Trek Nízkým Jeseníkem, údolí Moravice a Budišovky

Malebná údolí Moravice, Budišovky a Odry

Údolí Moravice patří k nejkrásnějším říčním údolím v České republice. Jeho 36 meandrů od Hradce nad Moravicí po Kružberk tvoří neopakovatelnou přírodní scenérii. Řeka se v některých úsecích hluboko zařezává do skal a vytváří přes 100 metrů hluboké kaňony.

A právě údolím řeky Moravice a následně Budišovky a Odry pokračuje náš přechod Nízkého Jeseníku. Po nezapomenutelné přechodu údolími Setiny a Moravice z poloviny března se vracíme do místa, kde jsme minule skončili.

Spojili-li bychom oba přechody, můžeme doslova za humny Ostravy či Opavy podniknout krásný 3denní až 4denní trek s délkou 80 km, jenž nás provede těmi nejkrásnějšími partiemi Nízkého Jeseníku.

Radkov, Vikštejn, Zálužné

Po poněkud svízelné dopravě konečně vystupujeme z autobusu v obci Radkov. Máme namířeno k hospodě, kterou jsem zahlédl při návratu z minulého přechodu, jenž jsme ukončili ve Vítkově - Podhradí. Hospoda nás ale nemile překvapuje. Otevřeno mají od 18.00 do 21.00. Startovní pivo tedy nebude…

Čtěte také: Nezapomenutelný dvoudenní trek za humny Ostravy? Vandr údolími…

Míjíme odbočku (475 m) k hradu Vikštejn, jenž jsme tento rok navštívili již dvakrát a pokračujeme po modré turistické dole směrem na Vítkovské Podhradí. Na rozcestí Pod Vikštejnem (402 m) však modrou značku opouštíme (navazujeme tady na minulý dvoudenní přechod) a vydáváme se k severozápadu po zelené turistické značce vinoucí se nad meandrujícím údolím řeky Moravice.

Cesta ubíhá vcelku rychle, zpevněná lesní cesta se vine poměrně vysoko nad dnem údolí Moravice. Občas se objeví pěkný výhled, častěji pohledy na zurčící tok Moravice. Stín hustého listnatého lesa udržuje příjemný chládek. Na přímém slunci je opravdu parno. Až po návratu se dozvídáme, že teploty atakovaly třicítku a na mnoha místech republiky padaly teplotní rekordy.

Kolem Moravice se objevuje spousta soukromých chat, lidé si malebnosti okolní krajiny všimli již dávno. Přes sluncem rozpálené a smolou vonící paseky, na kterých si nás sluníčko pěkně vychutnává a kolem řady skalních útvarů na strmých svazích nad řekou Moravice se dostáváme k pěkným peřejím a skalám na okraji Přírodní rezervace Nové Těchanovice.

Výměra této přírodní rezervace vyhlášené v roce 1969 činí 5,76 ha při vertikálním rozpětí od 372 m po 514 m. Důvodem vyhlášení je ochrana přirozených a zachovalých smíšených lesních porostů na skalnatém severním svahu řeky Moravice se zastoupením buku, dubu, habru, javoru, lípy, břízy, borovice i smrku. V bylinném patře se objevuje prvosenka vyšší (Primula elatior), růže převislá (Rosa pendulina), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a řada dalších.

Následuje úzký a opravdu prudký chodník klikatící se ve strmém svahu vysoko nad řekou. Okolo je množství skal s nádhernými ukázkami různě pokroucených vrás. Doslova učebnice geologie.

Konečně chodník schází dolů k řece, u které se objevují další chaty. Přicházíme k silnici č. 443 na okraji obce Zálužné. Tady oproti starým mapám vede zelená a červená turistická značka (na kterou přecházíme) jinudy. Přes rozcestí Zálužné, most (378 m) míříme kolem starých chalup a mříží uzavřené šachty Zálužné, dobývka A z roku 1906, kde se těžila břidlice komorovým způsobem. Vstup je ale zajištěn kovovou mříží. Nakonec vstup je stejně zakázán.

Jánské Koupele, Kružberk

Červená značka vede vzhůru a následně mírně dolů k obnovené poutní kapli 14 svatých Pomocníků v nouzi. Na mapách se kaple objevuje poprvé v roce 1764, ale je možné, že stála již někdy okolo roku 1600. Následuje prudký sešup na rozcestí U Mokřinek (398 m) a další výstup ke skalní vyhlídce nad údolím Moravice. Na vyhlídce stojí velký turistický altán s ohništěm uprostřed. V nouzi by se jej snad dalo využít k nepříliš pohodlnému bivaku.

Scházíme do Jánských Koupelí (390 m), kde se nám otevírá obraz zkázy a zmaru. Krásné staré a původně výstavné budovy kdysi vyhlášených lázní se rozpadají, vše je rozbité, vytlučené. Trochu absurdně působí mramorová tabulka na prvním z domů, která upomíná na návštěvu rakouského císaře Františka Josefa I. v roce 1898 (navíc ta římská číslice je napsána ne zcela správně…).

Míříme k minerálnímu prameni Pavla. Bývalá lázeňská budova s minerálkou je rovněž rozbitá, uzamčená a staré vřídlo rozmlácené a nefunkční. Již se nevracíme na červenou turistickou značku, ale pokračujeme po úzké silničce vedoucí do Kružberku. Provoz je tady téměř nulový, auto tudy projede jednou za 15 minut. V půli cesty se otevírají krásné pohledy na jeden z krásných meandrů Moravice a protější šťavnatě zelený vrch Kopanice (520 m).

Konečně jsme v Kružberku (405 m) a narážíme na první dnešní otevřenou hospodu - Restaurace Sklípek ve staré škole. Pivo s kofolou a polévka přijdou po horkém dni opravdu vhod. Mimo sezónu je otevřeno od 14 h do 21 h, o víkendech od 11 h do 22 h (21 h). V období od 15.6. do 15.9. je otevřeno denně od 10.00 do 22.00. Zdejší hospoda od nás dostala jedničku…

Vodní nádrž Kružberk, bivak

Kolem pěkně opraveného kostela sv. Petra a Pavla míříme k západu po červené TZ a Čermákově naučné stezce. Ta nás přivádí ke Kružberským cvičným skalám vysokým až 75 m, které jsou mezi moravskými (slezskými) lezci opravdovým pojmem. Podobně jako například Rabštejn nedaleko sedla Skřítek na pomezí Hrubého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny.

Míříme k hrázi vodní nádrže Kružberk. Přes rozcestí Kružberk, přehrada bus (450 m) je to na hráz opravdu kousek. Akorát zapadá Slunce a na vodní hladině maluje podivuhodné obrazce. Je docela pozdě, díky výluce ČD na trati do Opavy jsme nestihli plánovaný autobus a na trek jsme tak vyráželi až hodně po poledni…

Vodní nádrž Kružberk byla vybudována mezi lety 1948 - 1955. Délka koruny hráze činí 279,8 m, výška hráze 34,5 m. Max. hloubka nádrže činí 31 m (na informační tabuli se nás snaží přesvědčit o hloubce 31 km, tomu ale asi nikdo neuvěří). Retenční objem nádrže se pohybuje v rozmezí 28,6 - 35,5 mil. m³.

Stavitelem přehrady byl významný moravský technik Jan Čermák (6.2.1903 - 20.1.1988). Mimo jiné autor překladu knihy slavné opavské rodačky Joy Adamsonové známé z příběhu o lvici Elze, které vycházely knihy ve světě v miliónových nákladech, ale komunistický režim u nás se ji snažil spíše utajit…

Začíná se poměrně rychle stmívat. Je čas se poohlédnout po nějakém noclehu. Tak akorát na čas narážíme na pěkný myslivecký posed, ve kterém se dá přespat. Je mimo značku, zahlédl jsem jej na protějším návrší. Posed je opravdu tak akorát - na délku karimatky.

Hvězdy krásně svítí, západní obloze kraluje nápadně jasný Jupiter (asi -2^m). Nad jižním obzorem vidím jasný a nápadně načervenalý Mars a dokonce ve Vahách planetu Saturn. Hned tři planety viditelné pouhým okem. Jen škoda, že chybí Venuše, která vychází nízkou nad obzor až ráno před východem Slunce.

Svatoňovice, údolí Budišovky, Čermenský Mlýn

Balíme věci a za ranního chladu vyrážíme dále. Vracíme se na cestu č. 442, která nás přivádí k železniční zastávce Svatoňovice (550 m) na trase Suchdol nad Odrou - Budišov nad Budišovkou. Opouštíme červenou TZ, která míří dále do Budišova nad Budišovkou a po zelené pokračujeme do Svatoňovic.

