Litva a Kuršská kosa na kole, expedice v Pobaltí

Litvou na kole (3)

Pokračujeme v jízdě přes Joniškis a ve 20:00 hod projíždíme lotyšské hranice. Naším cílem je Jürmala, kde se chceme ubytovat v nějakém kempu na pobřeží Baltského moře a zítra na kolech navštívit hlavní město Rigu. Již za tmy přijíždíme na most přes záliv, kde se vybírá mýtné.

Nemáme ani jeden lat a automat na rozměňování eur není v provozu. Nechceme riskovat pokutu, tak se marně snažíme vyměnit eura u hlídky policistů. Ti nám nakonec ukázali, že máme jet dál. Hledáme kemp. Je znát, že Jurmala je přímořské letovisko. Provoz na silnici je i o půlnoci velký.

Camping Nero je docela drahý a úplně přecpaný. Máme problém najít místo pro auto a dva stany. Rychle stavíme obydlí a žvaníme venku u plynové lampy, piva v plechu a slivovice.

• Litvou na kole (1)
• Litvou na kole (2)

V sousedství je rušno, dva chasníci tam ručně "krotí" hlučného ožralu. Přichází to řešit místní ochranka. Z vedlejšího stanu vylézá nervní Češka, že nemůže spát, že ji rušíme. Snažíme se sice bavit potichu, ale stejně má smůlu. Kemp ještě v jednu hučí jako úl.

Dáváme se do hovoru se sympatickou dvojicí mladých manželů z Litvy, kteří jsou tu na dovolené. Hojně s nimi popíjíme slivovici a vyjídáme jejich zásoby. Litevka je pozorná hostitelka. Bavíme se většinou rusky. Mile to "jede" po slivovici, až čumím a kde chybí slovíčka, přijdou na řadu obrázky malované v notýsku. Ve 2:30 nás už přichází slušně upozorňovat ochranka kempu, že máme jít spát. Jdeme s Milou na pláž a čekáme na východ slunce. Je to nádhera. Do stanu zalézáme až za světla. Dnes jsme ujeli na kole 10 km, autem 350 km.

7. den - cesta z Jürmala do Rigy

A rána jsou zde krutá. Vstáváme po osmé a ač se snažíme sebevíc, vyjíždíme na dnešní etapu před polednem. Auto zůstává na parkovišti i s brašnami na kola, "na lehko" projíždíme město Jürmala. Potkáváme dvojici cykloturistů z Valašského Meziříčí, kteří jsou na okružní jízdě po pobaltských republikách a nyní jedou z Estonska.

Jürmala je moderní přímořské rekreační centrum. Nacházíme zde dlouhé pláže, duny, zalesněné plochy, restaurace a obchůdky. U moře jsou spousty lidí, kam až oko dohlédne. Voda v Baltu je kupodivu docela teplá. Jedeme po pěkné cyklostezce do Rigy. Stezka lemuje železniční trať mezi lotyšskou metropolí a Jürmalou, na které jezdí osobní vlaky několikrát za hodinu. Cesta nás zavedla na nábřeží při ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu, kde se fotíme a obdivujeme město.Vidíme šest bílých lincolnů s nevěstami, které se na nábřeží fotí. Novomanželé tady věší na zábradlí kolem řeky visací zámky pro štěstí. Těch zámků jsou tu desítky, na některých jsou vyrytá i jména a datum.

Pokračujeme do Starého města kolem Rižského hradu, kde je prezidentské sídlo, Rižského dómu a kostela sv. Petra, na náměstí jemuž vévodí secesní dům Melngavlju nams (Švábský dům), zde také sídlí informační centrum. V zahradní restauraci si zřizujeme stanoviště a postupně se střídáme při prohlídce města, které se nám líbí daleko víc než Vilnius. Nebe se zatáhlo a dopolední sluníčko vystřídala zatažená obloha a občasná přeháňka.

K večeru vyjíždíme po stejné cestě zpět do Jürmaly k autu. Po cestě se musíme chvíli schovat před silným lijákem, ochladilo se. Již za tmy a silného deště nakládáme kola na střechu "bublinek" a jedeme zpět, směr Litva. Nocovat plánujeme u jezera vedle silnice, které jsme ale po tmě nenašli a tak zastavujeme na farmě "Liči" před Jelgavou u motorestu, kde je cedulí vyznačeno místo pro stanování. Je noc, prší a blíží se bouřka. Rychle stavíme stany, dáváme pivo v plechu a jdeme spát. Dnes jsme ujeli na kole 66 km, autem 68 km. Přes den bylo jasno, teplo, odpoledne a večer zataženo, déšť, bouřka, chladno.

8. den - cesta z Jelgavy do Palangy

Rádo už naštěstí neprší, je oblačno a fouká vítr. Vstáváme po osmé hodině, sušíme stany a odjíždíme autem směr Litva. Postupně vylézá z poza mraků sluníčko, dělá se pěkný den. Zastavujeme se na skok ještě jednou u Hory křížů do a navštěvujeme město Šiauliai, zvláště pak katedrálu svatého Petra a Pavla z počátku 17. století. Má nejvyšší zvonici v Litvě. Šiauliai se nachází ve východní části Žemaitské vysočiny a je administrativním, kulturním a obchodním centem oblasti.

Projíždíme kolem Žemaitiského národního parku kde podle mapy zjišťujeme, že je vojenské muzeum z bývalé tajné ruské základny, kde v podzemních silech byly do roku 1978 umístěny termonukleární balistické rakety R-12. Měli jsme možnost podívat se i do podzemí, prohlídka byla zajímavá.

K večeru stavíme stany v campingu u lázeňského města Palanga ve směru na Klaipédu. Je to poloprázdná louka blízko silnice a písečných pláží, ohraničená lesem, se sprchami, umývadly a záchody jak na skautském táboře. Začíná zase pršet. Jdeme se s Milou podívat na pláž a na moře. Okolí je tu pěkné, kolem pláže vede asfaltová cesta, zřejmě cyklostezka, až do Klaipédy. Ve stánku kupujeme pivo Svyturys, tentokrát ve skle a večer sedíme u stanu, auta a plynové lampy. Je pohoda, klídek, až na ten občasný závan smradu od záchodů. Jak tam může někdo vlézt… Ty rozdíly v úrovni kempů v Litvě jsou opravdu velké. Dnes jsme ujeli autem 234 km.

9. den - cesta z Palangy do Nidy

Vstáváme do krásného polojasného teplého rána. Cestu z Palangy do Klaipédy zdoláváme autem. Klaipéda je hlavní město oblasti pobřeží Baltského moře, průmyslové středisko a velký mezinárodní přístav. Pro nás je to hlavně východiště do Národního parku Kuršská kosa. Auto necháváme ve Starém přístavu na hlídaném parkovišti (není nikterak drahé) a konečně zase usedáme na kola s celou výbavou. Zastavujeme ještě v informačním centru ve městě a nastupujeme ve Starém přístavu na trajekt, který nás přepraví na poloostrov, který je jedinečným přírodním fenoménem s písečnými dunami, plážemi a rybářskými vesničkami. Na Kurské kose je jedno z největších nalezišť jantaru.

Po vylodění v přístavišti Smiltyné dáváme kafe a po cyklostezce jedeme směrem vesnice Nida. Cesta je dobře značená a vede mezi písečnými dunami kolem severního pobřeží. Po cestě se občas zdravíme s jinými dálkovými cyklisty. Obloha se zatahuje oblačností od západu, na moři se zvedají vlny, asi dnes zmokneme. Odbočujeme do první rybářské vesnice Juodkranté. Zastavujeme na jídlo a hlavně se jdeme schovat před deštěm, který začíná hodně sílit.

Je pozdě odpoledne, přestávka se nám prodloužila kvůli počasí. Sedíme v restauraci, popíjíme v celku dobré pivo Švyturys a pojídáme místní speciality. Mirek s Milou se ještě stavují nad vesnicí Juodkranté na Kopci čarodějnic, kde odlovují cashe. V obchůdku kupujeme litevskou vodku, ať je co na večer a spěcháme do Nidy. Před námi je ještě 32 km a tma na krku. Mirek s Jitkou se rozhodují jet po silnici co nejrychleji do kempu, já s Milou pokračujeme po cyklostezce a zastavujeme se na vyhlídkách, na nejvyšších písečných dunách.

Přes rybářské vesnice Pervalka a Preila jedeme už po tmě. Aspoň že neprší. V Nidě chvíli bloudíme, musíme se ptát na cestu do kempu. Camping v Nidě je sice drahý, ale dobře vybavený, i večer teče teplá voda, dá se platit kartou. Je tu v celku plno a občas zaslechneme češtinu. Kemp je jediný na poloostrově. Sedíme dlouho do noci u stanu a popíjíme jemnou litevskou vodku. Začíná zase pršet. Dnes jsme ujeli na kole 67 km, autem 28 km.

10. den - cesta z Nidy do Klaipédy

"Chčije a chčije" říká děda Komárek ve filmové klasice. Vaříme v kuchyňce kempu a čekáme, jak se počasí vyvine. Před desátou se nám zdá, že už bude dobře, tak balíme mokré stany a vyjíždíme na zpáteční cesto do Klaipédy. A tady se začaly vršit naše dnešní chyby.

Chyba 1. - neměli jsme vůbec balit, ale zůstat v Nidě do dalšího dne a počkat na lepší počasí.

Sotva jsme dojeli do vesnice a navštívili informační centrum, vyfotili erby ze starých rybářských lodí, obloha se ještě více zatáhla a začalo znovu pršet. Místo prohlídky zajímavé rybářské vesnice a okolí, kde je mimo jiné i hraniční přechod do ruské Kaliningradské oblasti, jsme začali prchat před počasím. Balt je rozbouřený, vlny na severním pobřeží kosy jsou metr vysoké. Mirek s Jitkou jedou bez zastávky co nejrychleji do Klaipédy. Já s Milou jedeme pomaleji, občas se někde zastavujeme a hlavně, když už moc prší, jdeme se někam schovat.

Ve vesnici Juodkranté se zastavujeme u přístavu v rybářské restauraci Žuvís na jídlo. Objednáváme si rybí polévku a ryby, obojí bylo vynikající. Je chladno a restaurace je venku pod přístřeškem. Když jsme usedli ke stolu, docela promočení, obsluha nám donesla vlněné deky na zahřátí, příjemné. Prodávají tu i čerstvě vyuzené platýze.

Co se mi v restauracích při placení líbilo, je že obsluha donesla účet ve složce či košíku, zákazník si v klidu překontroluje cenu a přiloží patřičnou bankovku. Číšník obojí odnese a donese drobné nazpět zase ve složce či košíku. Teprve potom se host rozhodne, kolik případně nechá dýško z vráceného obnosu. Tak jak to u nás funguje v těch dražších restauracích, tak to v Litvě bylo ve většině navštívených podnicích.

Pokračujeme po cyklostezce do Smiltyné, přístaviště trajektu do Klaipédy, kde na nás čeká Mirek s Jitkou. Přijíždíme a hned nastupujeme na palubu lodi. Musím ještě najít lodní lístek ze včerejška, podařilo se. Je to součastně zpáteční plavenka a to jsem nevěděl. Ve Starém přístavu na parkovišti urychleně nakládáme kola na auto a převlékáme se do suchého oblečení. Mirek je šťastný, že je už u volantu auta a nám je jasné, že ho od něj už nikdo nedostane.

Chyba 2. - jedeme do muzea jantaru v Palanze ještě dneska.

Před nosem nám muzeum zavřeli. Tak se aspoň procházíme po krásné botanické zahradě. Zastavujeme ve městě na nákupy.

Chyba 3. - nezůstáváme ve městě do dalšího dne.

Jedeme rovnou domů. Začíná nonstop přesun do Hranic, jen s krátkými zastávkami. Z Palangy směr Kaunas a dál k polským hranicím, které přejíždíme před půlnocí. Dnes jsme ujeli na kole 62 km.

11. den - cesta do Hranic

Skoro celou cestu přes Polsko odřídila Jitka, jela jak vlak. Ráno ji vystřídal Mirek. V deset hodin dopoledne jsme přijeli do Hranic. Jsme unavení, ale šťastní, že jsme to všechno ve zdraví přežili. Z Palangy do Hranic jsme ujeli autem 1 165 km.

Už během cesty domů se domlouváme, že se do Pobaltí ještě některé prázdniny vrátíme. Navštívíme Estonsko a trajektem se podíváme do Finska. Každému, kdo se mě zeptá, budu cestu do Litvy a Lotyšska doporučovat. Jsou to zajímavé, moderní evropské země. I když rozdíly životní úrovně mezi venkovem na východě Litvy a třeba velkými městy na pobřeží jsou značné. Zcela zásadně se mi změnil pohled na tyto bývalé sovětské republiky.

Během našeho putování od 27.7. do 6.8. 2008. jsme ujeli 465 km na kole, 150 km vlakem, 2 973 km autem.