Himaláje: Nepálsko-indické balancování na hraně - Sandakphu (3 636 m n. m.), Darjeeling a Maneybhanjang

Treking v indickém Himaláji

Sandakphu by mohlo být synonymem pro slovní spojení "mít všechno jako na talíři". Z jednoho místa na Nepálsko-indické hranici lze vzhlížet na čtyři z prvních pěti nejvyšších vrcholů světa, do tajuplného Bhútánu, malého státu v severní Indii Sikkim a mnoha dalších směrů, které člověku berou dech.

"Už ani krok hochu," snažím se své myšlenky telepaticky přenést na tunové chlupaté monstrum, které stojí tři metry přede mnou a dívá se mi do očí. Když se rozskáče takový jak divoký (Bos mutus), člověk strne úžasem. Jenže stát v cestě takovému drobečkovi v pohybu je docela riskantní. Jak, který se zrovna přišel napást, si hlídá teritorium a mohutnými a hlasitými výdechy par z nozder poukazuje, že si nepřeje být rušen. Ztratil jsem se malinko v čase při pohledu na divokého tura, ale je třeba se vrátit do reality, schovat se do bambusu a vypařit se z jeho přítomnosti, i když setkání s ním je fascinující.

Jasná volba Sandakphu

Do Darjeelingu, města proslulého čajem nacházejícího se v severní části Indie - státu Západní Bengálsko, jsme dorazili začátkem února 2012. Jedna z mnoha zastávek na sedmiměsíční cestě po jižní a JV Asii. Když jsem v jedné internetové kavárně v Darjeelingu pátral po zajímavostech v okolí tohoto města, vyskočilo mi na monitor mimo jiné i pochod na Sandakphu.

Čtěte také: Trek v okolí Darjeelingu. Tilak Treking 2006, soutěžní článek č. 2

Sandakphu je oblíbený vrchol (3 636 m n. m.), kde jsou jedny z nejúžasnějších výhledů na himalájské vrcholy. Po malé slovní přestřelce s Renčou, spolucestovatelkou, která upřednostňovala pobyt v nižší oblasti, na čajových plantážích, jsem si prosadil nakonec svou a pár dní strávíme balancováním na hranici Nepálu a Indie.

Darjeeling - Maneybhanjang

Další ráno vstávám brzo a jdu se projít ještě tichým městem k vyhlídkovému místu. Je to příjemný park, kde denně chodí několik desítek lidí běhat a různě zde cvičí a protahují těla. Také lze odsud pozorovat východ slunce a za jasného rána i masiv Kanchenjungy, nejvyšší hory Indie. Bohužel dnes je opar a jde vidět pouze slabý obrys.

Potkávám zde mladého sportovce Binoye, se kterým probírám třídenní trek na Sandakphu. Vřele mi nápad schvaluje a sežene nám přes jeho kamaráda dopolední odvoz jeepem do města Maneybhanjyang, odkud se vychází k prvnímu místu Tumling. Poděkujeme za jeho ochotu při shánění různého vybavení a domluvení odvozu a vyjíždíme z Darjeelingu. Na cestu mi ještě věnuje přívěšek s Buddhou pro štěstí.

špatné zprávy mohou být dobré informace

V Maneybhanjyangu, městečku usazeném ve výšce podobné jako Darjeeling (2 134 m n. m.), jsme povinni projít vojenskou a turistickou kontrolou. Jakmile se nahlásíme u pohraniční stráže, musíme navštívit ještě turistickou kancelář, která nám nutí průvodce z důvodu nebezpečnosti a částečně z příčiny pohybu v pohraničním prostoru. Žádného průvodce nechceme a chvíli se dohadujeme s informátorem, který nám nakonec sdělí, že jít sami nemůžeme a ve dvě se zavírá první kontrola a odchází pryč. Poté máme smůlu úplně.

Tyhle informace nám bohatě stačí a jdeme se naobědvat do místní jídelny. Do dvou hodin čekáme u malého chrámu a poté vyrážíme nahoru do Tumlingu (2 895 m n. m.) čtyřhodinovým pochodem. První část stoupání pouze prorážíme mlhu, jakmile se ale dostaneme nad mraky, naskytne se nám krásný výhled na vršek Tonglu (3 070 m n. m.), pohraniční hřeben k Sandakphu a v dálce vidíme vrchol Kanchenjungy. Mraky jsou zde tak husté, že si připadám jak obklopen vatou, jen sem tam se převalí pomocí silného větru přes horský hřbet před námi.

Cesta z MB do Tumlingu má 11 km a před západem slunce stíháme dojít do ubytovacího zařízení, kde bereme cimru za 300 rupií (cca 100 Kč) na noc. Navečeříme se a do noci hrajeme kostky s dvěma Holanďany, Waltrem a Sandrou.

Šedivý den

Před šestou hodinou vstávám a jdu se podívat na východ slunce nad Himalájem a debatuju s Waltrem ohledně průvodce. Kilometr od nás je druhý vojenský checkpoint a potřebovali bychom s nimi projít. To se nelíbí jejich průvodci, ale i tak vyrážíme s nimi. Když jsme u kontroly, čekáme, co bude dál.

Hlídač nevypadá, že by nás chtěl pustit a spíš se diví, co děláme až tady. Instrukce z jeho brožurky zní jasně - vrátit se! Jeden mladý Ind, co si vyšel se svým kamarádem taky na Sandakphu, se nabídl, že nám bude dělat průvodce. To pánovi v zeleném munduru stačí a zaplatíme mu pouze vstupenku do Národního parku Singalila, která činí 200 indických rupií.

Indové mají pochod v Národním parku zdarma a kdokoli může dělat bez problému průvodce. Jdeme dále s naším novým společníkem, který na ledových plochách několikrát uklouzl a spadl. Při pohledu na sníh se mu rozzářil obličej a hýčkal si sněhovou kuličku v ruce. Tak tohle je ta naše opora v divoké přírodě.

Co je ovšem horší, je počasí. Od rána je zataženo a nejde vidět víc, než pár desítek metrů před sebe. Do toho mě trápí střeva i žaludek. Nemůžu nic pozřít dovnitř, ale za to můžu všechno vyloučit ven. První část dnešního úseku je po hřebeni ve výšce kolem 2 700 metrů a je dlouhá 13 kilometrů. Ta druhá je z Kalpokhari (3 185 m n. m.) na vrchol a měří 7 km o převýšení 500 metrů.

Začínám být značně unaven a nemůžu do sebe nasoukat ani sladkou tyčinku. Od Kalpokhari na Sandakphu jdu sám zabalen v kapuci a šále, poněvadž začalo ještě víc foukat a do toho sněžit. Když dorazím na vrchol, hledám ostatní v mlze mezi několika chatami. Když se mi to povede, jdu se ubytovat (500 INR/pokoj). Na večeři se donutím něco pozřít, a poté se snažím pod dekou, spacákem a peřinou usnout. Večer je hrozná bouřka a trochu profukuje přes okno. Snad tam zůstane do rána.

Ráno moudřejší večera

Následujícího rána je mi lépe a opět vstávám v šest hodin k východu slunce. Dnes je zatím nejhezčí počasí a dokonce i výhledy stojí za vylezení z postele. Jde vidět masiv Kanchenjungy (8 585 m n. m.), hodně v dálce matně i vrcholky Lhotse, Makalu a Everestu a do sousedního Bhútánu lze také nakouknout. Mám dobrý pocit, že i přes zdravotní potíže a nevlídnost počasí z předchozího dne stojím na vrcholku zasněženého Sandakphu a pozoruji krásu kolem dokola.

Setkání s jakem

Po snídani balíme krosny a loučíme se s naším průvodcem, jeho kamarádem a Holanďany a sestupujeme do Srikholy, která je vzdálena 15 km. Při scházení ze Sandakphu, na jedné louce uvidím divokého jaka. Sednu si a čekám na Renču.

Mezitím nás doženou dva Italové s průvodcem a kolem jaka jdeme s nimi. Obcházíme ho asi desetimetrovým obloukem kolem rákosové džungle. Jakmile mu narušíme jeho diskrétní zónu, rozskáče se proti nám. Průvodce stihne projít a zaběhne za rákosový porost. Italové a Renča se stihnou vymotat a běžet zpátky a schovají se taky do rákosí.

Zůstávám stát jak opařený a čekám, co se bude dít. Jak se uklidnil a stojí proti mně. Díváme se na sebe. Po chvilce poznám, že bych měl radši taky jít. Při couvání narážím krosnou do rákosí a nejde se proklestit skrz. Pomalu zalézám cestičkou v džungli k ostatním. Když najdeme průvodce, potichu se odebíráme z místa činu a jdeme druhou stranou lesu pryč. Průvodce nám ještě vysvětluje, že si máme sundat červené bundy a kdyby přiběhl, máme se schovat zpět do rákosu.

Následujeme Italy a průvodce až do Srikholy a tam se s nimi loučíme. Průvodce nám ještě zajistí levnější ubytování po známosti v Rimbiku. Do Rimbiku je to už jen sedm kilometrů. Tam se ubytujeme a dalšího dne ráno se vracíme jeepem do Darjeelingu. Přechod z MB na Sandakphu a dolů do Rimbiku je neskutečný zážitek.

Nakonec je i Renča moc ráda, že jsem ji přemluvil a šli jsme se podívat na jedno z nejhezčích vyhlídkových míst. A i když mi nebylo celou cestu dobře a nevyšlo nám úplně počasí, byly to jedny z nejhezčích dní strávených v přírodě na našem putování Asii. Balancovali jsme na hřebenu, na hranici mezi Nepálem a Indií, mezi indickými zákony a kolem divokého jaka v pohádkové krajině Himalájí.

Rady pro turisty

Jak se tam dostat

Do města Darjeeling je spoj jeepem z města Siliguri. Do Siligury se lze dostat vlakem z Kalkaty, jež trvá kolem 12 hodin. Z Nepálské strany lze do Siliguri dojet autobusem z hraničního přechodu Mechinagar.

Víza a kurzy

Turisti České Republiky potřebují do Indie víza. Ty se dají vyřídit v České republice. Do národního parku Singalila je zapotřebí se nahlásit a pronajmout si průvodce. Dále se také platí vstupenka do NP. V Indii se platí indickými Rupiemi INR: 36 Kč / 100 NPR (2013).

Doprava

Doprava v Indii je relativně pohodlná, levná a hlavně hustě pokrytá. Vlaky jezdí často a téměř všude. Jsou levné, někdy malinko přelidněné, ale bezpečné. Město je dobře pokryto městskou hromadnou dopravou a Indové rádi se spoji poradí.

Do menších vesnic, převážně v horách se člověk dostane pouze jeepy, které jezdí z větších měst a šoféři, nebo jejich spolujezdci vás několikrát osloví, jestli nepotřebujete právě tam, kam jedou oni. Většinou přesně už ví, kam má turista namířeno. V jeepech se dá smlouvat.

Strava a ubytování

Co se dá říct o indickém jídlu? Je ostré. Ale když pocítíte chuť přes chilli, zjistíte, že je velmi chutné. Co se týče oblasti Darjeelingu, je podobné jídlu Nepálskému. Není se čemu divit, protože celý kraj v Himalájské části Indie je podobný Nepálu, jako třeba zvyky, kultura, jídlo, ale také obyvatelé. V horách existuje jen jídlo, které si sami nesete, nebo které vám místní uvaří. Nejčastější strava je rýže se zeleninou. Cenově je vše výhodné.

Co se ubytování týče, dá se spát venku, nebo jsou v každé vesničce umístěny hotely a apartmány za rozumnou cenu. Teplá voda v levnějších hotelech teče zřídka.

Mapy

Podrobnější mapa není, nebo se nám ji nikde nepodařilo sehnat. Ovšem je zde spousta letáčků a prospektů okolí Darjeelingu, kde jsou znázorněny města a někde i výškové kóty okolních kopců. Dá se spolehnout na místní obyvatele, že vám poradí, když ukážete na název města na papíře. Poté už jen stačí pozorovat na ukazující směr prstu domorodce.

Čas na návštěvu

Ideální chvíle k návštěvě Darjeeligu (2 134 m n. m.) je konec jara. My jsme zde byli v únoru a noční teploty byly mrazivé. Přes den se dalo pohybovat bez větších problémů na slunci pouze v mikině. Vždycky ale bude platit, že počasí v horách je nevyzpytatelné v jakémkoli ročním období.

Domluva

Na většině území Indie se dá komunikovat anglicky. Téměř všude i v horách lze potkat někoho, kdo umí anglicky. Je ovšem lepší naučit se pár základních slovíček, které můžete použít v malých vesničkách, jako třeba děkuji, voda, jídlo, apod. Indové se cítí lépe, když se snažíte hovořit v hindi. Nejsou těžké na zapamatování.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.