Túra na Pilsko v Oravských Beskydech

Pilsko v Oravských Beskydech zvládnete i za kvílení severáku

Pilsko. Plochý, přesto značně nápadný vrchol Oravských Beskyd, jenž je krásně vidět z Kysuckých Beskyd, Beskyd, Malé Fatry, Oravské Magury i ze Západních Tater či některých míst Nízkých Tater a Velké Fatry. Hora, jenž je poněkud zastíněna věhlasem blízké Babí hory, která je nejvyšším vrcholem všech Beskyd ležících v Karpatech.

Na Pilsku jsem nebyl pěknou řádku let. Naposledy ještě v době, kdy hranici s Polskem hlídala armáda uniformovaných mužíčků, kteří na hřebeni Oravských Beskyd, ale i sousedních Kysuckých Beskyd otravovali turistům život. To vše pod záštitou boje s pašeráky. Ale odkdy chodí čínští či vietnamští pašeráci skrze oravské hřebeny? Kontejnery s kontrabandem se přepravují po zcela jiných trasách a nebo jsou padělky řady výrobků zhotovovány v dílnách přímo na území jednotlivých zemí…

Tato doba je naštěstí pryč a se vstupem středoevropských zemí do Schengenského prostoru tato nesmyslná buzerace zmizela. Dnes tak můžete bez potíží kráčet po upraveném a širokém chodníku na polské straně hranice kousek od hraničního kamene a nemusíte se prodírat houštinami na slovenské straně, jak tomu absurdně bylo ještě před několika málo léty. Však také došlo k přeznačení dílčích úseků cesty mezi sedlem Hliny a vrcholem Pilska, slovenská a polská turistická značka jde dnes souběžně.

Na Pilsko se dá vystoupat z více stran, my si během podzimní návštěvy vybrali trasu od sedla Hliny, ve kterém stojí dnes již opuštěná celnice na hraničním přechodu ze Slovenska do Polska (dobrá, chcete-li tak z Polska na Slovensko). Z rozcestí Oravská Polhora, colnica (795 m) se vydáme po modré turistické značce vstříc Pilsku. Chodník se vlní hustým smrkovým lesem. Zprvu stoupá téměř neznatelně, brzy však začne na sklonu citelně nabírat. Náš modře značený chodník se spojuje s červeně značeným polským turistickým chodníkem a vede prakticky po hranici.

Následuje strmé stoupání v porostech borůvčí a ostružin až k neoznačenému rozcestí, na kterém se značky rozdělují. Modrá míří strmě vzhůru, polská červená míří napravo k turistické chatě. Využíváme Schengenu a míříme napravo k turistické chatě PTTK zvané Schronisko na Hali Miziowej (1 330 m) ležící na severním úbočí Pilska. Překvapuje nás hustá síť lyžařských vleků a sjezdovek, tak velké středisko bychom tady skutečně nečekali.

Po krátkém odpočinku na chatě a degustaci skvělé polévky zvané Źurek se vydáváme vzhůru. Brzy se noříme do mlhy. Vrchol Pilska je totiž zahalen mrakem. K vysoké vlhkosti se přidává i studený severák svištící v hustých porostech kosodřeviny. K vrcholu míří dvě značky - černá a žlutá.

My si vybíráme tu druhou. Sice poněkud delší, ale vedoucí kolem mohyly polského legionáře, jenž tady umrzl na Pilsku v roce 1939. Z pásma lesa se dostáváme do pásma kosodřeviny s vtroušeně rostoucími jeřabinami, jejichž červené zralé plody přitahují nejen naší pozornost.

Po krásných loukách s barevnými porosty borůvek se dostáváme na polský vrchol Pilska (1 535 m) ležící přesně na státní hranici. Ono to ani není vrchol, jen nejvyšší bod na temeni ležící na území Polska. Na samotný vrchol to je odsud jen několik minut chůze, ale 22 výškových metrů. Severák duje, mlha se líně převaluje z jedné strany na druhou a z očekávaných výhledů není nic. Co se dá dělat, ještě se sem budeme muset vrátit.

Konečně se objevuje vrchol Pilska (1 557 m) s vrcholovou mohylou, dvěma kříži a turistickým rozcestníkem. Zdržujeme se jen krátce, počasí skutečně nepřeje a po zelené turistické značce se vydáváme nazpět do civilizace. Vstupujeme do lesa a sestupujeme na rozcestí Skalisko (1 450 m), na kterém se od naší zelené TZ odpoutává modrá TZ mířící do Oravské Polhory.

My pokračujeme stále rovně dolů lesem po zelené TZ směrem Oravské Veselé. Husté lesy jsou domovem i těch největších karpatských šelem, včetně medvěda hnědého. Pravděpodobnost setkání s ním je však velice nízká. Bohužel.

O necelých 400 výškových metrů níže se na rozcestí Dudová (1 067 m) dostáváme k upravenému posezení s lavičkami a upraveným pramenem vody. Jen mě zaráží modrý igelitový pytel plný odpadků. Asi se tady někdo snaží pravděpodobnost setkání s již vzpomínaným medvědem zvýšit. Do cíle naší cesty, podhorské obce Oravské Veselé, do níž jsem zavítal před pár lety na Silvestra, to máme posledních asi 40 minut chůze.

Po cestě potkáváme ještě několik dalších modrých pytlů s odpadky a již se dostáváme na okraj Oravského Veselého, kde naše cesta končí. Tato relativně lehká túra se dá zvládnout bez potíží za pět hodin, převýšení není nijak dramatické a čítá zhruba 700 výškových metrů.

Hora Pilsko, turistická mapa