Nejzápadnějším hřebenem horského celku Wölzer Tauern (Wölzské Taury) nad údolím Sölktal

Zpočátku nás vede značená cesta okolo velké hospodářské usedlosti Winkleralm, která nabízí v sezóně ubytování a občerstvení. Dnes je už zavřeno a začínáme odtud prudce stoupat v mnoha krátkých serpentinách úzkou stezkou k chatce Mahdfeldhütte (1 718 m). Stezka vede hustým lesem bez výhledů a rychle nabíráme výškové metry. Malá chata sloužící lovcům a pastevcům je nádherně položena nad horní hranicí lesa a nabízí pěkné výhledy přes údolí Sölktal na horu Deneck (2 433 m) a Schladmingské Taury. Na zápraží opuštěné chatky si dáváme občerstvení z vlastních zásob před dlouhým výstupem na hřeben.

Po odpočinku opouštíme značenou stezku a stoupáme podél hlubokého žlebu pastvinami směrem k hřebeni. Překonáváme suchý žleb a mimo veškeré cesty stoupáme stále strmě vzhůru. Dostáváme se do míst, kde se objevují první travnaté plošiny ve strmých svazích a začínáme tedy traverzovat svahy po těchto plošinách. Dosahujeme výraznějšího hřbítku, který končí až na bezejmenném vrcholu mezi Tischfeldspitze (2 268 m) a Kammkarlspitz (2 248 m). Úspěšně a bez problémů dosahujeme hřebene a užíváme si nádherných výhledů snad na celé Nízké Taury, Dachstein (2 995 m) a pohoří Totes Gebirge.

Z vrcholku scházíme do mělkého sedla a děláme si odbočku na výrazný vrchol Tischfeldspitze (2 268 m). Hřeben má střídavě travnatý a kamenitý charakter a Tischfeldspitze (2 268 m) je tvořena třemi samostatnými skalnatými vrcholky. Skalnatější místa se dají pohodlně obejít a brzy stojíme u schránky s vrcholovou knihou na nejvyšším z vrcholků. Do knihy se zvěčňujeme a registrujeme pouze několik málo zápisů za rok. Sedíme v trávě a užíváme si daleké výhledy. Je bezvětří a příjemně teplé počasí. Sledujeme pokračování hřebene jižním směrem přes vyšší a výraznější horu Unholdingspitze (2 293 m), ale vzhledem k náročnému skalnatému terénu hory a krátkému podzimnímu dni si necháváme tento nádherný vrchol na jindy.

Vracíme se nazpět přes mělké sedlo na bezejmenný výhledový vrcholek a pokračujeme hřebenem severním směrem. Před námi je krásně tvarovaný a ostrý vrchol Kammkarlspitz (2 248 m), ke kterému směřujeme dokonale travnatým hřebenem s malým jezírkem v hloubce pod námi. Východní svahy hřebene nejsou travnaté, ale prudce spadají skalnatými srázy do hlubokých karů s drobnými jezírky. Vede nás jakýsi náznak kamzičí stezky a užíváme si zcela prázdné hory.

Nenáročným výstupem dosahujeme vrchol Kammkarlspitz (2 248 m) s novým dřevěným křížem a také zde nechybí schránka s knížkou. Opět parádní výhled, ticho a samota v nádherných podzimně zabarvených horách. Stále stoupající hřeben nás vede dále k vrcholu Schafdach (2 314 m), který je naším nejvyšším bodem dnešního dne. Na travnatém vrcholku je malý dřevěný křížek opět se schránkou. V hloubce se zrcadlí hladina jezera Seekar See (2 070 m), kam musíme následně sestoupit.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Sestupujeme po hřbítku vybíhajícího z vrcholu Schafdach (2 314 m) a jezero sledujeme pod kolmými stěnami. Velkým obloukem se dostáváme bezpečně až k hladině jezera, které se při západu slunce leskne jako zrcadlo. Celé okolí se postupně zbarvuje do tmavě oranžových odstínů. K tomuto odlehlému jezeru nevede žádná stezka a dokonce ani pouhý náznak lovecké pěšiny v okolí nenajdeme.

Sestupujeme opatrně "cestou nejmenšího odporu" a držíme se svahů hory Schafdach. Potůček vytékající z jezera totiž končí v téměř kolmém skalním stupni a cesta podél potoka je tedy neschůdná. Kombinujeme traverzování a prudký sestup volným terénem, prodíráme se vegetací a celkem rychle se dostáváme na značenou turistickou cestu vedoucí od Mahdefeldhütte. Od blízkého rozcestí nás značené cesta přivádí na širokou vozovou cestu a již po tmě se rychle dostáváme až naše parkoviště u Erzherzog - Johann Hütte. Nádherný den v opuštěných horách se skvěle vydařil.

Horský průsmyk Sölkpaß (1 788 m)

Nocujeme v autě na opuštěném parkovišti v zimních spacácích a brzy ráno vyjíždíme do horského průsmyku Sölkpaß (1 788 m). Silnice vedoucí přes horský průsmyk v Nízkých Taurách spojuje údolí řeky Enns s údolím řeky Mur ve Štýrsku a není zpoplatněná žádným mýtem. Průsmyk zároveň odděluje horské oblasti Wölzer Tauern (Wölzské Taury) a Schladminger Tauern (Schldmingské Taury) v Nízkých Taurách. V zimním období (od listopadu do května) je silnice přes Sölkpaß neudržována a uzavřena. Průsmyk byl využíván již v římském období jako důležitý alpský přechod a měl mnohem větší význam, než má v dnešní době. Dnes se zde nachází malé parkoviště a kaplička.

Hřebenovka přes Hornfeldspitze (2 277 m) na Naarenspitze (2 336 m) z průsmyku Sölkpaß (1 788 m)

Výstup na Hornfeldspitze (2 277 m) z průsmyku Sölkpaß (1 788 m) zabere asi 1,5 hodiny a nejedná se o nic náročného. Cesta v mírném stoupání traverzuje svah hory a nabízí nádherné pohledy do údolí Sölktal a na okolní hřebeny a vrcholky Nízkých Taur. Závěrečný úsek vede po hřbetu nad drobnými jezírky až na samotný vrchol Hornfeldspitze (2 277 m) s dřevěným křížem a schránkou s vrcholovou knihou. Vrchol je populární pro jednoduchý výstup, časovou nenáročnost a opravdu dokonalý výhled.

Travnatý hřeben dále pokračuje okolo vrcholu Aarfeldspitze (2 284 m) na nejvyšší Naarenspitze (2 336 m), kam už chodí minimum lidí. Odbočujeme si z cestičky na vrcholek Aarfeldspitze (2 284 m) udělat několik pěkných fotek a dále po celkem nenáročném stoupání brzy sedíme na Naarenspitze (2 336 m).

Vrcholek je ozdoben malou kamennou pyramidou, ale tradiční alpský vrcholový kříž zde chybí. Nejhezčí výhledy jsou na Rettlkirchspitze (2 475 m) a Greim (2 474 m), tedy na nejvyšší vrcholy oblasti Wölzer Tauern. Parádní jsou i pohledy do hlubokého karu s drobnými jezírky pod horou Hochstubofen (2 385 m). Návrat zpět je opět přes vrchol Hornfeldspitze (2 277 m) a jedná se celkem o asi 3 hodiny dlouhý horský výšlap včetně zpáteční cesty.

Trasu najdeme například v mapě KOMPASS č. 222 Sölktäler.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie