Estonsko na kole (1), cesta přes Saaremaa a Hiiumaa

Ostrovy Muhu a Saaremaa, cykloturistika v Pobaltí

Estonsko je nejsevernější z pobaltských zemí. Od Finska ho na severu dělí skoro 80 km široký Finský záliv. Baltské moře na západě omývá jeho členité pobřeží s řadou zálivů a se zhruba 1 500 ostrovy a ostrůvky. Převážnou část hranice s Ruskem tvoří rozlehlé Čudské jezero.

Po dvouleté pauze od návštěvy Litvy a Lotyšska jsme znovu zavítali do Pobaltí. Cílem cyklo-prázdnin bylo na kole projet tuto zajímanou zemi, zejména její tři největší ostrovy Muhu, Saaremaa, Hiiumaa a na kratičko navštívit finskou metropoli, Helsinky.

Čtěte také: Litvou na kole (3) - Lotyšsko, Klaipéda a Kurská kosa

Na cestu máme v kalendáři vyčleněných 17 dní od 17.7. do 2.8.2010. V osvědčené sestavě Mirek, Jitka, Mila a já dolaďujeme poslední detaily cesty, zejména způsob přepravy jízdních kol. Po zvážení všech výhod i nevýhod dopravy vlakem, volíme pro cestu přes Polsko, Litvu a Lotyšsko osobní auto. Mirek zajistil přes internet bezpečné parkování auta na parkovišti Hotelu Metsis, v estonském městě Valga, ve výchozím místě našeho putování.

Cesta z Hranic přes Polsko, Litvu, Lotyšsko

Je sobota dopoledne, vše je naloženo, startovní foto zhotoveno, tak vyjíždíme autem směr Český Těšín a hraniční přechod do Polska. Rychlostní komunikací uháníme směr Warszawa. Po deváté hodině večer za městem Wyszkow sjíždíme z hlavní silnice a v obci Turka na hřišti za školou stavíme stany. Jedeme na pohodu, tak noc strávíme v leže ve spacáku. Vaříme, k tomu pivo v plechu, cyklo-prázdniny začínají příjemně. Je teplo, v noci v dálce je slyšet bouřka.

Druhý den pokračuje přesun k jižní oblasti Mazurských jezer a přes obce Suwalki a Budzisko, kde je hraniční přechod do Litvy (LT). Je hodina po poledni a z Hranic (CZ) jsme zatím ujeli 801 km. Silnice do litevského Kaunasu má mezinárodní označení E67. Postupně nás vede do města Panevéžys a silnicí pojmenovanou Baltik projíždíme Litvou směr město Pasvalys a dál k hraničnímu přechodu do Lotyšska (LV).

Za jízdy na naložených "bejcích" na střeše auta chladíme pivo v plechu upevněné řemínkem v držáku na cyklo láhev. Funguje to, večer je pivo "jako křen".

Od lotyšského města Bauska postupujeme směrem hlavní město Riga a dál po silnici A3 do města Valka. Na hraničním přechodu do Estonska (ES) v lotyšském městě Valka jsme ve 23:15 hod místního času. Časový posun je + 1 hod. Jelikož jsme už dost na severu a je léto, denní světlo je bezmála do 23:00 hod. Autem jsme ujeli z domova 1 277 km. Přes den nás Pobaltím provázela oblačná obloha, občas silný déšť a letní bouřka.

Nocujeme v estonském městě Valga, nedaleko centra, u jezírek na říčce Pedeli. Je tu rekreační oblast, příjemná pláž, místa pro odpočinek a hlavně zákoutí, kde se dají ukrýt před zraky úřadů dva malé útočné stany.

Z Valgy do přístavu Virtsu

Valga je statutárním městem a správním centrem kraje Valgamaa. Město leží přímo na hranici s lotyšským městem Valkou, s kterým tvoří dvojměstí. Valga se však od roku 1920 rozvíjí odděleně. K památkám města stojí za zmínku dřevěné domy a kostel sv. Jana. Zajímavá je také dřevěná radnice a nádraží.

Navštěvujeme informační centrum umístěné v budově radnice, kavárna na náměstí se mění v náš úkryt před dopoledním deštěm a vyjíždíme, teď už na kolech po značené cyklotrase č. 14. Trasa primárně slouží jako spojení mezi městy Valga a Pärnu, provoz je veden téměř výhradně po hlavní silnici č. 6. Intenzita dopravy však není vysoká a cesta na kole po kvalitním asfaltu je příjemná.

Silnice vede krásnou, malebnou krajinou. Cesta je dobře značená, silnice má povětšinou širokou krajnici, takže jízda po ní je relativně bezpečná. Obdivuji první dopravní značku "pozor zvěř", s vyobrazením soba (nebo losa ?).

Rout No. 14 vede po trase Valga hraniční přechod - obce Hummuli - Tõrva - Karksi-Nuia - Abja-Paluoja - Tihemetsa - Kilingi-Nõmme - Surju - Reiu - centrum Pärnu (138 km).

V obci Hummuli krátká zastávka u zámku v anglickém gotickém stylu postaveného z červených cihel. V zámku sídlí základní škola. V blízkosti městečka T?rva u obce Helmes stojí na vršku u silnice zbytky hradu ze 14. století. Nedaleko odtud se nachází jeskyně. V parku zkoušíme první tradiční estonskou houpačku.

V Abja-Paluoja zkouší Mila pro změnu tvrdost asfaltu, to když si při zastávce na focení zapomněla vycvaknout tretry z pedálů. Na štěstí je z toho jen pár modřin na noze.

Za soumraku, v obci Tihemetsa na hřišti u školy, stavíme stany. Vody máme dost, tak je to dnes i se sprchou (teplou) v podobě PET lahve s dírkou ve víčku. Já používám sprchu "de luxe", víčko (sprchová růžice) má 5 dírek. Na celou očistu těla úplně stačí 1,5 litru vody.

Probouzí nás sluníčko a modrá obloha. Zdravíme se se školníkem, který přišel ráno kosit trávu na hřišti. Je teplo, ale od moře fouká docela silný protivítr. Obce které projíždíme jsou pěkně upravené, s typickými dřevěnými (severskými) domky, posečenou trávou. Před domy jsou hodně vidět stožáry s estonskou vlajkou. I když je krajina jako placka, neustále je co obdivovat, fotit, pozorovat.

Město Pärnu, ležící v Pärnovském zálivu, je významným prázdninovým letoviskem s mnoha hotely, restauracemi, obchody, plážemi a lázněmi s bahenními koupelemi. Kromě zmíněných lázní je pýchou Pärnu nádherná, několik kilometrů dlouhá písečná pláž. Teplota nepříliš slaného moře se pohybuje při naší návštěvě kolem 23 °C. Pláže jsou plné rekreantů, na moři se prohání spousta kiteboardistů.

Odbočujeme na cyklotrasu č. 1, která lemuje estonské pobřeží. Tvoří součást cyklotrasy EuroVelo č. 10, která vede podél pobřeží Baltského moře. Nás Rout No. 1 povede z Pärnu - přes obce Audru - Koima - Lindi - Kopu - Pootsi - Tõstamaa - Varbla - do Virtsu (97 km), přístavu trajektu na ostrov Muhu.

Zastavujeme u dřevěné rozhledny vedle silnice za osadou Lindi s úžasným výhledem na přírodní rezervaci s rozsáhlými bažinami a rašeliništi. Fotografové Mirek s Milou si přicházejí na své. Po pár kilometrech příjemné jízdy jsme u ruského pravoslavného kostela Nejsvětější trojice v Pootsi-Kopu z roku 1873.

U kostela ztrácím hlavu, vlastně spíše zapomínám a ne hlavu, ale jen přilbu na hlavu. Naštěstí si toho Jitka všimla a vzala mi ji. Já zjistil, že mi "hlava chybí" až v Pootsi, tak mám ušetřených pár km.

Pootsi je malá vesnička v kraji Pärnu (Estonsko má 15 krajů). Stojí zde zámeček se zámeckým parkem, Pootsi Keskus (Centrum), kde je domov s pečovatelskou službou, knihovna, turistické informační centrum a obchůdek s místními řemeslnými výrobky. V obci také stojí velký, pěkně opravený větrný mlýn a jižně 4 km od vesnice je přístav trajektu na ostrov Manija.

Dovolujeme se sestry Marie a v parku před Centrem stavíme stany, můžeme použít i sprchy a sociální zařízení domova. Místo nemá chybu.

Ráno Mila navštěvuje obchůdek, kupuje ručně tkaný barevný hadrový kobereček a zbytek cyklo-prázdnin jej "smýká" sebou až domů. Dodnes krášlí náš příbytek.

Ve vesnici Seliste "jde Mila zase k zemi", důvod je úplně stejný jako včera, akorát dnes na řadu přišla i lékárnička, z kolena jí "crčí" krev jak z vola. Naštěstí to na šití není. Jsem zlý a vyhrožuju, že jí ty "kufry" okamžitě demontuju. Slibuje, že si už dá pozor. Ve vesnici je pěkný dřevěný kostel pravoslavné církve postavený v roce 1861.

Další pěknou církevní památku fotíme v obci Kastna. Pravoslavný kostel sv. Arseniuse, tentokrát kamenný, který byl vysvěcen v roce 1904. Domy vesnic jež projíždíme jsou řídce roztroušeny do krajiny, povětšinou borových lesů a působí romanticky v dnešním krásném jasném, teplém dni s mírným vánkem od moře. Převládají dřevěné stavby, kolem pozemků jsou kamenné zídky.

Cyklotrasa k Virtsu za obcí Varbla je vedena po asi dvaceti kilometrech prašných šotolinových silnic. Odměnou nám je průjezd několika přírodními ptačími rezervacemi. Jedeme po bývalém železničním náspu úzkokolejné trati Rapla - Virtsu, který vede přes 500 m širokou zátoku Rame. Zde mají naši "kačeři" ukrytou "kešku".

Virtsu je městečko v kraji Läänemaa. Rozkládá se na Virtském poloostrově na východním břehu průlivu Suur väin. Na pobřeží je les stožárů větrných elektráren a pěkný starý maják. Městečko je významné především jako výchozí přístav pro lodní dopravu na ostrov Muhu.

Ostrov Muhu

Naloďujeme se na náš první trajekt Saaremaa z Virtsu do Kuivastu na ostrově Muhu. Loď se mi zdá převeliká. Kola parkujeme v podpalubí a "šmejdíme" po lodi, hlavně po horní palubě. Obhlížím záchranné čluny, "sichr je sichr". Trajekt vzdálenost 7 km zvládnul za 20 minut. Balt je klidný jako rybník.

Muhu je jeden z estonských ostrovů v Baltském moři. Nachází se mezi ostrovem Saaremaa a estonskou pevninou a je třetím největším ostrovem Estonska. Nejvyšší bod ostrova má nadmořskou výšku 24 m. Krajina Muhu je považována v průvodci za hluboce typicky estonskou, s větrnými mlýny a doškovými chalupami v ospalých rybářských vesnicích.

Přístav Kuivastu nás vítá slavnostně, v podobě českého piva Krušovice na čepu v přístavní restauraci. Po silnici č. 10 míříme do centra ostrova, vesnice Liiva. Silnice je nová s hladkým povrchem a provoz na ní je minimální. V malebné severské vesnici Liiva stojí kostel sv. Kateřiny, jež je jedním z nejstarších v Estonsku. Pozoruhodný je jeho lichoběžníkový tvar a náhrobky s pohanskými symboly. Potkáváme se tady s holandským cykloturistou, který je na cestě Evropou již 6 měsíců…

V lesích u vesnice Piiri v období studené války existovala ruská raketová základna. Byly zde umístěny rakety středního doletu. Vesnice Koguva na západním břehu ostrova patří k nejlépe dochovaným vesnicím z 19. století v Estonsku. U obce Linnuse stojí historický větrný mlýn jež byl postaven na hospodářství Eemu. Jedná se o funkční větrný mlýn, nyní provozován jako muzeum. Větrné mlýny jsou považovány za symbol ostrova Saaremaa a jsou důležitou součástí krajiny. Nedaleko stojí zbytky valů Muhu hradu, mohutné středověké kruhové pevnosti.

Ostrov opouštíme přes Malý průliv Damm, po největší hrázi v Estonsku, která spojuje ostrovy Muhu a Saaremaa. Měří 3,5 km a byla postavena v letech 1894 - 1896.

Stany stavíme na marýně přístavu jachet u městečka Orissaare. Skvělé místo s fungujícím kohvik kalda (café bar).

Ostrov Saaremaa

Saaremaa je největší ostrov v Estonsku. Místo s jedinečnou atmosférou a množstvím památek. Samotní Estonci tvrdí, že si ostrovy zachovaly něco z atmosféry svobodného Estonska před érou Sovětského svazu. To pravé, původní Estonsko se uchovalo právě tam, díky své poloze a izolaci. Ve vesnicích jsou stále kamenné ploty a domy s doškovými střechami, starší obyvatelé používají krásné kroje a původní nářečí.

Od rána šlapeme po silnici č. 10 přes Tagavere do obce Valjala. Stojí tu kostel sv. Martina, nejstarší kostel na ostrově z roku 1260. Je jasno, teplo a jak jinak, fouká silný protivítr. Jedeme na pohodu a hlavně se kocháme. Vždyť cílem dnes je hlavně cesta samotná. Zastavujeme se u meteoritem vyhloubeného jezírka u vesničky Kaali.

Do města Kuressaare přijíždíme po cyklostezce č. 1. Kuressaare je správním centrem ostrova, turistickým a lázeňským letoviskem s bahenními koupelemi. Nejvýznamnější historickou památkou ve městě je biskupský hrad. Ze středověkých hradů v pobaltských zemích patří k nejzachovalejším. Má typické červené věže a masivní hradby. Budova hradu je obklopena rozsáhlým vodním příkopem, barokním opevněním a rozsáhlým parkem.

V přístavu fotíme kotvící jachty, u budovy lázní mě zaujala socha Suur Tõll a Piret. Při toulání ulicemi se potkávám s našimi krajany, kteří zde jsou autem na dovolené. Zkoušíme možnost nocování na marýně, neúspěšně, tak se navečer přesunujeme 2 km severozápadně od Kuressaare do obce Lilbi, kde je Camping Suure Töllu Puhkeküla. Teplá sprcha přišla vhod.

Ráno navštěvujeme tržnici v Kuressaare s množstvím pěkných původních ostrovních řemeslných výrobků. Převládají nádherné vlněné svetry, rukavice, ponožky z příze ostrovních ovcí. Škoda že nemáme v brašnách tolik místa. Až doma mě napadlo, že jsme mohli alespoň jeden svetřík koupit a poslat ho v balíku z místní pošty, příště…

Z města se vracíme do Lilbi a míříme dál na severozápad po silnici č.79 směr Upa - Laadjala - Kiratsi - Uduvere - Mustla - Sepa - Liiva-Putla - Tursa - Tika - Selja - Tutku - Karja - Angla.

Většina obcí je jen autobusová zastávka u hlavní silnice a sem tam kostelík nebo pár dřevěných domů s cihlově červeným nátěrem a kamennými zídkami místo plotů. Jinak jsou kolem cesty louky, pastviny a rozsáhlé lesy. Provoz po silnici není skoro žádný, idylka.

Nedaleko vesnice Anga stojí skanzen, pět obnovených funkčních větrných mlýnů. Údajně jsou to poslední funkční "lapače větrů" na ostrově. Kdysi měla každá vesnice ostrova, na kopci otevřenému větrům, svůj větrný mlýn. To slovo kopec je ale třeba tady brát s rezervou.

Za zmínku stojí autobusové zastávky které jsou v kraji pěkné, čisté dřevěné zastřešené domečky, v případě nepříznivého počasí dobře použitelné jako útočiště před deštěm. Jednu takovou v Angla využíváme.

V obci Leisi odbočujeme na západ a po cyklotrase č. 1 míříme k útesům Panga. Ty se nachází na severním pobřeží Saaremaa, poblíž vesnice Panga. Pobřeží má největší útesy ostrova, které jsou vysoké až 21 m, dlouhé 2,5 km. Moře je rozbouřené a fouká silný vítr. Cesta kolem pobřeží pro mě suchozemce je až "magická". Je cítit síla živlů a nicotnost človíčka. Zřejmě ale pro "domácí" jde jen o "mírné šplouchání vody na maják", protože ve vodě na hladině jsou vidět potápěči z místní Panga Diving Resort.

Po stejné cestě se vracíme do Leisi a to již za sílícího deště. Útočiště nacházíme v místní restauraci, před kterou na trávníku (se souhlasem majitele), již za tmy v přestávce mezi lijáky stavíme stany. Ráno naše cesta bude pokračovat do nedalekého přístavu.

Ostrov Hiiumaa

Přístav v Triigi nás vítá nevlídným počasím. Zataženo, silný studený vítr, déšť a rozbouřené moře. Potkáváme se se skupinou holandských cykloturistů v důchodovém věku, kteří postupně, tak jak který z nich má zrovna čas, již několik měsíců putují Evropou, to jsou teda borci. Trajekt Kõrgelaid do přístavu Sõru na ostrově Hiiumaa nás naloďuje ve 13:30 hod. Tentokrát se na otevřené palubě raději nezdržuju a jsem ukryt v lodní restauraci. Houpe to jako na housenkové dráze. Vzdálenost 14 km mezi přístavy Triigi - Sõru zvládá loď za 1 hodinu.

• Pokračování článku

Další související články: