Litva a NP Aukštajtios na kole, expedice v Pobaltí

Litvou na kole (2)

Začíná krásný den, teplo a jasná obloha. To ranní skládání všech krámů na kolo nemám rád. Můžeme použít sociálky v muzeu, evropský záchod, pohoda. Na parkovišti vaříme snídani, "kovbojské kafe" a v 8:30 hod vyjíždíme směr město Trakai, které leží ve stejnojmenném národním parku Traky.

Jedeme přes vesnice Rusonys, Žiežmariai znovu po "žluté cestě". Tentokrát to není bořící se písek, ale něco jako tvrdá písčitoštěrková, hrbolatá jako zvlněný plech a hodně prašná silnice. Když projede auto, tak není vidět na krok. Přes vesnice je většinou asfaltka, za cedulí končí a začíná tankodrom. Snášíme to asi 35 km, potom měníme taktiku a "žluté" cesty v mapě nebereme.

• Předchozí část článku

Ve města Elektrénai u elektrárny Mila s Mirkem konečně nacházejí první litevskou cash. Cesta ubíhá v pohodě, nijak neženeme, kocháme se krajinou a vstřebáváme poklidnou atmosféru venkova. V půl druhé dáváme obědovou přestávku u rybníka s labutěmi. Po odpočinku nasazujeme závěrečný finiš do Trakai, kam přijíždíme v pět hodin. Jedeme mírně zvlněnou krajinou, která mi připomíná okolí Třebíče. V národním parku Traky jsou nádherná jezera s koupáním a hlubokými lesy.

Město Trakai bylo ve středověku sídlem litevských vládců, nachází se zde jedna z nejvýznamnějších památek na Litvě, vodní hrad Trakai. Hrad založil Vytautas, litevský národní hrdina ve 14. století. Současný hrad z červených pálených cihel byl ale téměř celý znovu postaven v roce 1955. Zaparkovali jsme u mostu na ostrov, já s Milou hlídáme kola a Mirek s Jitkou jdou prohlédnout hrad.

Nakupujeme pohlednice, fotíme a sledujeme zástupy turistů z celé Evropy. Potkáváme i nějaké cykloturisty a dokonce slyšíme češtinu. Po návratu parťáků jdeme na prohlídku i my. Mila stejně jako před ní Mirek odlovuje druhou litevskou cash. Oba "kačeři jsou šťastní", vyrovnávají skóre na 2:2. Po šesté hodině jedeme do výletní hospůdky na břehu jezera, kde si dáváme pivo Švyturys a cepelíny, jakési velké bramborové knedlíky plněné mletým masem a zalité smetanou. Vynikající.

Před půl devátou přijíždíme do autokempinku Slénis na břehu jezera Galvé. Je to pěkný, dobře zařízený kemp, platit se dá kartou. Večer opět "pařba" z vezených zásob a hodnocení dnešních zážitků. Dnes jsme ujeli na kole 84 km.

4. den - cesta z Trakai do Palušé

Vstáváme po osmé hodině, snídáme, balíme. Líbí se mi ranní, vlastně už dopolední klid bez zbytečného spěchu. Nic nás nehoní. Každé ráno nezapomínáme po probuzení na ranního panáčka na "spálení červa". Asi za hodinu sedíme v sedlech a šlapeme na lov cashe nedaleko kempu. Marný boj, nenalezeno. Obloha je jasná, vypadá to na pěkný den, ale první kumulky začínají naskakovat dost brzy, odpoledne asi sprchne. Je teplo. Jedeme zpět do města Trakai a zastavujeme se v cafe baru, dokupujeme zásoby na cestu a fotíme.

Zvěčnil jsem si výrazně natřenou rybářskou pramici na břehu jezera. Ten samý záběr jsem pak viděl na přednášce cyklocestovatele Martina Stillera o cestě po Litvě, který tudy jel v roce 2005. Z Trakai pokračujeme po vedlejších silnicích do Rubežius, Lentvaris. Dalším naším cílem je hlavní město Vilnius. Před vjezdem do metropole se zastavujeme u Marine Voke, kde GPS Garmin určuje souřadnice další cashe. Tentokrát jsou lovci úspěšní, skóre je 3:3.

Po poledni vjíždíme do Vilniusu a poměrně snadno, díky vyznačené cyklostezce, nalézáme Radniční náměstí, kde je umístěno informační centrum. Zřizujeme hlavní stan v letní restauraci přímo na náměstí a rozdělujeme se na prohlídku města. Dáváme pivo Švyturys a pozorujeme život na litevském "Václaváku". Po návratu Jitky a Mirka z prohlídky historického centra, jdeme i my starobylými uličkami směrem ke Katedrálnímu náměstí. Město je doslova obsypáno kostely katolickými, nekatolickými i pravoslavnými. Historické centrum Vilniusu je zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Na chvíli se zatáhla obloha a přišla malá dešťová přeháňka. Pak se udělalo znovu hezky a nad městem se vznášejí horkovzdušné balóny. Po prohlídce města Mirek s Milou jdou lovit Vilniuské cashe. Úspěšní nebyli. Hledáme hlavní vlakové nádraží. Protože máme oproti našemu itineráři trochu skluz, pojedeme do Ignaline, města na hranici národního parku Aukštajtios, vlakem. Ten nám odjíždí ve 20:34 místního času.

Kupujeme jízdenky a nakládáme kola do chodbičky vagónu. Ta se mohou dávat do prvního a posledního vagónu, aspoň nám to tak v informacích vysvětlili. Samozřejmě to bylo špatně, protože v tomto vlaku byl vagón na přepravu kol na konci vlaku a my vlezli do prvního vozu. Vlastně jsme zaskládali mašinfírovi vchod do strojovny. Pan dráha s tím ale nedělal problém, tak jsme v klidu cestovali. Vlaky jsou v Litvě slušné, relativně čisté, aspoň ten co jsme s ním jeli a pohodlné. Trať je širokorozchodná, tudíž i vozy jsou větší. Do cílové stanice přijíždíme už za tmy.

Nádraží ve Vilniusu je nové moderní evropské nádraží, to jsem si myslel do okamžiku, než jsem byl nucen navštívit WC v suterénu budovy. Byl to nepopsatelný čichový a estetický zážitek, no hrůza. V Litvě většinou převládají turecké záchody "s čistotou," kde jde o strach.

Po příjezdu do Ignalina kupujeme u pumpy pivo v plechu a jedeme po tmě s blikačkami 7 km po prázdné silnici do Palušé, kde je hned na začátku vesnice na kraji jezera tábořiště. Před půlnocí stavíme stany, sedíme u plynové lampy a hodnotíme dnešní zážitky. Kousek vedle nás je zaparkované auto s jihlavskou značkou. Dnes jsme ujeli na kole 45 km.

5. den - cesta po národním parku Aukštajtios

Aukštajtios znamená v litevštině vrchovina. Národní park tvoří nekonečně hluboké lesy o rozloze 300 km², protkané více než 200 široce rozvětvenými jezery.

Brzy ráno u auta rachtají Jihlaváci a odjíždějí. Probouzíme se po do krásného rána. Dopřávám si s Milou koupel v jezeře. Přijíždí klučina a představuje se jako strážce národního parku. Slušně nám vysvětluje, že máme postavené stany na pláži a že tady se stanovat nesmí, jsme v národním parku, místo pro stany je o kousek dál na okraji lesa. Máme stany okamžitě sbalit a přestěhovat se za cedule.

Pak zjišťuje odkud jedeme. Když jsme mu řekli že z Česka, udiveně kroutil hlavou, "vloni tu za celý rok byli tři Češi a letos za poslední tři dny je to samý návštěvník z České republiky". Potom nám ještě na mapě parku ukazuje, kde můžeme po cestě nocovat. Tak jsem si vzpomněl na naše ochranáře, "ekoteroristy", ti by nám vypálili za špatně zvolené místo pro stany hned pokutu. Urychleně balíme bagáž a přesunujeme se o kousek dál pod stromy na lavičky a snídáme.

Všímám si přicházející velké skupiny lidiček, evidentně studentů s postarším profesorem v čele, co si obdivně prohlížejí každou travinu a dělají si "vědecké poznámky". "To budou určitě Češi", říká Mirek. Ano jsou to Češi, studenti z UK na studijní cestě po Pobaltských národních parcích. Večer se s nimi potkáváme v kempu v Palušé, kde mají zaparkovaný autobus.

Dopoledne vyjíždíme do vesnice Palušé, která je rekreačním centrem na břehu jezera Lúšiai. Nachází se zde celodřevěný kostel postavený v roce 1750, jeden z nejznámějších v Litvě. Je tu i restaurace a nový, dobře vybavený kemp hned za kostelem. Rozhodujeme, že další noc strávíme tady a začínáme šlapat do pedálů krásnou krajinou vrchoviny směr Šakarva, Darželiai a Ginučiai. Po cestě Jitka chytla první a poslední defekt na našich cyklo-prázdninách. Lepení duše bravurně zvládá sama.

Navštěvujeme rozhlednu nad jezerem Almajas. Je vybudovaná na telekomunikačním stožáru a je z ní kouzelný rozhled na celý národní park. Další zastávku máme Ladakalnis (Ledová hora) nejvyšší vrchol národního parku. Našim cílem je vesnice Ginučiai s mlýnem a vodním náhonem. Dopřáváme si odpočinek v občerstvení u náhonu. Objednávám si pivo Utenos a čeburekai, místní specialitu rychlého občerstvení. Po cestě vidíme hodně čápů, kačen, rybářů a nádhernou krajinu. Jednotlivá jezera jsou propojena kanály, kterými proplouvají vodáci na kánoích. Počasí nám přeje, pokračujeme přes vesnice Trainiškis, Vaišnivnai a přes Ignalina zpět do Palušé.

Po osmé hodině večer jsme znovu v Palušé a stavíme stany v kempu u dřevěného kostela. Budova kempu je nová a dobře vybavená. Kromě nás je tady autobus již zmíněných studentů z UK a ještě jedni cykloturisti, tuším že angláni. Večer jdeme do restorantu na pivo a jídlo. Škoda že neměli "cepelíny". Mila při odchodu z hospůdky loudí a odnáší si pivní sklenici s logem pivovaru Utenos. Dnes jsme ujeli na kole 54 km.

6. den - cesta z Palušé do Jürmala v Lotyšsku

Vstáváme s Mirkem brzy a jedeme na kolech "na lehko" do Ignaline na vlak, který odjíždí v 5:31 do Vilniusu a odtud pokračujeme do Kaunasu. Podle plánu se vracíme pro auto. Na nádraží nám paní pokladní prodala lístek jen do Vilniusu. Tam že si můžeme teprve koupit jízdenku do Kaunasu, protože to je jiná trať. Vagón jsme tentokrát zvolili správně, na konci soupravy a využili i držáky na kola.

Cesta proběhla bez komplikací i s přesedáním. Vystupujeme na nádraží Kaunas 1. Tady to už známe, jeli jsme kolem na kole první den a neomylně směřujeme k motelu jacht clubu. Trocha napětí, jestli auto bude po čtyřech dnech na svém místě a už nakládáme kola na střechu a jedeme zpět přes Utena, Panevéžys do Palušé za holkami, které si užívají krásného dne.

Po příjezdu kolem druhé hodiny odpoledne nakládáme zbytek věcí do auta a vyrážíme na sever po silnici Via Baltika směr Lotyšsko. Za městem Šiuliai odbočujeme na Križiu kalnas (Hora křížů), kam přijíždíme po šesté hodině odpoledne. Nábožensky významné místo působí zvláštně, až mysticky. Na památku kupujeme ze dřeva vyřezávaný obrázek a dřevěnou sošku. I tady mají kačeři zaměřený poklad, který úspěšně nalézají.

• Dokončení článku