Podzimní Svratecká hornatina, turistika

Podzimní trek z Bystřice nad Pernštejnem do Tišnova

Tenhle čundr vymyslel můj kámoš Ondra, který četl článek Sabiny Čermákové o putování z Nedvědic do Brna. Zaujalo nás to, a tak jsme to začali plánovat. Předběžný plán byl dojít z Bystřice do Tišnova a užít si při tom krásných barev podzimní přírody.

Potkali jsme se právě v Bystřici nad Pernštejnem, asi tak hodinku po západu Slunce. Měli jsme vyhlídnuto místo podle internetových map, kde by měl být pěkný rozhled do krajiny. Říkám si, ideální místo na probuzení. A tak po jednom pivku v místní krčmě jsme se vydali po žluté značce vstříc pár nočním kilometrům.

Mapu jsme neměli, kamoš slíbil vzít mapu v moderní elektronické verzi. Sledovat turistickou značku v noci, zvlášť když jste zabraní do hovoru, není úplně jednoduchý. Inu stalo se, že jsme neodbočili kam jsme měli. Tak jsme se koukli na naší mapku, kde byla náhodou i gps navigace, takže jsme se ne moc po trempsku nerozpakovali a využili ji a po chvilce jsme se zase napojili na značku.

Čtěte také: Svratecko, okolí přehradní nádrže Vír

Ještě po nějakém tom odbočení z cesty jsme dorazili do Kozlova, kde jsme měli v úmyslu po neznačené polní cestě vyrazit na onu louku s vyhlídkou. Po pár krocích nás zastavil ohradník s nápisem zákaz vstupu, ve stádě je plemenný býk. Hups.

Chvilku jsme přemýšleli co s tím, ale za chvílu jsme ohradník překročili a šli opatrně dál a dávali pozor na krvežíznivého býka, který nás jistě z úkrytu pozoruje… Za chvíli bylo možný z ohrady uniknout do lesa, šli jsme podél ohradníku. Opět s pomocí naší GPS jsme se dokodrcali k cestě na pole.

Náhle nás opravdu překvapila nějaká kravka, co koukala co se to k ní černočernou tmou blíží. Opět za ohradník a ve snaze ohradu obejít jsme zalezli do lesa. No zkráceně řečeno: zjistili jsme, že námi vyhlídnuté místo leží uprostřed nějaké ohrady a alternativa ustlat si na zoraném poli nás taky příliš nenadchla.

Začali jsme se vracet zpět do Kozlova po lesní cestě, která vedla, jak jinak než ohradou. K našemu překvapení, jsme zjistili, že jdeme po žluté značce… V mapě ale byla značená jinudy, tak jsme naznali, že to je už jen pozůstatek z doby před ohradníky.

Z Kozlova jsme sešli do Štěpánova a odtud jsme klopýtali zase trochu nahoru po červené až k místu, které by nám mohlo vynahradit rozhled. Potmě jsme nakonec nachodili asi 11 velice zajímavých kilometrů a asi o půldruhé jsme to zalomili.

Ráno nás čekala vysněná situace. Počáteční mlha se začala rozpadat a zůstávala jen v údolí nad řekou Svratkou. Po snídani jsme se vydali dál po červené do Ujčova, kde nás pozvali ke stavění máje a uplatili nás přátelsky rumem. Ne, že by to bez nás nepostavili, ale bylo fajn se zapojit.

Šli jsme dál a uhnuli jsee od řeky, abychom se k ní zase po chvíli vrátili a po příjemný pěšině podél ní došli až do Nedvědic. Tady jsme teda koupili starou dobrou papírovou mapu. Hi-tech už se nám vybila.

Dali jsme si pivko a hurá po modré dál. Právě modrá značka nás vytáhla od řeky pěkně vzhůru, krásně zbarveným listnatým lesem. Začali se ozývat výstřeli a dva přiběhnuvší naháněči zvěře nás upozornili, že je v lese hon. Za tuto platnou informaci jsme se odvděčili slivkou a šli myslivcům vstříc. Naštěstí bez újmy.

Ve Skoroticích jsme uhnuli na žlutou, protože jsem toužili u hájenky pod Sýkoří pohledět do očí busty Mistra Járy Cimrmana. To už se zase začalo smrákat a tak jsme hledali opět příhodné místo, kde složit hlavu. Šli jsem tudíž dál po žluté směr Lomnice, ale asi po kilometru a něco jsme zahlídli vpavo na kopci příhodný remízek, odkud byl pěkný rozhled do údolí, de facto na dvě strany.

Mapa

Ráno už to bylo do Lomnice kousek a podél říčky Besének jsem doklopýtali do Lomničky a pak kolem Přírodního parku Květnice, což je mimochodem taky krásnej kus lesa, do Tišnova. Sobotní počasí bylo o něco přívětivější než nedělní zakaboněnost, ale ani to nám nekazilo náladu. Svratecká hornatina je v podzimním hávu opravdu krásná.

Další související články: