Středověký hrad Vysoký Chlumec, pevnost na Sedlčansku

Hrad na prahu jižních Čech, dějiny

Vysoko nad půvabnou krajinou Sedlčanska se zvedá osamocený kužel žulového vrchu, korunovaný zdaleka viditelným středověkým hradem, který patří k našim nejpamátnějším. Má barokní předhradí, jeho podstatnou částí je palác s křídly, a z jeho síní v poschodí se otvírá daleký rozhled na všechny světové strany.

Hrad Vysoký Chlumec, který po dvě století až donedávna stál stranou všeho zájmu, čímž si zachoval vzácný půvab původnosti a vysokou dokumentární cenu, vystavěl patrně Purkart Strnad z Janovic. Tento Purkart, připomínaný k roku 1385 jako majitel hradu, byl synem Peška (Petra) z Janovic a měl ve svém erbu orlici. Jisté je, že hrad stál již v roce 1382, neboť toho roku se připomíná purkrabí Zbyněk.

Čtěte také: Z ciest po Šumave a hradoch a zámkoch južných Čiech (2)

Purkart Strnad z Janovic patřil k nejoblíbenějším dvořanům krále Václava IV., za něhož dosáhl nejvyšších úřadů v zemi. Když násilnou smrtí ještě s třemi královskými oblíbenci v roce 1397 zahynul na hradě Karlštejně, zůstalo po něm několik synů, z nichž nejstarší Jiřík a Jan byli knězi.

Diplomatickou obratností vynikl Petr, který podepsal stížný list české šlechty proti upálení Mistra Jana Husa roku 1415 a byl jediným držitelem Chlumce. Později ale v obavě o svůj majetek přistoupil k Jednotě panské a v bitvě u Lipan bojoval proti Táborům a Sirotkům. Za rok poté, v roce 1435, uznal císaře Zikmunda za krále a za to obdržel zápis na některé okolní vesnice.

V roce 1450 přijal se synem Jetřichem od zadluženého Oldřicha z Rožmberka do zástavu některé statky, z nichž chlumecké zboží vykazovalo "vesnici pod hradem, šestnáct jiných vesnic, zboží Libíň, Ústupice a lesy". Po smrti otcově v roce 1452 se Jetřich ujal Chlumce a jako horlivý stoupenec krále Jiřího se zúčastnil jeho volby za krále, za což byl jmenován nejvyšším sudím království Českého.

V rukách Lobkoviců

Jetřich z Janovic, za něhož nabyl hrad v postatě své dnešní podoby, zemřel bez potomků a dědicové prodali Chlumec v roce 1470 Bedřichovi Ojířovi z Očedělic, od něhož ho získali Lobkovicové. Za nich dosáhlo chlumecké panství velkého rozšíření.

Nakrátko o ně přišel Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, když byl za českého stavovského povstání v roce 1618 vypovězen ze země, ale o to slavnější byl jeho triumfální návrat po Bílé hoře. Společně s manželkou Polyxenou, vdovou po Bohatém Vilému z Rožmberka, přikoupil k Chlumci řadu konfiskátů, takže zdejší panství vedle Sedlčan, Chlumce, Krásné Hory a Kamýka mělo na devadesát vsí.

Po smrti Zdeňka Vojtěcha Popela v roce 1628 se stal dědicem jediný Vojtěchův syn Václav František Eusebius. Matka - vdova Polyxena - se uchýlila na nedrahovický zámek, kdy žila v ústraní až do své smrti v roce 1642. Jelikož Chlumec nebyl hlavním sídlem roudnické větve lobkovického rodu, nebyly na něm podnikány žádné velké úpravy. Jediná rozsáhlejší přestavba byla uskutečněna v letech 1643 až 1654.

Václav František Eusebius vynikl jako znamenitý státník a nejpřednější císařský ministr. Protože pobýval na zámku v Roudnici, vládli jeho jménem na chlumeckém panství hejtmané, kteří se horlivě snažili podle knížecí vůle donutit poddaný lid, aby přestoupil z víry podobojí ke katolictví. Na Vysoký Chlumec byli voláni lidé z vesnic a měst, a když nepomohlo přemlouvání, docházelo k žalářování.

Po smrti Václava Františka Eusebia vládl jeho syn Ferdinand Augustus Leopold (1677-1715), potom Filip a Václav, a od roku 1739 Ferdinand Filip. Protože se většinou o svůj majetek nestarali, lid je pro tento nezájem, domýšlivost a přezírání nazýval "třemi králíky".

Konec všemu učinila rakouská vláda, která roce 1777 ustanovila administrátorem všech panství knížete Augusta, synovce neschopného Ferdinanda Filipa. Ten spravoval panství do roku 1797, a jak čteme v kronice, "za jeho vlády bylo s poddanými lidsky a spravedlivě nakládáno, pozemky dvorů jim byly dávány do nájmu v berní ceně, vesnice se rozšiřovaly a poddaní chlumečtí žili spokojeně".

V roce 1816 se ujal majetku kníže Ferdinand Josef Jan, za něhož bylo v roce 1848 zrušeno poddanství. Po jeho smrti v roce 1868 zdědil chlumecké panství syn Mořic, který se roku 1857 oženil s Marií Annou, kněžnou z Oettingen.

Po něm nastoupil Ferdinand Zdeněk, který zemřel v roce 1938. Byl po dlouhá léta poslancem na českém zemském sněmu a držitelem mnoha vysokých vyznamenání. A manželkou Annou Bertou hraběnkou z Neuppertů měl čtyři syny a šest dcer, z nichž druhorozený syn, kníže JUDr. Maxmilián z Lobkovic, legační rada čs. velvyslanectví v Londýně, se stal hlavou rodu.

Lobkovicové získali Vysoký Chlumec, který byl již v roce 1948 konfiskován, zpět v restituci roku 1992 a díky jim je dnes část areálu přístupná veřejnosti.

Rady na cestu

Cesta z podhradního městečka vzhůru po úbočí vrchu vede raně barokní branou předhradí se zbytkem zdi opatřeným střílnami pro palné zbraně; odtud se prudce zatáčí doleva a stoupá po mostě k bráně dolního hradu, chráněné trojpatrovou hranolovou věží s původní valbovou střechou na gotických krakorcích. Před věžemi stojí přízemní dům hlídače z 18. století s barokním štítem.

Za Branou se prostírá dolní ohrada s patrovou, ve zdivu ještě gotickou budovou hospodářského příslušenství hradu, přestavěnou v roce 1667. Bývaly tu stáje, chlévy, pekárna, sýpky a komory se světnicí obročního. Do horního hradu se vstupuje po mostě půlkruhovým obloukem druhé brány s vpadlinou pro zvedací most do parkánu, který dříve ovíjel celý vnitřní hrad vysokou hradbou.

Hrad Vysoký Chlumec na turistické mapě