Na kole polským příhraničím, cykloturistika a trasy

Zajímavé cyklotrasy a tipy na výlet

Jako cíl letošního cyklovýletu jsme, z časových důvodů, zvolili opomíjené, ale velmi zajímavé polské příhraničí. To se pyšní místy až bohem zapomenutou horskou krajinou se spoustou zajímavých míst a také velmi rozdílnou kvalitou silnic.

Cestu začínáme v Trutnově, kde po výstupu z vlaku ochutnáváme místní pivo a po silnici směr Adršpach ukrajujeme první kilometry. Ve vesnici Petříkovice odoláváme dalšímu pivnímu pokušení a odbočujeme do kopečka směr Polsko. Přestože je přechod pouze pro pěší a cyklisty, Polákům to zjevně nevadí, zvedají si závoru a ještě nám říkají, že je třeba jí za sebou zavřít.

Cyklostezka vede lesem po znatelně horším povrchu do téměř vylidněné vesnice Uniemyśl. Zde si dáváme, za zvědavých pohledů místních, odpočinek u zbořeného kostela św. Mateusza z konce 18. století. Po hrbolaté silnici sjíždíme do města Chełmsko Śląskie s historickým náměstím a významnou památkou města - dřevěnými tkalcovskými domky s názvem Dvanáct apoštolů. Ty byly postaveny v počtu 12 ks v roce 1707 pro přistěhovalé tkalce z Čech. Dnes se v nich nachází infocentrum, obchody a malé muzeum, kde si můžete prohlédnout interiér.

Pokud domky spočítáte, je jich jen jedenáct, jeden při požáru shořel. Silnice pokračuje do táhlého kopce s výhledy na Krkonoše, který končí až v hraničním sedle Strážnice. Původně jsme zde chtěli přespat, ale nenacházíme vhodné místo a pokračujeme dál. Turistický přístřešek s ohništěm nalézáme u Čertovských skal nedaleko Mieroszówa. Rozděláváme oheň a po setmění jdeme spát.

Směr Mieroszów

Ráno po sedmé vyrážíme směr Mieroszów. Silnice vede z kopce, o to nepříjemnější je náhlá změna její kvality bez jakéhokoliv upozornění na hrboly na silnici. Ve městě se napojujeme na mezinárodní silnici, naštěstí s poměrně klidným provozem. Asi po 10 km odbočujeme směr Głuszyca, přestávku si dáváme ve vesničce Rybnica Leśna s dřevěným kostelem sw. Jadwigi z druhé poloviny 16. století.

Pokračujeme dále zalesněným údolím, míříme do lázní Jedlina zdrój s minerálním pramenem mírně sirovodíkové chuti. Pijalniu wód nacházíme snadno, jen obsluha zrovna odešla se slibem, že přijde "zaraz". Čekáme asi půl hodiny a za 1 Zł vodu ochutnáváme a nabíráme do lahve.

Hrad Grodno

Městem se vracíme zpět na odbočku silnice do Świdnice, další památka na naší cestě je hrad Grodno v obci Zagórze Sląskie. Dostat se k hradu s kolem je docela problém, hlavně v koncové části je cesta samé kamení nebo schody. Vstupné činí 10 Zł, na nádvoří je restaurace s pivem.

Čtěte také: Wielki Szczeliniec (Velká Hejšovina), skalním bludištěm Stolových hor

Kolo necháváme u pokladny a jdeme na prohlídku. Hrad je v rekonstrukci, i když to není moc poznat. Nejzajímavější je výhled z hradní věže na Soví hory a blízké okolí. Po prohlídce máme namířeno do Świdnice. Blízkost města je poznat na větší hustotě dopravy. Než najdeme historický rynek, chvíli bloudíme. Druhou světovou válku město přežilo bez větších škod.

Obdivujeme katedrálu św. Stanisława i św. Wacława s věží vysokou 103 m a historické domy na náměstí. Bohužel, jako v mnoha městech v Polsku, je i zde plno restaurací se slunečníky, což celkový dojem kazí.

Je čas na pozdní oběd, hledáme vhodnou restauraci a rozhodujeme se pro pizzerii. K našemu překvapení si nás obsluha vůbec nevšímá, což při skoro prázdném lokálu nechápeme. Když nabýváme dojmu, že o nás asi nestojí, obsluha přišla překvapena, že jsme si nešli objednat přímo k ní, jak to dělají místní.

Dřevěný Kościół Pokoju pw. Trójcy Świętej

Po obědě hledáme dřevěný Kościół Pokoju pw. Trójcy Świętej postavený v roce 1648 na počest ukončení třicetileté války a v roce 2001 zapsaný na seznam UNESCO. Nalézáme jej schovaný ve stromech, v jejichž stínu se rozhodujeme chvíli odpočívat. Po páté hodině odjíždíme směr Dzierżoniów, kam chceme, vzhledem k hustému provozu na hlavní silnici, dojet malou objížďkou po okolních vesnicích.

Odbočit se vyplatilo, provoz je minimální s výhledem na Soví hory na jedné straně a masivem Ślęża na straně druhé. Město samotné má historický rynek, ale jinak není důvod se zde zdržovat. Jedeme dál hledat místo na spaní, odbočujeme ze silnice a na vyvýšeném návrší rozděláváme stan.

Ząbkowice Śląskie

Ráno fouká čerstvý vítr a naši cestu do města Ząbkowice Śląskie dosti znepříjemňuje. Na jeho kraji navštěvujeme potraviny, kupujeme snídani a popojíždíme do historického centra s novogotickou radnicí, památkově chráněnými domy, zbytky městských hradeb, zříceninou zámku a především Šikmou věží.

Tato o 2,14 m vychýlená věž má nejasný počátek a stejně tak není zcela známo, jak k vychýlení došlo. Oficiálně jde o následek zemětřesení v roce 1598, ale uvádějí se i jiné důvody. Na věž lze za 6 Zł vystoupat po 139 schodech a výhled stojí za to.

Po prohlídce pokračujeme dále směr Kamieniec Ząbkowicki, kterého chceme dosáhnout po žlutě značené cyklostezce, abychom nemuseli jet po frekventované silnici. Byla to ovšem chyba, neboť "cyklostezka" vede po téměř neprojeté a neudržované polní cestě s vysokou trávou a výmoly, které jsou po dešti plné vody.

Směr Město Javorník

Ve městě chvíli bloudíme při hledání cesty dále na Paczków, přestávku dáváme u dvou jezer se zákazem koupání. Počasí se začíná kazit, proto se v Paczkówě, byť se jedná o pěkné a historické město, zastavujeme jen kvůli vydatnému dešti. Po vylepšení počasí odjíždíme směr Javorník ve Slezsku, město na úpatí Rychlebských hor s historickým zámkem. Nás ale zajímá spíše hospoda, kde si dáváme kafe, pivo na posilněnou a koukáme na fotbal.

Ladecké sedlo, Borůvková hora

Po osmé hodině večerní se dáváme na cestu. Čeká nás 8 km dlouhé stoupání do Ladeckého sedla ve výšce 670 m n. m. na hranici s Polskem. Cesta ubíhá překvapivě rychle, sedlem prochází turistická značka na nedalekou rozhlednu Borůvková hora a na polské straně je parkoviště s výhledem do údolí na lázně Lądek Zdrój.

U krytého přístřešku rozděláváme stan s tím, že po setmění zde bude klid. Opak byl pravdou, parkoviště je oblíbený cíl nočních vyjížděk opilých Poláků, takže spaní v blízkosti parkoviště opravdu nedoporučuji.

Po snídani se chvíli kocháme výhledem do údolí a na masiv Sněžníku, vyhýbáme se střepům na silnici a bez šlápnutí do pedálů sjíždíme do lázeňského města. Zde navštěvujeme dva sirné prameny v lázeňském parku (jeden má vyšší teplotu, je vlažný a silný) a historické centrum.

Po krátké přestávce na benzince sjíždíme údolím do vesnice Źelazno s historickým kostelem a tvrzí. Zde se napojujeme na frekventovanou silnici do Čech a přes sedlo přejíždíme do města Bystrzyca Klodzka. Město stojí za krátkou návštěvu, je zde možnost navštívit pěkné náměstí, zbytky opevnění a bránu, která slouží jako vyhlídková věž. Na náměstí je informační centrum, kde mají informační materiály v češtině.

Długopole Zdrój

Blíží se poledne, oběd si budeme vařit z vlastních zásob. Původně jsme chtěli poobědvat v nedalekém lázeňském městečku Długopole Zdrój. Z plánu nakonec zůstala jen ochutnávka zdejší železité minerální vody, neboť v lázeňském parku je zakázáno skoro vše, mimo chůze a sedění.

Pokračujeme dále po cyklostezce, oběd vaříme o pár kilometrů dále a netěšíme se na návrat k frekventované silnici, po které pojedeme až do Lichkova. Po přejetí hranice hledáme v Lichkově hospodu, jediná místní nálevna je ale v rekonstrukci. Pokračujeme tedy dále podél kolejí do Mladkova, kde zakončujeme akci s ujetými 250 kilometry.

Za tři dny jsme viděli množství památek, pěknou krajinu, ochutnali tři různé minerální vody, více různých piv a přejeli několik sedel. Polské příhraničí má, díky přírodě a historii, určitě co nabídnout.

Další související články: