Ski areál Zillertal Arena, kam na lyže v rakouských Alpách

Lyžařské oblasti v rakouských Alpách (2)

Jako logický nástup do Zillertal Areny se nabízí městečko Zell am Ziller se dvěma kabinovými lanovkami. U dolních stanic obou jsou poměrně velká a pěkná parkoviště, nicméně příjezd k nim je zcela zmatený, špatně značený a plný jednosměrek, takže řada řidičů do nich vjíždí obráceně, protože prostě nevědí, jak jinak se na vytoužené parkoviště dostat. Až nahoru s jednou mezistanicí (nevystupovat!) vyjedete kabinovou lanovkou "Karspitzbahn".

Kopce Karspitz a Übergangsjoch nabízejí celou řadu pěkných červených sjezdovek, kde si vybere opravdu každý. Ta s číslem 19 až na úbočí Übergangsjochu je rozdělena na "závodní" a "normální", po té závodní se jede opravdu luxusně. Na Karspitzu najdete i Action Park, kde se vyřádí hlavně snowboardisté. Odpoledne, když už je všude moc lidí a začnou bolet nohy, je možné sjet do Rosenalmu, kde je oddychová modrá s číslem 12 a dva kotváče - takže minimum lidí.

Mimořádným zážitkem je červená sjezdovka s číslem 21, která slouží zároveň k přesunu přes Isskogel do Arena Center ve středisku Gerlos. Tato velmi dlouhá sjezdovka se vine mezi skalami, střídá prudší úseky s mírnějšími - opravdu moc pěkné. Přátelům se snowboardem ovšem nedoporučuji sjíždět ji až na konec do Krimmlalmu, ale jen asi do 2/3, do míst, kde je sedačková lanovka zalomená a má tam mezistanici.

Čtěte také: Zillertal, první část článku o lyžařské oblasti v Rakousku

Následuje totiž taková raritka, českými lyžníky nazývaná "lepičárna". Spodní část "jednadvacítky" je totiž skoro rovný přejezd k dolním stanicím sedaček, které vás vyvezou buď zpět na Übergangsjoch, nebo na protější Isskogel, a snowboardisté se tam opravdu hodně trápí. Pokud se vracíte zpět, čeká vás již vzpomínaná 2,9 km dlouhá a nesmírně pomalá historická čtyřsedačka "Krimml-X-Press", která by se měla jmenovat spíše "Krimml-De-Press". Při mrazu minus 10°C a čerstvém větru je to opravdový zážitek, který netoužíte opakovat…

Dalším drobným ústrkem této části Zillertal Areny je fakt, že se tu vyskytuje minimum hospod (Arena Stadl na Übergangsjochu a pak až Arena Center u horní stanice kabiny "Isskogelbahn"). Na první pohled se to nezdá jako velký problém, ale zkuste sem vyrazit s početným dámským doprovodem. Ne že by byly dámy rozežrané, ale dříve či později jim začnou chybět záchody…

Z Isskogelu je velmi příjemný a mírný sjezd nejprve po modré s číslem 34 podél čtyřsedačky "Stoanmandl" a posléze po další modré s číslem 32 k dolní stanici šestisedačky "Ebenfeld-X-Press". Odtud můžete buď pokračovat až na sjezdovky kopce Königsletenspitze, nebo se vrátit. V prvém případě vás ovšem čeká také již vzpomínaná černá sjezdovka s číslem 36.

Pokud se rozhodnete vrátit, použijete "Ebenfeld-X-Press". Tam zjistíte, že podobný nápad měla spousta dalších lidí, a dost si počkáte. Opravdu jedno z mála dopravních míst, které kapacitně na množství lyžařů nestačí. Na jednu stranu se není ani co divit. Těch modrých sjezdovek v celé podoblasti Zillertal Arena moc není…

V poslední podoblasti jsme lyžovali jen ve středisku Hochzillertal (mapa a info opět na www.snow.cz). Z obce Kaltenbach tam vedou dvě souběžné kabinové lanovky, pokud to půjde, jeďte radši tou vlevo, i když vás trochu zdrží mezistanice, ale končí o kousek výš než ta druhá a to vám pak zjednoduší přesun k dalším lanovkám a sjezdovkám.

Hlavní část střediska se nachází na táhlém úbočí horského masivu s několika souběžnými sedačkovými lanovkami obklopenými sjezdovkami všech kategorií, i když převládají ty červené. Nechybí ani funpark s vlastním, byť jen kotvovým vlekem. Tady si přijdou na své zejména středně zdatní milovníci pohodového svezení s občasnou trochu adrenalinovější vložkou.

Přesun mezi jednotlivými sjezdovkami zjednodušuje modrý traverz označený "Z", který má místy charakter plnohodnotné modré sjezdovky. Hned pod první šestisedačkou "Sonnenjet" je pěkná červená s číslem 5, za ní pod další šestisedačkou "Mizunbahn" příjemná modrá s číslem 6 a do třetice pod následující čtyřsedačkou "Krössbichlbahn" kombinace červené s číslem 6 a černé s číslem 7 pro ty náročnější.

Úplně na konci střediska lze doporučit ještě červené sjezdovky s čísly 10 a 11 pod osmisedačkou "Kristall Express". Tady se dají využít i dva kotváče, které nevedou až do úplně spodní zúžené části sjezdovky, kde bývá poněkud přeplněno.

Středisko je propojené s vedlejším Hochfügenem, je to ale přes dva kopce, a tak si přijdou na své spíše milovníci sjezdové turistiky. Ve vlastním středisku Hochfügen doporučují internetovské zdroje červené sjezdovky na svahu kopce Marchkopf (č. 1 - 4) a modré na úbočí kopce Pfaffenbühel (č. 11 - 13). Po modré "třináctce" lze dokonce pohodlně dojet až k dolním stanicím přibližovacích lanovek.

I ze střediska Hochzillertal je možné sjet dolů na lyžích, nejprve však modrým traverzem "Z" až k dolní stanici šestisedačky "Neuhüttenbahn", kde teprve sešup s číslem 1 a hrdým názvem "Stephan Eberharter Goldpiste" začíná. Nejprve jako černá, od mezistanice kabinové lanovky jako červená sjezdovka. V černé části jsou místy problémy s úpravou, ta červená má zase úzké úseky. Ti, co to jeli, moc nadšení neprojevovali. Tak nevím…

A ještě poznámku k ledovci Hintertux. Chlubí se, podobně jako Dachstein, celoročním provozem a nutno přiznat, že se svými 59 km sjezdovek Dachstein mocně převyšuje. Větší má i nadmořskou výšku, ale jak už to v životě chodí, vždycky je "něco za něco". Musíte počítat s tím, že počasí nemusí být zrovna na vaší straně. Dost často je ledovec zahalen mraky a pokud mrzne, tak tady určitě víc než v ostatních střediscích Zillertalu.

Pro příznivce poněkud aerobně náročnějšího sportovního vyžití na sjezdových tratích přidám pár postřehů ze skitouringových aktivit v této oblasti. Rovnou si řekněme, že sem se za těmito radovánkami nejezdí, protože jsou vhodnější místa. Určitě nedoufejte, že byste si ve zdejších střediscích někde mohli půjčit skitouringové vybavení. To tady prostě nefrčí.

Problém středisek Zillertalu je totiž v tom, že jen málo areálů disponuje sjezdovkou až do údolí, tedy tím, co se běžně nazývá "talabfahrt". To však příliš nevadí sjezdovkářům, kteří mají skipass většinou na celý týden a po celodenním lyžování nebo lenošení na sjezdovkách se prostě svezou dolů k parkovišti lanovkou.

Vyznavač skitouringu lanovkami ovšem opovrhuje a spoléhá se na vlastní síly, které ho dopraví po několika hodinách krásné námahy co nejvýše to jde, aby si pak za odměnu mohl sjet po sjezdovce nebo nepříliš náročným terénem vedle sjezdovky zase zpět do výchozího bodu.

Pak je tu taky problém s orientací a přesným rozložením sjezdovek v jednotlivých areálech. Oblast Zillertalu je poměrně rozsáhlá, takže se celková přehledová mapka vejde na obvyklý formát poskytovaný u pokladen zdarma jen ve velmi hrubém přehledu. Konkrétně jsou na něm pouze lanovky, nikoliv poloha sjezdovek. Tu zjistíte až z podrobné mapky pro dané středisko.

Problém je v tom, že takovou mapku dostanete pouze v daném středisku a nikde jinde. Takže lze doporučit už při úplně prvním příjezdu do oblasti se zastavit postupně ve všech střediscích, která míjíte, a vyzvednout si mapky. Nebo angažovat kamarády, aby vám je v prvních dnech ze vzdálenějších středisek přivezli.

Věnujme se teď po taktickém úvodu jednotlivým možnostem, které se v oblasti nabízejí. Z nějakého důvodu je jaksi oficiálně pro skitouring "určen" malý areálek Hainzenberg, hned naproti Zell am Ziller přes Gerloské údolí. Zdejší červené sjezdovky s čísly 1a a 2 jsou dokonce dvakrát týdně otevřené pro skitouring až asi do jedenácti hodin v noci, tedy pro zájemce, kteří si místo Apres-ski v hospodě dají večerní výšlap a sjezd s čelovkami.

Hned u vstupu na sjezdovku u dolní stanice lanovky "Gerlosstein" (850 m n. m.) je také cedule s pravidly pro pohyb po sjezdovkách "v protisměru". A to včetně upozornění, že parkoviště u lanovek jsou pro platící lyžaře, a tedy by se na nich bez skipassu nemělo parkovat. Navzdory tomuto skoro oficiálnímu posvěcení nedoporučuji tímto střediskem začínat nebo ho využívat začátečníky.

Důvodem je to, že červená sjezdovka 1a nekompromisně hned od začátku stoupá poměrně strmě vzhůru. Po nějaké hodince sice následuje lesní traverz, ale ten je hned od dolní stanice lanovky "Sonnalm" vystřídán opět strmým svahem sjezdovky 2. Zde je chvíli možné traverzovat hlubokým sněhem vpravo od ní, ale náročnost výstupu to zmírní jen nepatrně.

Cílovým bodem se konečně všechno vylepší, protože na vrcholu Arbiskogel (1 830 m n. m.) je příjemná hospoda. Je vidět, že ti, kteří jsou obeznámeni s místními poměry, pokračují dále už mimo sjezdovky, pravděpodobně pod Gerlossteinwand. Nezkoušel jsem. Zpáteční sjezd je parádní, variantou je i část černé sjezdovky s číslem 3 ke křížení s číslem 1 a četné možnosti jízdy v hlubokém sněhu vedle sjezdovek. A výhodou je, že ani cestou nahoru, ani dolů moc lidí nepotkáte - přece jenom toto středisko nepatří mezi ty atraktivní.

Na rozhýbání doporučuji zajet do Tux-Lanersbachu do střediska Eggalm (1 300 m n. m.). Výstup začnete hned vpravo pod lanovkou (modrá s číslem 77b), asi po 50 metrech se dostanete na traverz uhýbající doprava (od silnice nemusí být vůbec vidět, pokud po něm už zrána někdo nesjíždí k údolní stanici) a mírným stoupáním pokračujete k modré s číslem 77. Jakmile se dostanete pod lana šestisedačky "Eggalm Nord", můžete pokračovat po modré s číslem 78 nebo po červené s číslem 77, ale doporučuji udělat si výlet "do neznáma".

V původním směru postupu ještě pod červenou 77 vede lesní cesta se žlutým letním turistickým značením. Značka se sice po chvíli odklání doprava do údolí, ale když vytrváte na cestě, asi po dvou kilometrech mírného stoupání krásným lesem s výhledy na Grübelspitze dojdete na rozcestí, kde se dáte vlevo a vrátíte se na červenou 77.

Cesta ke sjezdovce v závěrečných 200 metrech mírně klesá, sundávat pásy ale nemá cenu, pokud už neplánujete sjezd do údolí. Komu to stačí, může si sjet zpátky, ti ostatní nechť pokračují už náročnějším výstupem až na vrchol Eggalm (2 300 m n. m.). Ke sjezdu se nabízí kombinace několika možností, výhodou je, že je tu celkem málo lidí.

Na severní straně údolí Zillertal jsou ještě další dvě příležitosti. Jedna z nich je v podrobné mapce oblasti Kaltenbach dokonce vyznačená jako Skiroute Aschau 17, ale právě kvůli absenci mapky jsem ji jednoduše nezaznamenal a přejel jsem až do střediska Fügen. Dá se předpokládat, že bude vhodná - kdo vyzkouší, nechť se s námi ostatními podělí o zkušenosti.

Dolní stanice lanovky "Spieljochbahn" ve Fügenu je mírně stranou v kopci (630 m n. m.) a poněkud nesystémově se tu za parkování platí asi 5 €. Parkoviště jsou sice blízko lanovky, ale pro nás nevýhodně daleko od využitelného začátku sjezdovky (červená s číslem 5), takže je lepší popojet výše do blízkého sídliště, jakoby směrem na Hochfügen, a zaparkovat až za posledními domy u louky.

Velmi nízký, symbolický plůtek lze snadno překročit a po louce to je na dolní část sjezdovky jen asi 200 metrů. Cesta vzhůru je příjemná, moc lidí až dolů dopoledne nejezdí, vedle sjezdovky je často možné zkoušet pohyb v hlubokém sněhu.

Přibližně v úrovni střední stanice lanovky je odbočka doprava na propluženou lesní cestu, kterou lze vystoupat a vrátit se na sjezdovku s číslem 4 těsně pod dolní stanicí "Onkeljochbahn" (1 570 m n. m.). Odsud je to už kousek k příjemné hospodě Skihütte. Pokračovat výše lze až na vrchol Onkeljoch (2 050 m n. m.), ovšem hned za zatáčkou je prudký svah červené sjezdovky s číslem 1.

Jízda dolů po červené s čísly 4 a 5 je bezproblémová, jsou tam i různé obchvaty a objížďky. Jen je potřeba se nedat strhnout davem a správně odbočit doleva na "talabfahrt" s číslem 5 a neskončit u střední stanice "Spieljochbahn".

Ve středisku Kaltenbach jsem nebyl, má sice sjezdovku až do údolí, ale to je ta už zde vzpomínaná "Stephan Eberharter Goldpiste" - kombinace neupravené černé a úzké červené, takže možná není o co stát.

Výše uvedené trasy také zaleží na sněhových podmínkách. Dolní stanice v údolí jsou poměrně nízko, a tak vás může při malé sněhové nadílce nebo v předjaří potkat, že dolní části sjezdovek budou zavřené (kromě střediska Eggalm - to je přece jen výš).

Příště se konečně podíváme do toho slibovaného Ski Amadé - Salzburger Sportwelt.

Další související články: