Drancování karpatských lesů a pralesů

Ekologická katastrofa a současný stav v rumunské části Karpat (evropské Amazonie) (2)

Po roce 2000 politická garnitura v Rumunsku rozhodla, že lesy zkonfiskované komunistickým režimem by měly být restituovány "in integrum", tedy "sakum-pikum" (zákony o obnově vlastnických práv z let 2000 a 2005).

Před znárodněním lesů v roce 1947 bylo v Rumunsku pouze 28 % lesů státních. 72 % patřilo jiným vlastníkům, z nichž: 27 % byly obce, 24,5 % komposesorátům (společenstvím vlastníků) a 20,5 % fyzickým osobám. Ačkoli to bylo klasifikováno jako nápravné opatření pro bývalé vlastníky a podmínka pro přístup do EU, celkový návrat lesů měl také negativní účinky, které je obtížné vypočítat (z důvodu chybějící národní vize ochrany lesů s vysokou ochranářskou hodnotou) a zneužíváním jak během procesu restitucí, tak následného využívání lesů.

Neexistence národní vize o lesním fondu způsobila, že bývalým majitelům byly vráceny úplně všechny lesy. Včetně těch, které se nacházejí v národních parcích, v přísných ochranných pásmech, v jiných kategoriích chráněných oblastí. A to včetně vědeckých rezervací (například Národní park Retezat - vědecká rezervace Gemenele).

Tento nedostatek konceptu [vize, názoru] (či spíše okamžitý materiální a politický zisk) zavinil, že náhrady v chráněných oblastech, které neobsahují žádnou podmínku restitucí (definování maximální restituované plochy, podmínky využívání, podmíněnost pro lesy výjimečné ochrany).

Kromě toho zneužívání stavu způsobilo, že mnoho majitelů obdrželo lesy na jiných místech (samozřejmě výhodnějších), protože na původních místech už les nebyl, a bývalí majitelé dostali podle zákona rovnocenné plochy státního lesa. Zastavení ochrany restituovaných lesů (tak uvedeno v zákoně!?) bylo jiskrou, která zažehla oheň zneužívání a násilností v srdci rumunských lesů.

Další jev související s prodejem lesů vznikl s institutem soukromého vlastnictví. Pokud tedy v Moldavsku, Valašsku a Olténsku velké plochy patřily lesů společenstvím soukromých vlastníků, pak v Sedmihradsku lesy patřící šlechtě - [vlastnictví] vzniklé za časů rakousko-uherské monarchie - chybnou politikou, kdy byl národní zájem obětován - byly lesy zcela vráceny fyzický osobám (dědicům maďarských šlechticů ať už s rumunským občanstvím nebo bez něj).

Např. dědicové rodů Kendffy a Ocksay obdrželi asi 12 000 ha z celkových 19 000 ha lesa národního parku Retezat. 63 % lesů nejreprezentativnějšího národního parku bylo takto vráceno. A takových případů je mnoho. Mnohé z těchto lesů tak byly prvními, které skoupili velcí zpracovatelé dřeva, kteří si otevřeli v Rumunsku byznys (mega-kombináty na zpracování dřeva), a kteří - dokud to bylo ještě možné - chtěli mít i své vlastní lesní plochy (koupené většinou přes prostředníky a za cizí kapitál, např. prostřednictvím zahraničních investičních fondů). Rumunský stát nikdy neprojevil zájem o odkup těchto lesů, i když měl předkupní právo. Mohl by to udělat alespoň pro lesy výjimečné hodnoty, pralesy a lesy v chráněných oblastech, ale neudělal to.

Hospodářské změny v Rumunsku po roce 2000 také vynesly do popředí velké zpracovatele dřeva se zahraničním kapitálem (většinou z Rakouska, ale také z Turecka a dalších států), kteří otevřeli velkokapacitní dřevozpracovatelské komplexy ve všech koutech rumunských Karpat, předvídajíc megabyznys, který se rýsovalo na obzoru nadměrným využíváním dřevěné hmoty v Karpatech.

Lesní zákony přijaté Rumunskem, Lesní zákon[ík] (1996, 2008) - nesčetněkrát upravené podle okamžitých zájmů - umožnily nadměrné využívání lesů, protože věk zmýcení jehličnanů byl ponechán na 80 letech, bez přihlédnutím k dalším okolnostem (svahovitost terénu, rytmus regenerace, chráněná území, pralesy, lesy se zvýšenou ochranou atd.), a aniž by vzalo v úvahu to, že přibližně tři čtvrtiny lesů rumunských Karpat tento věk překračují.

Pokud bude poptávka, mohou být legálně vykáceny během několika let nebo desetiletí. Absurdita! Nebo: blbost (podlost/scestnost/hloupost/nerozum/úlet)… a x dalších možných významů… Kromě toho bylo povoleno vyvážet kulatinu a stavební dřevo do všech koutů světa. A poptávka byla, protože řada zemí potřebuje dovážet obrovské množství surového dřeva. Dospělo to k nenormální situaci jako mezi dvěma světovými válkami, když jeden lesník zvolal: Rumunsko nemá dřevozpracující průmysl, ale dřevařský průmysl.

V současné době asi 55 % rumunského lesního fondu (6,38 milionů ha) přešlo do soukromého vlastnictví (tj asi 3,5 milionu ha). Ačkoli lesnický kodex ukládá stejný režim využívání bez ohledu na formu vlastnictví, v soukromých lesích je dnes cítit velmi silný tlak v důsledku nezákonné těžby dřeva, ale také legální.

Velká část dřevní hmoty v soukromých lesích je v jistém smyslu pokácená legálně (všechny pokácené stromy jsou starší 80 let). Ale mnoho z excesů se provádí tak, že dřevní hmota není kompletně zdaněna, ale jen malá část z ní (nelegální transport dřeva). Právě kvůli těmto daňovým únikům došlo k četným násilným činům proti lesnímu personálu.

Odtud pramení velká část medializace nelegální těžby dřeva, která je ve většině případů kvalifikována "jen" jako daňový únik. A politický rozhodovací orgán má největší zájem na zdanění všech využívaných přírodních zdrojů, ale nejmenší zájem na zachování biologické rozmanitosti a krajiny.

Ofenzíva proti nezákonné těžbě dřeva se v posledním roce zvýšila - což přinese více peněz do státního rozpočtu, který je v deficitu (zvyšuje výběr ze zdanění dřeva) - ale… Ale iniciativa na soupis všech pralesů a kvazi-pralesů a jejich prohlášení za národní zájem bylo pohřbeno (jako pralesy bylo klasifikováno méně 2 % lesů, zatímco potenciál je více než 6-7 %). Pohřbena je také iniciativa, za zabránění holosečím jehličnatých lesů nebo zákaz těžby dřeva přes určitý sklon půdy.

Rumunské Karpaty mají odhadem asi 400-500 000 ha pralesů a kvazi?pralesů, ale jejich soupis a ochrana byly provedeny jen pro malou část z nich (méně než 2 %). Ochrana části z těchto pralesů se provádí "sama", tím, že některé z nich jsou nepřístupné nebo velmi obtížně přístupné, a ne proto, že by existovala skutečná vůle k ochraně. Část těchto pralesů se dostala do hledáčku jejich majitelů a mají být pokáceny: pokud jsou stromy staré 140 let, tedy, že jsou starší 80 let, mohou být káceny. Na mnoha lesních plochách, včetně státních lesů, stromy 110-150 let staré tiše čekají na příchod motorových pil lesnických strojů.

Ekologické organizace byly do určité míry zapojeny do ochrany lesů, zejména Agent Green [http://en.agentgreen.ro/], která se věnovala této práci, zejména lesům v národních parcích a nezákonné těžbě dřeva. Nicméně, v případě legálního kácení stromů (nadměrné těžby) má i vláda (finanční) zájem, pokud je nastolena otázka omezení těžby, velcí zpracovatelé a vývozci diktují, že současné tempo musí pokračovat, i když dosáhne pralesů ležících mimo národní parky. Vedení společnosti Romsilva si ani nepřeje, aby se tempo těžby dřeva ve státních lesích snížilo. Potřebu peněz a chamtivost zpracovatelů a vývozců dřeva nelze snadno zastavit.

Těch pár pouličních protestů pro zachování lesů bylo "překrouceno" na vládním stole i v očích médií v nezákonnou těžbu dřeva, bez jakékoli iniciativy na zachování v každém horském povodí aspoň kus nedotčeného lesa, ať zůstane aspoň nějaká naděje. V důsledku téměř úplného odlesňování malých povodí často nastal fenomén náplav kamení, větví, bahna; povodní a sesuvů půdy. Odlesněné povrchy, erodované přívalovou vodou (vymletá koryta), zejména tam, kde jsou svahy strmé, jsou nevratně ztraceny.

Dalším fenoménem, který ilustruje karpatskou krajinu, je vypalování a mýcení kosodřeviny. Pro biology, ekology a turisty je kosodřevina (Pinus mugo) chráněným druhem s důležitou ochrannou a estetickou úlohou, ale pro místní komunity, které spravují horské pastviny, je považována za invazivní druh. Z tohoto důvodu dostávají vlastníci nebo správci horských travních porostů z Evropského zemědělského fondu dotaci na "čištění" pastvin. Pokud se kosodřevina přirozeně rozrůstá, protože tam patří (příznivé pedoklimatické podmínky), správci pastvin ji "čistí" mýcením a vypalováním, na něž dostávají dotace z evropských fondů.

Vzhledem k tomu, že neexistují ochranná opatření, a kdy vlastnictví půdy, zejména té ve veřejném vlastnictví (spadající pod radnice), přešlo na organizaci a správu horských luk (2013), což podporuje to odlesňování a vypalování "veřejného vlastnictví" (habitatul comunitar), "křovin Pinus mugo a Rhododendron myrtifolium" pro zvýšení plochy travních ploch. Vážnější je, že tento typ vegetace, která tvoří habitant european prioritar, je se nyní vypalován a mýcen výlučně na lokalitách "Natura 2000". Ochranná a estetická hodnota kosodřeviny prohrává v konkurenci a ustupuje pastvinám.

Tlak na mýcení a žďáření kosodřeviny se v blízké budoucnosti může zvýšit, protože po období poklesu (1990-2000), se stalo pastevectví v Karpatech opět rentabilním, neboť Rumunsko se od té doby stalo největším vývozcem ovcí v EU (na 1 milion ovcí ročně opouští přístav Konstanca) a poptávka, zejména z arabských zemí, je velmi vysoká.

Všechny tyto jevy znamenají rostoucí tlak na Rumunskou karpatskou krajinu, lesy a pastviny zůstávají zdroji, které budou v budoucnu vždy nadměrně využívány v zemi, která zjevně nechápe, "co se ztratí, když se něco získá".

Pozn.: Fotografie z pohoří Paring (r. 2019), Jižní Karpaty.