Cameron Highlands neboli čajové hory v Malajsii jsou pojmenované po britském cestovateli W. Cameronovi

Cameron Highlands, v čajových horách Malajsie

Malajsie patří k zemím, které se již zcela otevřely mezinárodnímu turistickému ruchu. Jeden z asijských tygrů si je dobře vědom svého přírodního bohatství, a proto se ho snaží maximálně využít. Má co nabídnout: bílé pláže lemované kokosovými palmami, exotická města s koloniální architekturou, nížinné rovníkové pralesy i horské regiony.

Vyhledávanou lokalitou je i horská oblast Cameron Highlands v poloostrovní části Malajsie. Učebnicová oblast rozporu mezi ochranou přírodního prostředí a hospodářskými zájmy člověka.

Vzhůru do hor

Při cestě Malajským poloostrovem stojí určitě za to odbočit u města Tapah směrem na východ a strávit několik dnů v horské oblasti Cameron Highlands. Tuto zastávku vřele doporučujeme zejména jedincům, které už nebaví plahočení se tropickým vlhkým vedrem malajských nížin a touží po vlahém vzduchu "středoevropského typu". Pokud fyzicky a psychicky vydržíte dvouhodinovou cestu autobusem po klikaté horské silnici, dostanete se do jedné z nejatraktivnějších horských destinací poloostrovní Malajsie.

Horská oblast Cameron Highlands leží na hranici spolkových států Perak a Pahang a zaujímá jen malou část horstva tvořícího páteř Malajského poloostrova. Své dnešní morfologické rysy dostalo pohoří v průběhu třetihor a čtvrtohor, kdy byla celá oblast vyvrásněna jako součást rozsáhlé alpsko-himálajské oblasti.

Cameron Highlands dostaly své jméno od britského cestovatele a kartografa W. Camerona, který zde roku 1885 prováděl první topografické mapování. Tehdy to ještě byl nepřístupný a mýty opředený kus země. Nálepku záhadnosti si ale pohoří zachovalo v mnoha ohledech až do dnešní doby. V roce 1967 se zde například za nevyjasněných okolností ztratil známý americký obchodník s hedvábím a bangkocký patriot Jim Thompson. Vrcholy Cameron Highlands nedosahují do závratných výšek. Jen pár jich sahá do nadmořské výšky kolem 2 000 m. Turisty zde láká především jejich divoká členitost a ostré vrcholy s úzkými skalnatými hřbety porostlými bujným tropickým horským pralesem.

V oblasti Cameron Highlands lze uskutečnit přibližně deset zajímavých treků spojených s poznáváním zdejších horských tropických pralesů, osídlení a aktivit zdejších obyvatel. Z hlediska podnikání výletů je oblast poměrně výjimečná. Jednotlivé treky se zde totiž liší jak z hlediska času, tak i náročnosti. Proto zde mohou některé treky podnikat i turisté nepříliš zdatní. Po zdejších značených stezkách můžete uskutečnit hodinovou "odpolední" procházku i několikadenní pochod horským pralesem s průvodcem z některé ze zdejších cestovních kanceláří.

Kromě krásné přírody je na oblasti Cameron Highlands zajímavá (a v Malajsii výjimečná) zejména dlouhodobá tradice pěstování čaje. Ten zde už bezmála 200 let pěstují přistěhovalci z Indického subkontinentu – zejména Indové a Bengálci. Ostře zelené zvlněné svahy čajových plantáží jsou pastvou pro oči zejména v průzračném ranním vzduchu, proto Vám doporučujeme začít túru po zdejších kopcích už brzo ráno.

Centry pro poznávání oblasti jsou tři malá horská městečka: Ringlet, Tanah Rata a Brinchang. Jedná se pouze o několikatisícová střediska, jejichž význam v dnešní době narůstá v souvislosti se zpřístupňováním oblasti turistickému ruchu. Ten zde zaznamenává opravdový boom, což si ruku v ruce samozřejmě přináší i četné negativní stránky.

Obyvatelé Malajsie si bohužel neuvědomují, že návštěvníky oblasti nezajímají moderní betonové hotely a vyasfaltované stezky pralesem, ale nedotčená tropická příroda a zbytky původního obyvatelstva, kterým se zde říká "orang asli". Oblast si sice stále ještě zachovává své kouzlo, ale člověk má čím dál tím větší problémy, aby se mu při focení přírody nedopatřením nedostala do hledáčku fotoaparátu střecha luxusního hotelu, železné potrubí, silnice vedoucí na některý ze zdejších vrcholů nebo golfové hřiště.

V kopcích plných motýlů

Vydejme se tedy společně do bohužel už ne zcela neproniknutelných džunglí Cameron Highlands. První trasa může vést na nejvyšší vrchol oblasti, kterým je Gunung Brinchang. Značně chabé malajské kartografické podklady ukazují nadmořskou výšku vrcholu 2 000 m, ale tuto informaci je třeba brát jen přibližně a s určitým nadhledem. Zdejší mapy prakticky nelze použít pro orientaci v terénu. Jsou bez vrstevnic a spíše se jedná o reklamní poutače na turistické atraktivity v území.

Na Gunung Brinchang je nejlepší přístup ze stejnojmenného městečka Brinchang (slovo "gunung" znamená v malajštině vrchol). Trasa vede nejprve velmi pozvolna obdělávaným údolním dnem, kde můžeme spatřit i charakteristické stromy Durianu cibetkového (Durio zibethinos). Jeho páchnoucí trnité plody mohou vážit i několik kilogramů a proto se při chůzi v durianových porostech vyplatí určitá obezřetnost. Není bez zajímavostí, že v jihovýchodní Asii je smrt po dopadu těžkého plodu durianu považována za velkou potupu.

Vraťme se ale do pralesa na úpatí Gunung Brinchang. Po překonání menšího potůčku začíná opravdový stoupák, při němž se boříme do rozbahněné stezky a proplétáme se liánami. Pod nohama nám tu a tam proběhne velká stonožka či mnohonožka a na prosvětlených místech se to jen hemží pestrobarevnými motýly. Ne nadarmo je oblast Cameron Highlands známá mezi entomology jako ráj motýlů. Když se odvážíme do šera pralesa mimo oficiálně značenou stezku, můžeme vyplašit i nádherného martináčovitého motýla Atlase (Attacus sp.). Je to jeden z největších motýlů na této planetě a co do plochy křídel se dokonce jedná o největší známý hmyz.

Množství vjemů a náročný terén nedovoluje většinou pohybovat se po pralese větší rychlostí než 2 až 3 km za hodinu. Ač jsme se tomuto upozornění zpočátku upřímně smáli, poznali jsme, že bylo na místě. Vrchol Gunung Brinchangu už ale není rozhodně tak romantický jako cesta na něj. Ze severovýchodu zde totiž vede asfaltová silnice a nahoře je vysílač a rozhledna. Co turista ovšem ocení, jsou krásné výhledy po okolí. Z vrcholu scházíme po asfaltové silnici směrem na severovýchod. Občas nás mine auto naložené "bohatšími" turisty, ale my si jich příliš nevšímáme a pozorujeme bujně zalesněné okolí.

V zářezu komunikace nás zaujala gigantická květenství hmyzožravých rostlin láčkovek (Nepenthes). Čepele listu těchto rostlin přecházejí v úponku, která se rozšiřuje v typickou skvrnitou konvici s víčkem obsahujícím tekutinu s trávícími enzymy. Běda každému zástupci z říše hmyzu, kterého zláká nápadný květ k odpočinku. V polovině sestupu z vrcholu pomalu ustupuje prales zdejším farmám a čajovým plantážím. Právě na severozápadních svazích Gunung Brinchangu je jedna z nejrozsáhlejších plantáží v oblasti – Sungai Palas Boh Tea Estate. Kromě samotných plantáží zde můžeme navštívit i továrničku na zpracování čaje a specializovaný obchod.

To už se ale dostáváme do severního okolí městečka Brinchang, které je vyhlášenou farmářskou oblastí. Zdejší farmy jsou velkým lákadlem pro malajské výletníky. Pro středoevropana je to možná trošku úsměvné, ale největší senzací jsou zde lány květáků, zelí, jahod a jiné, pro nás zcela běžné druhy zeleniny a ovoce. V tropické Malajsii se však jedná o poměrně vzácné plodiny, kterým se v Cameron Highlands daří díky vysoké nadmořské výšce a mírnému klimatu. Nás více lákaly motýlí farmy, ovšem po zhlédnutí jedné z nich jsme usoudili, že bude lepší pozorovat motýly v okolním tropickém pralese.

Gunung Jasar a Gunung Berembun

Vydáváme se tedy na nejvyšší vrcholy v okolí dalšího střediska oblasti, městečka Tanah Rata. Výstup na Gunung Jasar (1 670 m) se nejprve pomalu táhne kolem rozestavěných turistických komplexů v okolí Tanah Raty. Už si myslíme, že do pralesa snad ani nedorazíme. Nakonec se však přece jen ocitáme pod hustým pokryvem pralesa a stoupáme do prudkého svahu směrem k vrcholu. Těsně před vrcholem ale přichází šok. Prales se rozestupuje a před námi se objevuje kus zdevastovaného a erozí rozbrázděného svahu, napříč kterým se táhne mohutné potrubí. Další rána zdejšímu křehkému ekosystému.

Vlastní vrchol Gunung Jasaru už vypadá trochu optimističtěji. Na křoví vedle prošlapané stezky dokonce máme možnost z bezprostřední blízkosti pozorovat ostře zeleného stromového hada. Při sestupu z vrcholu navštěvujeme vesnici původního obyvatelstva Malajského poloostrova. Výraz "orang asli", jak se zdejším domorodcům říká, znamená v překladu něco jako pralesní lidé. Lidé zde žijí tradičním způsobem života, i když i zde pomalu a jistě proniká civilizace. Je tu samozřejmě nataženo elektrické vedení, ale přesto vypadá vesnička v porovnání s turistickými centry ještě poměrně autenticky.

Poslední náš trek vede na na Gunung Berembun (1 812 m), který leží východně od Tanah Raty. V porovnání s Gunung Jasarem a Gunung Brinchangem je výstup nejnáročnější a hora působí také nejdivočejším a nejvíce autentickým dojmem. Výstup na vrchol vede po členitém hřbítku, což s sebou přináší během chůze neustálé kolísání nadmořské výšky. Zpočátku ruší hudbu pralesa zvuky jakéhosi bagru, který na úpatí ukrajuje kus země pro výstavbu pravděpodobně dalšího luxusního hotelu. Po chvíli zvuky těžké techniky ustávají a my můžeme plnými doušky vychutnávat atmosféru pralesa.

Nad našimi hlavami sem tam přeletí král zdejších opeřenců – majestátný zoborožec s charakteristickým mohutným zahnutým zobákem. Dominantním zvukem je "cirkulárka", kterou vydává nenápadný černý brouk vrzoun (Aceraius sp.). Kolem blátivé stezky roste mnoho druhů bylin i dřevin, jako například zázvor, mučenky, begonie, fíkusy, stromové kapradiny či epifity z rodu Pteridophyta a Orchideacae. Po kmenech stromů se prohánějí velké agamy. Na vrchol se dostáváme po necelých dvou hodinách stoupání. Je kompletně zalesněný, jen malým průzorem můžeme dohlédnout na zelené čajové plantáže Cameron Bharat jižně od Tanah Raty.

Po sestupu z Gunung Berembun procházíme městečkem Tanah Rata. I na tak malém prostoru můžeme vidět jak je dnešní Malajsie multietnická a multikulturní. Většinoví Číňani zde nabízí svoje nudlové pokrmy, muslimští Malajci líně vysedávají v čajovnách a skupinky Indů debatují ve stínu stromu nad plátky zapáchajících durianů. Vzácný příklad mírového soužití tak odlišných etnik. Svět by se v tomto ohledu mohl od Malajsie hodně učit.

Při odjezdu z Cameron Highlands máme smíšené pocity. Zdejší příroda má zkrátka nejspíš smůlu, že je (nebo spíš byla) tak krásná. Snaha vydělat na zdejších scenériích co nejvíce peněz oblast skoro úplně zničila. Podle stávajícího trendu výstavby však to nejhorší asi ještě přijde. Máme (doufejme že jen subjektivní) pocit, že Malajsie vyhlašuje své chráněné oblasti a národní parky hlavně z komerčních důvodů. Pokud se tedy chystáte navštívit horskou přírodu Malajského poloostrova, učiňte tak co nejdříve. Při stávajícím tempu destrukce zdejší krajiny totiž Malajsie za chvíli už nebude tak "beautiful" jak hlásají všudypřítomné billboardy a reklamní turistické prospekty.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.