Pradědská a Desenská hornatina v Jeseníkách křížem krážem

Třídenní toulání po známých i zcela neznámých stezkách Jeseníků (1)

Jeseníky jsou hory, na jejichž podrobné poznání potřebuje člověk spoustu času. Nestačí jen přejít hlavní hřeben v obou jeho variantách. Hřebenovka totiž míjí řadu zajímavých míst a zcela se vyhýbá Desenské hornatině, jednomu z geomorfologických podcelků Hrubého Jeseníku. A právě Desenská hornatina s přiléhající Pradědskou hornatinou byla cílem mého zatím posledního špacíru v těchto krásných horách.

Tři dny a 77 km. To jsou parametry túry křížem krážem Pradědskou a Desenskou hornatinou. Během ní se podíváme nejen na Ztracené kameny, Jelení studánku, Švýcárnu, ale i na Borový vodopád, Dlouhé stráně či Františkovu myslivnu, do Velké kotliny a na řadu dalších zajímavých míst.

Čtěte také: Na Orlík a Medvědí vrch v Medvědské hornatině: Dvoudenní túra Hrubým…

Redakčním přibližovadlem mířím do Karlova pod Pradědem. Je to výhodné nástupní místo, ze kterého se dá vyrážet do jižních částí Hrubého Jeseníku. Parkuji na odstavném parkovišti u penzionu U Bohouše a těším se na startovní pivo a polévku. Jenže ouha. Je zavřeno. No budu se muset spokojit s plechovkovým… Úderem poledne (také jako obvykle), vyrážím vstříc slušné porci kilometrů.

Mravencovka, Alfrédka a "chcaldismus"

Žlutá značka míří vzhůru nad obec směrem k lyžařským sjezdovkám. Na nich i v tuto roční dobu panuje docela slušný ruch. Stavební. Zpětně se otevírají hezké výhledy ke Karlovu a na protější zalesněný hřeben táhnoucí se od vrchu Kopřivná (1 019 m). Louky jsou krásně rozkvetlé, sluníčko hezky hřeje, po obloze plují bílé baldachýny. Co více si přát.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přes rozcestí Nad Karlovem (818 m) cesta obkružuje vrch Klobouk (960 m). Člověk má na výběr, zda-li bude dále pokračovat po turistické značce a nebo některé z cyklotras, kterých je tady až moc. Proč ale nevyužít husté sítě lesních cest. Já vybírám tu, která míří přes Karlovo rozcestí (854 m) k Mravencovce (893 m) s turistickým přístřeškem. Odsud již způsobně mířím po zelené turistické značce k Alfrédce, resp. k tomu, co z kdysi oblíbené turistické chaty zbylo.

Značka stále stoupá po lesní cestě. Vcelku mírně. Za občasných výhledů k hlavnímu hřebeni k Velkému máji (1 386 m) a Vysoké holi (1 464 m) cesta vcelku rychle ubíhá. Okolí je lemováno velkým množstvím mravenišť, která jsou jakýmsi předvojem mravenišť na území PR Pod Jelení studánkou na známé Mravencovce. Ta je lokalitou evropského významu se stovkami mravenišť několika druhů "lesních" mravenců. Více si o ní můžete přečíst v jiném článku.

Poslední úsek jde téměř po vrstevnici pod hřebenem vrchu Jelenka (1 214 m). A již je tady rozcestí Alfrédka (1 081 m) u torza bývalé turistické chaty. Ta vyhořela během Velikonoc v roce 2002, zbyla z ní jen podezděná část se sklepeními. Od té doby, tedy dobrých 15 let, se na chatě nic nezměnilo.

V sousedství chaty ale přibyl pěkný turistický přístřešek a také bufet. Ten je ale i dnes zavřený, dva týdny před prázdninami. Na dveřích se lze dočíst, že tento sezónní stánek s občerstvením je k prodeji. Majitel jej ze zdravotních důvodů není schopen provozovat. Mám trochu obavy, že se sem asi nikdo nehrne. Navíc EET tavárišča Bábiša by asi případnému zájemci hodně zavařilo, protože je tady velice slabý signál, který neustále vypadává. Další z hřebíčků do rakve služeb v zastrčených koutech naší vlasti a v malých obcích. To ale dopadne tak vždy, když zasedne v normalizační vládě kádr od našich východních bratrů. Vzpomeňme jen na Gustu. Husáka…

Usedám na lavičky a dávám svačinu. Kochám se božským klidem, který je však brzy narušen středoškolským dorostem. Opět mohu nechtíc pozorovat ukázky patologického chování, tzv. chcaldismu. Jak se chcaldismus projevuje? To jdete hodinu lesem a chce se vám čůrat. Nezamíříte ale někam do lesa, nýbrž přetlakováni si přebytek tekutin nesete s sebou. Zbavíte se jich teprve až v okamžiku, když narazíte na nějaké stavení. Jako nyní, kdy holčiny svlažují základy Alfrédky a vyvalují na mne holé zadky. Nevím zda-li v očekávání, že chata vstane jako fénix z popela. Naštěstí jsem se nedočkal ukázky další úchylky, tzv. bobkismu, jehož produkt je poněkud více hnědé barvy. Fakt tuto úchylku nechápu…

