Okrajem VVP Libavá, červnové 2denní putování

Přes Staré Oldřůvky na Čermenský Mlýn a Hadinku

Je červen. Počasí nic moc, stále prší a když vykoukne sluníčko, tak je to na pozdní odpoledne a nebo maximálně na jeden den. Kam vyrazit na hory a využít alespoň toho jednoho slunečného dne s tím, že druhý den se již s deštěm nějak smíříme? Hrubý Jeseník je ta správná volba! Okruh na pomezí Medvědské a Pradědské hornatiny bude to pravé ořechové.

Cestou do Jeseníků se však vyskytly nějaké logistické potíže a my se neplánovaně vracíme do Ostravy. Znovu vyjet můžeme až kolem poledne. Zabalíme to a nebo ještě někam vyrazíme? Jenže kam? Bude to chtít něco kratšího. Napadá mě, byť jsem zde již byl letos na jednom vandru s dcerou, Libavá. V okolí Budišova nad Budišovkou se toho dá naplánovat tolik…

V Budišově nad Budišovkou, vzhledem k tomu že dnešní etapa bude opravdu krátká, máme dokonce čas stavit se na náměstí v místním bistru na vynikající polévku a startovní pivo. Jídla zde mají skvělá a za neuvěřitelné ceny. Překvapivě nízké ceny. Ve větších městech by za to člověk nedostal snad ani couvert. Stavím se tady vždy, když mohu. Fungovali totiž i během kovidového teroru, čímž si získali mé nehynoucí sympatie, takže se je snažíme vždy podpořit a odměnit alespoň nějakou tou korunou.

Procházíme městem, mineme Muzeum břidlice a za kempem si to již šineme vzhůru. Do lesů a květnatých luk po lesních stezkách a loukách. Značka tudy nevede, ale když jde člověk po rozumu, tak nezabloudí. Míříme pod vrch roztomile znějícího jména - Palísek (604 m). Počasí je krásné a výhledy poměrně daleké, dohlédneme daleko do nitra vojenského prostoru, kde to v posledních letech duní více než u Verdunu za Velké války. Asi naši mírotvůrci trénují na mírové útočné mise a humanitární bombardování…

Pod Palískem se pasou kravky a když nás zmerčí, tak si to celé ohromné stádo zamíří přímo k nám. Asi holky myslej, že jim neseme něco dobrého. Navíc se mně zdá, že tam vidím i nějaké bejky… Raději zrychlíme, ať se nám nepustí do batohů. V polích kvetou jasně modré chrpy, v lukách spousta dalšího kvítí. Společnost nám dělá i srnka skrývající se v houští. Ale já tě přesto vidím!

Na dohled máme Staré Oldřůvky. Volám kamarádovi Dušanovi, zda-li není doma, že bychom s kamarádkou navštívili jeho hospodářství a obhlédli přírůstky. Jistě se zase narodila fůra kůzlat. Bohužel ještě není a nebude mít čas ani později, slíbil někomu kosit louku. Co se dá dělat, dubnovou návštěvu tak nyní nezopakujeme.

Zamíříme tedy kolem kostela Navštívení Panny Marie (z roku 1770) ve Starých Oldřůvkách do prostoru VVP Libavá. Tato malá obec, která dnes nemá ani 200 obyvatel, byla pravděpodobně založena koncem 13. století, ale první písemná zmínka o ní pochází z listiny biskupa Bohuše ze Zvole z roku 1456 jako o obci Alt-Ulrichsdorf. Do roku 1920 je pak obec zmiňována jako Altendorf, Stará Ves.

Jasně, vím, výcvikový prostor je uzavřený. Proč do něj lézt, když jsem v něm navíc strávil několik měsíců při vojenských cvičeních. Máme namířeno do jednoho břidlicového dolu nad řekou Odra a navíc je pátek odpoledne. A to je vstup do vyhrazeného pásma povolen. V pátek od 15.00 do 22.00 a o sobotách, nedělích a svátcích od 6.00 do 22.00 sem skutečně můžeme legálně.

Našim cílem je starý břidlicový důl, podzemní lom V Zátočině, kterému Starooldřůvečtí říkají trampská jeskyně. Kocháme se výhledy do údolí Odry, nádhernými lesy a již je tady ona jeskyně. Je pod mrakem, tak proč se nepodívat do podzemí. Vchod je zakryt obrovskou mříží, ale dovnitř se dá vlézt bez problémů. A těžební prostor je opravdu obrovský. To byly tuny a tuny břidlice, kterou odsud museli vyvézt. Délka dolu je asi 180 metrů, šířka asi 7 metrů a výška až 16 metrů. Však také nakonec se pohybujeme mimořádnou (i na evropské poměry) krajinou břidlice.

Po prohlídce dolu (jeskyně) venku zase krásně svítí sluníčko. Vracíme se do Starých Oldřůvek (505 m) a vesnicí míříme východním směrem. Míjíme výběh s koňmi s mladou, bojácnou kobylkou, pastviny v okolí návrší Nad Budišovkou (557 m) a pokračujeme po zpevněné cestě starou alejí. Přes cestu nám přeběhne jakési zvíře. A za chvíli další, a další. Nejprve jsem si myslel, že by to mohla být selata, ale pak, podle tvaru těla, to tipujeme spíše na psíka mývalovitého. Těžko říci, nebylo dobré světlo a byli jsme příliš daleko.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na úrovni zaniklé obce Nové Oldřůvky to stočíme doleva dolů a míříme na Čermenský Mlýn. Tam u Jezerního dolu je krásný přístřešek se stoly a lavicemi, kde hodláme dnes přespat. Přístřešek stojí, lidi žádní. Malinko vychladíme víno v Budišovce, říčce o kousek níže, a již se můžeme nerušeně oddávat atmosféře pozdního odpoledne a západu Slunce. Máme dnes za sebou pouhých 14 kilometrů. Ale co byste chtěli stihnout za jedno odpoledne. Pak se neuvěřitelně rychle setmí, na nebi vyjdou první hvězdičky a - a Rákosníček pořád nikde… Vykoukne na nás alespoň Měsíc, který je tak dva dny před první čtvrtí.

Ráno je pod mrakem, lehce poprchává. Spalo se ale výborně, hezky v suchu. Dokonce v noci nerušilo ani temné dunění techna, které "vypuklo" při minulé návštěvě, kdy jsme tady přivandrovali s dcerou Míšou přes Červenou horu. To se otřásaly i okenní tabulky ve Starých Oldřůvkách, když jsme spali u kamaráda Dušana. Kvůli tomu randálu jsme tehdy změnili trasu, takže mi nynější opakování části tehdejší trasy ani trochu nevadí. Zvláště, když míříme až na Hadinku, kde se to tehdy vše odehrávalo.

Balíme a míříme k dalšímu podzemnímu lomu. Kousek od Čermenského Mlýna. Prostory jsou rozlehlé, břidlice fůra, vody tak akorát. Vstup sem je ovšem zakázán. Ne tak pak cesta lesem. Příčně vzhůru na louky nad údolím Budišovky na hranicích vojenského prostoru. Úzká pěšina je zarostlá vysokou trávou. Ani by to tolik nevadilo, kdyby tráva nebyla úplně mokrá. Brodit se v tom po pás je fajn možná tak ještě dopoledne, jít takto celý den by už asi bylo příliš…

Po obloze se honí těžké, šedivé, vodou nacucané mraky, teplota je o poznání nižší než včera. Ale krajina je i přesto kouzelná. Libavá je prostě unikátní. Takový mix lesů, luk, křovinatých lesostepí. Fotím nějaké hříbky, kvetoucí hvozdíky. Pozpěvující pipuše ale vůbec nespolupracují, takže z pipuší nebude nic. Navštěvujeme jeden z posedů, ze kterého se otevírají hezké výhledy na Libavou, do údolí Budišovky a ke Klokočovu, a pak konečně scházíme na Hadinku. Stále se pohybujeme mimo značek, ale když to tady znáte, není s orientací problém. Dokonce menší, než třeba s navigací…

Na Hadince mají otevřeno, dokonce i něco k snědku se najde. Pití je samozřejmost. Známí z Klokočova, kteří to tady dlouhá léta provozovali, tu skutečně již nejsou. Jistě, na podzim nám říkali, že to chtějí prodat, ale já tak trochu doufal, že si to ještě rozmyslí. Nerozmysleli. Důležité ale je, že to tady funguje v původním režimu a že se tu nestaví nějaké apartmánové byty k pronájmu…

Sedět by se sedělo docela dobře, ale musíme pomýšlet na návrat. Proti proudu Budišovky se vracíme nazpět do Budišova nad Budišovkou. Opět jsme na Čermenském Mlýně (417 m), ale nyní se již nezdržujeme a pokračujeme dále. Dále v údolí se již připravují dětské tábory, mládežníci tady mají brigádu. No jo, čas kvapně letí a za chvíli jsou letní prázdniny, na které většina školák již určitě netrpělivě čeká.

Navštěvujeme další podzemní lom. Ono jich je tady v okolí spousta a některé nesou opravdu zajímavá jména. Třeba Lesní zátiší a nebo Ďáblova tlama. O kus dále míjíme hezká skaliska, pomalu se blížíme do cíle. Od rozcestí Starooldřůvecká silnice (476 m) si to již mašírujeme po cestě, provoz na ní je však velice slabý, takže to vůbec neva.

V cíli máme v nohách dalších 16 kilometrů, celkově pouho pouhých 30 km s asi půlkilometrovým převýšením. Okruh tak na jeden den. Za ideálního počasí a bez zbytečných zastávek v břidlicových lomech a na fotografických "zastávkách". My si to ale vychutnali hezky v poklidu, snad se to alespoň trochu líbilo i parťačce, která tvrdila, že tyto končiny moc nezná.

• Trasa treku (jen orientační) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie