Holocén je druhou, mladší epochou čtvrtohor (kvartéru) a představuje nejmladší geologické období. Holocén se datuje od skončení poslední doby ledové před asi 11 700 lety po současnost. A ani na takto krátké časové ose (z geologického hlediska) nebylo klima stabilní. Střídala se teplejší období s obdobími chladnějšími. Nikoliv ale tak chladnými, jako byla ta v době ledové (glaciálu).

Některými klimatology je holocén označován jako doba poledová (postglaciál). Podle klimaalarmistů se má oteplovat stále a jestliže nic nepodnikneme, do 10 let zahyneme. Uvaříme se. Co na tom, že ani při nynějším rychlém nárůstu teplot během 10 let teplota nemůže dosáhnout úrovně teplot římského klimatického optima (300 - 200 př. n. l.), kdy teploty byly o 1 až 3 °C vyšší než dnes. Poslední doba ledová byla přece "poslední" a odteď už jen sluníčko…

Co na tom, že jiní klimatologové a paleoklimatalogové tvrdí, že holocén je jen nejnovější dobou meziledovou (interglaciál). Že jakmile skončí nynější krátký interval oteplování, může holocén pokračovat v dosavadním teplotním sešupu spěchajíc k počátku nové doby ledové, která může nastat již za 1 500 a možná 2 000 let. Příští panika z "globálního oteplování" pak bude moci nanovo propuknout již za nějakých 50, 70 000 let. Po skončení příští doby ledové…

Klima v holocénu

Na základě změn klimatu v Evropě a v Severní Americe se holocén dělí na pět období:

• Preboreál (10 - 9 000 let)
• Boreál (9 - 8 000 let)
• Atlantik (8 - 5 000 let)
• Subboreál (5 - 2 500 let)
• Subatlantik (2 500 - současnost)

Holocenní klima je charakteristické prudkým oteplováním v prvních dvou tisících letech po skončení doby ledové. Toto prudké oteplení je spojováno s velkým vymíráním pleistocénní megafauny - mamutů, šavlozubých tygrů, jeskynních medvědů či srstnatých nosorožců.

Následovala čtyři tisíciletí s vyššími teplotami a většími srážkami, tzv. holocénní klimatické optimum (HCO). Monzun zasahoval např. do oblasti Středozemí a taková Sahara byla v tu dobu zelenou savanou s ohromnými stády migrující zvěře jako zebry, žirafy, lvi či sloni. Což věrohodně dokládají mnohé skalní kresby ze saharské oblasti. Například ty z NP Tassili v dnešním Alžírsku.

Pro posledních šest tisíc let holocénu jsou charakteristické pokles teplot a úbytek srážek. A nárůst kontinentálních i horských ledovců. S výjimkou posledních 150, 200 let. Avšak i v tomto období, v subatlantiku a subboreálu se objevily tři významné periody teplejšího klimatu s teplotami vyššími než dnes. Jsou to minojská perioda (2 700 - 1 500 př. n. l.), římské klimatické optimum (300 - 200 př. n. l.) a středověká teplá perioda (9. - 14. stol.), kdy vyrůstají například vikingské osady na území Grónska. Následuje chladné období, které je označováno jako malá doba ledová (asi 1 300 - 1 850 n. l.).

Všechny tři uvedené teplé periody, klimatická optima, mají společné dvě věci. Jsou spojena s nebývalým rozkvětem starověkých (středověkých) kultur, civilizací (chladná období jsou naopak spojena s kolapsy těchto kultur a s válečnými konflikty) a při žádné z nich nevystoupila koncentrace CO2 nad 280 ppm. Více o CO2 a jeho měření v minulosti s pomocí ledovcových jader se můžete dočíst v jiném článku. Skleníkový efekt a CO2 tak nemohou být zodpovědné za tyto krátkodobé teplotní oscilace. To pánové z IPCC ani vůdci Eurosojuzu vůbec neberou na zřetel.

Současným oteplením se teploty vracejí na holocenní průměr a vyrovnává se pokles teplot z tzv. malé doby ledové. Nyní je pouze otázkou, zda-li teploty dosáhnou hodnot typických pro holocenní klimatické optima a nebo zda-li jde jen o pouhou teplotní oscilaci před nástupem nové doby ledové.

Jo, a "ešče" ten hokejkový graf…

Klimaalarmisté mají v ruce přece jen jeden bič. Hokejkový graf! Problém je ale v tom, že hokejkové grafy vznikají nejčastěji tehdy, když se fixluje s daty. A nebo se na konci nepříznivě se vyvíjejícího utkání zásadně změní pravidla hry.

Tak tedy. V "hokejkové" části hokejkového grafu byla použita instrumentální data. Někdy od roku 1 800, 1 850. Protože ale teploměry a další měřící přístroje nelze poslat do minulosti, aby nám zprostředkovaly informace o jednotlivých meteorologických prvcích klimatu, využívají klimatalogové k jejich určování tzv. proxydata. Tato proxydata umožňují prodloužit teplotní (meteorologické) záznamy daleko před instrumentální (a industriální) období.

Co to vůbec ony proxy znamenají? Proxy představují přibližné metody. Jejich pojmenování je odvozeno z latinského proximus - nejbližší. Podstatné ovšem je, že tyto proxy postupy jsou založeny na měřitelných či analyzovatelných údajích, které jsou fyzikálně (biologicky) závislé na teplotách.

Proxy poskytují tedy jen nepřímé údaje o klimatických podmínkách. Jsou získávána např. z pylových sedimentů, radioizotopovou analýzou, z ledových jader aj. Časová rozlišení jednotlivých proxy dat se však mohou lišit. Proto je nutná jejich kalibrace, která umožňuje porozumět reakcím jednotlivých proxy na změny klimatu. A právě takováto kalibrace se z konečné části hokejkového grafu "nevědomky" vytratila. Ono by to po kalibraci nevypadalo s klimatem tak dramaticky a nebyl by ani žádný hokejkový graf…

A ta to vypadá, že jediným, jak bylo vidět na prosincovém setkání klimaalarmistů v Madridu, kdo pochopil situaci, jsou Senegalci. Že s klimatem bojovat nemá cenu, že je potřeba se připravit na změny podnebí. Ve světle řady nových (i starších) objevů se tak ukazuje, že skleníková teorie o globálním oteplování je pouhou nepodloženou hypotézou. Že se jen na současném oteplování pouze spolupodílí (a to ještě jen z malé části) a že Eurosojuzem čerstvě schválená uhlíková neutralita je jednou velkou evropskou uhlíkovou katastrofou…

Použité zdroje

• Nature Unbound III: Holocene climate variability (Part A)
• Nature Unbound II: The Dansgaard- Oeschger Cycle
• Nature Unbound I: The Glacial Cycle
• Klima v holocénu proti skleníkové hypotéze
• Mid-Holocene Warm Period - About 6,000 Years Ago
• Solar variability over the past several millennia
• Possible role of climate in the collapse of Classic Maya civilization