Zelené kameny a Ztracené kameny

Školní výlet po čase odchází. Já taky, neboť sedět déle u tohoto "veřejného záchodku" se mně fakt nechce. Po žluté značce míří další trasa na Mravenčí sedlo (1 105 m) a na rozcestí Pod Josefínkou (1 105 m). Z něj je to jen skok k hezké lovecké chatě Josefínka. Lesní cesta jde traverzem pod horou Pecný (1 334 m) k dalšímu rozcestí - Pod Zelenými kameny (1 133 m). Je tady pěkná bouda, která by se dala rovněž využít k jednorázovému přespání. Den je ale mladý a já mám namířeno na hřeben k Jelení studánce.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Za rozcestím se otevírají krásné výhledy jihovýchodním směrem. Nelze nefotit. A již je tady další rozcestí - Pod Ztracenými kameny (1 100 m). Dosavadní cesta pěkně odsejpala, z celkové porce je již ukousnuto 13 kilometrů. A to se člověk ještě nestačil ani zadýchat či pořádně zapotit. Obojí ale tak trochu vynahradí následující stoupání po zelené turistické značce na Ztracené kameny (1 250 m). Ty nádherně září ve slunečních parscích a jejich vršek poskytuje fantastické výhledy k jihu a západu. Závěrka foťáku cvaká jako divá, přestože jeho nositel tady již byl nesčetněkrát. Když ale dnes je to "opravdu nej" počasí…

Další cesta, byť značně kamenitá, je pak pohodová. Přes kótu Pec (1 311 m) vede turistický chodník na hřebenové louky a k vrcholu Pecný (1 334 m, v mapách.cz 1 330 m a Pecny) s nápadným skaliskem z devonských kvarcitů na vrcholu. A s výhledy k Pradědu, ke Králickému Sněžníku, na Hanušovickou vrchovinu i Nízký Jeseník se Slezskou Hartou a nepřehlédnutelnou sopkou Velký Roudný. Fouká sice studený vichr, přesto ale nemohu odolat vyvalit se do trávy. Vždyť je času habaděj. Do cíle je to kousek, času fůra. Však dnešní trasa je jen takovou odpolední procházkou na zahřátí.

Břidličná hora a Jelení studánka

Loudacím tempem se přesouvám k severu. Opouštím turistický chodník a mířím se juknout na vrchol Břidličné hory (1 358 m), která je známá svými kamennými proudy, které pomalu sklouzávají dolů do údolí. Také se chci poohlédnout po kamzících a vychutnat si neotřelých výhledů. A že byly! Posuďte sami, pár fotek jsem připojil i do fotogalerie k článku.

Usedám kousek pod vrchem do trávy, kde fouká o poznání méně a nemohu se nabažit nádherných výhledů. Tento hřeben Jeseníků se asi opravdu nedokáže omrzet. Po obloze se ženou bílá oblaka, vítr fičí v porostech trávy a horské smrčině nízkého vzrůstu. Paráda. Dorážím posledních pár stovek metrů k útulně na Jelení studánce. Nikde nikdo, že bych měl dnes boudu sám pro sebe?

Vybaluji věci a usedám před chatou. Okoštuji pár plecháčů, které jsem nahoru vynesl (a také poctivě snesl). Nikde nikdo, klid a pohoda. Sluníčko svítí a hřeje, takže se před útulnou vyvaluji jako gróf. Před západem sluníčka se ale zatahuje a ochlazuje. Je potřeba se přiobléknout a vyrazit na Břidličnou horu na západ Slunce. Co kdyby se oblačnost rozestoupila.

Než popadnu foťák tak se ukazuje, že přece jen budu mít dnes společnost. Pár se třemi hafany měl dnes stejný nápad jako já - přespat na Jelení studánce. Bojácně dokonce klepou na dveře… Beru za "kliku" s tím, že bouda není soukromá… Udělali si prý jen takový výlet z Koutů pod Desnou. Natěžko, jinak že se věnují dogtrekingu.

Trochu "neslušně" se na chvíli loučím a jdu na Břidličnou horu na západ Slunce, který se nakonec docela vyvedl. Po návratu je pak ještě dostatek času s novými spolubydlícími pokecat. Vždyť dny jsou dlouhé, soumrak neskutečně dlouhý a noc naopak mimořádně krátká. Vždyť je pár dní před letním slunovratem.

Trasa: Karlov pod Pradědem - Mravencovka (3,6 km, 220 m) - Alfrédka (6,5 km, 430 m) - Ztracené kameny (14 km, 770 m) - Jelení studánka (17 km, 900 m).

• Pokračování článku