Alpen s nejvyšší skupinou Seetaler Alpen. Ještě dál za nimi můžeme rozeznat i Julské Alpy a Karavanky. Za vynikajících klimatických podmínek lze z vrcholku Hochreichhartu zahlédnout i Vysoké Taury a Dachstein.

Naše pohledy přitahuje i nejvyšší hora Geierhaupt a s ní i hřeben Hirschkarlgrat, který ji propojuje s naším vrcholkem. Odtud se to zdá být snadný přechod, ale zdání klame. Dostali jsme se do nejdivočejší části celého hřebene Seckauských Taur, přechod zubatého žulového hřebene Hirschkarlgrat směrem na Geierhaupt vyžaduje dostatečné zkušenosti v lezení a spolehlivě odradí všechny, kdo trpí závratí.

Nebezpečné klíčové místo se nachází ve skalní stěně hned za sedlem v západní stěně, kde se šplhá po úzkých stupech a není tu žádné zabezpečení v podobě řetězu, kovového lana či kovových stupaček. Za vlhka, silného větru či při sněhové pokrývce je Hirschkarlgrat neschůdný a rozhodně by ho neměli pokoušet ani trekaři s naloženými batohy. Proto jej obchází i dálková trasa Tauern-Höhenweg, která se jinak drží pěkně hlavního hřebene.

Ani my tudy nebudeme pokračovat, proto si jdu alespoň prohlédnout nebezpečný úsek zblízka. Překonávám klíčové místo a po chvíli se již mohu rozhlédnout z východního vrcholku Hirchkarlgratu, odkud je krásný pohled na Hochreichhart. Dál po hřebeni nepokračuji, vracím se zase zpátky a při překonávání klíčového místa ve skalní stěně zjišťuji, že dolů je to ještě horší než nahoru.

Sestupujeme tedy zpět do sedla Schönebentörl a vybíháme si ještě krátce na nádherný oblý a travnatý vyhlídkový vrcholek Klein Reichhart (2 090 m n. m.). Pak už nás jen čeká dlouhý sestup opět přes malebné pastviny Schönebenalm a dolinu Ripplgraben zpátky do údolí Liesing.