Hora Slunečná (800 m n.m.), výšlap v Nízkém Jeseníku

Slunečná - nenápadný, přesto nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku

Nízký Jeseník patří k nejrozsáhlejším, byť nepříliš vysokým, pohořím v České republice a jeho rozloha 2 894 km² je úctyhodná. Vždyť o mnoho vyšší nejbližší soused - Hrubý Jeseník s nejvyšším pevným bodem v ČR Pradědem se rozprostírá pouze na 530 km².

Tomu odpovídá i poněkud složitější členění - Bruntálská vrchovina, Brantická vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Vítkovská vrchovina, Tršická pahorkatina, Stěbořická pahorkatina a konečně Slunečná vrchovina, do které nyní zavítáme. A jak jinak by se měl jmenovat její nejvyšší vrchol než právě Slunečná (800 m), jenž je současně nejvyšší v celém podcelku této části Jesenické soustavy.

Průměrná výška Nízkého Jeseníku je však jen 400 - 600 metrů, která se mírně svažuje k severovýchodu, kde jejím posledním výběžkem je známý Landek (290 m) nad Petřkovicemi a komíny koksovny v Ostravě - Přívoze.

Na rozdíl od některých hor oblasti, které vznikly jako čedičové sopky - jako např. Velký Roudný a Malý Roudný, Venušina sopka, Uhlířský vrch či Červená hora, jenž vystupují nápadně z okolní krajiny, je Slunečná kopec naprosto nenápadný a kdyby nebyl na vrcholku vysoký červenobílý vysílač, byl by i dosti těžce identifikovatelný. Ale díky vysílači je dobrým orientačním bodem v krajině.

Široký lesnatý hřeben leží na hlavním evropském rozvodí Odra - Dunaj, ale nad okolní zvlněnou krajinu okolo Moravského Berouna (570 m), Dětřichova nad Bystřicí (625 m) a Dvorců (558 m) vystupuje asi jen o 100 - 120 metrů.

Poprvé jsem se na Slunečnou vypravil z Nových Valteřic přes Vysoký kámen, kdy celá cesta vede lesem a proto je výhodné volit podzimní termín, kdy zde roste plno hub. Trasa je jinak dosti nezáživná.

Vloni v roce 2008 jsem jel autem z Moravského Berouna směrem na Dětřichov nad Bystřicí a na horizontě jsem zaparkoval u lesa pod Panským vrchem (683 m), jenž dal zřejmě i název místní přírodní rezervaci - Panské louky. Odtud jsem šel podle mapy neznačenou cestou na východ a asi po dvaceti minutách jsem narazil na modrou značku z Moravského Berouna, jenž mne bezpečně dovedla na vrchol k vysílači a rozcestníku. Dřevorubci a myslivci tady jezdí autem.

Slunečná, turistická mapa

Vrchol (800 m) je zcela bez výhledů a dá se pokračovat buďto do Dětřichova nad Bystřicí (3,5 km) nebo do Dvorců (12,5 km) či delší cestou putovat až k přehradě Slezská Harta nedaleko Valšova. Provázelo mne krásné podzimní listopadové počasí, které jsem si z hlediska výhledů nevychutnal - nebylo se odkud dívat. I když by bylo na co. Houby již ale nerostly, našel jsem jen pár holubinek.

Za pozornost stojí úzkorozchodná lesní železnice (700 mm), kterou se dříve z polesí Dětřichov, Nové Valteřice a Roudno dopravovalo dřevo do Dětřichova. První část této dráhy byla vystavěna již za Rakouska - Uherska v roce 1904, byla postupně rozšiřována a modernizována a sloužila překvapivě až do roku 1968, kdy se vstupem sovětských vojsk skončila svou éru, jako konečně mnohé a mnozí v této smutné době našich dějin.

Koho tato problematika blíže zajímá, může si podrobnosti vyčíst z informační tabule dobře udržované místní naučné stezky. Podél západního úpatí hory Slunečné vede železnice na trati Olomouc - Valšov - Krnov. Ale kdo má rád horské chaty či alespoň hospůdky si zde na své nepřijde, v okolních vesnicích se místní krčmy otevírají obvykle až v pozdním odpoledni. Takže pivo jistí samoobsluhy či plech v batohu.

Nad Dětřichovem v n. v. 650 metrů na svazích Slunečné sbírá své horské vody kouzelná řeka Bystřice, která se pak v Olomouci na Hané vlévá do Moravy a vytváří svým dlouhým údolím (délka 28 km) v lesích s četnými skalami malebnou část, nazývanou Severomoravské Švýcarsko.

Za pozornost rovněž stojí nedaleké hluboké přírodní jezírko Dalov ležící asi 9 km od Šternberka ve výšce 600 metrů, kde je možnost koupání na vlastní nebezpečí v opuštěném lomu mezi stromy a chatami. Velmi pěkné a romantické místo. Podobně jako rovněž nepříliš vzdálený Dolní Žleb v údolí říčky Sitka. K němu se dá z Dalova projet autem lesáckou cestou, ale nejsem si jist, zda jsem neprojížděl místními hlubokými lesy v "Zákazu vjezdu". Takže raději pozor!

Samotnou Slunečnou je sice nutno mít pro znalce žádoucí jako povinný horalský "zářez na pažbě", ale nepočítejme se žádnými velkolepými zážitky, jako např. na blízkém Velkém Roudném (780 m) s rozhlednou, kaplí a kouzelnými výhledy na Hrubý Jeseník, který se odtamtud na severozápadě rýsuje v celé své nádheře a mohutnosti. Ten je od Nízkého Jeseníku oddělen linií, probíhající zhruba od Dolní Libiny směrem na Starou Ves u Rýmařova - Světlou horu - Karlovice a město Albrechtice.

Slunečná díky vybudovanému vysílači připomíná poněkud Červenou horu (749 m) nad Guntramovicemi nedaleko Budišova nad Budišovkou, který je v oblasti Nízkého Jeseníku pro změnu nejvyšším bodem okresu Opava. Takže - hodně slunce na Slunečné a rovněž "Slunce v duši!" Tak se to pravda sluší.