Horská sedla a rašeliniště Triebenských Taur

Po široké cestě mezi loukami přecházíme potok Grünbach a po chvilce stoupání lesem a překonání první serpentiny stojíme u odbočky široké cesty doprava. Opouštíme tedy značenou cestu a vstupujeme do pěkného údolí Grüngraben, kterým teče horský potok Grünbach. Lesní cesta nás přivádí na horské pastviny Schaunitzalm (1 411 m) a zároveň i v těchto místech mění směr a opouští horské údolí.

Přecházíme na úzkou stezku stoupající proti proudu potoka. Je naštěstí skvěle značená kamennými mužíky (v Alpách nazývané Steinmandl) a neomylně nás vede travnatými svahy s nádhernými výhledy do výrazného sedla Schaunitztörl. V sedle se nachází malé jezírko skvěle položené mezi vrcholem Kerschkern (2 225 m), ležícím na hlavním hřebeni Seckauských Taur (Seckauer Tauern), a nejvýchodnějším vrcholem rozeklaného skalnatého hřebene Hahnenkamm (2 072 m).

Sedlo Schaunitztörl je hojně využíváno k výstupu z horní části údolí Ingeringbachtal do výše položeného sedla Krügltörl na hlavním hřebeni. V dnešním krásném dni tu potkáváme několik skupinek lidí a i přes absenci značení je místo navštěvované. Užíváme si horskou pohodu v teplém letním dni a vysedáváme na skalkách nad jezírkem.

Další naše putování vede do hlubokého údolí Ingeringbachtal, kam sestupujeme po úzké a místy málo znatelné stezce. Vyšlapaná pěšinka v horské trávě nás po překonání strmého počátečního sestupu vede mezi borůvčím v mírných svazích pod skalními stěnami Hahnenkammu. Přes travnaté a mechem porostlé terasy přicházíme k rašeliništi s kvetoucími suchopýry a nechybí ani malebné rašelinné jezírko.

Pokračujeme stále mezi mechy a borůvčím a doprava od nás odbočuje výrazná stezka k nedalekému horskému jezeru Hahnsee pod skalní stěnou Hahnenkammu. Nádherné a odlehlé jezero vhodné i ke koupání jsme navštívili před několika lety a dnes bez odbočení sestupujeme po stezce dále vstříc údolí. Na hranici lesa začíná široká cesta a pohodlně se tak dostáváme na dno významného a dlouhého údolí Ingeringbachtal.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Překonáváme potok po dřevěném mostku a můžeme pokračovat zase chvíli po značené cestě až do sedla Kettentörl. Cesta vede přes využívané pastviny v horní části údolí a je nepříjemně podmáčená a rozdupaná od kravských kopyt. Postup údolím je pomalý a krávy nás zvědavě pozorují. Pastvina se naštěstí o něco výše mění ve stezku, která nás nenáročným výstupem přivede do významného sedla Kettentörl (1 864 m).

Sedlem prochází dálkové rakouské cesty č. 02 a 08, dále cesta Via Alpina a poutní cesta Benediktweg. Odpočinek před další cestou je samozřejmostí a porovnáváme si místo s krásnými výhledy s pozdně podzimní návštěvou v minulém roce. Dnes pokračujeme ze sedla na hřebenovou neznačenou cestu k vrcholu Speikleitenberg (2 124 m).

Znatelná a chozená stezka obchází porosty kleče a menší skalky a dostáváme se na kótu 2 111 m se skvělým výhledem na okolní alpské vrcholy a do hlubokých údolí. Příjemná hřebenovka rychle utíká a brzy stojíme na vrcholu Speikleitenberg (2 124 m) s vrcholovou knihou a kruhovým výhledem. Vidět je nejen naprostá většina vrcholů Seckauských a Triebenských Taur, ale také vápencové štíty Ennstalských Alp a Totes Gebirge na severu i oblé Seetaler Alpen na jihu. Opět sedíme a užíváme si krásné letní počasí na horách.

Sestupujeme po hřebeni přes skalnatý vrcholek do sedla Krugtörl. Sledujeme pěkný a od hřebene oddělený vrchol Krugspitze (2 047 m) a nádherná jezera Krugsee pod sedlem. Obě místa jsme navštívili před lety z jižní strany hor a zavzpomínali jsme si na tehdejší dlouhou jednodenní výpravu. Ze sedla Krugtörl vede stezka mezi skalisky na vrcholek Krugkoppe (2 042 m), který nabízí pohledy do Triebentalu a na Ennstalské Alpy na obzoru.

Vrcholek je hezky travnatý a pohodlnou cestou odtud klesáme do posledního dnešního sedla s názvem Pumucklscharte (1 960 m). Od jezer sem přichází značená cesta, která pokračuje dále na blízký vrchol Mödringkogel (2 142 m), a nechybí tu rozcestník. Ze sedla nám začíná dlouhý sestup neznačenou stezkou do Triebentalu.

Výrazná pěšinka klesá prudce travnatými svahy a následně vchází do porostů kleče, kde traverzujeme strmé svahy hory Mödringkogel (2 142 m). Perfektně vedená cesta ve vysekané kleči přechází lavinové dráhy a drobné potůčky s ledovou vodou. Na jednom místě se zastavujeme u rašeliniště s jezírkem obklopeném mechy a kvetoucím suchopýrem. Jedná se o nečekané a nádherné místo na trase, které trochu připomíná české hory.

Po delším úseku v klečovišti vcházíme konečně do lesa. Dlouze klesáme zachovalým horským lesem až k loukám Modringalm a kamenné mužíky nacházíme na každém nepřehledném místě. U Modringalm se připojujeme na značenou cestu vedoucí z vrcholu Gamskogel (2 386 m) a kolem dřevěné lovecké chaty Modringhütte (1 467 m) stále sestupujeme lesem směrem k Triebentalu. Široké lesní cesty nás už celkem rychle dovedli až k hostinci Bergerhube (1 198 m) s parkovištěm, kde jsme povedený horský den ukončili.

Značené i neznačené stezky najdeme na mapě KOMPASS č. 223 Seckauer Alpen. Volný pohyb v horách Nízkých Taur mimo značené trasy zde není nijak omezen a v dobrém počasí není orientace v terénu náročná.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie