Výstup na Großer Priel po Johannsteig

Großer Priel a Höher Dachstein - dovolená v Solnohradsku

Co se zbytkem dovolené uprostřed srpna, kdy týdenní předpověď pro všechny alpské státy říká - hnusně, to byla otázka vskutku kardinální. Solnohradsko mě napadlo ze dvou důvodů - není daleko a jsou tam krásná jezera, když by se nedalo jít nahoru. Nakonec to dopadlo lépe, než jsme čekali.

Prvním cílem byly Mrtvé hory. Do ospalého Hinterstoderu (středisko ožívá především v zimě pro své dlouhatánské sjezdovky) jsme se dostali jednoduše přes Dvořiště do Lince a dál po dálnici směr Graz.

Odbočka do Totes Gebirge je před městečkem Sant Pankraz. Na konci údolí za vesnicí je klidné parkoviště, kde jsme v našem kombíku s lehátkovou úpravou přespali. Ráno je slunečnooblačnopolojasno s občasnými přeháňkami, tak zkoušíme Großer Priel.

Großer Priel

Údolí Hintertal je strašně hluboký a ač nejvyšší vrchol má něco jen něco přes 2 500 m, převýšení se řadí do kategorie "brutality". Čítá nějakých 1 900 m. Je zničující a vřele doporučuji nocleh na chatě Prielschutzhaus. S členstvím v rakouském alpském spolku to máte za 8 €. Z hlubokého údolí nejprve stoupáte přes lesem porostlý skalní práh nekonečnými serpentinami až na chatu. Z chaty se nabízejí dvě odlišné cesty.

Kousek nad chatou odbočuje doprava přístup pod poměrně těžší feratu (černá) a na ní je potřeba kompletní ferratová výbava. Normální cesta stoupá dolinou pod Prilem, na konci se přecházelo sněhové pole (cca 100 m, sklon do 30°), kde nebyly potřebné mačky, ale kdo neměl z místních aspoň teleskopky, měl trochu trému.

Nad sněhem začíná skalní lezení do sedla ve vrcholovém hřebeni. Není to skutečná ferrata, spíš lanem a sem tam kramlí zabezpečená cesta, kterou zdatný turista bez problému zvládne (začátečník by měl trénovat na Sněžce).

Mrtvé hory

Ze sedla se poprvé otevírá pohled na Mrtvé hory jako na všude popisovanou mírně ukloněnou náhorní plošinu, ze které vystupují jednotlivé vrcholy. Cesta po vrcholovém hřebeni k velkému kříži je už snadná, ale ještě poměrně dlouhá. Rozhledy jsou fantastické, počasí nám totiž nahoře kupodivu přálo. Protože druhý den se chceme přesunout k jezerům, tak volíme sestup až k autu. Vracíme se za tmy, okolo 21:30. Je to vážně nářez a minimálně jeden nocleh na chatě bych příště bral na sto procent. 3 800 m tam i zpět za 12 hodin!

Hallstatské jezero

Ráno jsme se vrátili na dálnici a před Selzthalem sjeli na Lietzen a Bad Ausee. Zastavili jsme se u jezera Grundsee a zamířili k nejkrásnějšímu jezeru Solné komory - Hallstattskému. V Hallstattu natřískáno a možnost někde zaparkovat nulová. První volné místo až za tunelem, ale to už se přemisťujeme do Gosau. Ne že bychom si fandili na Vysoký Dachstein, ale co když? Na vrchol vedou tři základní cesty.

Johannsteig

Od jihu z Ramsau buď těžká komerce lanovkou (viz později v textu) nebo hodně těžká ferrata Johann (1 300 m lan, spousta skob a kramlí), další možnost je dlouhá cesta z Hallstattu přes Sájmonku a hallstattský ledovec (s kontaktem jižní komerce ve vrcholových partiích), třetí možnost, kterou jsme zvolili je od Gosau, respektive od dolního jezera, kde končí silnice, přes Adámka a Gosauský ledovec. Autíčko nám poslouží opět jako noclehárna na parkovišti pod Vorderer Gosausee. Navečer se narvané parkoviště téměř vyprázdní a je klid. Pitná voda dostupná a splachovací toalety taktéž.

Cesta k Hinterer Gosausee

Ráno za občasného mrholení přeci jen vyrážíme s ledovcovým a ferratovým nádobíčkem aspoň zkusit Adámka. Cesta k Hinterer Gosausee je pohodová, spíše vycházková. Za jezerem však prudce mění charakter a dost namáhavě v nekonečných serpentinách překonává vysoký skalní práh. Cesta trvá cirka 3 hodiny (od jezera). Navlhlí a unavení se probojujeme na Adamekhütte. Velmi příjemná chata, vzhledem k počasí mají volno, umějí česky, no tak se ubytováváme a ráno se uvidí. Předpověď stále není moc dobrá.

Höher Dachstein (2 995 m)

Musím předeslat, že výstup na Höher Dachstein (2 995 m) není zase tak těžký, jak se popisuje v průvodci (tedy pokud začátečníci zůstanou na Sněžce). Ráno po snídani (výhodou bydlení na Adámkovi je, že nemusíte vyrážet brzy ráno s čelovkami a jste vyspalí) bereme ferratové a ledovcové vybavení, pití a sušenky a za proměnlivého počasí zkoušíme vrchol. Vápencové plotny nad chatou kupodivu za mokra nekloužou a drží jak helvetská víra. Díky oteplování se nyní ledovcem Gosaugletscher chodí po jeho pravé straně.

Nástup k ledovci je poměrně dobře a hustě značen červenými fleky na kamenech. Nejnepříjemnější část je suťovisko těsně před nástupem na ledovec. Na ledovci si sice svoji drahou polovičku navazuji na lano, ale tato strana je téměř bez trhlin, ty jsou uprostřed a hlavně v levé části ledovce (ve směru výstupu). Po mačkách se dostáváme až těsně pod ferratu, žádná odtrhová trhlina tady není, naopak sněhový jazyk (45°) nám umožňuje se pohodlně dostat až do sedla na skálu. Tady zanecháváme mačky, cepíny, lano a batoh, neb se chceme vracet stejnou cestou.

Samotná ferata také není démonická. V podstatě tam jsou jen dva svislé úseky asi tak po 4 m délky. Jinak je to spíš lehčí typ cesty, místy se snad ani nemusí jistit, pouze se lana přidržet. Kdo však trpí závratí bude mít problémy s pohledem k jihu (1 000 ve vertikále, jižní dachsteinská stěna). Počasí nám občas ukazuje i svou lepší tvář, tak je vidět jak do Ramsau, tak ke spodnímu Gosauskému jezeru.

Vrcholové foto

Po půlhodince lezení jsme u vrcholového kříže. Chvíli i chumelí. Studuju ferratu vedoucí na druhou stranu na Hallstattgletscher a také se mi nezdá tak obtížná, i když je rozhodně kolmější a místy vzdušnější. Do pověstných dolomitských ferrat to ale má daleko. Také nás trochu šokuje komercializace jižní strany Dachsteinu, kde nová lanovka vyváží turisty téměř na hřeben (první jede naštěstí až v 10:00), od ní mají vyrolbované "dálnice" po ledovci a dokonce je tam vozí pod ferratu i na sněžných skútrech.

Výstup od Adámka je mnohem hodnotnější

Výstup od Adámka je mnohem hodnotnější. Ovšem je tady ještě možnost po této ferratě sestoupit pod hlavní vrchol, kde odbočuje návratová cesta na Gosauský ledovec. Na ní se nachází lahůdka v podobě asi osmimetrového duralového žebříku přes odtrhovou trhlinu, která na této straně ledovce je. Ovšem návrat po této straně ledovce (při pohledu od Adámka levá strana) znamená kličkovanou mezi dost širokýma a hlubokýma trhlinami. Je mnohem jednodušší po horní části ledovce přejít traverzem na jeho pravou stranu a sestoupit v podstatě stejnou cestou, jako při výstupu.

Odpoledne kolem třetí jsme již na Adámkovi, a to jsme se opravdu flákali. Ale bydlíme s partou českých horolezců naší věkové skupiny, tak je o čem povídat. Druhý den nás pak už jen čeká pětihodinová cesta k autu. Sestup k hornímu Gosauskému jezeru je náporem na kolena a stehna, teleskopky vřele doporučuji.

Tuhle dovču tedy, vhledem k dosažení Dachsteinu, můžu i přes nepřízeň počasí hodnotit jako podařenou.