Trek národním parkem Singalia v Indii a Nepálu

Treking na hranicích Indie a Nepálu s výhledy na božskou Kangchenjungu

"Na druhou stranu, komu se poštěstí vidět zasněžený bambusový les?" Trek v národním parku Singalia na hranicích Indie a Nepálu měl všechno... počasí, na jaké si vzpomenete. Stoupaní do 3 600 metrů v příjemné mlze, abychom snad nedostali závrať. Noční sněhovou bouři následovanou obyčejnou denní vánicí, jež se při sestupu do nížiny změnila v téměř monzunový liják. To vše následovala příjemná jarní atmosféra poslední den sestupu. Jo a taky nám himalájští bohové dopřáli asi tři hodiny nádherně promrzlých, avšak jasných výhledů na více než osmitisícovou Kangchenjungu, které téhle eskapádě jakž takž daly smysl.

I tak se mlžná atmosféra dala svým způsobem užít a sníh přidal šmrnc dobrodružství. V každém případě jsme na tom byli lépe, než skupina bratrů Poláků, kteří vylezli na hřeben z druhé strany jen proto, aby jim další cesta v noci zapadala sněhem a museli se s námi vracet dolů (pro ně stejnou cestou). Bylo mi jich docela líto, protože pokud vás zrovna nezastihnou hrátky podnebí, jedná se o opravdu krásnou túru v jedinečných přírodních podmínkách.

O bozích a lidech

Náš průvodce Budga (ne ten osvícený, jak sám poznamenal) byl fajn inteligentní chlap s nadstandardně dobrou angličtinou a poměrně širokým rozhledem. Díky pochodovým rozpravám jsem si mohl doplnit další dílky do skládačky o životě v Indii. Jedno z témat bylo, jak mnoho mladých bez vzdělání odchází do města hledat lepší živobytí. Místo blahobytu však nacházejí jen zklamání a podřadné práce bez lepší perspektivy. Budga je spokojený horal. Vypadá, že mu osud dopřává přesně to, co chce, a svůj kombinovaný život průvodce a začínajícího farmáře by neměnil.

Čtěte také: Annapurna trek, treking v Himalájích

On i další obyvatelé považují Himalájské velikány za součást božského panteonu. Podobný status živoucího boha mezi smrtelníky má v nížině řeka Ganga. Pokud si při výpravě do kopců potřebuje odskočit, prožívá dle vlastních slov velmi smíšené pocity, jestli je opravdu nutné se takto zachovat ke svým bohům. Holt jak si to jednou vymysleli…

Přiměřeně nenáročná túra

Při zběžném pohledu do mapky, kterou dostanete na začátku výletu, se vám protočí panenky. Kilometráž vypadá děsivě, ale shodli jsme se, že je pravděpodobně lehce nadsazená. V každém případě, časově to mají průvodci spočítané velmi dobře a všechny úseky se dají stihnout v relativně rozumném tempu. Jen zastávek jsme zvyklí dělat o něco více, než nám bylo dopřáno. Zde se místa odpočinku řídí především možností dopřát si čaj od některé z horských hospodyněk.

Náročnost treku není vzhledem k absenci nutnosti jít "na těžko" nijak přehnaná. Základní fyzička se kvůli značnému převýšení první dva dny a pohybu nad hranicí třech výškových kilometrů hodí, ale s lehkým batohem vám často ani nepřijde, že jste ušli takový kus.

Spaní i jídlo je za poměrně rozumnou cenu zařízené na chatách. Tahat s sebou stan a zásoby v podstatě nemá smysl. Voda se dá dokoupit nebo dočepovat (v nížině bych to nedoporučoval, ale tady mají horské zdroje) každou chvíli, takže více než jednu flašku na osobu také nepotřebujete. Jako velmi příjemný relikt se v našich batozích ukázal spacák. Němečtí kolegové, kteří se s námi složili na průvodce, sice přes den pádili po kopcích s lehčím batohem, ale po prvních dvou nocích mi po ránu přišli nějací prokřehlí.

Na chatách, kde se přespává, se o vás v závislosti na vzdálenosti od civilizace velmi hezky postarají co se jídla a čaje týče a také nějaký mls se dá s vysokohorskou přirážkou zakoupit. Topení však neočekávejte. My jsme šli na začátku sezóny v březnu, a přestože si následující měsíce nejspíše odpustí sněhové hrátky, sauna na programu určitě nebude.

Odkud, kam a jak

Ať už letecky, autobusem nebo vlakem je první přestupní stanicí do hor městečko Siliguri nebo jeho 8 kilometrů vzdálená bratrská železniční stanice New Jalpaiguri Junction. Odtud se sdíleným džípem můžete nechat odvézt do Darjeelingu, který sám o sobě se svým okolím a čajovými zahradami stojí za průzkum. Z "autobusového" stanoviště (říká se tomu bus station, ale moc autoubusů na místě nenajdete) v Darjeelingu odjíždějí sdílené džípy směr Maneybhanjan. Je vhodné vyrazit ráno co nejdříve, abyste na místě startu byli před polednem a stihli se do kopců vypravit ještě ten samý den.

V Maneybhanjan vás čeká zápis u pohraničníků a hned naproti v turistické kanceláři volba délky a podoby trasy a zaplacení průvodce, který je pro treky v této oblasti bohužel povinný. My jsme zvolili pětidenní variantu, která se ukázala jako akorát. Do kratší bych nešel, delší je zbytečná - vždycky se např. v případě nepřízně počasí dá jeden den snadno doplatit.

První den obsahuje cca čtyřhodinové stoupání do místa zvaného Tumling. Zde vás čeká pravděpodobně nejbohatší snídaně za celý trek.

Druhý den se jde do osady Sandakhpu. Jedná se o nejnáročnější den treku. Vzdálenost a převýšení si vyberou své, ale pokud budete mít štěstí na počasí, jsou výhledy na horské velikány z cílové destinace nezapomenutelné. Oba dny se jde poměrně zajímavou přírodou, takže se po cestě rozhodně nebudete nudit.

Třetí den je ve znamení dlouhé hřebenové túry na Phalut téměř bez výraznějších stoupání a klesání. Delikátní panorámata berou dech a zastupují tak v této činnosti stoupání předchozích dní.

Čtvrtý den se celý klesá. Po průchodu bambusovým lesem (v našem případě se sněhovým popraškem a později řádným lijákem) se vynoříte na hranicích Sikkimu ve vesničce Gorkhey. Normálně se jde ještě dál, ale my kvůli počasí zastavili zde.

Poslední pátý den už zbývá pohodově dojít do Rimbicku. Vstává se brzo, abyste zavčasu (před polednem) chytili odvoz zpět do Darjeelingu. Ujistěte se, že váš průvodce dopravu dobře domluvil, abyste se neocitli v pasti, kdy musíte složitě shánět dražší řešení.

Mapka oblasti www.highlanderguidesandporters.com.

Kolik si našetřit

Ceny jsou uvedeny v rupiích. V době naší cesty (březen 2017) se kurz pohyboval cca 2,5 rupií za korunu.

• 160 / os shared jeep z New Jalpaiguri do Darjeelingu
• 70 / os shared jeep do Maneybhanjan z Darjeelingu (odjezd z bus station)
• 600 - 800 / dvoulůžkový pokoj v levnějším bytování v Darjeelingu s wifi a teplou sprchou (např. Aliment hotel)
• 1 200 / skupina průvodce na den (celkem, takže ve skupině se to dělí)
• 200 / os poplatek za vstup do parku
• Okolo 200 / os / noc za spaní na chatách
• 300 - 400 / os / den za jídlo na treku plus 20 za každý čaj, kterých po cestě určitě pár vypijete
• Okolo 200 doprava z Rimbicku zpět do Darjeelingu
• 20 / litr za vodu, která se na rozdíl od zbytku Indie v horách dá většinou nabrat pitná a zadarmo. Někdo však nemusí chtít riskovat

Ideální doba k návštěvě

Sezóny jsou v podstatě dvě. Jarní je od března do května a dají se očekávat průměrné teploty v rozmezí 6 - 12 °C. Zatímco v březnu ještě lehce vymrznete a na začátku můžete zcela výjimečně zapadnout sněhem, v květnu příležitostně sprchne. Odměnou za veškerou dřinu vám v jarním období kromě výhledů budou i kvetoucí rododendrony, orchideje a další květy.

Na podzim jsou k návštěvě vhodné měsíce říjen a listopad s průměrnou teplotou 1 - 6 °C a o chlup lepší viditelností oproti jaru. Počítejte však s možností sněhových přeháněk. Na trasu se dá vyrazit i v prosinci, ale to už vás opravdový mráz nemine.