Při průchodů obcí si Kamil všímá malého krámku. Já myslel, že je to dílna. Nanuk hned takto po ránu neuškodí, byť jako snídaně je to asi neobvyklé. Krámek není otevřen stále. Stačí však zazvonit a paní majitelka vám otevře. Hned se mi vybavuje podobný krámek v osadě Hrabušice, Píla ve Slovenském ráji na Slovensku.

Po široké lesní cestě se dostáváme na rozcestí Údolí Budišovky (431 m). Cestou je malé zastřešené posezení pro turisty. I to by se dalo využít k nouzovému noclehu. Lavice jsou tak akorát na délku i šířku karimatky. Stříška je však krátká, ochrání pouze před rosou nikoliv však před deštěm. Na rozcestí opouštíme naší zelenou značku a pokračujeme vlevo k východu po modré turistické značce.

Cesta se vine malebným údolím Budišovky, která tady hodně meandruje. Naštěstí je říčka přemostěna řadou dřevěných lávek, takže se nemusíme brodit. Nakonec v tom horku by ale brod zase až tolik nevadil. Brzy se objevuje rozcestí Čermenský mlýn (417 m) s řadou rekreačních chat a nápadnou haldou po dobývce břidlice.

V okolí se nachází řada starých štol po hlubinné i povrchové dobývce, vede tudy i naučná stezka zvaná Břidlicová stezka. Na tu však nyní čas nemáme, necháváme si ji na příští plánovanou návštěvu v létě o prázdninách.

Hadinka, Spálovský mlýn, Klokučůvek, Heřmánky

Pohybujeme se po okraji VVP Libavá. Na přítomnost militaristů upozorňují všudypřítomné cedule se zákazem vstupu do vojenského prostoru. Modrá značka pokračuje malebným údolím Budišovky a brzy nás přivádí na rozcestí Hadinka, koupaliště (395 m). To jsme již na dosah doslova legendární Hadinky. Je zde vyhledávané koupaliště, chatky s možností ubytování, restaurace.

Škoda, že je zavřeno, v tuto roční dobu je tady provoz jen o víkendech. I když? Počkat… od bufetu vychází chlapík a prej jak se máte. Dobře, ale lépe by bylo s pivem. A že prý kolik bychom si jich dali. Jedno, dvě, čtyři… Ochotně otevírá a roztáčí hned čtyři piva. Za pětadvacet korun točené v takovýchto končinách a v tuto dobu jsem opravdu neočekával.

Přijíždějí dva cyklisté, kteří si to namířili z Budišova nad Budišovkou na Starý Jičín. Také dávají pivko, které opravdu ochotný majitel roztáčí. I všechno pěkné jednou skončí. Je čas se rozloučit a pokračovat dále. K vlaku to již sice nemáme daleko, ale pár kiláků nás přece jen ještě čeká.

Z Hadinky pokračujeme k soutoku Budišovky s Odrou. Před lety jsem tady strávil asi čtvrt roku při vojenských cvičeních. Správní budova je však hodně zanedbaná a nevyužívaná, staré tábořiště zarostlé. Dnes tady již asi nikdo necvičí a vše probíhá hluboko uvnitř VVP. Loučíme se s Budišovkou a již podél toku řeky Odra pokračujeme k jihovýchodů za občasných výhledů na tento významný tok České republiky.

Cesta ubíhá rychle. Přes rozcestí Trojmezí (402 m) pokračujeme ke Spálovskému mlýnu, rozc. (344 m) s poutním místem Maria ve skále (343 m), kde měníme modrou značku za zelenou. Nakonec dorážíme poslední úsek cesty. Vede po zpevněné cestě kolem Přírodní památky Vrásový soubor u Klokočůvku do obce Klokočůvek (340 m) a na ŽST Heřmánky (330 m).

Protože vlaky jezdí tady tak trochu jako noty na buben, kdy jeden jel ve 12.13 a další jeden až v 16.13 vracíme se do Klokočůvku, kde se stavujeme na oběd v příjemném penzionu Švamlův mlýn. O víkendu by nám akorát pasoval spoj z Vítkova (nejede z Budišova nad Budišovkou) ve 14.13. Nyní v pracovní den však musíme čekat…

Turistická mapa

Trasa

Radkov - Zálužné, most (10,5 km, 620 m) - Kružberk (17 km, 870 m) - Svatoňovice (23,8 km, 1 000 m) - Hadinka (32,6 km, 1 100 m) - Klokočůvek (39,6 km, 1 360 m) - Heřmánky (40,5 km, 1 370 m)

Další související články: