Přechod přes Beskydy, věru těžká hřebenovka pohoří

Beskydský Karpattrek (2), Beskydy (hřebenovka), přechod

Včerejší putování hřebenem Beskyd jsem zakončil na Pustevnách. Pustevny se nacházejí v podcelku Radhošťská hornatina a v okrsku Radhošťský hřbet. Při putování tímto okrskem mi určitě dáte za pravdu, že i geomorfologové musejí mít smysl pro humor. Zejména v úseku mezi vrcholy Malé Stolové a Smrku by si turista hřbet představoval trochu jinak…

2. den: Radhošťský hřbet

Radhošťský hřbet je silně členitou hornatinou, která je budována zvrásněnými flyšovými horninami godulských pískovců, které jsou strmě ukloněné k jihu. Radhošťský hřbet, představující tzv. izoklinální hřbet, leží ve východní části Radhošťské hornatiny a hraničí se sousedním geomorfologickým podcelkem zvaným Lysohorská hornatina. Ta však přijde na řadu až zítra…

• Předchozí část článku

Na dnešní trasu se vydávám brzy ráno. Hory jsou ještě tiché, bez turistů. Po červené turistické značce pokračuji na vrchol Tanečnice (1 084 m), jenž však rozhledy neposkytuje. Vynecháním vrcholu Tanečnice a využitím zelené TZ do sedla Tanečnice (1 005 m) o nic nepřijdete. V sedle je velký turistický přístřešek s posezením. V případě nouze by se dal využít k bivaku, ale nevím jak byste jej ukecali s ochranáři, když jsou Pustevny s hotely a chatami tak blízko.

Čertův mlýn, Kněhyně a Malá Stolová

Ze sedla Tanečnice vede poměrně svižný výstup až k vrcholu Čertův mlýn (1 205 m). Těch 200 výškových metrů mám ale za sebou jako nic. Jen občasné výhledy na okolní hřebeny, které se probouzejí do nového dne, jsou odměnou za vynaloženou námahu. Na vrcholu Čertova mlýna se červená TZ stáčí prudce vlevo k severu, k jihovýchodu pokračuje zelená TZ směr chata Martiňák, kolem které by bylo možno pokračovat dále na Mečovou, Podolánky a Smrk, jako po alternativní trase. Já si však nechci nechat ujít pohledy na Kněhyni, Malou Stolovou a Smrk, přestože budu muset překonat o 200 metrů větší převýšení.

Čtěte také: Vzhůru na Smrk - beskydskou Monte Rosu

Následující část Beskyd považuji za nejopuštěnější horské partie v pohoří. To nakonec dokazuje velká přírodní rezervace Kněhyně - Čertův mlýn i tabule informující o přítomnosti největších karpatských šelem. Krátkým sestupem se dostávám do sedla Kněhyně (1 146 m). Cestou přitom míjím polorozpadlé kamenné stavby, prý staré partyzánské bunkry. V samotném sedle je pomník a upravený pramen vody.

Další cesta vede po úzkém lesním kamenitém chodníku po západním úbočí vrcholu Kněhyně (1 257 m), jenž však již není přístupný. Cesta na vrchol byla totiž před pár lety zrušena. Brzy se dostávám na rozcestí Malá Stolová (965 m) mezi vrcholy Kněhyně a Malá Stolová (1 009 m). Zleva se připojuje žlutá TZ z Kunčic pod Ondřejníkem a od lesácké chaty Leopoldka (z rozcestí je vidět její střecha). Nyní již po široké zpevněné cestě, která slouží dřevorubcům jako svážnice sestupuji směr Horní Čeladná.

Okolní lesní stráně jsou velice kamenité, tu a tam je potůček, ze kterého by se dala doplnit voda. Vcelku je tato trasa fádní bez větších výhledů. Tento asi 4,5 km dlouhý úsek zvládám za necelou hodinu. To mě již vítá Horní Čeladná (514 m), ve které se ale příliš nezdržuji. Vyfotím si malou dřevěnou kapličku a již opět stoupám po červené TZ směr Smrk. Na jeho vrchol je to ale ještě dlouhých 9 km.

Vzhůru na Smrk, beskydskou Monte Rosu

Na rozcestí Horní Čeladná (555 m) opouštím asfaltovou cestu, která dále vede na Ostravici (5 km, přes Smrk 16,5 km) a po široké lesní cestě nabírám výšku. Opět musím vystoupat to, co jsem z Čertova mlýna sestoupil a k tomu ještě přidat dalších pár výškových metrů navíc. Hřbet si opravdu představuji jinak, ne že budu muset překonávat výškové rozdíly až 900 m… Tok horské říčky Čeladenka prolomil mezi masívem Smrku a Kněhyně (Malé Stolové) opravdu hluboké údolí.

Výškové metry přibývají velice svižně a konečně se objevují první pohledy západním směrem. K vrcholům Malé Stolové a Kněhyně, které jsem přecházel brzy ráno. Ve výšce 800 m n.m. se dostávám na hranici přírodní rezervace Smrk, která patří k významným přírodním rezervacím v CHKO Beskydy. Vyhlášena byla v roce 1996, výměra činí 340,88 ha.

Široká zpevněná cesta vede stále strmě vzhůru, vysoký můstek překonává hluboký skalní kaňon říčky Kořenská ráztoka, za kterým následuje poměrně rovný úsek. To ale jen po rozcestí Polana (892 m), před nímž se lesním průsekem otevírá pěkný pohled k jihu k hřebeni Vsetínských vrchů s vévodící Vysokou (1 024 m).

Na rozcestí Polana konečně opouštím fádní zpevněnou cestu a odbočuji k severu na lesní cestu. Ta se vine hustým a vzrostlým smrkovým lesem po malých loučkách až k lesácké chatě Hubertka, která stojí v nadmořské výšce cirka 1 150 m. Před chatou je příjemné posezení a ohniště, za chatou pak upravený pramen vody. Zdroj je to spolehlivý, neboť i přes letošní sucho, které panovalo téměř celý duben a květen, byla při mé návštěvě vydatnost pramene vysoká.

Po krátkém odpočinku a doplnění vody vyrážím k vrcholu druhé nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Les rychle ustupuje, podrost plný borůvčí pořádně houstne. Dokonce místy začínají borůvky modrat. Kdybych šel tuto trasu o měsíc později, bylo by tady skvělé občerstvení. Nevadí, nyní si zase za odměnu vychutnávám samoty (dnes jsem ještě nepotkal žádného turistu) a krásných výhledů za příznivých teplot.

Následuje mrtvý les s čnícími pahýly suchých stromů, která asi podlehly emisím ostravské aglomerace. Lesáci tady ale vysadili mladé stromky, které asi za pár let zastíní současné skvělé výhledy. Jako na dlani mám Malou Stolovou, Kněhyni a úplně vlevo hřeben Vsetínských vrchů. O kus dále se otevírá pohled na Palkovické hůrky a vrch Kotouč u Štramberku, jehož úbočí je rozdrásáno hlubokými jizvami tamějšího velkolomu.

Konečně se dostávám na vrcholový hřeben Smrku. Míjím pěkné skalisko s pamětní tabulí věnovanou Pavlu Wyroubalovi, jenž zahynul 28.6.1999 na Monte Antelau v Dolomitech. Husté porosty zakrslých smrků dodávají těmto místům tajemnou, avšak nikoliv ponurou atmosféru. Sytě zelené borůvčí v podrostu celý les naopak krásně prosvětluje. Zatáčka, další zatáčka, vyhnout se větvím kosodřeviny a nízký les se rozestupuje. Objevuje se vrcholová planinka Smrku (1 276 m). Vrchol s turistickým rozcestníkem je ale bez výhledů. Za těmi je nutno sestoupit asi 50 metrů k severu na pěknou vyhlídku.

Na vyhlídce budeme odměněni parádními výhledy na Odřejník, Radhošť, Velký Javorník na západě a na masív Lysé hory na východě. Za ten výstup to opravdu stálo. Navíc jsme zdolali druhou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd a možná horu nejkrásnější. Alespoň já mám Smrk rád, byť dokáže prověřit síly. Zejména v zimě, kdy tady bývá i přes dva metry sněhu. Na vrcholu Smrku mám z beskydské hřebenovky za sebou asi 47 km a 2,9 km převýšení. Z Beskydského Karpattreku to ale činí jen 22 %, resp. 28 % převýšení. Což zase není až tak špatné.

Na vršku Smrku si dávám na hodinku voraz. Sluníčko svítí, po obloze se honí malá oblaka a cirry, které věští změnu počasí. Uvidíme. Lesní půda prohřátá sluncem krásně voní, kolem poletuje babočka kopřivová, takže není opravdu kam spěchat. Dnešní etapu končím na Ostravici. Dalo by se sice pokračovat na Lysou horu, ale tam díky výstavbě nové chaty je vše v provizoriu a bez možností ubytování. Známý Kameňák prý nyní slouží jen jako bufet…

Sestup na Ostravici

Po odpočinku se vydávám na závěrečný sestup dnešního dne. Kolem mohyly Jana Palacha a mohyly Johna Lennona sestupuji za občasných průhledů k Lysé hoře do sedla Smrk (1 150 m) mezi vrcholy Smrku (1 276 m) a Malého Smrku (1 173 m). V sedle se chodník prudce stáčí vlevo k západu a pokračuje po úbočí Smrku. Chodník je velice kamenitý, opravdu to chce zvedat nohy… Míjím studánku Tajemná řásnovka, pokochám se výhledem na Lysou horu a Malchor a konečně se dostávám na rovnější pěšinu. Té si ale užívám jen krátce, neboť chodník opět míří prudce dolů.

Cesta se brzy rozšiřuje a zvolňuje, takže na rozcestí Nad Holubčankou (870 m) to chvíli trvá. Na rozcestí jsem akorát v polovině sestupové cesty, na Ostravici je to odsud rovné čtyři kilometry. Přes přírodní rezervaci Bučací potok (35,08 ha) pak sestupuji až na Ostravici, kde končím dnešní etapu. Na Ostravici máte možnost ubytování v řadě penziónů. Například v Sauně, u Freuda a nebo o kus výše na Sepetné (poněkud dražší ubytování).

Na Ostravici je možnost stravování, doplnění zásob v několik obchodech. No a pokud byste se rozhodli pouť na den přerušit (třetí den má být přece odpočinek), můžete odsud díky vláčku a nebo autobusovým spojům zamířit dalšího dne třeba do Frýdlantu nad Ostravicí na bazén a nebo třeba do Ostravy do ZOO aj. Karpattreky mají prostě jednu zásadní výhodu. Nemusíte s sebou táhnout zásoby na celý týden či 10 dní jako někde na Kavkaze, v ruské tajze či ve skandinávských horách, ale máte možnost zásoby občas doplnit a nebo využít pohostinnosti některé z horských chat.

Dnešní etapa měřila necelých 26 km s převýšením 1,3 km. Celkově mám za sebou 55 km a 2,9 km, což je z celého Beskydského Karpattreku 26 % (resp. 28 % převýšení).

• Pokračování článku

Karpattrek pas, Beskydský Karpattrek
Beskydský Karpattrek a pas vás zavedou na hřebeny Moravskoslezských Beskyd, Jablunkovského mezihoří, Kysuckých Beskyd a Oravských Beskyd. Beskydský Karpattrek vás tak protáhne beskydskými hřebeny z Hostašovic až po Babí horu resp. Oravskou Polhoru takovými vrcholy jako je Radhošť, Smrk, Lysá hora, Gírová, Velká Rača, Úšust, Pilsko či Babí hora.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…