S prckem v Bílých Karpatech, turistika na česko - slovenském pomezí

Výlet Čechoslováků do česko - slovenského pomezí v Bílých Karpatech

V polovině září často vyrážíme někam do hor se trošku osvěžit čistým vzduchem a pokochat přírodou. Tentokrát jsme si zvolili Bílé Karpaty, které jsou od Brna, naší hlavní základny, co by kamenem dohodil. Naše rodina se rozrostla o malého člena Adélku, touto dobou již půlroční a je potřeba jí ukázat krásy naší země. V kočárku už taky měla něco naježděno po horách, takže to pro ni nic nového nebylo.

Týden před odjezdem bylo počasí všelijaké, hodně pršelo, tak jsme se trošku obávali, že nám prodloužený víkend celý proprší. Ale nakonec se trošku vyčasilo a to nám vehnalo vítr do plachet a s nadšením jsme vyrazili.

Bydleli jsme na Mikulčině vrchu v penzionu, kde nás přivítal pan domácí úžasnou večeří. Hned první den rozhodnuti pro Velkou Javořinu (969 m n. m.). Parkujeme kousek před Kamennou boudou, protože cesta není v příliš dobrém stavu pro auto. Bylo pod mrakem a sem tam hlásili, že by něco málo mohlo z nebe spadnout, tak nám zpevněná cyklostezka přišla jako nejrozumnější varianta. Půlroční prcek toho přes den ještě hodně prospí a čerstvý vzduch působí jako uspávadlo, takže po chvilce kochání mrňousek sladce odpočíval za drncání s úhybnými manévry před velkými výmoly plné vody.

Čtěte také: Bílé Karpaty, hřebenovka; turistika v jižní části Bílých Karpat

Ze začátku jdeme souběžně s červenou turistickou, avšak ta hned za Kamennou boudou odbočuje doleva nahoru do lesa úzkou pěšinkou s kořenama, proto se dále držíme cyklotrasy, není kam zabloudit. Cesta se vine celou dobu lesem. Míjíme peřejky Kamenného potoka, altánek, dřevorubce a vycházíme z lesa na louku, odkud už je vidět vysílač v plné kráse a výhledy do širého okolí.

Oběd si dáváme na Holubyho chatě na slovenské straně. Chata se zrovna opravuje (září 2013), ale naštěstí část restaurace už je v plném provozu, tak si vychutnáváme úžasnou zelňačku s čerstvým chlebem a halušky. Pro děti je zde zřízený menší dětský koutek a přebalili jsme v pohodě na okně. Cesta dolů už uteče raz dva a vracíme se na ubytko.

Sobotní mlhavé ráno nevěští nic příjemného a už po cestě na start začíná pršet. Nevzdáváme se, na kočár přehazujeme pláštěnku a nasazujeme kapuce. Vycházíme od benzínky ve Starém Hrozenkově na naučnou stezku Okolo Hrozenka. Rozhodli jsme se jít zprava, cesta vede poměrně krkolomně do kopce po velkých kamenech. Míjíme státní hranici, stále do kopce, silně prší, ale příroda je zde moc pěkná a užíváme si chůzi mezi kapkami slejváku. Každopádně prcek spinká, tak není co řešit.

Když se konečně vyškrábeme na ten kopec, objeví se nová asfaltka, mlhavé upršené výhledy plné romantiky Karpatských lesů, kterou dennodenně prožívají lidé v dřevěnicích, které míjíme. Na oběd už jsme v restauraci, která je spojená s benzínovou pumpou a pochutnáváme si na svíčkové. Sice kratší výlet, ale promočeni se shodujeme na tom, že posušíme věci a načerpáme energii na další den.

Probuzení do slunečné neděle je opravdu velmi osvěžující. Přeparkováváme k chatě Jana na Mikulčině vrchu a odtud pěšky s kočárkem na Velký Lopeník. Protože předchozí den silně pršelo, je země dosti promáčená a v lese je to doslova bahenní lázeň. Děkujeme prozřetelnosti za cyklozámek na kočárku, který nám slouží velice často pro přídavnou přední tažnou sílu, která je v tomto terénu opravdu potřeba. Po zelené turistické trase jdeme chvíli lesem, pak z Lopenického sedla prudce loukou nahoru do kopce, zase lesem a celkem brzy se objevuje cesta pro dvoukolé terénní vozidlo.

Trošku se nám ulevilo, že nebudeme muset celý den tlačit kočárek rozmočeným terénem. Když se dostáváme na česko - slovenské pomezí, tak už jsme kousek od cíle. Končí les a objevuje se palouček, na kterém stojí krásná rozhledna s výhledy široko daleko. Je zde také možnost opéct nějaké dobroty na ohništi, potkáváme hodně rodiny s dětma. Počasí nám opravdu vyšlo, alespoň dneska.

Místy máme mlhavo, ale to se brzy ztrácí v lese a slunce si bere nadvládu. Obědváme na chatě Jana. Zelňačka s pečivem je výborná, ale druhé jídlo mají v nabídce spíše rychlovky (smažené či rozmražené) a to už nás tolik neoslovilo. Hlad je ale nejlepší kuchař, tak jsme všechno snědli. K rozhledně jsou to 4 km, takže se to v pohodě dá zvládnout za půlden.

Plni dojmů a vyčerpaní se vracíme zpátky do našeho domova s touhou zajet si sem ještě někdy příště. Můžeme vřele doporučit nejen turistům, či rodinám s chodícími dětmi, ale i otrlejším kočárkářům. Kočárkářům zdar a turistice zvlášť!

Trasy

• 1. trasa - na Velkou Javořinu, 15 km tam a zpět
• 2. trasa - NS Okolo Hrozenka, 4, 7 km kolečko
• 3. trasa - Velký Lopeník s rozhlednou, 8 km tam a zpět

Další související články: