Rybníky a pastviny Nízkého Jeseníku, 2denní trek

2denní okruh okolo Budišova nad Budišovkou a přes končiny při okraji VVP Libavá (2)

Ráno bylo jako malované. Sytě modrá obloha a hřejivé sluneční paprsky vítaly nový den. Spaní bylo již dost. Kontroluji ohniště, popel je ještě teplý. Přidávám suchého roští a nespálené konce větví ze včerejšího večera. Stačí dvakrát fouknout a skotačivé plamínky opět vyšlehnou. Nejvyšší čas na ranní kávu. Aljoša, vstávat. A vařit…

Dnes nás čeká procházka po pastvinách v této části Nízkého Jeseníku, návštěva nové a stále uzavřené rozhledny Halaška (Kopřivná) a návrat nazpět do Budišova nad Budišovkou. Uklízím kolem ohniště, dávám nespálené větve na hromadu. Nerad bych, aby tady po nás zůstal nějaký nepořádek. Ještě kontrola, zda-li jsme tady nic nenechali a můžeme vyrazit na další cestu.

Vracíme se na polní cestu a pokračujeme ke krásné kapličce sv. Jana Nepomuckého, která má zároveň sloužit jako památník česko-německého porozumění. Krásné panorama ruší jen otáčející se rotory obřích větrníků, větrných elektráren. Ale chápu, elektřina je potřeba. U kapličky se chvíli zdržíme, od loňska tady přibylo množství mramorových tabulí, které se ještě lesknou novotou.

Slunečný kopec

Krátce nás provází žlutá turistická značka. Opravdu jen krátce, protože na cestě do Guntramovic míří do obce. My máme ale namířeno na protější hřebínek pod Červený kopec (693 m). Po rozkvetlých pastvinách plných žlutě zářících pampelišek se přesouváme nad Guntramovice. Za nádherných výhledů východním a jižním směrem. Míjíme malý a v mapách nezakreslený rybníček a brzy se dostáváme k dalšímu rybníku plnému zelených "žabinců". Úplný rybník Brčálník. Jen Rákosníček tady chybí. Asi je ne výletě, vždyť je to skřítek neposeda…

Malebnými pastvinami se dostáváme pod vrch zvaný Slunečný kopec (669 m). A sluníčko opravdu hezky svítí. David zprvu špekuluje, kudy kopec obejít, ale nakonec jej zlákává mnou předestřená vidina slíbených kruhových výhledů. Cosi ale zaslechnu o manipulátorech. A ty výhledy jsou panečku! Vidíme nejen blízkou Červenou horu s meteorologickou stanicí na vrcholu, ale i vzdálenější Slunečnou (800 m n. m.), nejvyšší horu Nízkého Jeseníku. Nechybí ani sopky Malý Roudný a Velký Roudný a o pěkných pár kilometrů dále hřebeny Jeseníků s Vysokou holí a Pradědem. Ještě je tam sníh. Nyní, na konci května…

Na Slunečném kopci se trochu zdržíme. Ty výhledy jsou opravdu fantastické. Sice fouká studený vítr a na oblohu se nasouvá vysoká oblačnost, ale krásu místa a skvělých výhledů to narušit nemůže. Po malé svačince se musíme rozloučit i s tímto kouzelným místem a vrchem a zamířit dále k východu. Příštím našim cílem se stává… Vodní nádrž Guntramovice. Parťákům se k ní sice moc nechce, ale opět je překecávám. Přece by si nechtěli nechat ujít tuto malebnou zacházku…

Rozhledna Halaška

Vodní nádrž Guntramovice byla vybudována na bezejmenném přítoku Budišovky v roce 1986. Rozloha jezera činí při maximálním stavu vody asi 4,3 hektaru. Výška hráze dosahuje 6,2 m a délka hráze 125 metrů. Stálý objem vody je asi 25 000 m³. Břehy jsou již dnes porostlé rákosím, vrbami a dalšími dřevinami. Dokonalý vodní biotop s množstvím zvěře. Pozorujeme motáka pochopa, divoké kačky a já při příchodu zahlédl i ledňáčka. Hezké místo na kterém je vidět, že spousta pro přírodu užitečných věcí se dá vybudovat i bez bruselských dotací…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Gutramovický "rybník" necháváme za zády a za vrchem Vinohrady (620 m) narážíme na modrou turistickou značku. Této značky se budeme nakonec držet. Chtěl jsem parťáky ještě hecnout, že si zajdeme na hezký Dvoříský vrch (645 m). Je to takový krásný oblý a travnatý vršek s jistě krásnými výhledy. Jsou ale zarputilí, že prý ne, že jej raději obejdeme. No, nechci trhat partu, takže jej obcházíme. Je to sice dál, ale zato je tam horší cesta…

Na rozcestí Bučina se naše modrá značka protíná se značkou červenou, která si to z Dvorců míří k zaniklému hradu Vildštejn v údolí Moravice. Navrhoval jsem, že bychom se podívali i na toto zajímavé místo, ale odpovědí mi byly vražedné pohledy… Škoda, již jsem tam asi tři roky nebyl. No co, na podzim alespoň bude o důvod více si zde udělat další procházku.

Na rozcestí Budišovská silnice (590 m) červenou značku opouštíme a po neznačených polních a lesních cestách míříme k vrchu Kopřivná (641 m), na kterém stojí asi 30metrová nová rozhledna Halaška. Byl jsem tady minulý víkend s Michalkou. A nic se nezměnilo. Rozhledna je stále zavřená, jen chlapi tady zrovna spárují velké dlaždice.

Budišov nad Budišovkou

Dáváme si krátký voraz a po krásných loukách se vracíme do Budišova nad Budišovkou (510 m). Město je prvně písemně připomínáno v roce 1301, založeno bylo ale již někdy ve 13. století pány z Kravař jako horní město při dolech na olovo a stříbro. Města se negativně dotkly události za 30leté války a pak při poválečném odsunu původního německého obyvatelstva, kdy došlo k zásadní obměně jeho obyvatel.

Obloha se zatáhla, na zítřek meteorologové předpovídali další změnu počasí. Asi jim to vyjde. Docházíme do centra města, Aljoša s Dejvem se již těší na obídek. Neklaplo to, mají zavřeno. Strašné to pro ně zklamání… No dobrá, ať netrhám partu, je to zklamání i pro mne…

Fotím kostel a přecházím přes cestu. Nějaký "Matěj" troubí, přestože odbočuje a já mu cestu nekřížím. Když se ozve "Ota" je mně jasné, že to nebude Matěj, ale Dušan. Ano to je ten soused a kamarád, který bydlí ve Starých Oldřůvkách, kterými jsme včera odpoledne procházeli. To je neuvěřitelné. Domluvit se, tak se tady nesejdeme. Načasování doslova na minuty… Překvapení na obou na stranách.

Byla to hezká a docela nenáročná procházka. Přesto velice inspirativní. A za mne - mám z ní skvělý pocit. Přestože jsme ušli jen asi 45 kilometrů při nepatrném převýšení okolo 700 metrů. Jasně, parťákům jsem sliboval, že to bude denně do 15, maximálně do 17 kilometrů, ale nechtěl jsem je děsit ještě před startem. Je lépe nějaký ten kilometřík ubrat než přidat a nemalovat čerta na zeď předem…

• První část článku
• Trasa, pouze orientačně, na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie