Přechod Jablunkovského mezihoří, Beskydský Karpattrek

Beskydský Karpattrek (4) ve znamení Jablunkovského mezihoří

Včerejší "štvanice" na chatu Skalka se nakonec ukázala býti krajně opodstatněnou. V noci pořádně zapršelo, hromy a blesky létaly. Širák někde pod smrkem by pro tuto noc věru nebyl ideálním noclehem.

Počasí se ale neumoudřilo ani ráno, dokonce dopoledne docela vydatně popršelo… Sestupem od chaty Skalka (910 m) přes rozcestí Kyčera (880 m) a Zuzana (580 m) směřuji za občasných výhledů na Slezské Beskydy vstříc obci Mosty u Jablunkova. Tady rovněž definitivně opouštím geomorfologický celek Moravskoslezské Beskydy a mířím vstříc dalšímu celku zvanému Jablunkovské mezihoří.

Přes Girovou do Hrčavy

Jablunkovské mezihoří je po Chvojnické pahorkatině nejmenším geomorfologickým celkem ČR. Jeho rozloha totiž činí pouhých 26 km². Celek se ovšem táhne dále na území Slovenska, kde dosahuje značně větší rozlohy. A právě tímto celkem povede dnešní etapa.

Čtěte také: Beskydský Karpattrek (3), až na konec Beskyd

Po krátké zastávce v Mostech u Jablunkova (520 m) mířím dále, směr chata Gírová. Podcházím železnici i cestu vedoucí na Slovensko (ze Slovenska) a již ukusuji první desítky výškových metrů z Jablunkovského mezihoří. Poměrně strmým výstupem kolem zdejší sáňkařské dráhy se dostávám na rozcestí Studeničný (660 m).

Po široké cestě procházím kolem pěkné chaty Studeničný (700 m). Je tady poněkud rušno (čas školních výletů), takže snídani si tady nedám, to nechám na sousední chatu Gírová. Před pár lety jsme na ni spali, neboť na vršku nad chatou jsme pořádali setkání na vrcholech.

Po pěkných loukách s usedlostmi a kolem ohromného sesuvu se dostávám na rozcestí Štípanka (740 m) a následně k chatě Gírová (775 m). Tady se ovšem ukazuje, že odklad snídaně nebyl příliš rozumný - chata je totiž zavřená. Po prvních devíti kilometrech dnešní etapy tak utírám nos a dávám něco ze svých zásob. Na tabuli avízovaná česnečka by byla ale lepší. To konstatovali i mládežníci, kteří rovněž k chatě dorazili a její uzavření nesli dosti nelibě (přitom mělo být otevřeno…).

Výstup na Gírovou (839 m), nejvyšší vrchol Jablunkovského mezihoří, si dnes nechám ujít. Začíná totiž poprchávat, takže se klidím schovat do hustého lesa s mohutnými staletými buky. Po široké lesní cestě kolem několika soukromých chat se za již vydatnějšího deště přesouvám o dalšího 2,5 km dále na rozcestí Komorovský Gruň (650 m) na okraji malé, ale malebné osady, která je utopená mezi loukami a oblými vršky s docela dobrými výhledy.

Po panelové a dále štěrkové cestě mě další kroky vedou na rozcestí Na Dílku (675 m). Do Hrčavy zbývají již jen dva kilometry. Cestou se otevírají pohledy do Polska do obce Jaworzynka a na kulturní krajinu kolem. Je čas sena, všude kolem stojí, jako vojáci v šiku, kopy sena. Opravdu malebná podívaná.

Nyní již po státní hranici docházím do obce Hrčava, na jejímž okraji se nachází významný cíl naší cesty - trojmezí ČR, Slovenska a Polska. Před tím ještě v Hrčavě navštěvuji dřevěný kostel a hřbitov a začínám zvažovat, zda-li tady nevyužiji nějaké možnosti noclehu, neboť prší čím dál více. Nakonec ale mířím přes trojmezí dále.

Směr Skalité a Zwardoň

Původně jsem chtěl pokračovat do Skalitého a Serafínova po hranici po hraniční stezce, ale protože tento úsek není značen a kdo ví, v jakém je stavu (po zkušenostech z hřebene Polomu), volím jinou alternativu. Po modré turistické značce sestupuji na Slovensko do obce Čierne (468 m). Z Čierne následuje nejotravnější úsek celého treku - asi 4 km po cestě směr Skalité (515 m). Jistě, dá se tento úsek absolvovat autobusem či vlakem, ale to by zase v treku něco chybělo…

Po krátké zastávce ve Skalitém na iontový nápoj nacházím kousek za kostelem nově vyznačenou červenou turistickou značku (podle tabulek z roku 2011), po které se vydávám na krásný hřeben vrcholu Poľana (807 m). Proplétám se mezi domy a po neuvěřitelně strmé asfaltové silničce stoupám nad Skalité. V duchu si říkám, že by mě zajímalo, jak domorodci jezdí do svých domovů v zimě. Tady snad nepomohou ani sněhové řetězy.

Konečně míjím poslední dům a po polní cestě podcházím kótu 710 m s anténami některého rádiooperátora. Konečně hřeben. Krásné louky plné květin, dokonce se začíná umoudřovat počasí. Vidím vrchol Velké Čantoryje s rozhlednou, půlku Beskyd, Javorníky atd. Na druhé straně pak vykukuje hřeben Velké Rači, nejvyššího vrcholu Kysuckých Beskyd.

Přes vrch Grúň (772 m) se dostávám na nejvyšší vrchol tohoto hřebene - na vrchol Poľana (808 m). Pod sebou vidím čudo - rozestavěnou cestu odnikud nikam, která je v takto netknutém stavu již řadu let. Následně sestupuji a stoupám po panelce až ke státní hranici s Polskem. Řada hraničních patníků mě vítá společně s parádním pohledem na Zwardoń, významné turistické a lyžařské středisko v Polsku.

Přes pěkný viadukt přecházím širokou čtyřproudovku nad bývalou celnicí a opět nabírám výškové metry. To jen proto, abych si užil nejen výhledů, ale zejména následujícího sestupu do Serafínova. Podcházím železnici a mířím si to k lesnímu baru Snežienka, jenž má ale zavřeno. A já mám takovou strašnou žízeň na pivo! Tluču se do hlavy, že jsem si nazašel do Zwardoně, zlotých mám dost…

Zkoumám, co by se s tím pívem dalo podniknout. Cedule říká, že se otevírá v 15.00. To je za cirka 20 minut. Je horko, slunce znovu začalo topit pod kotlem. Navíc příchozí Polák mě ujišťuje v tom, že bar se určitě otevře. V příjemném rozhovoru o všem možném se dočkáváme příjezdu hostinského, jenž hned roztáčí pivo a kofolu. Nakonec to roztočí jen pro mne třikrát. Když se dozvídá, že ještě dnes chci dojít na Velkou Raču tak mě i s kolegou z Polska přemlouvají, že zítra je také den. No, nakonec jsem dnes ušel již nějakých 31 km, ve Zwardoni je ubytování dosti a nedaleko i Chata pod Skalanka, když je mám ale na ten Karpattrek tak málo času…

Vzhůru na Velkou Raču

Po čtvrté hodině se s příjemným lesním barem loučím a mířím dále. Nejdříve vystoupám na rozcestí Zwardoň, sedlo (658 m) a pak po asfaltce kolem Schroniska PTTK Dworzec Beskidzki (je v rekonstrukci) a chaty Na Beskidku dále na hřeben pod vrchol Skalanka (866 m) se známou Chatou pod Skalanka. Nad ní je další chata Skalanka, která patří nějaké univerzitě. Tato usedlost je ale zavřená, jen opodál se pase statný kozel. Cestou se otevírají kouzelné výhledy na Kysucké Beskydy a kraji kolem Zwardoně a Skalitého. Přiznám se, že i já se tudy toulám prvně a jsem mile překvapen líbezností zdejšího kraje. Snad mi dáte za pravdu po shlédnutí fotografií k tomuto článku (viz výše).

Krásnou krajinou za výhledů k Pilsku se dostávám do Vreščovského sedla (760 m). Ze Slovenska sem vede asfaltová cesta a podle tabulí se zdá, že tady v minulosti zajížděl dokonce autobus. Podle stavu rzí ale asi bejvávalo… Škoda, lepší dopravní obslužnost a infrastruktura ze slovenské strany by možná napomohla rozvoji turistiky i na západní straně této hranice.

Další stoupání je docela výživné. Bodejť by ne, když je potřeba se dostat na vrchol opravdu neobvyklého jména - Vreščovský Beskyd (875 m). Další cesta vede po pasekách, na kterých narážím na v trávě utopený křížek MUDr. Petra Šebesty, jenž podle nápisu tady měl náhle skonat v roce 2007 ve věku nedožitých 34 let.

Další strmé stoupání mě přivádí na vrchol Kykula (1 087 m), první dnešní tisícovku. Přestože mám za sebou přes 35 km, je to opravdu první vrchol nad 1 000 metrů. Na vrcholu, u hraničního kamene III/175, shazuji bágl a dávám krátkou pauzu. Vychutnávám si omezených výhledů, vyřizuji nějaký ten telefon, házím do sebe tatranku (k sakru, proč vše dnes obalují atrapou čokolády, v teple se ten "sajrajt" vždy roztopí).

Na Kykuli se hřeben prudce lomí a dále pokračuje k jihovýchodu k vršku Magóra (1 073 m). Velkou Raču pořádně "nevidno", do cíle je to ale co by kamenem dohodil. A zbytek došel… O kus dále konečně narážím na upravený pramen vody (dnes de facto první), ze kterého hned doplňuji dvoulitrovku. Na chatě určitě vodu mít budou, ale to do zásoby na zítřejší den.

Konečně se objevuje paseka, elektrické vedení a pohled na samotný vršek Velké Rači (1 236 m). Závěrečné stoupání mě již dnes nerozhází, vždyť mám za sebou již asi 40 km. Těsně pod chatou Wielka Racza vyrušuji pasoucí se laň a s obavou, zda-li nebude na chatě plno, dorážím po 45 kilometrech a 2 120 metrech převýšení konečně do cíle.

Jaké je mé překvapení, když se dozvídám, že jsem na chatě dnes úplně sám… Již sice měli zavřeno (kuchyně a bar mají otevřeno do 20.00), dorazil jsem až před devátou, ale ochotný chatař mě ubytovává a hlavně prodává pivo a minerálku. Ty dva litry do mě zahučí bleskurychle a já ještě frčím s foťákem užít si potemnělé oblohy z vrcholu Velké Rači. Při poslední návštěvě vršku jsem si totiž slíbil, že příště na Rači přespím, což se mi splnit podařilo…

Dnešní etapa byla velice náročná, doporučuji ji rozdělit spíše do dvou dnů. Na konci posledního článku o Beskydském Karpattreku uvedu podrobný rozpis a kilometráž jednotlivých chat pro případné plánování rozumnějších etap.

• Pokračování článku

Karpattrek pas, Beskydský Karpattrek
Beskydský Karpattrek a pas vás zavedou na hřebeny Moravskoslezských Beskyd, Jablunkovského mezihoří, Kysuckých Beskyd a Oravských Beskyd. Beskydský Karpattrek vás tak protáhne beskydskými hřebeny z Hostašovic až po Babí horu resp. Oravskou Polhoru takovými vrcholy jako je Radhošť, Smrk, Lysá hora, Gírová, Velká Rača, Úšust, Pilsko či Babí hora.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…