Cyklotrasy a jejich podoba v České republice

Cyklotrasy a jejich současná podoba

Rozvoj cyklistiky který nastal v posledních letech přinesl potřebu poskytnout cyklistům informace o vhodných trasách a odpovídající způsob orientace v terénu. Silniční značení je k dispozici jen na silnicích určených pro veškerý provoz a zdaleka není ideální, dokonalé nejsou mapy, turistické pásové značení bylo vytvářeno především pro pěší turistiku.

O soužití cyklistů a pěších turistů na značených cestách se vedou diskuse již několik let - podle některých názorů to vypadá, jako by byly značené cesty určeny jen pěším, přitom ale pro takové tvrzení neexistuje právní podklad, koneckonců cyklista je také turista. Nelze také zapomínat, že jsou turistické značené cesty vedeny místy i po silnicích a rozhodně to neznamená, že by zde nemohly jezdit automobily jen proto, že je zde vyznačena turistická cesta.

Při aplikaci rozumu a vzájemné tolerance není problém, aby se většina značených turistických cest využívala jak pěšími turisty, tak cyklisty. Samozřejmě je přitom nutné nejen aby cyklisté bezohlednou jízdou neohrožovali pěší turisty, ale také aby pěší nechodili bezohledně roztaženi po celé šířce cesty. Za pozornost stojí pravidla pohybu cyklistů po stezkách, která na svých stránkách www.imba.com publikuje Mezinárodní asociace horské cyklistiky (IMBA). Tato pravidla (na zmíněné stránce je najdete i v češtině) zní:

• Jezdi pouze po povolených cestách
• Nezanechávej po sobě stopy své přítomnosti
• Ovládej bezpečně své kolo
• Buď ohleduplný k ostatním, umožni předjetí
• Neplaš zvířata
• Mysli dopředu

Dodržování takovýchto pravidel všemi cyklisty je dobrým základem pro bezproblémové soužití na turistických cestách. Avšak KČT vytvořil vlastní návrh Pravidel pohybu po turistických cestách v přírodě, z nichž vyjímáme části pro pěší a pro cyklisty.

Pěší turisté:

• I v případě, že není zakázána chůze v souběhu s lyžařskou trasou, nechoďte nikdy v lyžařských stopách ani v pásu 0,5 m na každé straně od nich.
• V úsecích, kde pěší značená trasa vede v souběhu s vyznačenou cyklotrasou se pohybujte v levé polovině cesty tak, aby Vás cyklisté mohli vpravo předjet nebo minout.
• Na ostatních pěších značených trasách, kde není zakázán provoz cyklistů, umožněte cyklistům, aby Vás pomalou jízdou mohli předjet nebo minout.
• Máte-li s sebou psa, musí být na soubězích pěší a cyklistické značené trasy a na soubězích pěší a lyžařské značené trasy držen na vodítku a to tak, aby neohrožoval projíždějící cyklisty nebo lyžaře.

Cyklisté:

• Při předjíždění pěších turistů používejte vždy a včas zvukového signálu
• Nejezděte nikdy v lyžařských stopách ani v pásu 0,5 m na každé straně od nich
• V úsecích, kde pěší značená trasa vede v souběhu s cyklotrasou, se pohybujte v pravé polovině cesty a navíc takovou rychlostí, abyste byli schopni v kterémkoli okamžiku zabránit střetu s pěším turistou zpomalením nebo i zastavením
• Na ostatních pěších značených trasách, kde není zakázán provoz cyklistů, se pohybujte takovou rychlostí, abyste byli schopni v kterémkoli okamžiku zabránit střetu s pěším turistou zpomalením nebo i zastavením

Specifickým problémem je využívání značených turistických cest pro jízdu na koni. Koňská kopyta na rozdíl od kol bicyklů značně poškozují povrch polních cest, kůň jedoucí tryskem je pro setkání s pěšími turisty podstatně nebezpečnější než cyklista, protože nemá brzdy a navíc má vlastní hlavu. Bohužel tuto skupinu uživatelů uvedená "Pravidla" KČT nezahrnují.

Před několika lety bylo započato s tvorbou a značením cyklotras, což je rozhodně rozumné – pro cyklistiku lze využít mnohé účelové cesty a silničky, které nejsou určeny pro motorová vozidla a nejsou zde proto silniční ukazatele, nejsou ale ani zahrnuty v síti turistických cest s pásovým značením, protože pro pěší turistiku nejsou zajímavé. Bohužel ale zřizování cyklotras nemá optimální koordinaci, ani odpovídající realizaci.

Trasy navrhují různá zájmová sdružení, případně veřejnoprávní nebo soukromé subjekty, souhrnně zřizovatelé. Evidenci tras a přidělování čísel uskutečňuje Klub českých turistů, bohužel ale nezajišťuje realizaci, tedy instalaci značek v terénu, jejich údržbu a promítnutí těchto tras do map. Vyznačování cyklotras v terénu uskutečňují sami zřizovatelé. Bylo by vhodné, aby se problematikou tvorby a realizace cyklotras zabýval orgán s celostátní působností, pravděpodobně by to mohlo být Ministerstvo pro místní rozvoj nebo Ministerstvo dopravy.

Důležité jsou samozřejmě i finanční prostředky – cyklistika by si zasloužila účelové přidělení prostředků, aby nebyl rozvoj cyklotras závislý na nejrůznějších dotacích a sponzorských darech. Bylo by také vhodné kromě cyklotras navržených především pro potřeby cykloturistiky vytvořit speciální terénní trasy určené pro náročnější zdolávání terénu na MTB. Z označení trasy by měla být zřejmá i její obtížnost, například ve formě doplňkového písmene A, B, C (A – lehká, vhodná pro rodinný výlet, B – středně náročná, C – náročná horská).

Důsledkem současného stavu zřizování tras je, že se v různých mapách může vyskytnout odlišný průběh některé trasy. Jedinou možností zakreslení skutečného průběhu trasy do mapy je její fyzické projetí v terénu, protože během vyznačování v terénu může dojít k odchylkám od původního návrhu předloženého KČT. Konkrétním příkladem je cyklotrasa 0077 (Praha-Okoř), jejíž průběh v oblasti Hole – Trněný Újezd je na cykloturistické mapě "Praha a okolí" vydané Planstudiem Praha veden přes obec Hole a vrch "Na Kopci", zatímco podle Cykloatlasu Česko vydaného ShoCartem a podle mapy na www.cykloserver.cz odbočí před obcí Hole k severu a vršku "Na Kopci" se vyhne.

KČT bohužel nemá kapacity na ověřování tras v terénu a nemá ani možnost ovlivnit vedení trasy. Například trasa 0013 (Praha-Karlštejn) před obcí Chýnice odbočí na polní cestu, navíc v jednom úseku velmi rozrytou zemědělskými stroji a na některých typech kol jen těžko sjízdnou. Nedostatkem současného stavu je také nerozlišování tras podle obtížnosti – některé jsou vedeny výhradně po zpevněných cestách, jiné ale vedou místy po polních nebo lesních cestách a jsou proto nepoužitelné jak pro silniční kola, tak pro výlet rodiny s dětmi.

Trasy jsou někdy účelové – kupříkladu trasy 0077 a 0078 tvoří trasu závodu "Pražská 50" a v terénu jsou vyznačeny jen jedním směrem (0077 z Prahy na Okoř a 0078 z Okoře do Prahy). Trasa 0077 přitom vede na Okoř velkou oklikou a pro toho kdo chce jet jen z Prahy na Okoř je zbytečně dlouhá, nemluvě o obtížnosti několika stoupání, zajímavých pro závod, ale naprosto nevhodných pro rodinný výlet s dětmi.

Pohled do Cykloatlasu vydaného v první polovině roku 2003 (redakční uzávěrka ve IV. čtvrtletí 2002) jasně ukáže, že tvorba cyklotras závisí na místní aktivitě – někde je jejich síť hustá, jinde téměř neexistují. Ani koordinace v celostátním měřítku není ideální – jak již bylo řečeno, cyklotrasy eviduje a čísla přiděluje Klub českých turistů (KČT), kromě toho ale existují i trasy mimo tuto evidenci (to samozřejmě není vinou KČT).

Například v Praze byly vytvořeny cyklotrasy označené ne vždy jasně srozumitelnými zkratkami (například BŘ-LE je trasa Břevnov-Letná, VE-DE je trasa Veleslavín-Dejvice), jejich průběh ukazuje zmíněná cykloturistická mapa "Praha a okolí". V evidenci KČT tyto trasy nejsou, protože podle názoru KČT jde o "městské" a ne "turistické" trasy. V Jizerských horách došlo k vyznačení v terénu pouze u části navržených cyklotras, další bohužel zůstaly pouze na papíře (v Cykloatlasu Česko jsou vyznačeny čárkovaně).

Na rozdíl od Klubu českých turistů majícího letitou tradici bohužel nemají cyklisté žádnou organizaci, která by se cyklistickému značení věnovala. KČT proto patří dík za jeho přínos ke vzniku cyklotras. Velmi chvályhodným počinem je publikace cyklotras na internetové stránce www.cykloserver.cz, kde si lze jednotlivé trasy najít a které zde jsou zakresleny v mapě. Bylo by ale účelné, aby zde byla uvedena obtížnost jednotlivých cyklotras a případně i jejich výškový profil. Je škoda, že na tomto serveru publikované cyklotrasy nelze přímo přenést do navigačních přístrojů.