Mlhoviny emisní, reflexní, temné a planetární - dělení

Nejznámější mlhoviny emisní, reflexní, temné a planetární

Pojmenování mlhovina bylo zavedeno v počátcích teleskopického pozorování hvězdné oblohy v 17. století, kdy nebyla ještě známá fyzikální podstata těchto objektů a nerozlišovaly se ani rozdíly mezi vzhledem jednotlivých mlhovin.

Z historických důvodů bylo pojmenování mlhovina vycházející z latinského mrak, mlha zachována. Vyjma mimogalaktických "mlhovin", o kterých dnes víme, že jsou to galaxie. Galaktické difúzní mlhoviny byly později rozděleny na tři základní typy - emisní mlhoviny, reflexní mlhoviny, temné mlhoviny. S několika specifickými druhy jako jsou planetární mlhoviny či zbytky supernov.

Asi nejznámějším pozůstatkem po supernově je Krabí mlhovina (v Messierově katalogu označena jako M 1) v souhvězdí Býka. Ta je zbytkem po výbuchu supernovy z roku 1 054 n. l. pozorované čínskými hvězdáři.

Čtěte také: Planetární mlhoviny - mystérium barev a tvarů

Všechny tyto typy mlhovin (mimo planetárních mlhovin a zbytků po supernovách) jsou tvořeny podobnými plynoprachovými oblaky mezihvězdné hmoty o rozměrech zhruba 10 - 100 parseků a s hmotnostmi v řádech desítek, stovek či tisíců hmotností Slunce.

Prachová složka mlhovin obsahuje především uhlík a křemík, plynná složka pak především vodík (90 %), hélium (10 %) a stopová množství dusíku, kyslíku, oxidu uhelnatého či řadu "exotických" sloučenin jako je voda, amoniak, ale i řadu komplexních a nebo organických sloučenin.

Rozdíly mezi jednotlivými typy difúzních mlhovin (v jejich podobě pro pozemského pozorovatele) jsou určeny pouze podmínkami v mezihvězdném prostoru v oblasti takovéhoto oblaku. Tyto podmínky jsou dány především způsobem nasvícení (přítomností či nepřítomností blízké hvězdy) externím zdrojem - hvězdou.

Typy mlhovin

• Emisní mlhoviny
• Reflexní mlhoviny
• Temné mlhoviny
• Planetární mlhoviny

Další související články: