Perć Akademików, Babia hora po via ferratě

Třídenní trek v Oravských Beskydech (2)

Noc byla hodně teplá a již brzy ráno bylo parno. To bude pořádně horký den. Dnes máme v plánu opětovný výstup na Babí horu a návrat na Slanou vodu. Na vrchol Babí hory se chceme dostat po via ferratě, aneb cestě akademiků, která je v Polsku zvaná Perć Akademików.

Balíme a vyrážíme k Babí hoře. Opouštíme útulna na Modralové a přes nejsevernější bod Slovenska, rozcestí Modralová (1 160 m), a kolem velkého hraničního kamene III/90 scházíme do Jaloveckého sedla (995 m), kde jsme byli již včera. To jsme ale mířili na Gluchačky. Dnes se budeme kousek vracet ve včerejších stopách.

Hala Czarna a chata Markowe Szczawiny

Následuje sousední sedlo zvané Przełęcz Jałowiecka Północna (998 m) a nebo Tabakowe Siodło a zalesněný hřeben až k rozcestí, na kterém odbočujeme na červenou turistickou značku. Ta vede po severním úbočí Babí hory (1 725 m). Využíváme četných pramenů a doplňujeme vodu, která nám již začínala citelně chybět.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Následuje hezký úsek s pasekami a loukami okolo malé polany zvané Hala Czarna. V minulosti tady stával turistický přístřešek, kterého by bylo možné využít k bivaku, dnes ale není po něm ani vidu, ani slechu. K červené značce se zleva připojuje značka žlutá, která sem vede z obce Zawoja. Tam jsem se "flákal" minulý měsíc.

Chodník je docela široký, ale hodně kamenitý. Ale bez větších převýšení, docela respektuje vrstevnici. Občas se otevřou výhledy do údolí, dokonce je vidět na protější hřeben s vrchem a rozhlednou Mosorny Groń. Hustý smrkový les tu a tam uvolnil místo i jiným dřevinám, často se objevuje jeřabina. Zejména na plochách, které byly v minulosti postiženy kůrovcem.

Konečně se před námi objevuje další z dnešních cílů - chata (schronisko) PTTK Markowe Szczawiny (1 180 m). Přestože je teprve dopoledne, na chatě je docela dost lidí. Není ale problém si sednout, objednávka šla také rychle. S bráchou dáváme pivo, Michalka dostane limonádu. No a pochopitelně nemohou chybět hranolky… Já si dám žurek, hustou, tradiční polskou polévku, která se připravuje z žitného zákvasu. Již jsem jej dlouho neměl. O cenách raději pomlčím, člověku se jen panenky protáčejí. I v Polsku pořádně přitvrdili. V cenách všeho.

Via ferrata na Babí horu aneb Perć Akademików

Opouštíme chatu Markowe Szczawiny a pokračujeme v traverzování severního svahu Babí hory. Ale již jen krátce, protože budeme z této cesty asi po půl kilometru odbočovat. Čeká nás Perć Akademików, kterou mnozí považují za nejkrásnější výstupovou trasu na Babí horu, nejvyšší horu nejen Oravských Beskyd, ale i všech Beskyd. No a pokud někdo tuto trasu za nejhezčí nepovažuje, pak jistě nebude nic namítat proti tomu, že jde o nejodvážněji vedenou cestu k vrcholu této mohutné hory.

Turistický chodník, Perć Akademików, je dobře označen i udržován. Jedná se o jednosměrný chodník, který slouží výhradně k výstupu. Na sestup tudy raději zapomeňte. Minimálně o prázdninách a o víkendech. Čekají nás stovky a stovky schodů. Je to pořádná zabíračka. Výškové metry ale přibývají docela rychle. U jednoho z pramenů dobíráme vodu a smýváme pot, počasí a teploty nám opravdu dopřávají. Brzy se otevírají pohledy do severních, hodně prudkých srázů Babí hory, skalních kotlů a kamenitých dolin jako jsou Kotlina Suchego Potoku, Kocioł, Piarżysty Żleb a další.

Chodník se na chvíli pokládá. Snad aby nám dal oddechnout a vychutnat si úžasných scenérií. Kamenitá moře, skalní žebra, ale i husté porosty kosodřeviny a jeřabin, kapradí aj. pokrývají severní svahy Babí hory. Chodník se opět začíná prudce zvedat a zakrátko nás přivádí na začátek via ferraty.

Tu via ferratu bych měl dát spíše do uvozovek, protože se vlastně o via ferratu nejedná. Ale železa - řetězů a ocelových kramlí, stupaček, si tady člověk docela užije. Podobně jako třeba na Ostrém Roháči (2 088 m) v Západních Tatrách. Jen ten terén není až tak exponovaný. Ale i tak je skalní úsek s jištěním příjemným a vítaným zpestřením této výstupové trasy. Nakonec podobu této cesty nejlépe ukáží fotografie, které jsem zařadil do fotogalerie.

Následují další skalní úseky, za zády se otevírá nerušený pohled na Malou Babí horu (1 517 m), po levici pak na nekonečné hřebeny Oravských Beskyd i dalších pohoří. Železo pomalu končí a následuje táhlé a pomalu nekonečné stoupání k vrcholu. V četných serpentinách. Přecházíme kamenná moře, užíváme si fantastických výhledů i sluníčka, které pořádně hřeje. Tak jak se nakonec na srpen sluší a patří.

Už, už se objevuje vrcholová kamenná pyramida, zbývá pár posledních kroků. A konečně je tady vrchol. Dnes máme štěstí, po včerejší mlze není vidu ani slechu. Naopak si užíváme sluníčka a výhledů. Nejsou sice tak dobré jako minule, Tatry vidět nejsou, ale po Oravských Beskydech i bližších pohořích se porozhlédnout můžeme.

Chata (schronisko) na Babí hoře

Na vrcholu je docela živo, jsou tady desítky lidí. Naprostou převahu má tady polština. Poláci jsou opravdu turistickým národem. Také si dáme na vrcholu Babí hory (1 725 m) pauzu. A svačinu. K sestupu pak vybíráme zelenou turistickou trasu, která vede do Polska. Máme to tudy sice na Slanou Vodu o poznání dále, ale jednak jsem se nechtěl vracet stejnou cestou a za druhé jsem se chtěl podívat do míst, kde v minulosti stála turistická chata. Jen malý kousek pod vrcholem Babí hory.

Chata stála kousek pod vrcholem Babí hory ve výšce 1 616 metrů, na velké plošině chráněné před nepřízní počasí i sněhem. Svému účelu však sloužila pouhých 30 let. Postavena byla v roce 1905 z popudu místního německého spolku. Po vytýčení nových hranic mezi Polskem a Československem se chata ocitla na polském území. V den vypuknutí II. světové války (1.9.1939) chata vzplála.

Po dobu války zůstala chata ve zbídačeném stavu, navíc byla vyrabována. V roce 1948 chata byla provizorně opravena, iniciativy se chopil turistický spolek PTT (Polskie Towarzystwo Tatrzańskie). Bohužel o rok později chata opět vzplála a již nebyla nikdy opravena. Později byla stavba zcela odstraněna a dochovaly se z ní jen základy. Ty jsou dnes upraveny jako vyhlídková plošina, která je navíc osazena rozhledovou růžicí a informačním panelem s historií chaty.

Okolí bývalé chaty je opravdu krásné, nás však ještě čeká fůra kilometrů, takže musíme kouzelné místo opustit. Míjíme křížek upomínající na tragickou událost z 14.11.1935, kdy jen kousek od chaty umrzli čtyři lidé. Dále se chodník klikatí mezi kosodřevinou, borůvčím a zakrátko nás přivádí do lesa. Chodník tady "padá" téměř po spádnici, neskýtá ani chvíli odpočinku. Na hranicích národního parku (Babiogórski Park Narodowy) stojí turistický přístřešek, který by se dal v případě nouze využít k bivaku.

Pod Palkočom, Hájovňa na Rovniach

Sešup lesem konečně končí, dostáváme se na lesní cestu. Neodoláme a odnášíme s sebou pár hřibů. Ty největší praváky tam opravdu nešlo nechat. Dostáváme se na okraj osady Stańcowa a k informačnímu stánku, který slouží zároveň jako kiosek. Mají tady zmrzlinu. Míša dostává pořádnou porci. Myslím, že si ji zaslouží. Je vidět, že toho má dnes už dost. Trasa byla docela dlouhá a sestup nekonečný.

Následuje stoupání k hranici mezi Polskem a Slovenskem. Tu překonáváme v sedle, na rozcestí Pod Palkočom (907 m) u hraničního kamene III/75. To nese pojmenování podle zaniklé hájovny, která tady stála jen krátce. Od poloviny 19. století do roku 1900. Scházíme, míjíme uzamčenou chatu a velký altán s krbem a dostáváme se k Hájence na Rovniach (885 m).

Do cíle to již máme poslední tři kilometry. Už to půjde rychle. Okolo Hviezdoslavovy hájovny a řes rozcestí Paseky (868 m), okolo pastvin s pasoucími se kravkami, se dostáváme vpodvečer k chatě na Slané Vodě (755 m), od které jsme na povedený okružní trek vyráželi před necelými třemi dny.

• Trasa celého treku na turistické mapě
• Předchozí (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie